Poznámky z pobytu v Pittsburghu

psané po nátlaku některých nejmenovaných osob

31.3.2014

Je půl osmé ráno. Stojím na Hlavním nádraží v Brně a čekám na zpožděné EC z Bratislavy do Stralsundu. Zpoždění nakonec není tak velké jak slibovali, jenom asi 15 minut. Nehledě na to, že vlastně nikam nespěchám.

V Praze si nechávám svůj velký kufr i malý batoh napěchovaný elektronikou v úschovně na nádraží a vyrážím vstříc shonu hlavního měst. Konkrétně mířím s využitím podzemní dráhy do temných uliček na Malé Straně. Je pravda, že zase tak moc temné nejsou, ale budu to považovat za básnickou licenci. Nachází se tam velvyslanectví USA a někde v něm můj pas s platným vízem. Tedy doufám že tam je. Jinak budu mít velký problém odletět.

Na velvyslanectví si beru pořadové číslo na vyzvednutí pasu. Ovšem první otázka na přepážce je poněkud zarážející. "Vy jste občan USA?" kázalo se, že jsem si vzal špatné číslo neboť jako občan jiného státu jsem si pořadové číslo vůbec brát neměl. Taky by to tam mohli mít někde napsaný.

Dost se mi ulevilo. S platným pasem je velice pravděpodobné, že do USA skutečně odletím. Takže zpět na nádraží, vyzvednout zavazadla a hurá na letiště. Tam jde vše hladce a brzy čekám na nástup do letadla.

Do Paříže odlétáme s více než půlhodinovým zpožděním. To je nepříjemné. Na přestup mám jenom něco kolem hodiny a půl. Nebojím se, že bych to nestihl, ale zda to stihne i můj kufr. Let do New Yorku je naštěstí také zpožděn. Tentokrát proto, že čeká na pasažéry nějakého jiného letu. Ale nakonec přece jenom odlétáme.

Cesta je po většinu času velice klidná. Pouze několikrát potkáváme trošku větší turbulence. Také se mi podařilo namočit si rukáv do čokoládového pudinku. Než jsem si toho všiml, nebyl špinavý jenom rukáv. Nezbývalo mi, než se tvářit honosně v bílém tričku s hnědými fleky. A co nejrychleji se dostat na záchod.

Během letu koukám na druhý díl Hobita a Osamělého jezdce. Je fajn poznávat místa, kde se ten film točil. Jinak mě trochu zklamal. Čekal jsem asi trochu víc.

V New Yorku na mě čeká Bebé a bere mě na krátkou prohlídku. Sice by bylo obecně lepší si město projít, ale na to není momentálně čas. A je dost zima. Takže zhruba po hodině jedeme k němu domů a jdeme aspoň na chvilku spát.

1.4.2014

Ráno mě budí tatínkova SMS zhruba půl hodiny před plánovaným vstáváním. Taky mohl půl hodiny počkat. Aspoň si zjišťuji, kolik stojí hovory. Evidentně 35Kč za minutu a 10Kč za SMS. Pěkně drahé. Budu si muset koupit nějaký místní telefon.

Bratránek mě veze na letiště. Jak se ukazuje, úplně dobře cestu nezná. Zakecali jsme se a přejeli odbočku na letiště. Všiml si toho, až když jsem prohodil, že to trvá nějak dlouho. No nic, místo 20 minut jsme na letiště jeli hodinu. Naštěstí jsme vyráželi dost včas, takže letadlo jsem stihl.

Po příletu si jdu půjčit auto. Chlápkovi v půjčovně není téměř rozumět. Mám nějaké zamluvené, ale prodejce mi nabízí Chevrolet Impala, že na něj (a několik dalších) momentálně mají slevu. Cena, kterou mi ukazuje je také o kousek levnější, než původní auto. Takže ho beru. Jak se později ukazuje nebylo to zase tak výhodné. Nevšiml jsem si, že mají poplatek za změnu typu auta, takže celková cena je podstatně vyšší. No nic, příště si budu dávat větší pozor.

Následně se zastavuji v kanceláři pronajímatele svého bytu. Tam jsou naopek všichni strašně milí. Po podpisu smlouvy si jdu převzít byt. Je to v přízemí asi třípatrového domu. Jeden pokoj, obrovská kuchyně spojená s jídelnou a asi kilometrová chodba mezi nimi. Je to proto, že se do prostoru mezi musí vejít dvě koupelny a šatna. A nejedná se o žádné malé místnosti. Budu si holt muset zvyknout na ranní procházky. Trochu nevýhodou je nepřítomnost internetu. Ten budu mít asi až zítra.

Poté co se vybalím a osprchuji vyrážím na drug screening. Je to bohužel potřeba kvůli mému zaměstnání. Mám trochu problém určit, kolik je hodin. Hodiny v mém bytě ukazují jiný čas, než ty v autě. Ale otevřeno zatím mají. Vlastní test je otázka asi dvou minut. Výsledky prý pošlou přímo zaměstnavateli a nebudou po mě nic dalšího chtít. To je fajn.

je pěkně horko. V autě si dokonce zapínám klimatizaci, abych se v něm neupekl. Sice si můžu otevřít okno, ale pak neslyším pokyny navigace a to je občas potřeba.

