Něco jako blog o pobytu v Greifswaldu. Tentokráte flegmaticky akceptován jako neodvratný fakt.

Takže se podle toho zařiďte. Protože nic lepšího asi nespáchám.

25.6.2009

24.6.2009

23.6.2009 Začíná být docela teplo. Takže můžu konečně plně využít svoje kraťasy.

Nějk se mi obecně nechce jít ráno do školy. Tak začínám připravovat svoji zítřejší prezentaci. Pak vyrážím na oběd. Mám nějaké štěstí, protože opět se potkávám s Pijusem. Tedy spíše je to o tom, že chodíme na oběd zhruba ve stejnou dobu. Po dlouhém rozhodování mezi rybou a ragú nakonec volím druhou možnost. Ryby jsem zde míval dost často. A myslím, že jsem si nevybral špatně.

Po obědě dělám krátkou zastávku ve škole. Především rozesílám pozvánku na zítřejší párty. A pak se také chvíli účastním probíhající malé oslavy podepsání pracovní smlouvy Uwem a Christianem.

V plánu pak mám jít na Auslandsamt zeptat se, zda něco ode mě nepotřebují. Cestou potkávám Magdu a nějak se zakecávám. Takže Auslandamt nakonec nestíhám.

Následně se přemisťuji domů a odtud do obchodu. Potřebuji koupit věci na zítřejší rozlučkovou párty. Z původního plánu koupit pouze pár věcí na malou párty brzy sejde. Celková útrata pak mírně přesahuje sto Euro. Doufám, že jsem toho jídla nekoupil moc a že se pak nebude vyhazovat.

Odnést to ale všechno domů je náročné. Váží to určitě přes třicet kilo, možná ke čtyřiceti. Na druhou stranu se jedná o zátěžový test batohu, ve kterém tento výborně obstál. To jsem rád.

22.6.2009 Strašně rád bych si pospal. Ale bohužel to nějak nejde. Tedy ne že bych nemohl, ale nemůžu. Protože v devět je opět setkání pracovní skupiny s přednáškou Holgera a Marca. Neměl bych ji určitě vynechat. Takže se nakonec přece jenom z té postele soukám.

Setkání trvá přibližně hodinu. Obě přednášku jsou celkem zajímavé, ale netýkají se mého tématu. Takže mám občas trošku problém neusnout. Po přednášce se s Wagnerem domlouváme, že bych mu měl prezentovat svoje výsledky. Dnes večer by měl přijet Kirill Kozlov a ten je určitě také bude chtít vidět. Takže ve středu o půl jedenácté mám nástup u Wagnera v kanceláři.

Následně do oběda pokračuji v prohledávání internetu pro nejvýhodnější ceny outdoorového vybavení. Nějak se mi ta cena věcí co chci koupit začíná šplhat do nebezpečně vysokých částek.

Na oběd tentokrát je docela malý výběr. Takže si beru kuřecí řízky s rýží. Opět na obědě potkávám Pijuse. Vypadá spokojeně. Včerejší koncert v Drážďanech, kde zůstal, se mu prý velice líbil. Akorát je prý utahaný. Ani se nedivím.

Večer uvažuji, zda jít na film. Zmiňovali se o něm dvě švédky, že prý je dobrý. Nepamatuju si ale jméno. Nakonec ale volím večer pěkně v klidu na kolejích. Přece jenom nemusím vidět všechno.

21.6.2009A je tu poslední den v Drážďanech. Po včerejšku se kupodivu už začínám těšit zpátky do Greifu. Drážďany jsou pěkné město, ale některé věci ho dokážou znepříjemnit. Například to, když člověk po náročném večeru vstává brzy aby stihl snídani, jenom aby zjistil, že ji hotelový personál o půl hodiny odložil.

Po úklidu pokojů a přemlouvání majitele, abychom si tam mohli nechat batohy vyrážíme na nábřeží. Naplánovaná je projížďka lodí po Labi.

Je to tedy jenom jednám směrem a to do Blazewitz. Je to stará kolesová loď. Je ale modernizovaná, takže určitě má i lodní šrouby. Přistává totiž bokem, což kolesa neumožňují. Akorát jí překvapivě nechali pohon řešen parním strojem. A to ještě k tomu jenom dvouválcovým. Akorát palivem je pravděpodobně nafta nebo mazut. Uhlí by bylo příliš technicky náročné a víc by kouřilo.

V Blazewitz je most zvaný Modrý zázrak. Na druhé straně řeky je pak velice stará lanovka, kterou vyjíždíme na kopec s výhledem na Drážďany. Za tu cenu půldruhého Eura to myslím stálo. Škoda, že nemám foťák.

Následuje krátké posezení v blízké hospůdce, myšlené především jako pauza na oběd. Pak se tramvají přemisťujeme k hotelu, kde si bereme věci. Pak už jenom přesun na nádraží a odjezt směr Greifswald. Je neděle odpoledne, takže vlaky jsou narvaný. Naštěstí jedeme z konečné, takže si stíháme sednout. Jinak by to bylo hodně otravný.

Domů se dostávám až kolem desáté hodiny. Takže se snažím dostat co nejdříve do postele.

20.6.2009 Včera jsem se rozhodl, že budu vstávat brzo. Takže z postele lezu o půl šesté a vyrážím do města dělat fotky. Důvodem je absence turistů. Smůla mě ale pořád ještě neopustila. Zhruba po čtyřicáté fotce mi ve foťáku dochází baterka. Takže holt zbytek pobytu nebudu moct fotit. No, co se dá dělat. Aspoň si prohlížím Staré Město. Pak se vracím na snídani.

Další program je částečně organizován. Prvním krokem je prohlídka z města vrcholu radniční věže. Celkem pěkný výhled. Následuje osobní volno, které s relativně velkou skupinou lidí využívám k návštěvě Zwingeru. Přece jenom jsem v Drážďanech. Obrazu jsou pěkné, ale po nějaké době se člověku to baroko prostě přejí. Také mě v průběhu začínají bolet nohu, takže jsem rád, že si můžu v galerii sednout. Ale nemůžu na moc dlouho, abych ji stihl celou projít. Odpoledne nás totiž opět čeká organizovaný program.

Sraz je před budovou opery. Máme domluvenou organizovanou prohlídku města. Musím uznat, že průvokyně je velice příjemná a milá paní. A výklad má vedený celkem zajímavým způsobem, takže se přitom člověk ani nenudí. V jednom místě jsme upozorněni na probíhající stavbu a jsou nám prezentovány plány budoucích domů. Proč se sakra nemůžou brněnští architekti poučit v Drážďanech a musí stavět do historické zástavby takové hrůzy, jako je pasáž Omega? Prohlídka končí po dvou hodinách ve středu města. Do dalšího společného programu zbývají čtyři hodiny. Takže se chvíli flákám po městě a nkonec končím na břehu Labe. Jsem docela unaven, takže na chvíli upadám do spánku.

Pak se trošku oklikou vydávám na místo srazu. Moc nás tam není, protože většina jela rovnou na jiné místo, blíže k programu. Ten je dnes stejný jako včera. Tedy návštěva festivalu. Já se chvíli pohybuji společně se skupinou. Ale brzy se pak odpoutávám a jdu sám. Zkouším zjistit, zda by se nedalo sehnat něco zajímavého, co bych mohl přivézt domů. Bohužel nic opravdu zajímavého nenacházím. Takže budu muset raději nakoupit v Greifswaldu.

Vracím se tedy ke zbytku skupiny. Ale jenom na chvilku. Jsem hodně unavený a z nějakého neznámého důvodu mě začíná bolet bederní páteř. Nebo to jsou zkřečované svaly v tom okolí. Nevím. Ale je to hodně otravné.

Odpoutávám se a do hotelu jdu pěšky. Jízdeku máme totiž po dvojicích a svou jsem nechal Pijusovi, aby mohl dojet, až bude chtít. Cesta trvá přiližně hodinu. Ale ty záda jsou pořád horší a horší. Do hotelu se téměř plazím. Těším se, jak zalezu do postele a půjdu spát. Ukazuje se, že tento večer ale zdaleka ještě nekončí.

V hotelu se po telefonátu dozvídám, že lidé s klíčem před čtvrt hodinou hotel opustili a zrovna jsou na cestě na festival. Mám jim zavolat za pár minut a oni se rozhodnou, jak dál. Takže se vydávám na bližší zastávku tramvaje, kdyby někoho vyslali zpátky. Ovšem po dalším telefonátu je jasné, že se nikomu nechce a radí mi, ať zkusím recepci. Tam sice asi nikdo nebude, ale za zkousku nic nedam. Ne, nikdo tam fakt neni. Mezitim ale dorazi Pijus, takže po dalším telefonátu beru jízdenku a vyrážím směrem do Nového Města, kde by na mě měl někdo čekat. Dokonce i dobíhám správnou tramvaj. V ní mi zvoní telefon a jsem informován, že klíče se přesunuli ke Zwingeru. To je samozřejmě úplně jiná linka, než kterou jedu. Takže vystupuji co nejblíže a zbytek dobíhám klusem. Kupodivu to má dobrý účinek na záda, protože přestávají bolet.

Zpátku do hotelu se opět dostávám pěšky, protože nejbližší šalina by jela až za půl hodiny. Pak si dávám akorát sprchu a jdu pát. Mám toho dost a už je půl jedné.

19.6.2009 Ochladilo se. A vypadá to, že by mělo být ještě chladněji. Na procházky po Drážďanech je to lepší, ale zase s sebou člověk musí tahat dostatek oblečení. To je poněkud nevýhoda.

Sraz je ve čtvrt na jedenáct na nádraží. Jsem poněkud zklamán, protože jsem čekal, že z přítomných čechů pojede více lidí. Zatím to vypadá, že pouze Ondra. No, někteří mají nastoupit ještě na stanici Greifswald Sud. Takže uvidíme.

Vlak je velice narvaný. Takže jsme po něm značně roztroušení a nemám přehled, kdo nastoupil. No, uvidíme později. Přestupujeme ve stanici někde na půli cesty mezi Berlínem a Drážďanama. Nevypadá to , že by jel z Čechů ještě někdo jiný.

Program v Drážďanech začíná v hostelu, kde se ubytováváme. Jsem na pokoji s pěti dalšími lidmi. Dostáváme dohromady ale pouze jeden klíč. To je zaděláno na nějaké problém. Ale snad to půjde v pohodě.

V Drážďanech tento víkend probíhá jakýsi festival "Buntes Republik Neustadt". Takže tam večer vyrážíme. Jde o to, že ulice "Nového Města" jsou zaplněny různými stánky a především spoustou lidí. Jsme v Německu, takže se jedná především o stánky s klobásama a pivem. Pak následují různé kapely, pizza, další chlast a různé drobnosti. Není to příliš daleko od vánočních trhů například v Greifswaldu. Takže se někteří v takové malé skupice pohybujeme davem lidí. Dali jsme se zde docela dohromady s Pijusem, což je Litevský student. Celkem příjemný chlapík.

První večerní problém se objevuje, když tato skupinka vyráží domů. Klíče od nařeho pokoje má jiný student, který je někde na festivalu. Tedy naštěstí víme kde, takže tam s Pijusem vyrážíme. Ostatní mezitím odjíždí do hotelu.

Ono je sice pěkné, že člověk ví, kam se má dostat. Ovšem rozloha festivalu je velké a množstvé lidé nezměrné. Takže na některých místech je člověk rád, když se vůbec je schopen pohybovat. Nakonec se ale dostáváme ke klíčům a prodíráme se zpět. Ztratili jsme tím minimálně půl hodiny, ale naše starosti tím teprve začínají.

Potřebujeme chytit správnou šalinu. Měla by to být linka č. 6. Přijíždí ale E6, což nevíme, co znamená, ale nastupujeme. V půce cestu nás ale z tramvaje vyhodí a tramvaj odbožuje a jede bůhví kam. Pravděpodobně do vozovny, nebo něco podobného. Nic, co by bylo příliš problematické. Prostě čekáme na další, která by měla jet za čtyři minuty. Ověem po čtyřech minutách informační cedule pořád ukazuje čtyři minuty. Za dalších pět minut se údaqj mění na 21 minut. Nechce se nám sedět na místě a proto pokračujeme pár zastávek pěšky. Pak čekáme na další. Ovšem historie se opakuje. Cedule slibuje Tramvaj a následně se mění na další v pořadí. Nikde žádná informace o tom, že by tramvaj jet neměla. Takže pokračujeme dál. Aspoň to má výhodu v tom, že si můžeme vyfotit noční Drážďany.

Třetí tramvaj v pořadí již přijíždí. Takže se konečně dostáváme do hostelu. Po všech těch zdrženích je téměř půl druhé. Takže lezu co nejdříve do postele.

18.6.2009 Poslední den plánovaných laboratorních prací. Venku začíná být docela nepěkně teplo. Mohlo by to vydržet. I když předpověď vypadá bídně.

Poslední měření probíhají dobře. Ale výsledky jsou hodně divný. Co dostávám jsem vůbec nečekal. Vypadá to, že následná simulace nebude vůbec jednoduchá. Protože to vypadá, že konfigurace a tvar rlektrod je pro výsledek naprosto zásadní. No, nějak se to pokusím vysvětlit.

Oběd je ale po nějaké době velice dobrý. Bramborová kaše s obalovaným řízkem. Odmítám tu rajskou omáčku, kerou k tomu normálně servírují. Místo toho volím tu samou, kterou jsem měl včera. Opakuju se, ale lepší, než řízek s rajskou.

Vlastní měření končím až kolem osmé. Následně jdu za Zdeňkem. U něj je takové večerní posezení. Je tam většina českých fyziků v Greifswaldu. Protže se tak postupně rozjíždíme pryč. A pravděpodobně se s většinou v nejbližší době neuvidím.

17.6.2009 A je tady půlka týdne. Nic výrazného se nemění. Rutina je rutina. Akorát Gleb začíná být poněkud netrplivý, že by rád začal svojí práci. Na druhé straně, já se mu zase tak moc nedivím. Také by mě štvalo, pokud bych přijel si něco naměřit a někdo by mě naprosto blokoval.

Zajímavou příhodu mám na obědě. Když přicházím k výdeji, má již kuchař na talíři jakési knedlíky. Takže je poněkud zklamán, když se tvářím, že bych si dal něco na způsob rizota. Snaží se mě přesvědčit, že to určitě není dobré. Že si mám vzát něco jiného. Je mi to vlastně jedno, takže poté co si ze sebe navzájem dláme chvilku srandu si nakonec beru ty knedlíky a jakési masové rolky. udělal jsem asi chybu, že jsem si nestál za svým. Knedlíku jsou opravdu velice silně gumové. Taková divná substance. Ani mi zvlášť nechutnají. To je jeden z těch řídkých případů, kdy k tomu dochází.

Večer je opět volejbal. Je nás pouze sedum. Protože ve vedlejší skupině je šest lidí, hrajeme proti sobě. Jde jim to ale lépe. Takže bych čekal, že příští týden přide ještě méně lidí.

16.6.2009 Konečně se začínám cítit jakžtakž dobře. A také počasí se začíná trochu lepšit. Akorát se opět ochlazuje.

Obvyklý program pokračuje. Ráno přijít do laboratoře. Začít experimenty, pokračovat až do odpoledne. Pak jít na oběd. Opěk pokračovat v experimentech. Pak předat laboratoř Glebovi a věnovat se nějaké jiné činnosti.

Vzhledem k nátlaku okolí psát o svém stravování, pokusím se to nevynechat i dnes. Ono je to celkem jednoduché, protože téměř není výběr. Dostávám dvě masové kuličky s rýží a jkousi bílou omáčkou. Asi se spíše pokoušeli uvařit lepidlo, protože to k tomu nemá daleko. Mám obavu abych o ni nezlomil vidličku.

Na večer se Zdeněk zmiňuje o tom, že jdou s nějakým dalším čechem, kterého neznám, do restaurace. Není úplně jasné, zda jsem také pozván, nebo ne. Musím si ale jít nakoupit. Znamená to, že setkání zase tak úplně nestíhám. Abych řekl pravdu, zase tak moc mi to nevadí.

15.6.2009 Ráno mi pořád ještě není úplně dobře. Ale spíše si myslím, že je to tím, že mám rýmu. Nemám pocit, že bych měl teplotu. Ani žádné další příznaky chřipky. Nechrochtám, nenarostl mi rypák ani sombrero. Takže nutnost vyhledat lékaře lze vyloučit.

Venku opět je divné počasí. Je zataženo ale je celkem teplo. Tedy spíše dusno. Na déšť to ale nevypadá. Moc to ale k mámu pocitu pohody nepřispívá.

Pro celý den mám docela dost práce. Tedy především v laboratoři. Už se mi to krátí a čím víc toho stihnu, tím líp. Bohužel dnes to bude náročné. V devět ráno je setkání skupiny a jsou na plánu dvě přednášky. Do laboratoře tak zavítám nejdříve kolem desáté a měřit můžu začít něco před jedenáctou. Samo o sobě to není velký problém. Ale zasahuje to do dalších plánů.

Tedy kromě oběda. Předávám na tu dobu měření Glebovi a jdu. Na výběr toho je docela dost, takže to vyhrává vepřový steak s pečenýma bramborama. A samozřejmě nějakou máchanou zeleninu. Tentokrát obsahuje mrkev, hrášek a pravděpodobně chřest.

Odpolední program je opět nudné sezení v laboratoři. Bohužel pozdní začátek měření znamená, že nestihnu kurz němčiny. A protože příští týden tento odpadá, byla dnes poslední možnost se ho účastnit. Škoda.

Druhé měření nechávám dělat Gleba. Možná bych dokázal stihnout druhou půlku kurzu. Pokud si ale dobře pamatuju, dnes je na programu fonetika. Vzhledem k mé rýmě by to asi nemělo velký přínos.

14.6.2009 Cítím se podstatně lépe, než včera. Pravděpodobně to je dobré znamení. Přesto si pro jistotu dávám ke snídani paralen. A pak vyrážím ven. Je tam krásně.

Dělám s ostatníma lidma z LEI testy jejich šifer na plánovanou hru. Musím uznat, že jsou celkem nápadité. Akorát je trošku problém udržet konstantní úroveň obtížnosti. Děláme na tom asi tři hodiny. Pak někteří musí odejít a tak pokračování bude ve čtvrtek.

Zbytek dne trávím doma. Jeste přece jenom nejsem úplně v pohodě. Kromě toho se odpoledne venku zatahuje a začíná pršet. Tak to je s výjimkou soboty každý den, co zde pršelo. A já myslel, že nejsme v tropech. Pravda, ta teplota tomu úplně neodpovídá.