Následně se vracím do kanceláře pronajímatele. Slíbili mi, že můžu používat internet u nich do doby, než ho budu mít v bytě. Pomáhám tam jedné paní s překladem starých matričních záznamů. Jak to vypadá, rodina majitele pochází z východního Slovenska a někdy před první světovou válkou odešli do USA. Majitel teď zkouší pátrat po své historii. Opět se všichni chovají, jako bych byl VIP a dokonce mi kupují oběd. Jsem zvědavej, zda tam někde nebude nějakej zakopanej pes.

Následuje návštěva obchodu. Překvapivě potraviny tvoří pouze malou část sortimentu. Jinak mají prakticky skoro všechno. Kupuji si jenom pár základních potravin a předplacený telefon. Vyjde to určitě levněji, než moje české číslo.

Když dojedu domů jsem pekelně utahaný. Pouze uklidím nákup a jdu rovnou spát. Postel je strašně vysoká. Mám ji výrazně nad polovinou stehen. To aby tam člověk lezl po žebříku. A bohužel je také dost měkká. Možná budu občas spávat na zemi.

2.4.2014

Ráno se budím ještě za tmy. Pořád si nejsem jistý, jaký je místní čas. Budu si to muset ověřit. Je buď půl šesté nebo půl sedmé. Spal jsem skoro dvanáct hodin.

Venku prší a je obecně dost ošklivě. Snad se to zlepší a budu moct vyrazit někam ven. Ještě si dnes musím založit bankovní účet a chtěl jsem se trochu podívat po okolí. Nejprve proto vyrážím do kanceláře svého pronajímatele kvůli přístupu na internet. Prý by mohl být u mě k dispozici již dnes.

Následně jedu do PNC banky založit si účet. Bohužel potřebují dva doklady o mé osobě a s sebou mám jenom pas. Takže sedám do auta a vyrážím na otočku domů pro další dokumenty. Je jim celkem jedno co bude ten druhý dokument, tak beru nájemní smlouvu. S ní se mi již daří otevřít si bankovní účet. Trochu hloupé jsou poměrně velké poplatky za předčasné zrušení účtu a za převod peněz do zahraničí. Asi začnu používat hlavně tento účet.

Následuje krátká zastávka v supermarketu. Tentokrát již hlavně s jídlem. A musím říct, že Američani musí mít všechno velké. Například cibule mají v průměru takových 10 centimetrů. Najít malá balení čehokoliv je skoro nemožné. Budu si muset zvyknout na vyhazování.

Mezitím venku přestalo pršet, opět svítí sluníčko a začíná být nepříjemně horko. Aspoň si večer dávám krátkou procházku po okolí. Zjišťuji, kam až se dá dojít po chodníku. A moc daleko to není. Končí prakticky na křižovatce s hlavní silnicí. Bez auta tu člověk bezpečně nedojde ani na nákup.

Pořád ještě cítím časový posun. Je teprve sedm večer a já jsem úplně mrtvej. Internet zatím zapojit nepřišli a doma už stejně všichni spí. Asi také půjdu spát.

3.4.2014

Měl jsem pocit, že v noci pršelo, ale ráno to tak nevypadá. Tím pádem nemám na co svádět své divoké sny. Zdálo se mi o svatbě a o tom, že jsme s Terkou zapomněli polovinu věcí vyřídit. Vynasnažím se, aby to tak nedopadlo.

Vzhledem k tomu, že pořád nemám internet, jsou moje možnosti celkem omezené. Sice můžu vzít auto a jen tak nazdařbůh někam vyrazit, ale do toho se mi nechce. Raději ráno trochu pracuji, ať mám konečně ten článek z krku. Povedlo se mi ho skoro dokončit. Už potřebuju ověřit jenom jednu citaci a můžu ho odeslat na kontrolu angličtiny.

Před polednem vyrážím zkontrolovat maily. Vypadá to, že zítra mám oběd s lidmi z Eatonu. Věci se asi začínají hýbat rozumným směrem. Odpoledne mi ještě volá Brooke (manažerka z Eatonu), že v pondělí bych snad mohl nastoupit. Potřebuji akorát donést některé další dokumenty. Mám je sice s sebou, ale některé jenom v elektronické podobě. Budu si je muset u nich prvně vyzvednout.

Na oběd zkouším SubWay, abych měl srovnání s Liverpoolem. Musím říct, že je to skoro stejné. Američani mají pouze tendenci tam rvát víc náplně, takže to při jídle padá všude po stole. Ale snad nevadí, že při jídle člověk udělá svinčík.

Odpoledne se konečně objeví technik ohledně zapojení internetu. Celý proces trvá poměrně dlouho. Nejprve musí najít správné kabely, což v tom množství, které vede do bytu vůbec není jednoduché. Američani zřejmě předpokládají jednu až dvě televize a PC na místnost. Dokonce i na chodbě je síťová zásuvka. Po přibližně hodině práce je konečně vše hotovo a já konečně mám z domu přístup na internet. Yay.