13.6.2009 Dnes je mi pod psa. Když se ráno budím (mimochodem velice brzy), cítím se strašně mizerně. Mám silnou rýmu, bolí mě hlava a pravděpodobně mám i teplotu. Takže do sebe láduju aspoň jeden paralen. Bohužel nemůžu hned od rána ležet v posteli. Potřebuji si zkontrolovat, zda mi už konečně došlo stipendium. Jinak se budu muset v pondělí Wagnerovi v pondělí zmínit. Také jsem zapsán na dnešní výlet do lanového centra na Usedomu. Takže se musím zajít omluvit, že nepojedu. Je také silný vítr, takže jsem zvědavej, zda to stějně nebude zavřené.

Stipendium naštěstí došlo. Takže v tomto směru není žádný problém. S omluvou také není problém, i když se mě snaží ukecat, abych jel. Dost váhám, protože mi je zrovna lépe, ale nakonec to přisuzuji peralenu a odmítám. A bylo to dobře.

Zbytek dne trávím doma a protože se můj stav spíše zhoršuje, než zlepšuje, zalézám nakonec do postele. Využil jsem také svého ranního výletu a koupil si čaj. Takže se mám čím napájet. Protože bych se ale při pouhém ležení nudil, sleduji seriál o leteckých katastrofách. Na Wiki je seznam všch dílů, takže vím, co jsem ještě neviděl. A je toho opravdu hodně.

12.6.2009 A je tu pátek. A sním silný vítr i spousta práce. Pořebuju v čase co mi zbývá stihnout co nejvíce měření. Hned od rána mám naplánované přibližně šestihodinové měření. Takže s ním začínám.

Naštěstí Gleb přichází docela brzo. Můžu jít proto se Zdeňkem na oběd. Původní plán byl, že se k nám přidá Honza s Pájou. Bohužel Honza je někde na INP a je nedosažitelný. Protože musím brzy vystřídat Gleba, rozhoduji se, že půjdu jíst a nebudu čekat a Zdeněk se ke mě přidává. Dáváme si párek s bramborovou kaší a hráškem. Po nějaké době se objevuje Pája, že ji přestalo bavit čekat. A ještě později Honza, že se omlouvá, ale že měl nějaké jednání.

Dokončuji měření. Bohužel se ukazuje, že vyrobený filtr zlobí. Takže měření je prakticky nepoužitelné. Je to způsobeno především špatnými kontakty. Takže filtr stavíme znovu a mezitím nechávám Gleba měřit trošku jiným způsobem. A pak už je čas jít domů. Je něco po osmé, když se konečně vydávám pryč. Opět prší jako ostatně skoro celý týden.

11.6.2009 Konečně máme laboratoř jenom pro sebe. Nikdo nám v ní nebude svítit a dělat podobné zákeřné věci. Můžeme si v klidu užívat temnoty.

Ale nejprve musíme vyladit filtr. Kolem poledne se nám to již daří a začínám první sérii měření. Protože Gleb zatím nedorazil, nemůžu jít se Zdeňkem na oběd. Odcházím proto až téměř v obvyklou dobu, kdy mě u měření zaskakuje Gleb. Ten samozžejmě mezitím přišel. Takže obvyklé jídlo v menze složené z rýže, jakési rolky a květáku. Nic, co by se dalo nazvat extra specialotou.

Odpoledne dokončuji měření a nechávám dělat Gleba druhou sérii. Výsledky jsou totiž opravdu strašně zajímavé. Sám jdu domů. Nemá smysl, abych nečinně seděl ve škole, když se můžu válet doma.

10.6.2009 Bolí mě v krku. Nevím, kde jsem to sehnal. Možná to bude z té sklenice vína, co jsem včera večer vypil. Netušil jsem, že vína mají takovéto vedlejší efekty. Měli by je uvádět na etiketách.

V laboratoři bohužel dnes měří Holger. Takže můžeme experimentovat jenom značně sporadicky. A celkem nám to nejde. V době odchodu na oběd jsme s tím nijak pořádně nehnuli.

Tentokrát mi to vyšlo, takže na oběd jdeme v pěti. O místě rozhoduje Honza, takže končíme v S*baru. Jedná se o klasický regulární výraz, takže * lze nahradit libovolným počtem libovolných symbolů. V tomto konkrétním případě se jedná o Suppen, Salaten, Sandwiches. Přeloženo jako polévky, saláty a sendviče. Dávám si velkou mrkvovou polévku s chlebem. Je velice dobrá a jde o zajímavou změnu. I když asi k tomu, abych se pořádně najedl, tak jsem si měl koupit i sendvič.

Odpoledne jsme schopni sestavit první testovací filtr. Po nějakých úpravách se zdá, že funguje, ale asi ho bude chtít ještě zítra vyladit.

Roberta jsem nepotkal. Předpokládám proto, že žádné vstupenky na ples nezůstaly. Jdu tedy místo toho docela normálně do volejbalu. Na druhé straně to má výhodu v tom, že můžu jít spát docela brzy.

9.6.2009 Tak mám takový pocit, že do konce mého pobytu se toho moc nestane. Pravděpodobně již nebudu schopen nic rozumného naměřit. Ale ještě to nevzdávám.

V laboratoři máme několik různých fotonásobičů. Podle označení by se mělo jednat pouze o dva rozdílné typy. Jejich jednotlivým testováním ale nakonec dospíváme k poznání, že se zásadně liší citlivostí. Nacházíme jeden, který je relativně použitelný. Má ale problém, že vyžaduje práci v téměř naprosté tmě. Takže v laboratoři můžu pracovat pouze sám. Dalším jeho problémem je velká rychlost. Takže jsem schopen vidět jednotlivé fotony, což nechci. Znamená to, že n zítra mám úkol vymyslet vhodnou dolnofrekvenční propusť.

Abych nezapoměl, na obědě jsem byl. SIce mě zval Zdeněk, abych se přidal k nim. Tím je myšlen Zdeněk, Tomáš, Honza a Pája. Bohužel jsem zrovna v té době uprostřed jakýchsi pokusů s fotonásobičem, takže odmítám. Možná to vyjde zítra. Takže v menze si dávám nudle s masem a brokolicí. Hrášek bohužel nemají.

Večer je pravidelné setkání LEI. Tentokrát by to mělo být i s lidma, co mají zájem teprve někam do zahraničí vyjet. Tak si říkám, že se příjdu kouknout, jaké jsou plány. Naprosto mě překvapuje, že ze zahraničních studentů nikdo nepřišel. Bylo to sice prezentováno jako setkání lidí ze zahraničí s lidmo co chtějí vycestovat, ale evidentně se to nepovedlo.

8.6.2009 Musím vstávat brzo, abych si připravil věci na prezentaci. I když přicházím před osmou, někteří lidé už tvrdě makají v laboratoři. Nenapravitelní workholici.

Projektor se mi daří sehnat velice brzy, ale s notebookem mám trochu problém. Má ho Dirk a ten se objevuje těsně před plánovanou prezentací. Když ho pak pouštím, tak trvá téměř sedum minut, než se wokna dostanou do provozuschopného stavu. Tak zalískanej operační systém jsem hodně dlouho neviděl. A to jsem zvyklej na ledacos. Měl bych si konečně zjistit, co to má můj notebook za výstup, abych ho mohl používat. Pak nebudu muset tak dlouho čekat, až naběhne něčí počítač.

Vlastní prezentace má celkem dobrý úspěch. Tedy aspoň při následné diskuzi nikdo nic nevytýká, ale pouze se ptají na některé podrobnosti. Když se pak ptám pár lidí, jak hodnotí můj výstup, tak jsou velmi spokojení. Nevím, zda je to proto, že se jim nechce mě přímo kritizovat, nebo to fakt ušlo. Ale je to strařnej nepoměr. Člověk na tom dělá prakticky celý týden a pak po půl hodině je po všem.

V publiku je mimo jiné Zdeněk Navrátil, který přijel včera z Brna. Původně měl v plány zde doladit nějaký článek. Ten jim ale vzali bez připomínek, takže to vypadá, že zde bude mít částečně dovolenou. Tedy bude spolupracovat na nějakých projektech, ale za dva týdny toho zase tak moc neudělá.

Bohužel Wagner má nějaké komplikace a zůstane v nemocnici ještě minimálně tento týden. DOufám, že to není nic vážného.

Pak se přesunuji do laboratoře a dělám aspoň elektrická měření v různých konfiguracích elektrod. Zdeněk a Gleb jsou tam se mnou, takže je můžu částečně úkolovat. Mimo jiné to znamená, že měření jedou i když jdu na oběd.

Hodně zajímavý je dnes. Rýže a míchaná zelenina je ještě obvyklá. Ale k tomu je mandarinková omáčka s kousky kuřecího masa. I když obvykle citrusy v omáčce dost nemusím, tahle je vynikající. A chutná opravdu zvláštně. Netroufl bych si ji napodobovat.

Odpoledne přecházíme na spektroskopická měření. Protože ale musím odejít na kurz němčiny, nechávám Zdeňka a pak Gleba dokončit měření. Však oni to zvládnou.

Kurz probíhá celkem normálně. Nic zajímavého. Pak večer následuje sledování drué části filmu Parfém z doby před čtrnácti dnama. No, musím říct, že i když film je hodně zajímavý, ten konec mi přijde už hodně ulítlý. Čekal jsem ho trochy drastičtější a podstatně logičtější. Takže jsem poněkud zklamán.

7.6.2009 Už od včerejšího večera prší. A nevypadá to, že by chtělo přestat. Takže kromě kostela a práce na prezentaci nemám nic v plánu. Déšť mi tedy přímo nevadí. Ale koukat z okna na ošklivé počasí také není zrovna povzbudivé.

K obědu si dělám rybí prsty. Je to rychlé a můžu se věnovat prezentaci. U ní pak trávím celé odpoledne a dokončuji ji až večer. No, mám toho docela dost. Příští týden doufám nebudu muset tolik sedět u komplu.

Venku se mezitím trošku vyčasilo, ale pořád je zima. Takže jsem zvědavý, jak bude zítra.

6.6.2009 Je zde sobota, ale bohužel mám moc práce. Nejprve jdu nakupovat, abych měl drobné a pak cpu oblečení do pračky. Celý zbytek dne pak prakticky trávím kreslením schematu aparatury do prezentace. Je to tak na bolesti v zádech.

Večer mě v kuchyni překvapuje kouř. V koupelně je to ještě horší. Tam se nedá dlouhodobě vydržet. Po kratším hledání zjišťuji, že to jde z venku. Zavírám proto okna a jdu zjistit, co se dějě. Vypadá to, že někdo zapálil kontejner na sběrný papír, který je zrovna pod oknama. Hasiči už si s tím hrají, takže není žádný důvod, abych venku moknul. Pouze budu muset opět otevřít okna a vyvětrat ten smrad. ještě, že pokoj má okno na jiné straně a skoro to tam nesmrdí.

5.6.2009 Ranní počasí toho moc neslibuje. Je pořád pěkná zima. Ještě, že nemám v plánu nic podnikat venku. Ve škole mi to tak nevadí.

Dopoledne věnuji psaní prezentace. Meziím mi v laboratoři běží vývěva. Takže odpoledne budu moct pokračovat v smrdění s amoniakem. Ještě, že v tak malé koncentraci není cítit. Kromě toho ho mám v připojený na celouniverzitní digestoř, takže by stejně nebyl cítit tady, ale někde na střeše. Doufám, že tam nikdo není.

V menze mě překvapuje množství lidí. Tedy skoro nikdo tam není. I když je pátek, tohle není obvyklé. Že by zapracoala zima? Nechávám si naservírovat brambory s karbenátkem a směsí zeleniny. Tak mám pocit, že nejím skoro nic jiného.

Po návratu již většina lidí odchází na víkend domů. Tady lidí z kanceláře. Já teprve začínám pracovat. Na chvilku přichází Gleb s tím, že nemá moc co na práci. Bohužel mu s tím nemůžu pomoct. Aparaturu mám zabranou pro sebe. Měřím vliv malé koncentrace amoniaku na elektrickou charakteristiku výboje.

Pak už akorát nakoupit a domů. Bohužel zjišťuji, že jsem se zbavil drobných, takže zítra budu muset jít znovu nakoupit, abych si mohl vyprat. Večer trávím u počítače. Mám již plný zuby psaní, tak koukám na Noc v Muzeu. A hodnotím to pozitivně. Až na ten český dabing.

4.6.2009 Prudce se ochladilo. Včera jsem měl sice s sebou bundu, ale nakonec jsem ji nepoužil. Dnes bych si bez bundy asi netroufl. Je fakt kosa.

Prakticky celý den sedím v kanceláři u počítače a píšu prezentaci. Sice jsem původně počítal, že budu dělat nějaké experimenty, ale nějak jsem se k tomu nedostal. No, stává se.

Dávám si jakési obalované filé s omáčkou, rýží a květákem. Až následně zjišťuji, že se jedná o medovou omáčku. Nevím, kde ten med vzali, ale má takovou tu příchuť včelího vosku. Nejprve mě to hodně překvaluje. Ale nakonec to musím celkem ocenit. Zase tak špatné to není.

3.6.2009 Takže se na dnešek náležitě vybavuji. Bohužel nemám oblek, takže budou muset stačit džíny a košile. Ale proč by vlastně nemělo.

Dělám trošku práce v laboratoři. Nejsem ale schopen získat synchronizační signál z výboje ve směsi. Takže toho brzy nechávám a přemisťuji se do kanceláře k počítači. Začínám sepisovat první slidy prezentace.

Na oběd samozřejmě jdu. Bohužel ale zápis do deníčku dělám až skoro o týden později. Takže si již nejsem schopen vybavit, co jsem to vlastně měl. Evidentně jsem ale něco měl, neb jsem neumřel hlady. Teké to nebylo jedovaté, neb jsem neumřel na otravu. Také to nemohlo být nic exotického, protože jsem neumřel studem že nevím jak to jíst. Takže relativně nezáživný oběd.

Odpoledne probíhá pomalu a v poklidu. Až v šest je sraz před fyzikou. Nakonec nejsem sám, kdo nemá oblek, což mi přidává na sebevědomí.

Svatba se koná mimo Greifswald, asi deset minut jízdy autem. Německé svatby, nebu aspoň ty v okolí, mají jiný průběh. Vlastní obřad je dopoledne pouze pro rodinu. Pak následuje párty na kterou jsou zváni naopak téměř všichni. Takže to je to, co nás teď čeká. V první části dostávajá pár svatební dary. Tedy spíše takové srandovní dary. Prvním je hromada konzerv doprovázená básničkou, ve které se praví, že jsou k tomu, aby nemuseli první týden vařit. Dalším darem je překvapení zalité v kusu betonu, kladivo a majzl. Takže Christian musí pěkně máknout, aby se mu ten železobetonový blok povedlo rozbít. Nezávidím mu. Bohužel nevidím dostatečně dobře, co vlastně bylo vevnitř zalito.

Pak následuje svatební hostina v podobě švédských stolů. Dávám si nějaké uzené s bramborama a houbovou omáčkou. Je to fakt dobré.

Bohužel Christin s Holgerem, s kterýma jsem přijel, potřebují odjet brzy, takže se loučím s Christianem a odjíždím s nima. Aby nevnikaly omyly, máme ve skupině tři Christiany.

2.6.2009 Konec flákání. Hlásit se ráno do školy. Tedy ono to není úplně přesné. Mám domluvenou na devátou schůzku s Glebem a jdeme s ním podepsat jeho nájemní smlouvu. Bohužel s sebou nemá dostatek peněz aby hned zaplatil nájem, takže se bude muset ještě jenou vrátit. Tvrdí ale, že to zvládne sám. No, uvidíme.

Od Christiana si kopíruju jeho vzhled prezentace. Bohužel to nemá jako samostatný styl, ale zapracované přímo do TeXového souboru. Takže se větší část dne věnuji vysekávání tohoto stylu do zvláštního souboru a opravám chyb v něm se nacházejícím. Prakticky to zabírá celý den. Ale aspoň nemusím vytvářet svýj vlastní styl kompletně od začátku.

Jediné vyrušení z práce je vlastně v podobě Gleba, který se přišel podívat, jak to vypadá v laboratoři a oběda. Je k dispozici něco jako vepřový steak, takže to zkouším. K tomu brambory a zelí. Taková celkem konzervativní kombinace.

1.6.2009 A začíná červen. Dnes je stítní svátek. Svatodušní pondělí. Bohužel si ho nemůžu náležitě užít. Má přijet Gleb a protože Wagner je pryc, musim mu predat klice od jeho bytu. Bohužel na můj dotaz ohledně doby jeho příjezdu neodepsal, takže nemůžu nikam jít. Vlastně ani na bohoslužby. Aspoň toho využívám a instaluju si do TeXu beamer na vytváření prezentací.

Gleb přichází kolem druhé hodiny. Takže mu jdu ukázat byt a předávám klíče. Naprosto mě ale překvapuje množství jeho zavazadel. Prakticky žádné nemá. Nechápu, jak to zvládá. Nebo plánuje celou dobu chodit v jednom oblečení? Bohužel (Nebo naštěstí?) to nezjiztím.

Takže poté vyrážím ven. Oproti všerejěku je ještě tepleji a méně fouká. Ono úplné bezvětší zde snad ani neexistuje. Původní plán někam si sednout a připravovat prezentaci se nějak nedaří. Na sluníčku se seět nedá a lavičky ve stínu jsou poněkud obsazené. Takže nakonec měním cíle a jdu se jenom projít. Prezentaci začínám psát večer.

31.5.2009Tak jsou zde svatodušní svátky. A je na ně krásné počasí. Jasné obloha bez mráčku. A vítr to po včerejším nezájmu také vzdal.

Ráno jdu do kostela. Dnes mají na programu konfirmaci. Takže kostel je neobvykle silně nacpán. Konfirmandi jsou ale kupodivu jenom čtyři. Pokud jsem dobře slyšel, tak z hruba z pětadvaceti v celé, Greifswaldu. Takže bývalé východní Německo zase nebude tak silně křesťanské, jak jsem si myslel.

Vlastní průběh konfirmace je dost podobný naším praktikám. Ale značně kratší. Tedy chybí ta část, kdy konfirmandi připomínají historii církve či základy víry. Ono ve čtyřech by toho asi moc stejně nepřipoměli.

Bohužel se zde velice špatně shání malé porce. Takže pokud si člověk chce koupit třeba maso, Musí počítat s apoň dvěma velkýma obědama. Takže si zbytek nechávám na zítra a půlku si dělám dnes. Tedy smažené kousky masa s bramborama. Jednoduché, ale dobré.

Pak vyrážím ven aspoň na krátkou procházku. Když už je takové pěkné počasí. Jdu jenom do Wiecku a zpátky. Na delší procházku je příliš pozdě.

30.5.2009 Oproti včerejšku se oteplilo. Bohužel to není přímo poznat. Tedy oteplení je dáno tím, že je jasná obloha a svítí sluníčko. Ovšem začal do toho foukat velice silný studený vítr. Takže pokud má člověk okno na návětrné straně, tak má v pokoji pěknou zimu.

Zavírám proto okno a nechce se mi jít ven. Takže prakticky celý den sedím doma u počítače. Ale přece jenom nakonec ven vyrážím. I když jenom na velký nákup. Dochází mi šampón a možná by se hodilo koupit si nějaké holení, abych zase nepřijel maskovaný za Krakonoše. Bohužel jsem zapoměl si koupit karimatku. Takže budu muset do Elisen Parku vurazit ještě během týdne.

29.5.2009 A je tady pátek. Bez deště, zato relativně silně fouká. No, bunda se pořád hodí.

Pokračuji v testování čpavku. Vypadá to, že půl procenta objemové koncentrace je maximum, při kterém můžu ještě něco naměřit. No aspoň jako základ to bude stačit. Bohužel zajímavé efekty začínají až kolem tří procent.

Oběd je dobrý nápad. Počád ještě mají tu včerejší rybu, takže chvíli váhám. Ale nakonec přece jenom volám buřtguláš. Akorát ta mrkev se k tomu nějak nehodí. No, příště budu chytřejší.

Bohužel všechny lístky na ples jsou již zamluvené. Ještě je otázka, zda si je přijdou vyzvednout. Takže jsem veden jako náhradník. To je pro mě dostačující.

Všichni z kanceláře postupně odcházejí domů. Příliš to nepovzbuzuje pracovní morálku. Takže to také relativně brzy balím. Stejně dnes žádné pořádné měření neudělám.

Večer mám setkání s Piusem. Jsem s ním domluven, že od něj koupím jeho kolo. Je otázka, zda to stojí za to. Už mám před sebou jenom necelý měsíc.

Pak společně jdeme na narozeninovou oslavu. LEI mají výročí. Kupodivu jsme skoro jediní z Cizinců, kdo se této oslavy účastní. Co se děje, že nikdo o jejich akce nemá zájem?. Nemám nejmenší tušení. Aspoň je dost grilovaných klobás.

28.5.2009 Počasí pořád nic moc. Ráno je docela přijatelně, takže jdu bez bundy. Ukazuje se, že to není ideální nápad.

Opět si hraju s amoniakem. Pořád mám problém s koncentrací. I při malé koncentraci dojde k prudké redukci intenzity výboje. Není téměř vidět pouhým okem. Takže přístroje s tím mají zatraceně velkej problém.

Aspoň že oběd je v pohodě. Tedy trošku zajímavý. Celá pečená obalovaná ryba s bramborama a míchanou zeleninou. Nevím co je to za rybu, ale má podezřele málo kostí. Možná bych se měl zeptat. Je výborná. Pouze se poněkud blbě jí vidličkou.

Při návratu z oběda se mě snaží přesvědčit abych se zůčastnil fyzikálního bálu. Docela o tom uvažuji. Má to ale dva pořádné háky s nosností desítky tun. Nemám s sebou peníze, takže si nemůžu koupit lístek. A nemám zrovna oblečení na bál. Oblek mi nějak přišel do batohu nepatřičný. Prý to ale nevadí. Takže uvidíme. Rozhodnu se zítra.

Ze školy jdu do města vyzvednout si peníze. Padaji kroupy. A nemám bundu. Prostě super kombinace. Naštěstí v tom nejhorším krupobití se nacházím poblíž divadla, takže se mám aspoň kde schovat, než to přejde. Naštěstí pak zase vyleze sluníčko, takže není až tak špatně.

Večer nemám žádný konkrétní program. Takže poprvé v tomto týdnu můžu jít teoreticky spát brzo. Samozřejmě to tak nakonec nedopadne, ale co se dá dělat.

27.5.2009 Prudce se ochladilo. Je zataženo a občas sprchne. Takže dnes opět vytahuji ze skříně bundu. Už jsem doufal, že ji nebudu potřebovat. Chyba lávky (nebo čehokoliv jiného).

Práce je dnes velmi nudná. Provádím klasické měření v čistém argonu. Potřebuji ověřit polohu elektrod a jejich správné nastavení. Zabere to celý den, takže nic jiného prakticky neudělám.

Tedy kromě oběda. Ten bych nevynechal za skoro žádných okolností. No dobře, jednou jsem to už udělal. Takže dnes je na programu obalovaný řízek se sýrovo-houbovou omáčkou. Opět pro našince naprosto záhadná kombinace, ale jedlé to je. Dokonce mi s toho ani není špatně. Tedy abych byl přesný, je to vynikající. Akorát bych se možná obešel bez toho obalu na řízku.

Protože odpoledne je naprosto nezáživné, nebudu ho tady zmiňovat (i když jsem to právě udělal. Zapoměňte co jsem právě napsal). Přejdu rovnou k návratu domů. Mám zhruba hodinu do odchodu do volejbalu. Rychle tedy ještě vytahuju špinavé prádlo a cpu ho dole do pračky spolu s dvěma eury a dvaceti centy a práškem. Každé samozřejmě do jiné díry. A pak jdu klidně nakupovat.

Těsně stíhám vytáhnout prádlo z pračky, odnést ho nahoru a vyrazit do volejbalu. Stejně mám asi pět minut spoždění. Nevadí, nejsem poslední. Je nás málo, takže hrajeme tři na tři. Lidé jsou ale v dobré formě, takže je hra hodně fyzicky náročná. Takže po návratu jsem rád, že můžu jít spát.

26.5.2009 Hned od rána je hnusně vedro. Nemám teploměr, takže nemůžu říct kolik, ale rozhodně k pětadvaceti to bude. Takže si poprvé beru i kraťasy. A vůbec toho nelituji.

V laboratoři si začínám hrát se čpavkem. Zatím neělám žádné konkrétní experimenty. Pouze testuji, jak se to chová. Ukazuje se, že budu muset udělat ještě jedno měření v čistém argonu, abych určil polohu elektrod.

Oběd tentokrát kupodivu ani nestíhám na poslední chvíli. Výběr nechávám na kuchařích. Takže dostávám vepřo bramboro zelo. Proč ne, že.

Další odpolední hraní s čpavkem pokračuje velmi pomalu. Nějak se nemůžu dostat k rozumným výsledkům. Bude to asi trvat dost dlouho.

Večer by měla být party ve městě. Daří se mi najít příslušnou hospodu. Nikoho známého ale v ní nenacházím. Buď jsem si spletl datum, nebo jsem už úplně mimo. Takže se vracím zpátky. Začíná pršet. Naštěstí mám deštník a krátké kalhoty se sandálkama. Takže mě déšť prakticky nevadí.

Ukazuje se, že datum je správné. Takže jsem buď nehledal dostatečně pořádně, nebo byla party někde jinde. No, už tam znovu chodit nebudu.

25.5.2009 Dnes je ručníkový den. Dokonce jsem na něj ani nezapoměl. Takže ze skříně vytahuji ručník a vyrážím do školy. Tedy aby bylo jasno, vytahuji i normální oblečení. Je to ručníkový den, ne tarzanoidní den.

Kupodivy zjišťuji, že nikdo ve škole o ručníkovém dni neslyšel. Tedy jméno Douglas Adams jim většinou aspoň něco málo říká. Ale musím říct, že jsem čekal větší angažovanost.

Provádím poslední nastavení aparatury a pak vyrážím na oběd. Asi na ně zapůsobil můj ručník, protože tentokrát se mi nepokouší nic konkrétního nabídnout. Takže končím u rýže, hrášku, mrkve, kukuřice, fazolek a selské rolády. Je to akorát poněkud horké.

Dalším postupným cílem je dokončení nastavování a následný odchod do kurzu němčiny. Zde opět nikdo nemá ručník. Je ale pravda, že jsem to ani od nikoho nečekal. Shodneme se tam ale, že fyzici jsou blázni. Tedy manžel naší učitelky je z fyzik pracující na INP. Když mu o přestávce volala, aby zjistila jméno Stopařova průvodce v němčině, tak okamžitě prý věděl o co se jedná. Osobně prý ale ručník neměl. To jsou dnes lidi.

Večer pokračuje kurz němčiny filmem "Parfém". Je to poprvé, co vidím MacOS X padat. Že by to zase nebyl tak úžasný systém, jak se o něm hovoří? Takže druhá půlka filmu zůstává na některé další pondělí.

24.5.2009 Po včerejšku ani nemám náladu na nějaké speciální akce. Prostě pěkně zůstat doma a odpočívat. Dokonce dnes ani nejsou bohoslužby. Přesněji nejsou v Kristuskirche, ani ve Wiecku. Takže bych musel až do města a to se mi zase nechce.

Kromě toho se můžu vymlouvat. Po včerejěím večeru je dnes poněkud zataženo. Na déšť to sice nevypadá, ale že by to člověka zrovna táhlo ven, to nemůžu říct. Tak aspoň trochu uklízím byt. Už je to docela potřeba.

23.5.2009 Dnes mě čeká velice náročný den. A to ani ráno netuším, jak moc náročný vlastně bude. Ale pěkně popořádku. Dopoledne toho nemám moc na práci. Pouze zbalit si náhradní oblečení, kdybych se náhodou vykoupal. I když to považuju dost za nepravděpodobné. Už od rána fouká silný nárazový vítr a honí se mraky. Takže uvidíme, zda se nebudu koupat nehledě na to, že zůstanu v lodi.

V jedenáct vyrážím k Tomovi. Bydlí prakticky na druhém konci města, takže to minimálně tu hodinu zabere, než se k němu dostanu. ALe kupodivu to stíhám tíměř na minutu přesně na domluvený čas. Takže ještě pak čekáme na Honzu s Pájou. Takže si aspoň u Toma dávám kopřivový čaj.

Přichází honza s Pájou a dáváme se do oběda. Tom připravil jako předkrm smaženého pstruha na másle s nudlema. Ale rozhodl se, že potřebujeme tráning v jemné motorice a rozdal nám k tomu jídelní hůlky. Takže s předkrmem jsem přece jenom trošku bojoval. Ono je to přece jenom už přes rok, co jsem s nimi jedl naposledy.

Druhý chod, pečený pstruh s medem a salátem od Honzy s Pájou, již zvládám v pohodě. Tim myslim po hůlkové stránce. Vlastně i po jakékoliv jiné stránce. Oba pstruzi jsou vynikající. Jen škoda, že brzy poté musím odejít. Jinak bych se včas nedostal do loděnice.

Stejně přicházím o deset minut pozdě. Naštěstí to prakticky nevadí. Dostávám k sobě do dvojice jednu slečnu z LEI. Dostáváme k dispozici mořské doublekajaky. Vybavené kormidlem, takže zadák nemusí kormidlovat pádlem a může zabírat zároveň s háčkem. Tedy pokud se tyto termíny na deblovce používají. Ono to ani jinak nejde, protože oproti kanoi zde pasažéři sedí blízko sebe a pokud nedávají pozor tak o sebe mlátí pádly. Osobně jsem také občas zapoměl, že mám dlouhé pádlo a vzal slečnu před sebou po zádech. Naštěstí měla vestu a brala to sportovně.

Kupodivu s ovládáním kajaku měla přesto spousta lidí problém. Takže jsme se nakonec rozpadli na dvě nezávislé skupinky. Jedna to brala až do přístavu v Greifswaldu, druhá se flákala v okolí loděnice. Po návratu jsem si ještě půjčil kánoi. Nikdo ale neměl příliš zájem to se mnou testovat, tak jsem vyrazil s pár lidma, co ještě chtěli pokračovat na kajacích. To jsem si ale pěkně zavařil.

Kanoe co mají k dispozici jsou hrozné mrchy. Jedná se o plastové lodě určené pro tři lidi, velice široké a těžké. Z toho také plyne, že jsou značně pomalé. Navíc mají tu ošklivou konstrukci s vysokou přídí a zádí na projíždění vln, kterou teď začali dávat na vydry. Dokud se jelo po větru, nebul problém. Ten nastal při pokusu o otočení proti větru a jízdě zpět. Od rána foukal silný nárazový vítr a ta zvednutá špice fungovala celkem účinně jako plachta. Takže jsem si nakonec musel přelézt doprostřed lodi abych ji vůbec dokázal otočit. Přesto mi cesta zpátky dala hodně zabrat. Holt naše stará vydra má ve větru mnohem lepší charakteristiku. Vlastně obecně mnohem lepší charakteristiku.

Dozvídám se také, že dnes večer je v Marienkirche gospelový koncert. Takže se vydávám domů, dávám si sprchu a po chvilkovém přemáhání se, tam vyrážím. A nakonec toho nelituju. Trvá sice značně dloho, přes tři hodiny, ale velice se mi líbí. Takže když se potom večer konečně dostanu domů, jsem rád, že můžu jít spát.

22.5.2009 Dnes je normální pracovní den. Takže musím do školy. Tedy přesněji, měl bych. Takže tam také jdu.

Od Wagnera se dozvídám, že Gleb přijede za týden v pondělí. Bohužel to je svátek. Takže mě prosí, zda bych nemohl pro něj vyzvednout klíče a ubytovat ho až přijede. Souhlasím.

Zbytek dne je opět rutina. Tedy především oběd v podobě brambor, omáčky a vepřového. Nic speciálního. Odpoledne mi kazí pracovní nadšení Holger s Christianem, když odcházejí domů. Christian je obvykle nejvíce pracující člen kanceláře. To se pak člověku nechce moc dělat, takže jdu taky relativně brzy domů.

Večer mě volá Tomáš a zve mě na zítra k němu na oběd. Po vyjasnění kdy souhlasím s tím, že nebudu moct dlouho zůstat, jinak bych nestihl lodičky.

21.5.2009 Pořád jsem ještě nevymyslel, co budu dnes dělat. Aspoň vím, co budu dělat dopoledne. Budu spát. To zní jako docela dobrý program.

Nakonec mě to ale přestává bavit. Takže budu muset vymyslet něco jiného. Kromě toho je venku docela pěkně. Takže nakonec přece jenom vyrážím na procházku. Sice už jsem zvolenou trasu minimálně jednou prošel, ale to nevadí. Nemusí všechno být vždy poprvé.

Svátek nanebevstoupení je také evidentně považován za svátek mužů. Ve městě je možné potkat různé oslavující skupinky. Většina je ozdobená šeříkovými větvičkami a láhvemi s pivem. Že by odsud čerpal Terry Pratchet? Pokud se mi bude chtít, budu si o tom muset zjistit něco víc.

Asi tu začíná letní počasí. Večer se dokonce objevuje bouřka. Značně vydatná, doprovázená větrem. Zapoměl jsem v koupelně zavřít okno, takže tam poněkud napršelo. Ještě že hned pod oknem je umyvadlo. Takže většina hned zase odtekla, aniž bych musel nějak pracně zasahovat. Možná bych měl umístit umyvadlo pod každé okno.

20.5.2009 Měl jsem dnes hodně zvláštní sen. Normálně jsou moje sny nudné. Tentokrát ale ne. Všechno začíná na univerzitě, kdy mi Evička přinese jakousi diferenciální rovnici s připojeným náčrtkem čehosi. A já si najednou vzpomenu, že tohle jsem už někde viděl. Po dlouhém přemýšlení si nakonec vzpomínám, že to je z jedné šifrovací hry, které jsme se účastnili jako třída z gymplu. Od Evičky zjišťuji, že to je přesně odkud má ona také tento obrázek a rovnici (coz je mimochodem jedna ze šifer zobrazující síť lesních cest). Takže se s Janičkou rozhodneme této hry také zúčastnit (a tajne Evičce pomáhat). Jak hra postupuje, postupně zjištujeme, že šifry, i jejich umístění je naprosto stejné, jako si pamatujeme z naší hry. Postupně se ukazuje, že hru připravuje Krejči (chemikář z gymplu) a že se skutečně jedná o přesně tu samou hru, jako za nás. Celé to nakonec končí sjížděním jakéhosi dlouhého umělého kanálu (relativne hodně prudkého, ale prakticky bez peřejí) na nafukovacích člunech. A pak jsem se probudil.

Kdybych to měl rozebrat, tak bych řekl, že mám deprivaci z nedostatku šifrovacích her a vodní turistiky. A co má do háje znamenat ta diferenciální rovnice?

Ve škole zpracovávám výsledky. Takže do laboratoře ani nepáchnu. Jde to pomalu, ale výsledky jsou velmi zajímavé. Také doufám, že správné.

Oběd je ale opět obvyklý. Tedy nehledě na to co dělám ve škole, začínám chodit relativně pravidelně na oběd. Nevím, zda je to dobrá známka, či ne. Dnes mám něco na způsob číny. Tedy číny, ne Číny. Akorát místo rýže volím brambory. Nechce se mi mít rýži dva dny po sobě.

Odpoledne se dozvídám důležitou informaci. Zítra je nanebevstoupení. Což je v Německu sátek. Takže univerzita bude zavřená. To je docela dobré vědět předem, než člověka zavřou za vloupání na univerzitu. Takže teď budu muset vymyslet, co zítra budu dělat.

Aspoň vím, co budu dělat dnes. Půjdu do volejbalu. Je nás kupodivu docela málo. Vyjádřeno číselně: 6. Možná již někteří odjeli někam užít si volného dne.

Večer je ještě párty v Kiste. Protože to mám opravdu kousek, prakticky pod okny, rozhoduji se pro účast. Jsem ale poněkud zklamán. Z proklamované mezinárodní párty se nakonec klube prachobyčejná diskotéka. Kromě toho nepřišel skoro nikdo z lidí, které znám. Takže to kolem jedná balím a jdu spát.

19.5.2009 Konečně se mraky protrhaly a je přibližně polojasno. Také je relativně teplo. Takže uvažuji, že začnu nosit kraťasy. Ale ještě počkám, až pžestane foukat ten studený vítr.

Dělám poslední z pátečních měření. Bohuýel jsem ale díky tomu zapoměl na pozvání na oběd od Honzy. Vzpomenu si až o půl hodiny později. Takže nezbývá, než se omluvit a případně uspořádat nějakou jinou schůzku. Naštěstí jsem nebyl jediný, komu se to nakonec nehodilo, takže společný oběd vlastně stejně nebyl.