Venku mezitím začalo dost vydatně pršet. Aspoň mám výmluvu, proč celý večer strávit sezením u počítače.

4.4.2014

Pořád prší. A rozhodně to nevypadá, že by v nejbližší době chtělo přestat. Mám také přístup a internet a můžu si psát s Terkou. Konečně. Už mi dost chyběla. Trávím tím skoro celé dopoledne. Doufám, že jsem ji příliš nezdržoval od práce.

O půl dvanácté mám sraz s novými kolegy z Eatonu. Jsem z toho dost nervózní. Ale nakonec jde vše celkem hladce. K obědu si dávám hamburger plněný krůtím masem a avokádem. S hranolkama jako přílohou. Není to vůbec špatný.

Na cestě zpátky ještě dělám zastávku u svého pronajímatele a beru si klíč od schránky. Jak to ale vypadá, dostal jsem špatný klíč. Tedy je od schránky, která ale není označená. Budu se tam muset ještě jednou zastavit a zeptat se, zda nemám mít náhodou jiný klíč.

Protože pořád prší, nechce se mi nikam jít. Zbytek dne proto trávím doma sledováním Star Treku. Tedy kromě krátkého výletu do obchodu. Už mám skoro všechno kuchyňské vybavení. Můžu si tak pomalu začít normálně vařit.

5.4.2014

Pořád je hnusně. Je zataženo a silně fučí. Nějak se mi nikam nechce. Budu muset jet nakupovat, tak se možná projedu někam směrem do centra Pittsburghu, ale asi nic většího podnikat nebudu.

Dopoledne sedím u počítače a prakticky nic nedělám. Odeslal jsem jenom pár mailů do Eatonu a pracoval na dokončení našeho článku.

Uvažuji, kam jít na oběd. Nakonec náhodně vybírám z restaurací uložených v navigaci a označených jako Americké. Přece jenom jsem v Americe. Restaurace se jmenuje Max & Erma's. A vypadá to, že americké jídlo se zásadně podává v housce. I když si dávám vepřové na roštu s hranolkama, je pořád vepřové nacpáno do housky.

Po obědě vyrážím na obhlídku místních obchodů. Zkouším zjistit, co kde mají, abych měl zhruba přehled. Ale než si zapamatuju všechna jména, bude to ještě dlouho trvat. Zatím jsem objevil ekvivalent našeho Makra. Obecně mě ale překvapuje, že jídlo mají prakticky ve všech obchodech. I když často v omezeném množství.

Domů se vracím až kolem čtvrté. Sice se mraky začínají trochu trhat, ale stejně se mi nikam nechce. Pořád je venku zima a fouká. Uvidíme, jak bude zítra.

6.4.2014

Ráno vypadá nadějně. V noci evidentně mrzlo, neb mám jinovatku na autě. A je trochu mlha. Ale obloha je jasná, takže by to mohl být pěkný den.

Na dopoledne mám domluvený videotelefonát s Terkou. Je skvělé ji zase vidět. Nejsem tu ještě ani týden a už mi chybí. Kecáme spolu skoro hodinu a půl.

Následně vyrážím na nákupy. Objevil jsem prasklinu u pantu na svém notebooku. Potřebuji si koupit lepidlo a šroubováky, abych to zalepil dřív, než se to ulomí úplně. Prakticky celý zbytek dopoledne a část odpoledne trávím pokusy rozebrat notebook. Nakonec jsem neúspěšný. Nepovedlo se mi oddělit horní a spodní kryt. Prasklinu tedy rozevírám šroubovákem a lepidlo dávám přímo do ní. Není to ideální, ale snad to bude držet.

K obědu si vařím kuřecí maso a brambory. Bohužel jsem si koupil špatný typ brambor, takže jsem skončil s bramborovou kaší jako přílohou. Trochu neplánované, ale taky jedlé. Aspoň doufám.

Protože je pěkně, tak aspoň na chvíli vyrážím ven. Google ukazuje, že za domem by mohla být nějaké cestička vedoucí dolů k řece podél elektrického vedení. Bohužel tudy teče potok a moc schůdné to není. Jsou odtud ale celkem pěkné výhledy na řeku. Do značné míry jenom díky tomu, že stromy zatím nemají listí.

Google také ukazuje, že poblíž je nějaký park. Budu se tam muset někdy zajít podívat. Už dřív jsem si všiml cedule "Park Entry".

7.4.2014

Můj první pracovní den. Jsem z toho trošku nervózní. Ale snad to dopadne dobře. Venku je opět ošklivě a občas prší.

V devět hodin ráno se setkávám s Christianem a jdeme vyřizovat některé důležité záležitosti. Podařilo se mi získat kartu zaměstnance, takže mám konečně volný přístup do budovy a nemusím být neustále doprovázen nějakým zaměstnancem. Bohužel další věci zatím váznou. Především nemůžu dostat svůj pracovní počítač. Nemám totiž zatím svůj outlook účet a IT oddělení bez něj nepremává. A vyřízení účtu bude asi ještě chvíli trvat. Podobně je problém sehnat člověka z HR oddělení (Human Resources), který by se mnou musí sepsat nějaké formální záležitosti. Vypadá to, že celé dopoledne bude zaneprázdněn nějakými schůzemi.