Aspoň jdu na "obvyklý" oběd. Nevím, jakým jménem popsat to, co jsem si dal. Asi jako hustý eintopf. S rýží. Dávám si k tomu také květák. Přestože popis vypadá nechutně, oběd je dobrý.

Odpolednim programem je další vysedávání v laboratoři. Tentokrát nepřerušené žádným kurzem němčiny, ani moknutím. Člověk by skoro až řekl nuda.

18.5.2009 Tak je tu opět pondělí a s ním i škola. Mám v plánu dokončit měření, která jsem nestihl v pátek. Pak se musím domluvit s místním technikem, aby mi k aparatuře připojil čpavek. A pak teprve začne ta sranda.

Takže hurá do školy. Díky své lenosti jsem propásl ranní pracovní setkání. Ne proto, že bych vstal pozdě, ale prostě jsem byl líný vyrazit. Stejně se tam dnes nic neprobíralo. Pouze mi určili termín, kdy mám prezentovat, co vlastně dlám. Je to naštěstí až za tři týdny. Takže se zatím můžu v klidu věnovat sezení v laboratoři.

Na oběd jdu jako obvykle relativně pozdě. Tedy těsně předtím, než zavřou menzu. Takže si dávám něco na způsob karbenátky s bramborama a mrkví. Samozřejmě nechybí všudypřítomná omáčka.

Bohužel měření trvá déle, než jsem čekal. Dnes bych sice stejně nestihl dvě za den, ale asi ani v pátek bych to býval nezvládl. Takýe prakticky hned po ukončení měření odcházím ze školy. Nejprve mířím do města vyzvednout si nějaké peníze. Následně mě mé kroky vedou na kurz němčiny. Zhruba na úrovni fyziky začíná kapat. Mimochodem celý den je zataženo, ale relativně teplo. Než stihnu ujít půlku trasy do kurzu jsem docela promořenej. A nic na tom nemění ani to, že jsem měl deštník. Potřeboval bych totiž k tomu deštníku ještě loď. Průtrž je tak silná, že voda nestíhá odtékt a jak do ní padaljí další kapky, tak sříkají na všechny strany.

Když dorážím na místo konání kurzu, svítí sluníčko. Cesta od fyziky tam trvá necelou čtvrthodinu. Prostě občas má člověk smůlu. Naštěstí je to jenom asi pět minut od mého bytu, takže si ještě stihnu vyměnit oblečení. Sám se sebou aby bylo jasno. Takže to prakticky odnesly jenom papíry v batohu. Je z nich zajímavě vypadající šedá hmota.

17.5.2009 Dnes jdu normálně do kostela. Mají drobnou změnu proti programu vyěšenému na internetu. Farář, co měl kázat dnes nemohl přijet, takže za něho zaskakuje místní farářka. Apoň tomu rozumím.

Celý den je stejně zataženo, jako včera. Sice nakonec snad ani neprší, ale jít ven a testovat to nestojí za to. Takže opět trávím svůj čas doma u počítače.

16.5.2009 Celý týden bylo pěkně. Sice relativně chladno, ale pěkně. A dnes, když mám konečně volno, tak je hnusně. A ještě k tomu zima. Buď prší, nebo mrholí. Psa by nevyhnal.

Takže nakonec celý den sedím doma. Moknout se mi nechce a jinak moc na výběr nemám. Ještě bych mohl zkusit jít do knihovny, ale nevím, zda by mě tam bez kartičky pustili.

15.5.2009 Můj původní plán pro dnešní den vzal celkem brzy za své. Měl jsem v plánu provést aspoň jdno měření v laboratoři. Takže jsem si dopoledne připravil aparaturu a začal měřit. Oproti včerejšku nemám dnes v plánu dlouhá měření, takže bych možná mohl stihnout dvě za den.

Všechno pokračuje naprosto normálně až do oběda. Ten obsahuje řízek s bramborama a hráškem. A jakousi omáčku obsahující rajčata. Naštěstí hrášek jejich chuť naprosto přebil. Nevím, zda se tato kombinace dá považovat za normální.

Po návratu z oběda jsem konfrontován s rozodnutím. Buď se přidám k ostatním fyzikům na "výlet", nebo budu sedět zbytek dne v laboratoři. Nakonec volím výlet. ZNamená to velice rychle ukončit rozběhnutý experiment, a stihnout skupinu fyziků a matematiků, než mi utečou.

Vypadá to, že se jedná o pravidelnou akci. Účastní se jí především matematici a fyzici. Tentokrát to bylo pojato jako skupinová dezorientace podle GPS. Na každém postupném stnovišti byla jednoduchá šifra určující polohu dalšího stanoviště. A také většinou bedna piv. Vzhledem ke skupinové podstatě přesunů jsem neměl příliš možnost se zapojit do luštění. Ale obecně to hodnotím jako dobrý nápad.

Po návratu následovala grilovací párty, která byla zdarma pro účastníky pochodu. Takže ani nelituju toho, že jsem se účastnil místo práce v laboratoři. Večeře zdarma se počítá. Ale důležitější bylo, že jsem potkal zase pár dalších fyziků. A můžu zodpovědně říci, že všude je to stejná pakáž.

14.5.2009 Dnešek by měl být mým velkým dnem. Tedý spíše dlouhým, než velkým. I když délka dne je daná časová jednotka, která se nemění podle dne v týdnu. Prostě dneska je čtvrtek. Je pravda, že to samo o sobě nic nevysvětluje.

Mám v plánu další ze série měření. To znamená zátah aspoň osm hodin čistého času v laboratoři. Když k tomu přidáme čas nutný na přípravu aparatury dostáváme se někam na deset hodin. Takže raději vstávím již v šest ráno, abych byl kolem sedmé ve škole. Dokonce se mi to i daří.

Následuje dlouhé nudění v laboratoři. S výjimkou oběda se nic všeobecně význačného neděje. Takže si s chutí dávám vepřo, bramboro zelo.

Večer pak konečně jdu domů. Mám docela dost toho laboratorního sezení, takže si jdu brzo lehnout. Možná by to chtělo občas přidat i nějaký pohyb.

13.5.2009 Vstávám velmi pozdě. Přesněji kolem půl dvanácté. Pravděpodobně jsou k tomu dva důvody. Kvůli volejbalu jsem si na dnešek nenaplánoval žádné měření. A také jsem včera relativně brzy vstával a šel spát až dnes. Ale pšššt, nic jsem neřekl.

Vzhledem k tomu, kdy snídám, rozhoduji se, že dnes vynechám oběd. Nemá se smysl přejídat.

Odpoledne se aspoň na chvilku vydávám do školy. Tedy ona to není úplně krátká chvilka. Prakticky tam trávím celé odpoledne. Zpracovávám výsledky včerejšího měření. Jsem zklamán, protože neodpovídají mým nadějím.

Večer pak jdu do volejbalu. Opět je nás hodně. Že by nechodili kvůli mně? To snad ne.

12.5.2009 Vstávám relativně brzy. Budík mám sice nařízen na šestou, ale z postele nakonec lezu až něco po sedmé. Mám dnes v plánu dlouhé měření a nerad bych se nechal zavřít ve škole.

Celý den tedy trávým zavřený v laboratoři. Snad s výjimkou oběda v podobě guláše s bramborama, mrkví a hráškem. Prostě vůbec nic zajímavého. Ze školy se pak dostávám až o půl osmé večer. Takže měření skutečně zabere hodně dlouho a příště budu muset začínat dřív.

11.5.2009 Ráno nevstávám nijak brzo. Není kam spěchat. Dnes stejně nebudu dělat žádné experimenty. Ty trvají dlouho a já prvně budu muset zjistit v jakém stavu je aparatura a podobně.

Ve škole zjišťuji od Wagnera, že s aparaturou se prakticky nic nedělalo. Takže b y měla být v takovém stavu, ve kterém jsem ji zanechal. To je v jistém smyslu dobrá správa.

Takže na odpoledne mám práci. Ale prvně jdu na oběd. Rýže, losos a květák jdou k sobě výborně. I ta okurková omáčka se k tomu docela hodí.

Odpoledne upravuji aparaturu na serii měření, které plánuji na tento týden. Chvíli to zabere. Ale samozřejmě ne celé odpoledne.

Měl bych jít do kurzu němčiny. Nejdu. mám pro to dva důvody. Jsem nějaký ospalý a v kurzu bych spal. Takže bych z něho asi nic neměl. Pak také potřebuji odnést Ondrovi prospekty z MU. Cesta tam a zpátky zabere dvě hodiny a pravděpodobně bych si nestihl nakoupit. Takže snad příští týden.

10.5.2009 Dovolená končí. Je opět na čase se sbalit a vrátit se do Greifswaldu. Takže ráno vyrážím na nádraží. Protože se mi tam nechce dvacet minut sedět, jdy pěšky. Ale mám pocit, že nestíhám, takže se cestou dost zapotím. Na nádraží zjišťuji, že jsem vůbec nemusel spěchat. Do pravidelného odjezdu zbývá ještě pět minut. Ale vlak již stihl na té krátké vzdálenosti z Vídně do Brna nabrat půlhodinové zpoždění, které se postupně protéhne až na hodinu a půl. Ještě že jde o přímý vlak a nemusím nikde přestupovat.

Cesta jinak probíhá celkem klidně. Tentokrát mám k dispozici zásuvku, takže není problém s nudou. Většinou koukám na filmy. Výjimkou je cesta z Drážďan do Berlína kdy kecám s celkem příjemnou Němkou. Kupodivu Německy.

Německé dráhy se ke svým zákazníkům chovají podstatně lépe, než české. Dostávám od nich poukaz na proplacení části jízdného jako kompenzaci za zpoždění vlaku. Asi si ho stejně nenechám proplatit, protože bych ho musel posílat na centrálu do Berlína a to mi za to nestojí.

Bohužel jsem si na kolejích nenechal nic na jídlo. Takže mám smůlu a musím vystačit s jedním jablkem. Případně bych mohl zkusit kombinovat rýži s marmeládou a cibulí. ALe nemusím se pořád přejídat, takže pro dnešek vystačím s málem.

25.4.2009 Poslední den v Greifswaldu před dovolenou. Moc toho na práci nemám. Dobalit si zbytek věcí co chci odvézt s sebou na vyprání. Pak trochu uklidit a vyprat si povlečení. A pak už jenom vyrazit na nádraží.

Bohužel jsem si vybral špatný vagon. Není v něm zásuvka. Takže mi po nějaké době chcípne notebook. Takže se zbytek cesty děsně nudím. Kromě toho jim také při každé výměně lokomotivy v našem vagonu vypadne klimatizace. A okna samozřejmě není možné otvírat. Takže je ve vlaku hnusné horko. Ale nějak to přežiju.

24.4.2009 Vstávám dost pozdě. Ani vlastně nevím proč. Včera jsem pozdě spát nešel. Žaluzie také nejsou zatažený. Prostě kompletní mysterium.

Takže se vydývým do Wiecku zkontrolovat obchod. Vypadá to, že mají zavřeno. Ale všímám si internetové adresy. Tam by snad mohli mít více informací.

Ve škole dělám jenom krátkou zastávku. Rozloučit se před odjezdem, posbírat potřebné věci a vyčkat oběda. Venku je totiž nepříjemě horko. Po předchozách dvou dnech je to trošku náhlá změna.

K obědu si dávám rýži, rybí filé s bílou omáčkou a zeleninu sestávající z hrášku a mrkve. Filé je poněkud bez chuti, ale vynahrazuje to ta omáčka. Takže všeobecně vzato docela dobré.

Následně se vydávám do rybí tržnice. Když už nedovezu nic z rakytníku, dovezu aspoň nějakou rybu. Ostatně u nás takový výběr obvykle není. A pak už jenom domů a začít se připravovat na odjezd. Zítra sice budu mít ještě dost času, ale lepší je začít už dnes.

23.4.2009 Přestává mě to tady bavit. Z větší části je to asi způsobeno tím, že se těším domů. Alespoň počasí se o něco zlepšilo. Je sice pořád celkem chladno, ale už není zataženo.

Dopoledne dokončuji poslední práci ve škole. I když to je trošku silné slovo. Prakticky to nestojí za řeč. Takže se vlastně opět flákám.

Přerušení přichází v podobě oběda. Docela dobrý řízek s bramborama. I ten hrášek se k tomu hodí.

Odpoledne se věnuji poslednímu měření v osučasné konfiguraci. Jedná se o proměření elektrických veličin. Tedy průběhu proudu, zápalného napětí a podobně. Takže mám aspoň na čas o zábavu postaráno.

Uvažuji, že bych se měl stavit ve Wiecku zjistit, zda mají otevřeno. Ovšem než dokončím měření, je půl paté. Než bych se dostal do Wiecku budou mít určitě zavřeno. Budu to holt muset nechat na zítra.

22.4.2009 Dnes došlo k zásadní změně klimatu. Tedy přesněji počasí. Poprvé po hodně dlouhé době je zataženo. A projevuje se to docela výrazně i na teplotě. Je docela nepříjemná zima. Poté, co jsem si zvykl chodit bez mikiny toho dnes docela lituji. Naštěstí ve škole se takovéto krátkodobé výkyvy vnější teploty projevují jenom mírně.

Pomalu dokončuji zpracování výsledků. Chci ještě provést porovnání s předchozími měřeními. Bohužel ty mám na notebooku, který leží vypnutý na kolejích na stole. Takže dnes s tím nic neudělám. Nezbývá, než jít na oběd.

Dlouho váhám, co si vlastně mám dát. Nakonec končím u sekané s bramborama a květáku. Prostě to druhé v nabídce vypadá příliš podezřele. Nožičkama to nemrská, neb to žádné nemá (a těžko říct jestli kdy mělo), ale raději nebudu riskovat. Jeden nikdy neví.

Večer jdu do volejbalu. Dnes je účast velice slabá. Po dlouhém čekání jsme pouze čtyři. Takže nakonec končíme s tím, že hrajeme dva na dva. Sice se to dá, ale je to dost o ničem. Protože v tomto počtu prostě není možné pokrýt celé pole.

A aby to nevypadalo, že mám v deníčku díru. Mezi obědem a volejbalem se zcela regulérně flákám. Tedy maskuji to čekáním na výsledky simulace. A myslím, že i celkem úspěšně.

21.4.2009Včerejší práce dnes začíná přinášet své výsledky. Především rozřezání výsledků. Odhaluje to velice zajímavou strukturu, která až příliš podezřele připomíná doutnavý výboj za nízkého tlaku. A nejsem první, kdo si toho všiml. Tom Hoder toto chování zmiňoval již dříve. Ale konečně ho můžu potvrdit. Asi bych to měl ještě před odjezdem probrat s Wagnerem. Prý je to odborník na doutnavé výboje.

Na druhé straně oběd je poněkud fádní. Pečené kuřecí stehno, brambory a zelí. Asi proto vypadá Menza jako po vymření. Nebo to může být jedem v kafi, ale to asi brzy zjistím.

Zbytek dne není vůbec ničím zajímavý. Prostě obvyklá denní rutina. Udělat nějakou práci ve škole, stavit se cestou domů v obchodě a pak se flákat doma.

20.4.2009 Opět se změnilo počasí. Tedy pořád je stejně jasná obloha. ALe začíná být nepříjemný horko. Tedy kdyby nefoukal vítr. Ten naštěstí udržuje příjemnou tepelnou pohodu.

Ve škole pokračuji ve vyhodnocování výsledků předchozích měření. Upravuji svůj program na vytváření různých řezů výsledků. Takže konečně se aspoň částečně přestávám nudit.

Oběd je dnes vynikající. Po dlouhé době mám zase rybu. Přesněji lososa s rýží, bílou omáčkou a zeleninou. Je to opět výborně udělaný. A asi je to taky důvod, proč je v menze tentokrát podezřele velký nával.

Odpoledne pokračuji ve své práci. Přestává mě ale velmi brzy bavit. A protože pořád nemám nad sebou žádného dozorce s bičem, odcházím pryč. Těžko říct, kolik by na tom dozorce s bičem změnil. Brrrr raději si nepouštět představivost z řetězu.

Ale abych to zase nevypadalo, že se jen tak flákám. Jdy na kurz němčiny. Bohužel jsem špatně pochopil informační mail. Nejedná se o Ober-Mittlestuffe, ale o Oberstuffe kurz. Nejsem si tak úplně jistý, zda to nebude pro mě příliš vysoko. Ale první hodin není zase tak úplně špatná a textu, který má odpovídat této skupině, celkem rozumím. No, uvidíme. Protože stejně nebudu psát závěrečné zkoušky, můžu se na to kdyžtak vždycky vykašlat.

19.4.2009 Ráno se chystám do kostela. Dokonce se budím nějak brzo. Plánoval jsem vstávat o půl deváté, ale budím se už v osm. No, ono se asi nic vážného nestane, když vstanu dřív. Takže ani nejsem překvapen, že zvládám do kostela dorazit včas. Dnes mají na programu speciální slavnost. Padesát let od konfirmace pro členy, kterých se to týká. Tedy pro ty, kteří byli konfirmováni před padesáti lety. Trochu mě překvapuje, že ve zpěvníku mají u některých písní uvedené i další jazyky. Například Chvaliž Hospodina je uvedeno kromě Německy také Anglicky, Francouzsky, Polsky a Česky. Zajímavé. Máme ještě co zlepšovat.

Začínám uvažovat, co bych měl podnikat. Nechce se mi ani jít ven, ani sedět u počítače. Což prakticky nechává pouze jednu možnost, která mě také neláká. Válet se v posteli. Jdu tedy na krátkou procházku do Wiecku. Chci především zjistit, kdy mají otevřeno v Sandorn Marktu, že bych případně koupil nějaké bonbony. Nakonec to vypadá, že otevírací doba žádná není. Na cedulce je napsáno: Když tu jsme, je otevřeno. Takže pokud má člověk štěstí, tak možní i něco koupí. Ale mám takové podezření, že to budou pouze nejaké zbytky. Rakytník bude asi až zase na podzim.

Zbytek dne trávím koukáním na filmy. Tedy přesněji na M.A.S.H. Potřebuji si vybudovat potřebnou zásobu filmů pro cestu domů. Bohužel na IMDb najít kvalitní sci-fi je docela problém. Buď jsem daný film viděl, nebo jde o kyberpunk, který nemusím, nebo to je do kategorie sci-fi zařazeno jenom proto, že se to odehrává v budoucnosti. Takže budu muset ještě hledat déle a pořáději.