Nakonec se nám daří příslušného člověka zastihnout. Ovšem problémy tím nekončí. Jak to vypadá, přešli od dubna na nový systém. A ten nepředpokládá, že by člověk neměl americké číslo sociálního pojištění. A přes to nejede vlak. Sice toto číslo teoreticky získat můžu, ovšem Christian mi říkal, že v jeho případě to trvalo 3 měsíce, než ho skutečně dostal. A oficiálně bych měl být schopen pracovat i bez něj. Člověk z HR se na to prý do zítřka podívá.

Po obědě v místní kantýně vyrážím zařídit ještě pár věcí do města. Především jsem si doma nechal nabíječku na notebook a tomu pomalu dochází baterie. Pak se musím zastavit v bance pro svoji novou platební kartu. A ještě si musím vyměnit klíč od schránky, abych měl ten správný.

Po návratu do Eatonu s Christianem probíráme jeho dosavadní práci. Je o fakt schopný chlapík, který má velice široký záběr. Myslím, že se mám od něj co naučit.

Večer jsem pak strašně utahaný. Jdu spát na obvyklé poměry extrémně brzo.

8.4.2014

Včerejší odpadnutí se samozřejmě muselo někde projevit. V tomto případě tím, že se budím již kolem šesté. Všude je ještě tma, ale spát se mi už nějak nechce. Tak aspoň využívám příležitosti a chvíli zdržuji Terku od práce.

Do práce jedu tentokrát na osmou. Ale vypadá to, že budu muset tento čas posunout. Silnice jsou relativně dost zacpané. Cesta tak netrvá 8 minut, ale něco kolem 15. Ještě si budu muset rozmyslet kdy budu jezdit do práce. Ráno bývá docela tma. Takže se mi nebude chtít vstávat. Večer zapadá sluníčko dost pozdě, takže by se dal ten čas nějak využít.

V práci to zatím celkem jde. Sice jsem pořád nedostal počítač, ale pro dnešek to nevadí. Plánujeme naši společnou práci s Christianem. Nakonec nám to zabírá prakticky celé odpoledne.

Večer při návratu z práce si jdu do obchodu koupit nové boty. Abych odpovídal firemnímu dress codu. Nehledě na to, že chodit tři měsíce v jedněch botách je trošku zvrhlé.

9.4.2014

Ráno nebyla Terka online. To je škoda. Možnosti spojení totiž asi budou značně omezené. Konečně jsem totiž dostal počítač a s ním i přístup na intraportál Eatonu. Musel jsem si vyslechnout kurz o ochraně osobních údajů. Po dlouhém hledání jsem našel i stránku s pravidly pro používání výpočetní techniky v Eatonu. Je to velice restriktivní. Mimo jiné nesmíme používat žádný jiný komunikační software, než Microsoft Office Exchange. A ten samozřejmě neumí žádný standardní protokol. A jak jsem si ověřil, všechny ostatní služby jsou velice důkladně blokovány. Nemůžu se připojit ani na svůj pracovní počítač v Brně.

Prakticky celý den sedím v kanceláři. Ještě tam nejsem ani celý týden a už přestávám mít rád ten buňkový systém. Člověk je ze téměř ze všech stran obklopen šedýma stěnama. Vůbec nevidí ven a o čase má představu pouze podle hodinek. Jsem opravdu rád, že v takovém prostředí nemusím pracovat dlouhodobě. Asi bych se z něho zbláznil.

Při návratu domů zkouším navštívit prodejnu, která je nejblíž mému apartmánu. Dokonce tak blízko, že bych do ní mohl chodit a nemusel používat auto. Ovšem vybaveností se příslušná prodejna spíše podobá našim benzínovým pumpám. Samé pochutiny a žádné pořádní jídlo. A všechno relativně drahé. Takže mi nezbývá, než na nákupy opět jezdit.

10.4.2014

Dnešní den není v podstatě vůbec ničím zajímavý. Už se začínám zapracovávat do předpokládané rutiny. rutiny. Akorát jsem si posunul čas vstávání na půl sedmou a příští týden se asi přesunu ještě dříve. Hlavním důvodem je možnost aspoň chvilku mluvit s Terkou. I když dneska se to nepovedlo. Vzhledem k tomu, že v práci je prakticky všechno zablokované a Terka zatím nemá doma internet, je tato doba jediná, kdy se s ohledem na časový posun můžeme potkat.

Také jsem si pořídil slevovou kartu do místního supermarketu. Zda mi k něčemu bude se teprve uvidí. Předpokládám, že ji pak buď vrátím, nebo zahodím.

Dnes jsem se konečně seznámil s Miškou. Je pravda, že jsem jí chtěl zavolat už delší dobu. Ale nějak jsem na to pořád zapomínal. Takhle zavolala ona mně. Ale myslím, že v pozadí stojí Peťa. že jí dal moje číslo a řekl ať mi zavolá. Nicméně jsme si předběžně dohodli nějaký společný výlet o víkendu.