18.4.2009 Budím se až kolem jedenácté. Asi to bude mít hodně společného s včerejším večerem. Ale o tom radši pomlčme.

Počasí se skutečně změnilo. Sice je opět jasno, ale zesílil vátr a je celkově citelně chladněji. I když mraky opět zmizely. Uvidíme, jak dlouho to vydrží. Sice obecně mám raději zimu, než teplo, ale ne na jaře a bez sněhu.

Začínám se docela nudit. Skutečně mi chybí manuální práce. Mám totiž pouze dvě možnosti. Buď sedět doma u počítače, nebo se jít někam projít. Obě má svoje nevýhody a především obě možnosti jsem v poslední době hojně využíval. A člověka to prostě přestane časem bavit. Loni jsem tu byl taky pouze s těmito možnostmi a přitom mi to tolik nevadilo. Odhaduji to na dvě příčiny. Loni jsem sem jel po prázdninách, kdy jsem si dva měsíce manuální práce užil víc než dost. Druhým důvodem je asi to, že byl podzim, kdy to člověka zase tam moc netáhne ven, neco podnikat. Takže nevím, jak přežiju tento poslední týden.

Nakonec řeším toto dilema rozdělením času. Nejprve jdu na krátkou procházku do lesa v Eldeně. Ještě zbývá malá část na severovýchodě, kterou jsem nenavštívil. Cestou narážím na dvě překvapení. Prvním je, že Němci mají docela bordel ve značení. Přes Eldenu by měla vést E9 dálková trasa značená modrým pásovým značením. A její trase je také vyznačena a značení v lese odpovídá mapám. Ovšem v jednom místě jsem se z této trasy odpojil. Jaké bylo ale moj pekvapení, když jsem zjistil, že modrá značka zde je také, jako by se nechumelilo. Tedy ono se nechumelilo, ale docel ami to přišlo divný. Sledoval sem tedy chvíli tohle značení, až zmizelo kdesi na frekventované silnici do Wolgasteru. Takže si nejsem jistej, co tím bylo míněno.

Druhé překvapení je značení neexistujících cest. Plán města se až doposud ukazoval jako velice přesný, když přišlo na město a jeho nejbližší okolí. Ovšem v Eldeně hanebně selhal. Více než jednou se mi stalo, že jsem si naplánoval, kudy půjdu, ale v kritickém místě prostě cesta nebyla. A bloudit lesem s experimentálně prokázanýma bažinama se mi fakt nechce.

Druhou část dne, tedy spíše večer, trávím opět před počítačem. Nudím se a tak pokračuju ve sledování vyšetřování leteckých katastrof. Aspoň tohle je něco nového. Bavím se odhadováním, jaké byly příčiny dříve, než je v seriálu "odhalí".

17.4.2009 A je tady konečně pátek. A s ním i zhoršení počasí. Oproti dřívějším dnům je zataženo. Tedy ne úplně. SPrávný termín je asi oblačno. Mraky totiž nejsou souvislé a ani nepůsobí dojmem deště. A také zesílil vítr. Vypadá to na změnu počasí.

Ovšem na můj program to žádný vliv nemá. Pouze počítač řídící vnější žaluzie je z toho naprosto blbej. Protože sedíme ve stíněné místnosti, je do ní zavedeno co nejméně kabelů zvenku. A tak mimo jiné postrádáme kontrolu nad vnějšími žaluziemi. A při dnech jako je tento je to pak sranda. Svítí-li chvíli sluníčko, počítač nám zatemní. Pak se přižene mrak a pokud je trošku větší, počítač usoudí, že je venku moc tma a opět odtemní. Asi to má fungovat jako prevence před usnutím v kanceláři.

K obědu je opět na výběr včerejší roláda. Dávám ale přednost steaku s rýží a hráškem. Přece jenom to byla včera poněkud liberální kombinace. A já jsem konzervativec.

Ve své podstatě se mi podařilo výsledky zpracovat. Tedy aspoň ten základ. Mám přibližně přehled, jak výboj probíhá. Můžu po návratu z dovolené přejít na další experimenty.

Večer se jdu kouknout na Komopoliten party. Jedná se o relativně velkou akci v přístavu. Nakonej jsem z toho ale trošku zklamán. V pozvánce bylo zmíněno, že bu tato party měla být zaměřena na Afriku. Oproti normální párty zde bylo k dispozici jídlo z růsných koutů světa. Dokonce s označením země původu. ALe to je tak asi jediná kladná stránka. Černošský DJ hrál prakticky to samé disco, jako jeho německý kolega. Takže to balím docela brzo. Už kolem druhé. Dokonce se divím, že jsem tam tak dlouho vydržel.

16.4.2009 Pomalu se blíží konec týdne. A v mém programu dochází k radikální změně. Již neplánuji trávit dlouhé hodiny v laboratoři. Místo toho plánuji trávit dlouhé odiny v kanceláři. Takže si zase tak moc nepomůžu.

Počasí je dlouhodobě stálé. Čistá obloha a vítr. Ale pořád je stejně teplo. Takže pod bundou nosím akorát košili s krátkým rukávem.

Zpracovávám tedy výsledky měření. Jde to docela pomalu. Ale výsledky vypadají docela dobře. Především jsou docela shodné s předchozími měřeními. To mě dost překvapuje, protože se jedná o naprosto odlišnou konfiguraci s jinými parametry. Asi budou dány vlastnostmi plynu, nikoliv konfigurací. To je docela důležité zjištění. Asi se budu muset kouknout po nějakých článcích.

Oběd je docela obvyklý. Tedy co se času týče. Nikoli co se výběru týče. Dávám si brambory s míchanou zeleninou. To by se ještě dalo nazvat normálem. ALe to maso, co k tomu je je hodně zajímavý. Sice jde pravděpodobně o normální vepřový. Přesněji jde o roládu. A ta náplň stojí za pozornost. Povedlo se mi identifikovat hrušky a pravděpodobně švestková povidla. Není to špatný, ale jsem z toho naprosto překvapenej. Tohle jsem totiž nečekal.

Zbytek dne pak pořád trávím zpracováváním výsledků. Prostě žádné divočárny. Ty si šetřím na později.

15.4.2009 Takže poslední měření ze série. Pokračuji přitom ve sledování leteckých katastrof. Jinými slovy podobný průběh, jako včera. Abych nemusel Ctrl-C a Ctrl-V, tak to nechám bez dalšího rozvoje.

Oběd se ale liší. Tedy všerejší oběd je pořád k dispozici. Ale také je houbová omáčka s kousky kuřecího masa, rýží a hráškem s mrkví. A to mě přitahuje neznámou silou mnohem více. Asi by to chtělo přidat do výuky fyziky nějaké další silová pole.

Večer je opět volejbal. Téměř ho nestíhám a přicházím na poslední chvíli. Je nás opět málo, takže hrajem proti sousednímu kurtu. Sedum proti sedmi. Akorát mě pořád zlobí pravá ruka, takže se mi špatně hraje. Snad se to časem zlepší.

14.4.2009 Takže je to tady. Opět začíná pracovní týden. Tak hurá do školy. Zase plánuji celý den v labu.

Abych se nenudil, mám s sebou notebook. Včera večer jsem našel na Youtube seriály o leteckých katastrofách. Tak je v průběhu měření sleduju. Postupně se mi daří určit dva různé pořady. Nebo aspoň dva rozdílné typy pořadů. Přinejhorším dva rozdílné přístupy k tématu.

Oba dva typy se tváří jako dokumentární film. Ovšem typ, který pracovně nazývám číslem 1, se na celou věc dívá hodně objektivně. Velmi často uvádí, které možnosti vyšetřovatelé brali v potaz, proč je uvažovali a jak je případně postupně vylučovali. Prostě celkem dobrý dokument. I když samozřejmě občas doplněný růsnými srdceryvnými scénami.

Číslo dva je trochu jiné. SIce obsahuje ve skutečnosti podobná fakta, jejich přesnost není. V jednom dílu zmínili, že plně naložené letadlo s pouze dvěma ze čtyř pracuících motorů je příliš těžké a spadne z oblohy. To je značně zkreslené. Dva motory nestačí na vodorovný let. Ale dolet na dva motory je značný. Což je ilustrováno i následně, kdy to tohle letadlo ještě s dírou v boku dotáhne na 100 kilometrů vzdálené letiště navzdory obrovské díře v boku.

Co mě ale nejvíce štve, bylo celkové vyznění čísla 2. Většinou vyberou nějakého "hrdinu" a všechny ostatné přímo či nepřímo obviní z neschopnosti. Že se přece dalo snadno předejít, kdyby ..... (letecká společnost udělala to a to, úřad pro letectví je donutil vyměnit tyhle díly rychleji, ....). Tento styl trošku ukazuje i volba scén. V obou typech je dost šasto používán zásnam z cockpit voice recorderu, tedy jedné z "černých skříněk", zaznamenávající rozhovory pilotů. V čísle 1 je to většinou doprovázeno variací na scénu několik lidí sedících s kvalitními sluchátky na uších. Před sebou počítač či zápisník a pokouší se přepsat, a identifikovat jednotlivé zvuky. Celkem pravděpodobná scéna. V čísle 2 jsem byl svědkem i toho, že použili scénu, kdy hlavní vyšetřovatel (hrdina) strčí do autorádia klasickou kazetu a pak někam jede. A do toho je rozhovor pilotů. Je to teda dokument, nebo holywoodský seriál?

Angličtina je krásný jazyk. Zvláště na vytváření akronymů. Takové letadlo, když mu vysadí oba motory, tak vypustí krysu. (RAT=krysa. Ram Air Turbine = náporová turbína). Tohle se v češtině tak často nevyskytuje. I když nedávný NERV aspoň trochu vyrovnává skóre.

Není popcorn, takže musím jít na oběd. Má nějaké silně kořeněné kousky masa s tatarskou omáčkou, cibulí, asi okurkovým salátem a bramborama. K tomu si ještě dívím míchanou zeleninu. Zní to jako vražedná kombinace, ale kupodivu to jde dohromady velice dobře.

13.4.2009 Už mě přestalo bavit chodit po okolí. Počasí je sice pořád stejné, jako včera. Ale už jsem byl v okolí skoro všude a ta placatá krajina okolo není zrovna nápaditá. Takže sedím doma. Ale jak to využít? Ono sedět doma a nic nedělat je ještě větší nuda. Oprašuji proto mrAvence.

Než ale vysvětlím, jak se oprašují mravenci, musím se trošku ponořit do historie. Ah.... vykopávky a podobně. No, zase tak hluboko to nebude. Bude stačit tak rok. Zatlačte tedy slzu zklamání a dávejte bedlivý pozor.

V té době jsem zrovna dokončoval svoji diplomovou práci, takže jsem s numerickýma simulacema trávil hodně času. A dostali jsme se v diskuzi na téma používaných metod. Dříve byly pro složitější výpočty používány přibližné metrody. I když se nějaký problém dal řešit exaktně, toto řešení by potřebovalo obrovské množství paměti. Takže se používaly pomalejší metody nenáročné na pamět. V poslední době ale velké množství paměti postupně přestává být problém, takže se přechází na rychlé, paměťově náročné metody.

Pořád se vyhnu těm mravencům, ale podívám se na mozek obratlovců. Tedy né úplně doslovně, ale imaginárně. Tedy na jeho funkci. Takový lidský mozek. Výpočetní výkon nic moc. I provedení jednoduchého aritmetického úkonu trvá desetiny sekundy. To je strašně dlouho v porovnání s milióntinama sekundy u počítače. Hmm. je zde jistý problém. Například takový jednodychý úkon jako chytit balének vyžaduje vyřešení velmi složitého systému parciálních diferenciálních rovnic. A přitom to lidský mozek dokáže provést v reálném čase. Poněkud divné.

Háček je v tom, že člověk se musí naučit chytat míček. Tedy místo obrovského výpočetního výkonu využívá obrovskou paměť. A ta je skutečně fenomenální. Nejsu si vůbec jistý, zda se jí současné disky aspoň blíží, ale pochybuji. Takže při chytání je využívána především paměť a pouze jsou vyhodnocovány některé parametry, které postupně určují, jak se bude míč pravděpodobně pohybovat. Pokud se dráha příliš liší od toho, co říká paměť, míč prostě občas nechytíme.

Ale zpět k mravencům. V součané době existuje spoustu různých robotů s různým poštem noh a podobně. Pokud vím, tak většina z nich obsahuje sofistikované systémy ovádání noh a podobně. Co když ale na to jdeme špatně. Co takhle se inspirovat v přírodě? Místo programování pohybů jednotlivých noh pro různé případy, vytvořit robota který umí jedinou věc. Učit se. A toho donutit naučit se chodit. Ovšem nevěděl jsem, zda je toto vůbec proveditelné. Než abych stavěl nějaké komplikované zařízení, rozhodl jsem se takového robota nasimulovat. A jeméno jeho budiž mrAvenec.

Vynořme se tedy z hlubin minulosti do jasného dne přítomnosti. Tehdy jsem napsal pouze pár řádků, ale měl jsem zpoustu jiných povinností. Takže jsem nápad založil a nechal zapadávat prachem. Teď se ale naskutla příležitost se k tomu vrátit. Takže oprašuji mrAvence. A trávím tím většinu dne.

Večer s hrůzou zjišťuji, ře jsem si ve čtvrtek koupil skoro půl kila masa a zapoměl na něj. Takže si dělám značně opulentní večeři v podobě přírodních řízků. A to jsem si chtěl přes Velikonoce hlídat linii.

12.4.2009 Na výběr dnes mám ze dvou bohoslužeb. Ráno v sedum se koná ranní bohoslužba. Ta normální o půl desáté je pak vedená jako rodinná. Nevím přesně, co to znamená a proto chci vyzkoušet tu ranní. Vstávám tak nehorázně brzo. Už v šest.

Podle předpokladu v kostele moc lidí není a obecně je průběh takový značně komorní. Nemám možnost srovnávat s normálním průběhem velikonočních bohoslužeb v Německu. Ale myslím si, že ta část, kdy se se zapálenýma svíčkama vujde ven k zapálenému ohni není zase tak úplně obvyklá. Stejně jako volný výběr písniček od přítomných lidí.

Po bohuslužbě náslelduje společná snídaně. Té se již neúčastním. Kromě toho, že si nejsem jistý dostatečnou znalostí němčiny, tak jsem již snídal. Asi se také do značné míry stydím. Ale to se neříká.

Takže mám téměř celý den k dispozici. Jako obvykle, je velmi pěkné počasí. Akorát mi začínají docházet místa, kam bych se mohlo vypravit. Ono je sice pěkné někam vyrazit, ale když pak člověk chodí pořád tou stejnou krajinou, začne to být poněkud nudné. A ta placatá krajina v okolí moc rozmanitosti nenabízí. Musím se dlouho přesvědčovat k tomu někam vrazit.

Nakonec ale úspěšně opouštím byt a vyrážím na jih. Nejprve do Weitenhagenu a odtud kolem trati do Gross Kiesow. Tam tedy kromě kostela nic zajímavého není. Protože se mi nechce vracet stejnou cestou, volím druhou stranu trati. Ovšem tím si značně komplikuji situaci. Zde nevede žádná přímá cesta a citelně se projevuje absence pořádné mapy. Celá oblast je protkána kanály. A cesta po které jsem šel se stáčí špatným směrem a pak končí. Podle hrubého plánku co mám k dispozici mám před sebou pouze malý lesík a měl bych být v pohodě. Tak jsem si řekl, že než abych se vracel, tak ten les projdu. Tohle nikdy v okolí Greifswaldu nedělejte. Mimo zpevněné cestu není jisté, jak pevná je půda. Les, který jsem navštívil byl takovým obvyklým příkladem. Suchá místa s hustým porostem se střádala s močálem, kde jsem musel postupovat velmi pomalu, protože jsem nevěřil půdě. A na koupel v bahně přece jenom je trochu brzy. Nakonec jsem byl okolnostmi donucen uhnout z přibližně severního směru na východní a vyjít z lesa ven. Přece jenom loukám se dá více věřit. Až na ty kanály. Člověk dojde na konec louky, ale dopředu neví, zda se nebude muset vracet, nebo pokusit přeskočit přibližně metr širokou, značně zaelenou vodní hladinu.

Nakonec jsem ale úspěšně došel až domů. Dokonce i bez toho, že bych se namočil. Akorát ry boty co mám prostě nejsou vhodný na asfalt. Z tvrdé podrážky na asfaltu fakt bolí nohy. Už se těším, až si přivezu sandálky.

11.4.2009Ráno se mi nechce vstávat. Takže se válím docela dlouho v posteli. ALe nakonec mně to přestává bavit. Takže přece jenom lezu ven.

Následně se věnuji aspoň částečnému úklidu u sebe v pokoji. je to potřeba. Protože zde obvykle snídám, válí se na zemi spousta drobků. Kromě toho se přezouvám až v pokoji, takže také nanosím spoustu prachu z venku. Aspň jednou za týden je tak nutný úklid.

Na třetí jsem domluven s Magdou. Domluvili jsme se na malé procházce do Wiecku a zpátky. Pokouším se jí cestou ukecat na vodu. Bohužel to nevypadá moc nadějně. Má na ten zbytek prázdnin, co jí zůstane, naplánovanou cestu do Irska. No, zatím je ale příliš brzy, protože naši vodu také nemáme nijak konkrétně naplánovanou.

Večer plánuju jít neobvykle brzo spát. Abych zítra stihl vstát do kostela. Nakonec se mi to nedaří, protože se příliš začítám do jakéhosi článku o Linuxu na natu. Snad vstanu.

10.4.2009 Dnes je Velký Pátek. Takže plánuji návštěvu kostela. Nejsem si ale úplně jist, kdy se konají ohoslužby. Na netu čas explicitně uvedený není. Přepokládám proto, že se jedná o klasickou dobu, tedy půl deáté. Můj předpoklad se ukazuje jako správný. Takže sem nepřišel o velkopáteční příběh v Janově podání.

Zbytek dne mám volno. Protože je veku pěkně, uvažuji, jak toho využít. Nakonec se rozhoduji pro kratší procházku. Nejprve jdu do Wiecku. Odtud to lesem obcházím do Neuenkirchen a pak zase zpět. Ono se to zdá být krátký. Ale jak se můžu an vlastní nohy přesědčit, zase tak krátké to není. Domů dorážím až kolem šesté. Akorát čas se osprchovat a připravit si večeři.