Také jsem se dozvěděl, že Radek je Pan Doktor. Tak mu tuto cestou k jeho úspěchu gratuluji. Snad budu poblíž, až si bude obcházet čestná kolečka na právnické fakultě.

11.4.2014

Konečně pátek. A konečně se mi podařilo ráno zastihnout Terku. Prý byla poslední dva dny nachlazená. tak doufám, že se to brzy zlepší.

Práce probíhá celkem standardně. Skoro celý den sedím ve své buňce a dokončuji požadované kurzy z Eaton Univerzity. To je vnitřní výukový program Eatonu pro předávání nových znalostí. Bohužel zatím se nejedná příliš o technické či fyzikální záležitosti, ale spíše o manažerské a organizační záležitosti. Ovšem v katalogu předmětů jsou i zajímavé kousky. Takže se přece jenom asi něco nového naučím.

Odpoledne si domlouvám s Miškou finální podobu návštěvy. Mezi desátou a jedenáctou mám dojet k nim a půjdeme na výlet do Ohiopyle parku. Předpověď počasí prý vypadá velice slibně, tak jsem zvědavý, co z toho bude.

12.4.2014

Dnes ráno vyrážím za Miškou a Willem na návštěvu. Jsme domluvení, že přijedu mezi desátou a jedenáctou. Google maps mi tvrdí, že cesta mi zabere něco málo přes hodinu. Ovšem také slibuje dopravní zácpu zhruba v polovině vzdálenosti. Raději proto vyrážím již chvíli po deváté hodině, abych to nějak rozumě stihl.

Zácpa na silnici v daném místě skutečně je. Opravují tam dálnici a průjezdný je jenom jeden pruh. Naštěstí provoz není nijak velký, takže čekám jenom něco kolem deseti minut. Další věc, která mě trochu zarazila je placená dálnice. Při vjezdu na dálnici má člověk možnost si vybrat buď "ticket", nebo "no ticket". Bohužel nikde žádné vysvětlení, jaký je v tom rozdíl. Tak jsem nakonec zkusil "ticket" a pravděpodobně to byla správná volba. Minimálně jsem při opuštění dálnice a placení neměl žádný problém.

U Mišky a Willa mě vítá především Haluška, což je jejich pes. Prvně na mě asi dvě minuty štěká. následně usoudí, že asi jsem přítel a místo toho si chce hrát. Je to zatím takové odrostlé štěně, staré něco přes rok. Ale musím uznat, že je s ní skvělá zábava.

Miška s Willem bydlí v docela pěkném dřevěném domě se zahrádkou. Není to nijak extrémně velké, ale pro dva lidi je to až až. Rozhodně dostačující pro dva lidi a psa.

Jak jsme se domlouvali, vyrážíme do národního parku Ohiopyle. Ten se nachází asi hodinu jízdy autem na jih. Parkem protéká řeka, která se dá sjíždět buď na raftu, nebo na kajaku. Musím se přiznat, že mě to strašně láká. Ale sezóna prý teprve začala. Tak je problém sehnat třeba jenom pohledy a známky. Skoro žádné tu nemají.

Vyrážíme na okružní vycházku dlouhou cca 4-5 km. Po cestě je několik pěkných výhledů a jezírek. Bohužel Jaro tady ještě pořádně nezačala a všechno je tak víceméně hnědé. Kvete pouze pár kytek a stromy ještě nemají listí. Mnohem zajímavější to asi bude tak za dva týdny. Naproti tomu počasí se snaží vynahradit dlouhou zimu. Teplota je něco přes dvacet stupňů a krásně svítí sluníčko. Jenom škoda, že na příští týden jsou opět hlášeny mrazy.

Na konci výletu si ještě jdeme prohlédnout místní vodopády. Děláme to americkým způsobem, tedy dojedeme autem až skoro na místo. Vzhledem k tomu, jaké je teplo, tak se brouzdáme ve vod. Vypadá to, že Haluška je vodní pes. Docela se jí ve vodě líbí.

Po návratu domů vařím Mišce a Willovi bramboráky. Miška se přiznala, že v určitém období brambory neměla ráda a proto například recept na bramboráky nezná. Trošku jsem to přehnal s moukou, ale myslím, že se obecně povedly.

Protože jsem dost unavený rozhoduji se zůstat přes noc. Mimo jiné si můžu dát skleničku vína se vzdálenými příbuznými. Bohužel jsem si nevzal s sebou nic na spaní, tak mi Miška půjčuje nějaké Willovo oblečení. Příště asi budu s takovou možností počítat předem.

13.4.2014

Ráno se budím celkem pozdě. Tedy v porovnání s předchozími dny. Ve skutečnosti je teprve něco kolem půl devátá. Musím tak chvíli počkat, než vstanou Miška s Willem. Pak si dáváme společnou snídani. Něco, čemu říkají Dutch Child. Vypadá to jako taková vaječná bublanina. A je to dobré.

Dopoledne se ještě bavíme o různých věcech. Předběžně domlouváme, že bychom něco mohli podniknout i příští víkend. Pak chvíli po poledni vyrážím opět domů.

Zbytek dne trávím zalezlý doma. Venku je sice opět pěkně, ale mám práci, kterou chci dodělat. Konkrétně zapracovat poznámky od Christiana k článku. Doufám, že přes víkend dočte zbytek a budu schopen ho odeslat k recenzi. Sice mi tím pádem trošku nevyšel původní plán, kdy jsem chtěl navštívit některý z blízkých kostelů. Holt si to budu muset nechat až na velikonoce.

14.4.2014

A je tu opět pracovní týden. A veškerá rutina s tím spojená. Měl jsem v noci nějaké divoké sny a tak se mi nechce moc vstávat. Ale nakonec se přece jenom z postele vyhrabu. Do práce se tak dostávám až kolem osmé. Snad se do zítřka zlepším.

V práci si domlouvám možnost vstupu do posilovny. Když už ji tu mají, tak proč ji nevyužít. Budu si akorát muset koupit cvičební oblečení. To jsem si s sebou skutečně nevzal.

Dopoledne pak ještě dělám zastávku na letišti. Auto jsem měl půjčené jenom do dnešního dne a tak si musím půjčit nějaké jiné. Maximální doba půjčení je 30 dní a je to pěkně drahé. Konkrétně Chrysler 200, který mám tentokrát vyšel na nějakých 1900 dolarů. Vlastní půjčení je celkem v pohodě. Největší sumu tam dělá pojištění, které činí 22 dolarů na den. Budu se muset zeptat strejdy Petra, zda se to nedá nějak obejít.

Zbytek dne prosedím v kanceláři. Nějak se mi nedaří udělat věci, které jsem měl dnes v plánu. Odcházím tak až kolem půl šesté. Zítra to snad bude lepší.

Večer ještě zkouším dát prát svoji první pračku. Na to, že je to hromada oblečení za 14 dní, je pračka podezřele prázdná. Na druhé straně je pravda, že je to obrovská pračka a já mám především špinavé ponožky a pár triček. Kalhoty budou až v příští várce.

15.4.2014

Ráno nic nenasvědčuje tomu, že by mělo přijít nějaké velké ochlazení. Je sice zataženo a fouká, ale je spíše nezvykle teplo. Předpokládám ale, že meteorologové vědí, co předpovídají. Nebo aspoň rámcově.

Většinu dne opět trávím zavřený v práci. A díky tomu nevím, co se venku děje. Až Christian m upozorňuje, že takhle vypadá typické počasí. Kouknu ven a tam docela vydatně sněží. Tak jsem zvědavý, zda to vydrží.

Z práce odcházím poměrně brzy ve chvíli, kdy zrovna přestalo sněžit. Teploměr v autě ukazuje 31F, tedy těsně pod nulou. Hlavní, co je nepříjemný je ale vítr. Silně fouká a díky tomu jsem pěkně prokřehlý jenom než dojdu od budovy k autu. Ještě že se v něm dá zatopit.

Večer koukám na Star Trek. Nějak jsem se do toho zažral. Takže spát jdu až po půlnoci. Snad se mi nebudou zdát divoké sny.

16.4.2014

Ráno sice nemusím časně vstávat, ale budík si nepřenastavuju. Potřebuji si totiž podat žádost o číslo sociálního pojištění. A na úřadě otvírají až v devět. Nemá smysl jezdit na půl hodiny do práce. Takže si dávám tentokrát trochu delší sprchu a pak se tak trochu flákám doma.

Venku je pěkná zima. Narozdíl od včerejška však svítí sluníčko. Přesto kolem deváté je ještě na autě sníh a teploměr ukazuje 27F. To jsou tak -3°C. Ale vypadá to, že bude krásný den.

Cesta o které jsem si myslel, že bude trvat deset minut nakonec trvá půl hodiny. To jsou ty americké vzdálenosti. Na mapě všechno vypadá jako kousek, ale když to pak člověk má ujet, tak to chvíli zabere.

Na úřadě jde všechno hladce. Prý budu mít svoje číslo do 14 dnů. Tak jsem zvědavý, jak to půjde.

V práci mě to tentokrát příliš nejde. Zkouším nějaké porovnání dat. Zítra o tom budu muset mluvit s Christianem.

Došla mi také první výplatní páska. Budu se muset ujistit, zda peníze skutečně dorazily na účet. To by mi umožnilo začít používat americký účet místo českého.

17.4.2014

Konečně jsem po dlouhé době zastihl Terku. Aspoň na chvilku, než musím do práce. Ale snad si budeme moct promluvit v neděli.

Našel jsem další věc, která mi v práci docela vadí. Jsou to tmavá okna. V celé budově snad není jediné čiré sklo. V důsledku to vypadá, že je venku neustále zataženo. I když třeba svítí sluníčko a je krásně modrá obloha. Ještě, že tu nebudu dýl, než tři měsíce.

Odpoledne máme dlouhé sezení s Christianem a probíráme plány na práci. Sice tím zabíráme celé odpoledne, ale výsledek zcela stojí za to. Rozhodně jsem tím strašně moc získal a pochopil pár věcí, které jsem předtím nevěděl. Nevýhodou je velké množství práce s tím související.