9.4.2009 Poslední pracovní den před velikonocema. A teké se opět zlepšilo počasí. V noci byla pořádná průtrž mračen, která mě dokonce vzbudila a donutila zavřít okno. Ale tím to skončilo. Takže teď je krásně modrá obloha.

Práce v laboratoři zdárně pokračují. Dnes mám poslední měření sárie a pak už můžu začít uvažovat, co dělat příště. Ale na to mám celé velikonoce.

oběd téměř nestíhám. Ale nakonec přece jenom do menzy dorážím před druhou. Akorát výběr už prakticky žádný není. Takže si dávám něco, co by se dalo po všech stránkách klasifikovat jako rizoto. Až na to, že ta rýže je těstovinová. Přesto je to dobrá a překvapuje mě, že to tu zůstalo.

S Tomem jsem byl domluven, že bychom mohli někam vyrazit. Bohužel měření jde velmi pomalu, takže nemám možnost se s ním setkat. Domlouváme se tedy, že každý bude něco podnikat na vlastní pěst. Mimo jiné se mu tak bude lépe shánět ubytování na Rujáně, kam plánuje vyrazit.

8.4.2009 Tak se zhoršilo počasí. Ráno již není tak krásné, jak jsem si zvykl vídat pár posledních dní. Snad se to do konce týdne zlepší. Nechce se mi celé velikonoce sedět doma.

Co se celodenní činnosti týče, tak v ní nedochází k žádné změně. Tedy celý den jsem v laboratoři. Nedějí se tam ani žádné záhadné události, takže je to poněkud jednotvárné. Stěžovat si ale nemám důvod. Dovedu si představit i podstatně jednotvárnější práce.

Takže jdu na oběd. To už také začíná být každodenní rutina. Takže občas ani nealeduji, co vlastně jím. Naštěstí mi nemají tendenci do jídla pašovat nějaké nepředloženosti. Ne tak dnes. Dávám si kuřecí řízek s rýží a mekví. Akorát netuším, proč mi do toho propašovali omáčku s kukuřicí.

Již od rána mě otravuje pravá ruka. Tedy přesněji dva její prsty. Docela nepříjemě brní. Netuším, kde může být problém. Bohužel ruka nemá žádné přístupové panely, nebo servisní porty, takže zjištění příčiny budu muset nechat na konzultaci s přítelem na telefonu.

Večer je volejbal. Dnes je nějaké malé množství účastníkú. Je nás pouze šest. Proto se z druhého kurty přidává další tým. Jich je sedum. Nakonec jsme je zdeptali tak, že jsme prohráli 2:1 na sety.

7.4.2009 Dnes to vypadá na téměř úplnou kopii včerejška. Tedy s pár drobnými odchylkami. První je hned ráno. Místo abych pustil vývěvu a čekal u počítače na vyčerpání aparatury, pouštím vývěvu a odcházím do města. Hlavní důvod je v tom, že si potřebuji zkontrolovat, zda mi došlo stipendium a případně koupit jízdenku.

Ano, stipendium došlo. Takže deníček bude v termínu 25.4 - 10.5 přerušen. Kdo je proti má smůlu.

JInak odchylky během dne jsou minimální. Dokoce i oběd je přesnou kopií včerejšího oběda. Některým lidem by mohlo připadat divné jíst dva dny po sobě to samé, ale já v tom prostě žádný problém nevidím.

Wagner mě informuje, že velikonoční volno zde začíná již v pátek. To je tak akorát, protože na čtvrtek mi vychází poslední ze série měření.

6.4.2009 Ráno to vypadá, že by mohlo dnes být docela teplo. Takže experimentuji na vlastním těle a jdudo školy bez bundy. Ukazuje se, že to nebyl zase úplně nejlepší nápad. Teplo je dost, ale ta mikina není dostatečná ochrana před větrem. Sice fouká podstatně méně, než včera, ale pořád trochu fouká. Takže výsledek experimentu je: nosit budu.

Nuda v Br... škole pokračuje. Takže opět jedno celodenní měření. Ty výsledky sice za to stojí, ale je to otrava. Doufám, že ne smrtelná.

Takže akorát krátká poznámka k obědu. Dnes váhám, zda si nedat rybu, ale nakonec vítězí vepřový steak s bramborovou kaší, mrkví a hráškem. Není to nic světoborného (to by jste ostatně poznali), ale jíst se to dá.

Konečně se mi podařilo koupit mýdlo. Člověk by nevěřil, jak špatně se taková věc hledá. Regál je plný různých kosmetických blbinek, nejlépe v krabičkách velikosti mýdla. A poznej, co je vlastně mýdlo a co je něco úplně jiného. Ale nakonec p dlouhém pátrání jsem ho našel choulící se v dolním regálu. Holt sprcové gely a podobné věci jsou asi mnohem více "in", než klasické mýdlo.

5.4.2009 a jako pravidelně každý týden, je zde opět neděle. Včera jsem se rozhodl, že dnes kostel určitě stihnu. A také to plním. Vstávám už o půl deváté. Ještě cestou cpu nějaké špinavé prádlo do pračky. Hmm, taky jsem ho sice mohl vzít do kostela, ale nevím, zda by to mělo za následek jeho vyprání.

Jednou po dlouhé době zase kázání rozumím. Ono je to možná tím, že je květná nedělě, takže obsah kázání lze tak trošku odhadnout. Ale přesto jsem na sebe hrdý. Při odchodu z kostela se mě místní farářka ptá, zda náhodou nejsem nový pracovník. Tedy nepochopil jsem přesně, o jaký post se jedná, takže nemůžu říct jaký pracovník. Tak jsem ji ubezpečil, že nejsem, a že jsem jenom bídný student. I když jsem zatajil, že nejsem z Německa. Ale je možné, že to poznala. Nevím. Uvidíme příště. Možná.

Oproti včerejšku je dnes docela zataženo. Na déšť to sice určitě nevypadá, ale fouká silný vítr. Ven se mi proto nechce a opět trávím odpoledne proháněním vláčků. Asi se ale jednotlivé doplňky, které jsem doinstaloval, dost nesnášejí. Nevím jak jinak vysvětlit, že ropný tanker stojí v roce 1970 dvě miliardy Kčs. A takova Hydra žere peníze asi dvacetkrát rychleji, než Papoušek, nebo Albatros.

Venku se počasí trošku lepší k večeru, ale to už nestojí za to někam vyrazit. Takže někdy příště.

4.4.2009 Počasí se opravdu vydařilo. Je pořád krásně modrá obloha. Nechce se mi proto ani z postele a lezu až kolem desáté. Je zajímave, na co všechno se člověk dokáže vymluvit.

Ale nakonec se přece jenom balím a vyrážím ven. Mám v plánu dojít do Hanshagenu a zpět. To by mělo být docela přijatelné.

Je docela hnusně horko. Nakonec končím v tričku s krátkým rukávem a z kalhot si odepínám nohavice. Ale spíše je to tou prudkou změnou, něž že by bylo na stupně nějak horko.

Tak je to tady. Čmeláci, žáby, lidi, všichni lezou ven. Zobákaté létací potvory vřeští, div jim zobák neupadne. Prostě začalo jaro se vším všudy. A podle množství rašících velikonočních stromečků lze usoudit, že se blíží velikonoce. Nevím o tom, že by u nás takovýto zvyk existoval, ale můžu se mýlit.

V Hanshagenu je vodní mlýn. Vypadá ale poněkud zanedbaně. Stejně bych takovou stavby v místním placatém terénu nečekal. Vypadá to ale, že jsem se mýlil. Jen škoda, že se asi nedá dostat až k němu.

Domů se dostávám až kolem půl sedmé. Žádný oslnivý výkon se nekoná. Ty tmavé brýle fakt nebudete potřebovat. Podle mapy to bylo pouze nějakých dvacet kilometrů. Trvalo mi to přes sedum hodin. To je docela mizerný výkon. Snad se časem zlepším. Jinak ten pochod ze Strahlsundu do Greifswaldu nevidím moc nadějně.

3.4.2009 Dnešní den je v postatě kopií včerejška. A to včetně počasí. mohlo by to vydržet až do víkendu. Pak by stálo za to někam vyrazit.

Takže většinu času jsem zase zalezlej v labu. Oproti včerejšku jsem začal dřív, takže je pravděpodobnost, že i dříve skončím. Tedy aspoň doufám.

Oběd je dnes podobný. Kousky masa s paprikovou omáčkou, rýže a květák. Naštěstí není ta paprika pálová. Takže to celkem jde dohromady.

Končím měření již kolem šesté. Takže mám čas si jít ještě nakoupit a na chvilku se zastavit doma. Konečně se také dokopávám k tomu, zeptat se svého spolubydlícího na jméno. Jmenuje se Haiko Alenz. Doufám, že se to tak píše. A ne, není asijského původu.

Tuším zítra dobré počasí. Takže se vydávám do Domburgu na párty. Pokusím se ukacet místní Čechy na nějaký výlet. Nakonec ale bohužel nejsem úspěšný. Takže asi budu muset jít sám.

2.4.2009 Dnešní obloha je kompletně vymetená. Marně na ní hledám nějaké mraky. Kam až oko dohlédne nic nevidět. Mohlo by být i teplo. Bohužel to nijak nevyužiju.

Celý den totiž sedím v laboratoři. Mám před sebou jednu sérii měření. Každé měření trvá pět minut a je jich potřeba udělat aspoň šedesát. To dává celkové trvání série kolem šesti hodin. Je nutné započítat i čas na změnu nastavení mezi měřeními a uložení výsledků. Takže dnes prostě žádná zábava nebude.

Pouze krátké přerušení je zapříčiněno obědem. A proč si nedat rýži s gulášem a mrkví? Možná proto, že to nejde dohromady? No, já bych to netvrdil.

Po obědě opet zmizet do svého brlohu jako jezevec a nevystrčit ani čumák. To mě teď čeká. KOnečně kolem půl sedmé jsem hotov a můžu jít domů. Musím říct, že toho mám dost a domů se fakt těším.

1.4.2009 Oproti předchozím dvoum dnům je pěkné počasí. Tak se rozhoduji, že v novém měsíci přejdu na novou bundu. Už nebudu nosit tu zimní, ale lehčí "jarní". I když občas bývá ještě ráno docela chladno, odpoledne už mi fakt bývál docela hic.

Dnes testujeme chování elektrod při použití helia. Výboj se sice daří vytvořit celkem pěkný. Bohužel je velice slabý a fotonásobiče ho nějak nejsou schopné zaznamenat. Opět se tedy potvrzuje, že lidské oko je velice schopný detektor schopný zaznamenat snad i jednotlivé fotony. Ale to nemám nijak potvrzeno.

Oběd se dnes skládá z bramborové kaše, Vepřového masa a kyselého zelí. Velice dobrá kombinace. A to skutečně není myšleno nijak sarkasticky.

Zajímavý článek dnes napsal Václav Hořejší na svém blogu. Musím se přiznat, že mi došlo velice rychle, o co se jedná. Asi proto, že je to naspáno dost mizerným stylem odpovídajícím tak senzacechtivým novinářům. Byl by to krásný příklad, na kterém by se dalo ukazovat, jak nepsat vědecké zprávy. (Pro ostatní, podívejte se na dnešní datum).

Takže po ukončení experimentování ukazujeme aparaturu jednomu z účastníků konference. Chtěl by zde totiž zkusit naměřit práve chování helia. Má totiž vysledováno pár dost zajímavých zvláštností. Bohužel důkazy jsou zatím spíše nepřímé. Takže budeme muset najít nějaký čas, kdy se nebudeme překrývat. Pravděpodobně by to mohlo být začátkem května, kdy bych měl být na chvíli zpět v Česku.

Takže už zbývá jenom volejbal. Kupodivu dnes nás je opět relativně velký počet. Tedy deset lidí. Takže dnes není důvod tolik běhat, což je ale na jednu stranu také špatně. Člověk pak asi vydá méně energi a hnusně ztloustne. No, pořád ještě mám možnost se kutálet.

31.3.2009 Tak je tu úterý a pokračující ranní mlhy. Dnes mi opět nezvonil mobil. Ovšem oproti nedělnímu stavu je dnes viník zcela jasný a můžeme si na něj ukázat prstem. Tedy na ni. Je to vybitá baterie. Takže žádná mysteriézní záhada se nekoná. Sorry ufologové, planý poplach.

Ve škole již na mě čeká Robert. Takže pokračujeme v nastavování aparatury. Je to pomalý proces. Znamená to totiž posunout o kousek jednu čočku a pak provést zhruba hodinu a půl dlouhé měření. Podle výsledku pak opět posunout čočku. Prostě celkem otrava. Ještě že můžu aspoňotravovat Roberta.

Již od včerejška zde probíhá německá plazmatická konference. Mám sice možnost chodit na přednášky, ale jsou především v němčině. Takže bych jim asi moc nerozuměl. Kromě toho numerické přednášky budou až ve čtvrtek.

A abych nezapoměl na oběd. Dnes je na programu rýže s jakousi světlou omáčkou a kousky masa. K tomu vařená brokolice. Tentokrát tato kombinace jde k sobě docela dobře.

Narozdíl od včerejška se dnes oblačnost neprotrhavá. Tedy mlha mizí, ale zůstává zataženo. Takže se mi nechce vůbec nic dělat. Tedy za přičinnou souvislost neručím, ale je dobré se mít na co vymluvit.

Takže abych si zlepšil náladu vyrážím do kina. Tedy ne tak úplně. LEI pořádají filmový večer. Německý film Červený Kakadu. No, moc mě nezaujal. Zato mě zaujala reakce publika. Sleduji podobnou již nějakou dobu. Jakmile se objeví závěrečné titulky, všichni se zvednou a odejdou. Zůstávají tam všeho všudy tři lidé. No v tomto případě to neplatí, ale občas tak lidé přichází o zajímavé finální scény.

30.1.2009 Když jsem si myslel, že horší počasí být nemůže, tak jsem se mýlil. Dneska je. Je zataženo a mlha. Hnusně vlhko a zima. Sychravo a tak nějak neútulno. Prostě žádné pozitivní slovo mě nenapadá.

Ale bohužel mi nezbývá, než jít do školy. Měl bych se pokusit co nejlépe nastavit optiku kolem aparatury, abych nesledoval povrch jedné z elektrod více, než druhé. Takže samá práce.

Dnes se necítím nějak dobře. A postupně se to zhoršuje. Nevím, zda to souvisí se včerejším vysedáváním u počítače, ale nemyslím. Možná by bylo vhodné na toto téma provést nějaké experimentální měření. Musel bych si ale najít nějakého pokusného králíka neb na sobě to testovat nehodlám. Jsem to já ale sadista.

K obědu vyrážím an poslední chvíli, protože chci stihnout sérii měření. Ale stíhám. Čeká na mě guláš, tedy jak to Němci nazývají, s nudlema a červeným zelím. Je to dobré, ale každé zvlášť. Mám trochu problém to dát dohromadu. Tedy především proto, že to zelí je silně kořeněné. Pravděpodobně hřebíčkem. Což se k tomu guláši samozřejmě velice hodí (smajlík).

Odpoledne se mlha rozpouští a mraky roztrhávají. Nebo naopak? Vlastně ani nevím. Hlavní je výsledek, kterým je modrá obloha a sluníčko. Kupodivu to má i vliv na můj stav. Zlepšujer se mi nálada a hned si nepřipadám tak "nemocně". To taky značně vrhá stín na teorii sezení i počítače.

Takže hurá domů. Vláčky už čekají.

29.3.2009 Nějak mě zlobí budík. On je to tedy mobil, ale to je jedno. Byl natažen na osmou hodinu ráno. Když jsem se něco po deváté vzbudil, tak byl pořád natažen na osmou ráno. Ale nezvonil. Nevím, co se stalo. Že by se taky snažil být inteligentní a posouval čas automaticky? Ne, já na posunutí času nezapoměl a mobil jsem si včera večer posunul. Teď ukazuje taky správný čas. Takže fakt netuším, proč nezvonil.

Do kostela tak nejdu. Asi bych ho stihl, kdybych se vykašlal na snídani, rychle na sebe hodil nějaké oblečení a klusem se přemístil. Ale na to jsem zase moc línej. Kromě toho počasí je také ohavné. Mírně mrholí, i když se to pomalu vybírá. Takže zůstávám doma.

Zůstávám doma i po celý zbytek dne. Počasí se nijak nelepší i když teď už žádné mokré cosi z oblohy nepadá. Ale vláčky jsou pořád zajímavější.

28.3.2009 První, co ráno zjišťuji, je počasí. Pořád je pěkné počasí. I když pár mraků se na obloze vyskytuje. Ale je to ojedinělý jev. Takže si balím věci a vyrážm ven. Dnes mám v plánu vyrazit do lesa na jih od Greifswaldu.

Les je velice pěkný. Je v něm spousta cestiček, které nejsou nijak zpevněné. Velice příjemě se po nich chodí. Vyskytuje se zde také několik typů turistického značení. Dvě pásové značky (červená a žlutá) vypadají, že vedou někam mimo les, kdežto ostatní jsou evidentně místní značení. Tento výlet se mi skutečně velice líbil. Akorát je škoda, že místy je příliš poznat, že se nejedná o přírodní les. Stromy jsou zasázeny v řadách, které jsou jasně viditelné. Trochu to kazí celkový dojem.

O správnosti mého odhadu ve značení mě přesvědčuje mapa, kterou objevuji při odchodu z lesa. Bohužel rozloha lesa není nijak extrémě velká, takže nejdelší okruh má asi 6 kilometrů.

Kolem druhé hodiny se začínám rozhodovat, co dál. Na obloze se začínají objevovat mraky, takže se rozhoduji pro návrat. Nakonec to vypadá, že jsem udělal dobře. Kolem třetí, kdy dorážím domů je již kompletně zataženo. Zatím neprší a ani to přímo na déšť nevypadá, ale to se může celkem rychle změnit.

Ostatně toho využívám a provádím úklid. Tedy především si u sebe na vlhko stírám podlahu. Pak ještě nejaké drobnosti v koupelně a je hotovo. Hned se cítím lépe.

Po zbytek dne nemám moc co na práci. Už stejně pomalu začíná být večer. Tak si hraju s vláčkama. Pro neznalé jedná se o hru Transport Tycoon, kde se vždy snažím proniknout na poli vlakové dopravy. Venku začalo pršet takže nemá smysl stejně nic jiného podnikat.

27.3.2009 Ranní počasí je poněkud lepší, než bylo poslední týden. Mraky se prakticky roztrhaly a svítí sluníčko. To dává značnou naději na víkend. Mohl bych někam vyrazit. Teď ale musím vyrazit do školy.

Dnes mám na programu provést další méření s novýma elektrodama. Takže si připravuji aparaturu a celé dopoledne měřím. Protože ale v laboratoři zároveň podniká měření Holger, je nutné mít zataženo. Laboratoř pak mírně připomíná jeskyni. Je to velice namáhavý na oči.

Takže docela vítám možnost jít na oběd. Dnes mají něco, co nazývají "Prager Art". Asi by se to dalo přeložit volně jako umění pražanů. Je to uzené mas se zelím a míchaným vajíčkem. Já si k tomu dávám ještě brambory. Obecně to můžu zhodnotit jako dobré jidlo a české kuchyni by nepůsobilo nijak nepatřičně. Možná až na ty vajíčka, které obvykle asi jíme zvlášť.

Po obědě pak nastavuji některé parametru pro simulace, které nechám běžet přes víkend. A pak hurá domů s krátkou zastávkou v obchodě. Přece jenom se potřebuji vybavit na víkend.

26.3.2009 První problém objevuji hned ráno. Zapomněl jsem si opsat aktivační klíč k woknům. Protože ony ale přepsaly MBR, je počítač nepoužitelný. Vždycky totiž rozběhne instalaci woken a zkončí na tom, že chce zadat klíč. Takže místo experimentování surfuju po netu a hledám. Trvá to dlouho, ale nakonec jsem úspěšný. Mám aktivační klíč a wokna se nakonec nainstalujou. Ovšem druhý problém je na obzoru. Nebyly schopné detekovat síťovou kartu a USB flash disk sem si nechal doma. Nemám tak jak obnovit MBR a tím i přístup do Linuxu.

Nakonec to řeším tak, že vyrážím na oběd. O když by se mohlo toto řešení zdát poněkud divné, tak by mohlo fungovat. Ta zrada je ukrytá v tom, že nejdu do menzy nejkratší cestou, ale trošku oklikou, která mě úplně náhodou zavedla až domů. Takže mám k dispozici flashku. Oběd ale dnes je takový dívný. Brokolice s brambojama a kousky masa v jakési bílé omáčce. No, špatným to nazvat nemůžu.

Tak hurá obnovit Linux na svém notebooku. Ale ouha! Zasunu flashku do svého pracovního počítače. Po asi minutě hledání a několika chybových hlášení, že se nedaří dohodnout přenosovou rychlost, mi nakonec Linux řekne, že nějaké flashka je připojená. ALe číst z ní nejde. Po několika opakováních se stejným výsledkem usuzuji, že chyba bude ve špatně zkompilovaném jádře. Nechce se mi ho překompilovávat, takže startuji wokna. Těm také trvá nějak podezřele dlouho detekovat nový hardware. Nakonec mě obšťastňují německou chybovou hláškou, které nerozumím. Takže chyba bude asi v mém zařízení. Řeším to půjčením si flashky od Holgera. S tím nemá Linux žádný problém, takže nemusím kompilovat jádro. Obnovit GNU/Linux jde velice rychle. Akorát jsem tím ztratil skoro celý den. Nemá už proto smysl pokračovat v nějakém měření.

Takže aspoň testuji svoji flashku. Výsledky jsou zajímavé. Vypadá to, že si prostě nerozumí s mým pracovním počítačem. Na žádném jiném problém není. Takže netuším, proč.

Nezbývá, než jít domů a naplánovat si práci na zítra. Naštěstí nejsem zase tak úpný flákač. Pořád mi jede několik numerických simulací, které kontroluji. Takže nějakou práci odvedenou mám.

25.3.2009 Tak je zde opět jedno nevlídné ráno. Stačí se podívat z okna. Zataženo. S vyhlídkamu tak na déšť. Prostě lze říci, že mi vůbec nevadí zalézt do laboratoře. Což je docela dost co říci.

Stejně mě dnes čeká pořádně proměřit novou elektrodu. Proto volím velice jemný krok. Měření tak bude trvat značně dlouho. Jsem na výsledky opravdu hodně zvědavý.

V průběhu experimentování jdu na oběd. Neznamená to samozřejmě, že bych byl na dvou místech současně. Prostě experiment na chvíli pozastavuji. K obědu dostávám plněný kuřecí řízek s rýží a zeleninou. Jím ho velice rychle, protože chci co nejdříve pokračovat v laboratoři.

Po ukončení experimentů přistupuji ke zpracování výsledků. Vypadají velice pěkně. Akorát je škoda, že se mi nepovedlo přesně usadit elektrody, takže výsledek není úplně symetrický. Možná si s tím zkusím ještě pohrát.

DNes mají LEI na programu prohlídku města. Uvažuji, zda se k nim nepřidám. Že bych se zase jednou podíval na Greifswald z vrcholu věže Domu? Stejně musím do banky odnést potvrzení o studiu. Takže vyrážím do města. Nakonec si svůj plán ale rozmýšlím. Místo prohlídky města mapuji, kudyma přesně vede poutní cesta a především, kde jsou ukazatele. Mohlo by se to hodit na šifrovací hru.

Večer je na programu volejbal. Dnes nás je osum. Celkem dobrý počet. Akorát se mi opět ozývá rameno a zápěstí. Jetli tam mám nějaký zánět, nebo něco takového? Nevím. Naštěstí to nevypadá vážně.

Večer začínám instalovat na notebook win2k. Pouze první úkony. Zbytek nechám na zítra, protože bych musel být vzhůru až někdy do rána.

24.3.2009 Včera jsem šel spát dost pozdě. Proto dnes také pozdě vstávám. Takže do školy dorážím až kolem jedenácté. Ještě, že to není zaměstnání s pevnou pracovní dobou. To by bylo pozdních příchodů.

Do Greifswaldu se dnes vrátila zima. Tedy teplota vzduchu je tu pořád nízká. V noci pod nulou skoro pravidelně. Ale ráno se venku koná pořádná sněhová vánice. Ani to nestíhá roztávat. Snad se budu mít na co vymluvit.

Hned po příchodu dostávám od Wagnera rozdělanou elektrodu. Mám ji za úkol otestovat. Chci ale prvně dokončit sérii měření, než začnu jakkoliv předělávat konfiguraci elektrod. Takže sedím v laboratoři a měřím. Tedy s výjimkou oběda.

Ten se dnes koná naprosto obvykle oklem půl druhé. Mám steak s bramborama, mrkví, hráškem a výbornou omáčkou. I když nejsem schopen poznat, co v ní vlastně je. Budu ale věřit, že je to jedlé.

Nakonec se pozdě odpoledne dostávám k té nové elektrodě. Po přidání stříbra dělám první testy. Vypadí to velice dobře. Žádné parazitní výboje. Možná i žádní paraziti. Takže zítra ji budu muset pořádně proměřit.

Následně se vydávám do města do Casparu. Je zde první setkání s LEI. Jdu tam především zjistit, jak to vypadá s Čechama. Obecně lze říct, že hospodářská krize se asi projevila. Studentů je podstatně méně. Tak kolem třiceti. Nejsou tady ale studenti z minulého semestru. Ti přijedou pravděpodobně v průběhu příštího týdne.

Z Česka jsou tady pouze dvě holky. Z Prahy a Jihlavy, přičemž obě studují práva a znají se s Matějem. Takže uvidíme, zda se v tomto semestru povede uspořádat nějaké "České" akce.

23.3.2009 Hned ráno (o půl deváté) mám na programu test z němčiny pro zařazení do kurzu. Hned jak tam přijdu jsem od něho vyhozen. Tento kurz je prý určen pro lidi, co právě přijeli do Německa a německy moc neumí. Já prý německy umím, takže tam nemám co dělat. Nevím, zda se mám cítit potěšen, či uražen. Vzhledem k tomu, že je mi nabídnut standartní univerzitní kurz němčiny, budu se cítit potěšen.

Takže místo dopoledne stráveného flákáním opět končím v laboratoři. To jsem to dopracoval. Aspoň udělám nějakou práci.

Tak například oběd. Kuřecí řízky s rýží a různou zeleninou. Moje včerejší byly stejně lepší.

Po ukončení experimentování se vydávám do města. Potřebuji si vyzvednout peníze. Dávám přednost přímému placení, před placení kartou. Je to podstatně rychlejší. Bohužel se tím prodlužuje doba strávená venku. A jako naschvál začíná pršet. Než se dostanu domů, jsem kompletně mokrý. Ne promočený, protože bunda je naštěstí nepromokavá. Deštník s sebou mám, ale nemá ho smysl vzhledem vytahovat, neb fouká silný vítr.

22.3.2009 Dnes poprvé v Greifswaldu jdu do kostela. Tedy poprvé v tomto roce. Je to taková celkem příjemná místnost. Kostel je evidentně celkem nový, s krýsným dřevěným stropem.

Oproti včerejšku je dnes ošklivě. Vítr pořád stejný, ale zatáhlo se. Takže zůstávám doma. Ještě stejně si chci zkompilovat qemu, abych mohl nainstalovat wokna. Snad si při tom ani nezruinuji počítač.

V pátek jsem si koupil nějaké kuřecí maso. Takže bych ho měl sníst, než se zkazí. Dělám si tedy ke svačině (oběd jsem jako obvykle vynechal) přírodní kuřecí řízku s bramborama. Celkem se mi povedly (musím se pochválit, když to nikdo jiný neudělá).

Dával jsem se na satelitní snímky na internetu. Vypadá to, že německým stavebním dělníkům přeci jenom křivdím. Podle snímků to vypadá, že ta cesta dole byla objížďka, když stavěli ten most přes trať. Když byl most hotov, tak odstranili pouze přejezd přes koleje, ale zbytek nechali tak, jak to bylo. A pak to samozřejmě vypadá srandovně.

21.3.2009 Kolem půl šesté mě budí pípání. "Píp". Pak zhruba půl minuty nic. "Píp". Nechce se mi vstávat. "Píp". Začíná to být strašně otravné. Tak lezu "píp" z postele a hledám, odkud to je. Nejprve podezřívám mobil, který je připojený na nabíječce a nastavený na budík. Vypínám ho. "Píp". Vytahuji baterii. ....... ...... ...... "Píp". No mobil to nebude, tak ho znovu zapínám. Pro jistotu odpojuji i notebook a vytahuju baterii. Pak se ošklivě podívám na místní telefon. .... ..... ..... ..... Ticho. I když netuším odkud to šlo. Takový pronikavý vysoký tón. Zalézám a pokračui ve spánku.

Mobil mě budí přesně podle rozkazu v 8:00. Takže bych měl vylézt z postele. Jdu se osprchovat. Beru oblečení a "píp" ručník. Grrr. No prvně sprch a pak znovu hledat. Po chvíli bezradnosti končí můj pohled na stropě, kde je světlo a požární hlásič. "Píp + blik". Tak tady je schovaná ta potvora. Na skříni naštěstí leží od něj manuál. Po pročtení se dozvídám, že se jedná o samostatnou jednotku na baterie a toto pípání znamená jejich vybití. Sundávám ho proto ze stropu a vytahuji z něho baterie. .... ..... ..... ..... Ticho. No, asi bych to měl nahlásit, aby si koupili novou baterii, ale to bych ho musel buď nechat odpojenej, nebo vydrřet s pípáním až do pondělí. Raději koupím novou baterii sám.

Tak moje naděje vkládané do dneška se naplnili jenom částečně. Na obloze je jemný opar, takže není zase tak slunečno, jako v minulých dnech. Také začalo foukat. Pořád je ale dostatečně pěkně, abych vyrazil ven. Balím si tedy pár věcí na zakousnutí abych cestou někde nezdechl hlady a směřuji směrem k Rycku. Cestou potkávám Wagnera před jeho domem. Konečně tedy vím, kde bydlí. To se občas hodí.

Obracím se ale na nečekanou stranu a kráčím do města. V jedenáct hodin by totiz mohla být prohlídka města pro nové Erasmus studenty. Když se ale kolem jedenácté vyskytuji na hlavním náměstí, kde předpokládám sraz, potkávám pouze jednoho poláka, co tu studuje češtinu. Toho už znám z minula. Jinak zde po podeřelé skupině individuí není ani vidu ani slechu. Možná mají sraz jindy. Hodinu proto různě bloumám po městě, ale bez úspěchu. Odházím proto zpět směrem domů.

Ovšem nejprve zkouším, zda se nedostanu do arboreta. Dostanu. Ale přes plot. Brána je zavřená a velká cedule hlásí, že arboretum je od listopadu do dubna zavřené. Takže si asi chvíli budu muset počkat.

Jít domů, na to je ještě příliš brzy. Jdu tedy prozkoumat nejvyšší přírodní kopec v okolí. Podle mapý má výšku úctyhodných 29,6m. Nachází se na jižním konci lesa v Eldeně kousek od evropské dálkové trasy E9. Jde o velice pěknou procházku. Podle mapy má ale k tomuto vrcholu vést cesta. Žádnou jsem ale nenašel, takže posledních 200 metrů musím jít volně lesem. Na stromech je ale něco, co by se snad při troše dobré vůle dalo považovat za značení cesty. Na zemi to poznat není. Zřejmě sem nikdo nechodí.

Ještě pokračuji kousek na jih až k hlavní silnici. Zde to vypadá, že nejenom u nás existují poněkud nelogické stavby. Silnice je vedena přes most nad tratí. Dole vedle mostu vede něco jako cyklostezka, která je ale přerušena tratí. Na mostě pak vede chodník, který spojuje vzdálenější konce cyklostezky. Toť vše. Jinak na obě strany dál pokračuje pouze silnice.

Takže zvažuji možnost jít po silnici zpátky, ale nakonec se rozhoduji pro delší obcházku lesem. Je to pohodlnější a nefouká tam. Cestou potkávám malotraktor TK-14. To bych tady nečekal. Spíše novější MT8 nebo něco podobného. Pravděpodobně ještě nějaký zbytek z dob DDR.

Konečně jsem dorazil domů. Po krátké zastávce v obchodě. Ještě jsem taky udělal odbočku, abych si přesně lokalizoval koste. Je to zajímavá budova, kterou bych spíše tipoval na nějaké středisko mládeže. Ale je to skutečně kostel. A nemám to ani daleko.

Mám toho opravdu dost. Mám dokonce pocit, že jsem se nachladil. Ale může to být taky únavou. Asi budu muset častěji chodit na výlety.

20.3.2009 Tak začíná poslední pracovní den dnešního týdne. Pořád je stejně pěkné počasí, jako po většinu týdne. Ráno je pod nulou a v místech, kam nesvítí slunce, leží drobný sněhový poprašek. Takže to vypadá i nadějně. Ve škole to už nějak přežiju a konečně se snad podívám ven. Tedy zítra. Dnes s tím nepočítám.

Na práci mám provést pár měření. První dělám dopoledne, ještě před obědem. Bohužel jsem si doma nechal notebook, takže se při něm dsně nudím. Nemám nic lepšího na práci, než koukat jak pomalu narůstají procenta a vždy jednou za cca 2 minuty uložit měření a o kousek pootočit jedním šroubem. Příště nesmím zapomenout na počítač.

Měření na krátkou dou přeruší oběd. Vzhledem k aktuální situaci je to velmi vítaná změna a zpestření. Hovězí maso s bramborama a mrkví také není k zahození. Možná to bude důvod, proč ho nezahazuji.

Po obědě svádím velkou morální bitvu, zda mám pokračovat v práci. Vůbec se mi nechce. Jsem ale na sebe hrdý, neboť se mi přece jenom podařilo prohrát. Nebo zvítězit. Záleží na tom, z které strany se na to člověk dívá. Takže zvládám ještě jedno měření a pak se vytrácím domů.

19.3.2009 Už se pomalu začíná blížit konec týdne. Doufám, že vydrží počasí. Pak bych mohl někam vyrazit. Zatím to vypadá docela nadějně. Opět krásně modrá obloha. Nechám se překvapit.

Při příchodu do školy zjišťuji, že mi Robert na Wagnerův prikaz rozebral vcerejsi nastaveni, ab y mohl jeste otestovat něco s elektrodami. Asi jsem měl přijít dřív. Poučení pro příště. Aspoň s Robertem tedy provedu sérii testů. Následně se opět vracíme k mé konfiguraci.

Frank, jeden ze spolužáků se skoro celé dopoledne shání po motivaci k práci. Prý mu i někdo sebral. Tak mu zkoušíme dávat různé rady, kde by ji mohl hledat. Případně kdo mu ji určitě ukradl. Prostě blbinky, jako obvykle.

Je akorát čas na oběd. Takže se vydávám do menzy. Cvíli váhám, co si dát. Ale nakonec končím u rýže, zelniny s hráškem a něčeho, čemu říkají guláš. Prosím nesrovnávat s tím, co známe my jako guláš. To ale neznamená degradaci poživatlnosti.

Odpoledne provádím první ze série měření. Tedy přesněji tím úkoluji Roberta a občas ho chodím kontrolovat. Takže ve skutečnosti moc práce nemám. Pak už zbývá jenom odejít domů.

18.3.2009Krásné počasí pokračuje. Dokonce i klesá nadměrné využívání silného proudění vzduchu. Asi došly finance. Takže dnes se kupodivu ve škole objevuji v rozumnou dobu. Ještě zkouším pokračovat v různých metodách rozdělání elektrody. Neůspěšně. Tak si připravuji aparaturu na zítřejší měření.

A hurá na oběd. Vybírám si řízek s bramborama, zeleninou a houbovou omáčkou. Myslím, že je to totéž, co v pátek. Ale vůbec to nevadí. Pouze snad řízek se zdá nějak málo propečený.

Odpoledne pak pokračuji v přestavování aparatury a nechávám ji čerpat. Pak se přesouvám směrem k domovu. Tím ovšem dnešní aktivity nekončí. Je středa a volejbal čeká. Musím se hodně přemáhat, abych se před nám nenajedl. S plným břichem by se mi asi hodně špatně cvičilo. Už s tím mám špatné zkušenosti.

Dnes je nás nějak málo. Dlouho to vypadá, že budeme jenom čtyři, což bez písku není rozumný počet. Takže čekáme. Nakonec doráží další dva lidé a hrajeme v použitelném počtu. Akorát asi díky intenzivnímu používání mě začíná docela nepěkně bolet rameno a zápěstí. Snad se to do zítřka zlepší. Dobrou noc.

17.3.2009 Tak dnes se konečně změnilo počasí. Je krásně modrá obloha. Nikde v dohledu ani mráčku. Akorát je díky tomu podstatně chladněji. Nebo za to může ten vítr? Docela silně totiž fouká.