18.4.2014

Dnes je Velký Pátek. Měl bych jít někam do kostela. vím už o dvou kostelích v okolí, ale pořád nevím, kdy mají bohoslužby. Nehledě na to, že dnes je normální pracovní den.

V práci je určitě méně, než čtvrtina lidí. Vypadá to, že si většina vzala den volna. Budu si muset zjistit, zda i já mám k dispozici nějakou dovolenou. Moje papíry něco takového naznačují, ale není z nich vůbec jasné kolik. A rozhodně si ji nechám až na dobu, kdy případně přijede Terka.

Práce mám zatím docela dost. Vypadá to, že budu sedět doma i větší část víkendu. Miška mi píše, že se musí učit na nějaké zkoušky a tento víkend nebude mít moc čas. Tak to vypadá, že budu holt pracovat. Plánuju se akorát jet podívat do blízkého parku.

19.4.2014

Ráno vstávám extrémně pozdě. Tedy až někdy kolem desáté. Moc věcí dělat nemůžu. Čkám, až se objeví tatínek a budeme moct řešit nastavení počítačů ve Víru. Nakonec se objevuje maminka, tak spolu docela dlouho kecáme.

Celé odpoledne trávím u počítače. Dělám několik věcí najednou. Hraju EvE, učím se nastavovat a IPv6 a zkoumám informace o bezpečnostní chybě známé jako Heartbleed. Všechno to jsou celkem zajímavé věci, takže moc nevnímám, jak rychle ubíhá čas. Za chvíli je skoro večer a je zbytečné někam vyrážet. Nechám si výlet do parku na zítra. Snad bude také tak pěkné počasí, jako dnes.

Večer jsem si stáhl film Avatar, tak na něj koukám docela dlouho do noci. Docela mě zklamal. Sice jsem toho moc nečekal, ale tohle bylo ještě horší. Uznávám, že ve 3D to asi musí být něco jiného. Některý záběry tam jsou evidentně pouze z toho důvodu.

20.4.2014

Dnes je velikonoční neděle. Měl bych vyrazit někam do kostela. Ráno zkoumám informace o blízkých kostelích. Jeden z nich je katolický. To mě zase tak moc neláká. Druhý se jmenuje Impact Church a z popisu není vůbec jasné, o co se jedná. Jsem zvědavý. Tak si tam zajdu a uvidím.

V kostele probíhají bohoslužby zhruba ve stylu našich bigbeatových bohoslužeb. Tedy nehraje se na varhany, ale na modernější hudební nástroje. Na začátku jsou dvě písně. Pak má místní pastor zamyšlení. Evidentně to má připraveno jako seriál na další čtyři neděle. Téma je "Up Against the Wall". Není to zamyšlení nad konkrétním veršem, ale spíše obecné zamyšlení podpořené verši z bible. A musím říct, že to má celkem promyšlený. I s divadelním vystoupením, kdy bourá jednu z předpřipravených zdí.

Večeře Páně probíhá ve formě podávaných táců se sušenkami a plastovými kalíšky. Akorát místo vína mají něco, co ze všeho nejvíc připomíná rybízovou šťávu. No, aspoň je to červené.

Na druhou hodinu jsem domluven na videotelefonát s Terkou. Mám ale štěstí, je k dispozici už v době, když se vracím z kostela. To je tak kolem půl jedné. Následující dvě a půl hodiny trávím u počítače. Chtělo by to vytvořit nějaké zařízení, které by dokázalo promítat dynamický hologram. Ideálně takový, jako ve Star Treku, kterého by se dalo dotýkat. Rozhodně by to byl super posun v komunikaci z očí do očí.

Ven se tak dostávám až po třetí hodině. Jdu se konečně podívat do blízkého parku. Ze všeho nejvíc asi připomíná Wilsonův les. Akorát ty stromu jsou jiné. A na rozdíl od lesů u nás, tady spadané dřevo nechávají ležet. Zhruba v půlce okružní trasy mi volá Peťa, tak po zbytek procházky držím u ucha telefon.

Protože mi dochází jídlo, jedu po procházce nakupovat do supermarketu. Bohužel mám smůlu. Dnes měli otevřeno jenom do čtyř a já dojel až po páté. Budu muset vystačit s těma zbytkama co mám doma. nakupovat půjdu zítra.

Večer mi volá Bebe. Pry uvažuje, že by přijel na návštěvu do Pittsburghu. Bylo by to super. Musí akorát zjistit, jak mu jednou autobusy a jak má Miška čas. když už tu bude, tak aspoň budeme něco podnikat spolu.

21.4.2014

Tady je pondělí normálně pracovní den. Chci v práci stihnout spoustu věcí. Také dostávám upozornění, že mi došel nějaký dopis. Bohužel se mi osobu zodpovědnou za poštu nedaří celý den zastihnout. Snad to není nic důležitého a vydrží to do zítřka.

Z práce se dostávám hodně pozdě. Pracovní doba skoro deset hodin. A to jsem nestihl všechno, co jsem stihnout chtěl. Ale potřebuji zajít na nákup. A kromě toho nemá smysl pořád jenom sedět v práci.