Takovéto počasí je ale značně demotivující. Jak mám sedět zavřenej v laboratoři, když to venku takhle vypadá? Asi proto také do školy jdu až kolem jedenácté. Nebo je to tím, že jsu línej a nechtělo se mi vstávat z postele? Hmmm.... To bych asi neměl přiznávat.

Oběd je dnes v obvuklou dobu. Rybí filé s rýží a zelím. K tomu koprová omáčka. Poněkud zajímavou kombinaci jsem zvolil, ale jíst se to dalo. Ono ostatně jíst se dá téměř všechno.

Z jedné elektrody odstraňuji epoxid. Bohužel to vypadá, že zatekl do spáry uvňitř, takže budu muset vymyslet nějakou metodu, jak tuto elektrodu bez většího poškození otevřít.

Ze školy zdráh poměrně brzy. Snad ještě ani nejsou čtyři hodiny. Původní plán byl vyrazit někam se projít. Ale končím v obchodě a pak doma. Venku se začínají objevovat mraky a během nkolika minut klepe na okno vydatná přeháňka. Tak dnes také nikam nepůjdu.

16.3.2009 Tak je pořád nepěkné počasí. Sice dnes již neprší, ale na celkovém vyznění dne to mnoho nemění. Aspoň není velká zima.

Dopoledne s Robertem sedíme v laboratoři a testujeme kombinaci elektrod. V této kombinaci nesledujeme žádné významné rozdíly mezi nima. Což je docela neočekávaný výsledek.

Na oběd jdu dnes nezvykle brzo. Už kolem půl jedné. Mám docela neobvykle hlad. Dávám si kuřecí prsa s bramborama a pálivou paprikovou omáčkou. Možná by neškodilo to servírovat s hasicím přístrojem. Ale asi by se to cenově nevyplatilo.

Odpoledne pokračujeme v testování. Nakonec se rozhodujeme, že do elektrod pčidáme tekuté stříbro, abychom zaplnili případné vzduchové mezery. Ale to až zítra.

Původně jsem se chtěl večer jít projít po okolí, ale nějak na to nemám náladu. Takže třeba někdy příště.

15.3.2009 Tak bohužel moje naděje se neneplnily. Prší. Nejdu kvůli tomu ani do kostela. Prostě pokračuji v tom, co jsem dělal včera. Tentokrát je na programu Xfce a Firefox.

Něco co by se dalo nazvat obědem dnes nepořádám. Prostě po malých porcích pořád něco do sebe láduju. Jde většinou o jogurty, jablka a podobné blbinky.

14.3.2009 Dnes je sobot, takže nemusím nikam chodit. Kdyby nebylo tak hnusně zataženo, asi bych vyrazil někam ven. Takhle to případně odkládám na zítra. Celý den tak sedím doma a postupně přidávám další věci na notebook. Dnes je hlavním úkolem Xorg a podpora grafiky. Protože notebook není nijak rychlej a má malou pamět, trvá to docela dlouho. Prakticky celý den. DOst se tedy nudím.

K obědu dojídám rybí prsty z minulého týdne s bramborama. Tedy ne že bych si je už minulý týden usmažil. ALe tehdy jsem je koupil. Nová pánev se ukazuje jako celkem dobrá koupě.

Zbytek dne pak probíhá skoro stejně nezáživně, jako dopoledne. Doufám, že zítra bude lepší počasí.

13.3.2009 Dnes se vrátil Wagner. Takže konec flákání a zpět do práce. Jenom škoda, že jsem se neflákal. Budu to asi muset napravit. Ale dnes ještě ne.

Dopoledne ještě s Robertem řeším nějaké drobnosti na reportu a pak Wagnerovi oznamuji, že pro něho máme report. To ho naprosto vyvádí z míry. Něco takového skutečně nečekal. Takže po obědě mu ho máme představit.

Oběd je dneska skutečně vynikající. Mám normální smažený řízek s bramborama, ale je k němu výborná houbová omáčka. Kombinace v našich končinách nevídaná.

Prezentace u Wagnera probíhá celkem dobře. Na základě výsledků souhlasí s tím, že nové elektrodu je potřeba upravit. Bohužel technik, který je vyrobil, je nyní dlouhodobě nemocný. Takže buď měsíc počkáme, nebo zkusíme je nějak upravit sami. Prvním krokem bude otestovat, zda se obě chovají stejně, nebo zda mají nějaké rozdílné chování. To bude práce na pondělí.

Zbytek dne nemá smysl cokoliv začínat. Akorát si připravujeme věci na pondělí a to je vše. Takže odcházím domů pokračovat v kompilaci linuxu.

12.3.2009 Hned po snídani odcházím do prádelny vyprat nahromaděné množství špinavých ponožek. V prádelně se zrovná v té době nachází technik, který zrovna něco kutí s jednou z praček. Má za tím účelem odpojený automat na placení za praní. Nechává mě tedy vyprat zdarma. No, aspoň jsem ušetřil dvě a něco eura.

Ve škole Robert sepisuje naše dosavadní měření. Já se v klidu věnuji přípravě Linuxu. Takže nic zajímavého z pohledu obvyklých lidí se neděje.

Oběd je celkem normální a normálně dobrý. Smažená obalovaná ryba s rýží a omáčkou. Žádná super specialita, ale dobré to je.

Na večer jsem pozván Tomem do jedné místní vyhlášené restaurace. Prý si vaří i vlastní pivo. To ale já bohužel nejsem schopen ohodnotit ani ocenit. Ale jídlo mají výborné. To uznám i já, který jsem schopen pozřít téměř všechno.

11.3.2009 Ráno vypadá celkem nadějně. Je sice zataženo, ale místy jsou mraky roztrhané. Snad bude pěkně. Cestou do školy již nějakou dobu pozoruji stavbu nové budovy v areálu kliniky. Používají zajímavou metodu. Nejprve postavili nosnou konstrukci z hliníkových či jiných profilů. Následně ji vyplnili izolací. V současné době mají již téměř hotový vnitřek. Nebo aspoň tak to vypadá podle těch kousků, co jsou vidět okny. Teď této budově přistavují vnější stěny. Dělají to tou metodou, že prostě k hotové konstrukci přistaví z vnějšku cihlovou zeď široukou právě na šířku cihly. Budova pak vypadá, že je stavěná z cihel. Akorát v rozích by ty jednotlivé stěny mohli do sebe zavázat. Pak by to nepůsobilo dojmem, že se to každou chvilku rozloží. ALe jak jsem si všiml, podobnou konstrukci rohů tu mají skoro všechny novější budovy. Hmmm.....

Z Robertem pokračujeme v testování různých elektrod. S tím snad ani nemá smysl zde otravovat, protože se jedná o činnost stejně nezáživnou, jako včera. Ovšem někoho by mohlo zajímat, co jsem měl k obědu. Tak pro ně mám dobrou zprávu. Obědval jsem. Což někomu nemusí stačit. Tak dodávám, že rýži s kousky masa zeleninou. Něco á la Čína. Němci tomu říkají 'míchaná pánev'.

Večerní volejbal dnes opravdu stojí za to. Je nás tentokrát deset a úroveň je opravdu vysoká. TO si potom člověk krásně zahraje. A samozřejmě se i pořádně unaví.

10.3.2009 Ošklivé počasí. Prší. Občas leje, nebo mrholí. Maminka po mě chtěla, abych jí vyfotil jakésy kytky. V tomhle počasí to nestojí za to. To samozřejmě nní výmluva za to, že jsem si nevzal foťák. Musí to vypadat tak, že to byl záměrný a předem promyšlený tah.

Pomalu provádím měření a přitom kompiluju nový linux. To tedy ne na úkor měření. ALe jde o to, že je vždy potřeba nastavit novou konfiguraci. Pak aspoň hodinu počkat, než se aparatura pořádně vyčistí a pak provést další sérii měření.

Jediné přerušení z této rutiny je oběd. Dávám si obalovanou kotletu s bramorama. Dávají k tomu paprikovou omáčku. Ještě zapoměli servírovat hasicí přístroj. Je skutečně pálivá.

Večer podnikám výpravu do Elisenparku. Kupuji především smeták, který je kupodivu poměrně drahý. Ale nic levnějšího neměli. Zato me těší pánev za pouhé 4 Eura. To stají za to i když ji tady nejspíš nechám. Takže pak už následuje jen krátký úklid pokoje a dlouhodobější návštěva postele.

9.3.2009 První jarní den. Nebo aspoň tak ho charakterizuje Tomáš. A to se vším všudy. Přes noc muselo mrznout, protože na kalužích ze včerejška je vrstva ledu a na chodníku ve spárách mezi dlaždicemi, se rozkládají čistě bílé krystalky ledu. Prostě vše, co k takovému prvnímu jarnímu dni patří.

Přes den je prakticky jasno. Svítí sluníčko a odpoledne je relativně teplo. Škoda, že musím sedět v laboratoři. Ale holt takový už je život studenta.

Takže schůzka na oběd se koná o půl jedné před INP. Cestou do školy jsem totiž potkal Honzu Schefra a ten navrhl, že bychom spolu mohli někam zajít se naobědvat. Tak jsme nakonec čtyři. Já, Tomáš, Honza a Pája. Tomáš navrhuje, že ve městě otevřeli novou restauraci, takže bychom ji měli otestovat.

Bohužel se ukazuje, že pro Toma tato volba byla poněkud nešťastná. Tedy v této rybí restauraci si poručil "Pastu". Za relativně vysokou cenu. Tak se těšil, jak se nadlábne. Bohužel se ukázalo, že mu do nudlí nedali sýr. Také velikost porce byla poněkud malá. To ho tedy celkem nakrklo. Tak šel až tak daleko, že si nechal zavolat kuchaře a vysvětlil mu, co si o tom myslí. Takže si po odchodu z restaurace šel dát kebap. Já jsem měl ragú a nemůžu si stěžovat.

Zbytek dne je také celkem nezajímavý. Zbytek osazenstva kanceláře odjelo na konferenci. Spolu s Wagnerem. Já mám před sebou úkol otestovat nové elektrody. Takže začnu zítra ve spolupráci s Robertem.

8.3.2009 Hned od rána je venku hnusně. Je zataženo, mírně mrholí. Občas se dostaví o regulérní déšť a zaklepe na okno. Neotevírám. Ale díky tomuto počasí se mi nechce nikam jít. Tedy konkrétně nechce se mi jít do kostela. Poblíž žádný není a kdy přesně jsou v tom nejbližším bohoslužby nevím. A za tohoto počasí se mi venku čekat nechce.

ALe abych zase jenom neseděl doma, tak jsem si vyčkal vhodného okamžiku bez deště a vyrazil směrem k Elisenparku. V neděli tam sice asi mají zavřeno (což se ukázalo jako správný předpoklad), ale chtěl jsem si najít nejvhodnější cestu.

Po návratu domů si dělám takový malý oběd a vzhledem k nedostatku zajímavé činnosti koukám na Solaris. Od tohoto filmu jsem čekal podstatně méně, než od Sunshine, i když Stanislaw Lem je známé jméno. Takže jsem ve výsledku nebyl ani moc sklamán. Kdy konečne někdo natočí pořádné sci-fi bez chyb v logice? Poslední o kterém vím je Apollo 13 a to asi především proto, že je podle skutečné události. Tedy tam by se nějaké nelogické scény propašovavali dost špatně.

7.3.2009 Ráno je zataženo, jako ostatně většinu uplynulého týdne. Jdu proto pouze nakupovat. Bohužel v Penny nemají smeták, což je nástroj, který v byté postrádám. Musel bych jít až do Elisenparku, což se mi nechce. Takže to odkládám na někdy příště.

Dopoledne a část odpoledne se věnuji kompilování Linuxu. Jde to dobře, ale pomalu. To se ale dalo čekat. Uvažuji také, co si udělat k obědu. Nakonec končím u jogurtu a chlebu se šunkou. Rychlé a jednoduché.

Odpoledne až do večera si pak namáhám svoje mozkové buňky nad sendvičem. Nakonec náš tým skončil 126. s osmi vyřešenými úkoly. To je dost mizerný výsledek. Z mého pohledu ale o moc lepší pomoc jít nemohlo. Přes internet se holt pořád řeší šifry hůř, než přímo ve skupině. Pořád jsme taky mohli dopadnout hůř.

6.3.2009 Dnešek se nevyznačuje ničím zajímavým. Obvyklý program typu vstát, nasnídat se, udělat nějakou práci na notebooku, jít do školy, jít na oběd, atd. Snad jediné, co stojí za zmínku je test nových elektrod. Nedopadl podle mých představ. Další testování jsem ale zatím odložil, protože v laboratoři zrovna měřil Holger.

SNad jenom ještě jedna poslední poznámka. Oběd. Tentokrát se skládal z řízku, brambor a hrášku.

5.3.2009 Ráno se jdu nechat zapsat do příštího semestru. Bohužel se ukazuje, že to nepůjde tak jednoduše, jak jsem čekal. Mají totiž povolení z Auslandsamtu pouze na minulý semestr. Tak jsem odeslán na Auslandsamt. Zde se objevuje druhý problém, protože přesně neví, co do toho povolení mají napsat. Takže tam nějakou dobu čekám. Nakonec to ale řeší telefonicky mezi sebou. Takže mě stačí pouze zaplatit za zápis a je to. Aby to zase nevypadalo, že jenom nadávám na úřady. Na Auslansamtu jsou strašně milí a ochotní.

Po krátké zxastávce v bance pokračuji do školy. Tam mi oznamuje Wagner, že elektrody jsou hotové. Super. Instaluji je, zapínám vývěvu a vyrážím na oběd. Vepřo bramboro zelo. Dnešní oběd.

Odpolední program je poměrně strohý. Nejprve je pracovní setkání, na kterém prezentují kolegové z kanceláře svoje výsledky. Pak je v šest naplánovaná společná večeře v Poro. Je to stejně dost zajímavá restaurace. Především ty názvy. Například Pikachu favourite. No nedej si to. Tak jsem si to nedal.

4.3.2009 Tak ráno vstávám kupodivu dost brzo. Tedy něco po sedmé. Možje to tím, že nemám pokoj takového jeskynního typu jako minule. Dává to jistou naději, že budu do školy chodit celkem brzo.

Dopoledne se věnuji notebooku a kolem jedenácté vyrážím do školy. Elektrody ještě nejsou hotový, takže moc práce nemám.

Zato oběd je docela zajímavý. Krůtí stehno s bramborama a brokolicí. Až na to, že to bylo celkem slaný a krůta obsahuje osifikované šlachy, tak to bylo dobrý.

Večer jdu poprvé po třrech měsících do volejbalu. Je to poznat. Snad se to ale časem zlepší. Takže jsem si celkem dobře zahrál a jdu pomalu spát.

3.3.2009 Tak mám před sebou spoustu vyřizování. Ke snídani dojídám čtverečky a vyrážím do víru města. Moje první kroky směřují do banky, kde si kontroluji, zda mi došly peníze. Následně navštěvuji cizinecký úřad (Auslandsamt). Tam po mě naštěstí skoro nic nechcou. Pouze moji novou adresu. Nechávám se ještě zapsat do kurzu němčiny. Jestli tam ale budu chodit se teprve uvidí.

Pak pokračuji do školy, kde mám naplánované setkání s Wagnerem. Řešíme moje plány a aktuální stav aparatury a podobné drobnosti.

Na oběd odcházím s Tomášem Hoderem. Na zahájení si dávám obalovaný luncheonmeat s bramborama a míchanou zeleninou. Docela se to dá jíst.

Odpoledne pak pokračuji v přípravách svého počítače ve škole. Jde to pomalu, ale do konce týdne by to snad mělo být hotový. Uvidíme.

2.3.2009 Tak je to tu opět. Sedím ve vlaku, který uhání směr Greifswald. Po krátké přestávce doma se tam opět vracím. Tentokráte tedy již s velkou pravděpodobností naposledy. Přesněji naposledy na tak dlouou dobu. Čekají mě tam další čtyři měsíce mého života. Tak se je aspoň pokusím trochu zmapovat.

První část cesty, přibližně do Ústí nad Labem, trávím spánkem. Není to tím, že by bylo příliš brzy. Vždyť vlak opouštěl Brno čtvrt hodiny pčed osmou ráno. Ale prostě všeobecná nálada a počasí tomuto docela nahrává. Tak se nebráním.

Přibližně nekde v oblasti hraničního přechodu mě to ale již přestává bavit a vytahuji notebook. V kupé jsou zásuvky, takže nemusím mít obavu o potravu pro něj. První film, na který se chci podívat je WALL-E. A po jeho shlédnutí jsem naprosto nadšen a unešen. Dokonce tak moc, že si ho hned pouštím podruhé. Je tedy pravda, že tentokrát občas některé scény vynechávám, ale prostě tohle je úžasný film.

Potřetí už se na něj ale dívat nemusím. A protože mám ještě nějaký čas, vrhám se na sci-fi jménem Sunshine. Ovšem zde velmi tvrdě narážím. Jedná se o hard core sci-fi, což je žánr, který mám velmi rád. Ovšem proto na něj kladu větší požadavky především co se logiky týče. Ovšem u Sunshine jsem tvrdě narazil. To, že hrdinové nechávají jednoho člena posídky na zničené lodi bych ještě přežil. Ale to, že hlavní lodní počítač oznámí, že přebírá kontrolu nad lodí a až po dlouhém dohadování proč, se teprve zjistí, že na lodi zuří požár, případně hašení tohoto požáru kyslíkem, jsou atributy, které už tak jednoduše nestrávím. Takže Sunshine jsem asi v půlce vzdal a zbytek cesty trávím koukáním z okna.

Na nádraží mě očekává Wagner a odváží mě na Makarenkostrasse. Tam se domlouvám s paní správcocou, že veškeré formality vyřídíme zítra. Takže se nezbývá, než ubytovat. Byt je v pátém patře, takže aspoň nějakou rozcvičku budu mít. Mám celkem prostorný pokoj sám pro sebe, relativne malou společnou kuchyň a koupelnu. V kuchyni je poněkud bordel zanechaný mým spolubydlícím. No, uvidíme, jakej je. Večer ho ještě na chvilku potkávám, ale prohodíme akorát pár slov.

Zbytek večera pak dokončuji sledování Sunshine. Tentokráte již bez iluzí. Takže nejsem ani sklamán z jeho divného konce. Škoda. Hard core sci-fi je málo a takovýto film jim rozhodně moc nepomůže.