Ověřuji si, zda mi již došly peníze na americký účet. Vypadá to, že zatím ne. Budu si muset zjistit, zda mi je už poslali, nebo čekají na moje Social Securty Number. ostatně večer jsem ho obdržel poštou. Takže se zítra budu stejně muset zastavit na personálním oddělení.

22.4.2014

Opět se vrátila zima. Oproti včerejší teplotě, která se blížila 25°C je dnes pěkná zima. Sice nemrzne, ale daleko od mrazu to není. Navíc je zataženo a vypadá to, že přijde pěkný slejvák.

Ráno dělám zastávku na personálním oddělení a předávám jim svoje Social Security Number. Zároveň vznáším dotaz, proč mi zatím na účet nedorazily peníze, když už jsem dostal výplatní lístek. Shawn mě ujišťuje, že se na to podívá a pošle mi email. Tak jsem zvědavý, zda jsem někde neudělal já chybu a peníze náhodou neodešly na nějaký cizí účet.

Odpoledne dostávám očekávaný email. Peníze jsem dostal. Akorát ne převodem na účet. Spodní část mé výplatní pásky je ve skutečnosti papírový šek. Vzhledem k tomu, že jsem předtím žádný šek neviděl, tak se až tak nemůžu divit, že jsem ho nepoznal. Znamená to, že mám minimálně dva důvody zajít dnes do banky.

Protože v bance zavírají už ve čtyři, opouštím na chvíli svoje pracoviště a vyrážím do města. Využívám k tomu okamžik, kdy zrovna venku není průtrž mračen a jsem schopen dojít k autu relativně suchý. V bance mi je vysvětleno, že to, co jsem získal ve skutečnosti není Social Seurity Number. Tedy že jsem s ním nezískal výhody pojištění a nárok na penzi, které bych s normálním Social Security Number měl. Slouží pouze k má identifikaci jako pracujícího návštěvníka a k placení daní.

Také dostávám rychlokurz používání šeků. Jsem zvědavý, zda si to budu ještě pamatovat, až budu příští týden šekem platit nájem. Snad to bude bez problémů.

23.4.2014

Pořád je celkem zima a zataženo. Také se mi dnes nějak nechce vůbec nic dělat. Navíc dostávám zprávu, že jsem velice limitován financema na cestování. Tedy mám k dispozici 30 tisíc korun. To je vše. Musím se do nich vejít i s letenkou. To je cena, za kterou bych tady mohl občas někam dojet taxíkem. Do práce bych musel chodit pěšky a o půjčení auta ani nemluvě. Ještě, že mě platí i EATON. Takhle z toho vyjdu pořád poměrně dobře finančně. I když podstatně hůře, než bych teoreticky mohl. Nejde vždycky všechno tak jednoduše, jak by mohlo.

Zkouším proto nejít nějakou možnost, jak snížit cenu za pojistku. Rozhodně se mi nechce jezdit bez pojištěného auta. Dokonce jsem zajel na letiště zjistit si, kolik nabízejí ostatní půjčovny. Vypadá to dost špatně. Většinou je cena ještě vyšší. Jediné, co jsem našel, je nabídka od Alianz. Vypadá to, že si můžu pojistit u ní auto z půjčovny za 9 dolarů na den. To je sice také celkem dost, ale už je to podstatně lepší, než 22 dolarů. Bohužel už mi to nevyjde výhodněji na toto auto. Pokud bych ho chtěl zrušit, musel bych za těch deset posledních dní platit denní sazbu, což by prakticky vykompenzovalo těch 13 dolarů denně, co bych ušetřil.

Jsem asi trochu nachlazený. Nějak mě bolí hlava a obecně se necítím úplně fajn. Z práce proto odcházím docela brzo.

24.4.2014

Dnes mám o půl deváté naplánovanou prohlídku Eaton Power System Experience Center. V podstatě by to měla být přehlídka produktů Eatonu, a jejich využití. Bohužel to vypadá, že mi interní systém EATONu naplánoval návštěvu na první možnou příležitost. Bohužel bez ohledu na to, o jakou akci se jedná.

Abych to trochu dal do souvislosti. Dnes v Eatonu mají speciální akci, při které můžou vzít zaměstnanci Eatonu do práce svoje děti. Je pro ně zajištěn nějaký zajímavý program a podobně. A právě o tuto akci se jednalo v Power System Experience Center. Skončil jsem tak ve skupině s dětmi ve věku mezi 6 a 10 roky. Sice to může být značně zajímavé, ale rozhodně mi to moc nepřinese. Domlouvám si tedy přeložení na jinou dobu a odjíždím zpátky do práce.

Christin je z toho docela překvapený. Podobně jako já očekával, že můj kurz bude určený pro zaměstnance Eatonu. Zároveň mi předává jeho komentáře k mému článku. Má to v tištěné podobě a jeho poznámky vypadají jako moře textu všude okolo. Asi ho budu muset značně přepsat. Ale to je ten důvod, proč jsem to Christianovi dával.

Večer volá Bebe. Přijede v sobotu o půl sedmé do Pittsburghu. Cesta tem zabere aspoň půl hodiny. Znamená to, že musím vstávat nejpozději něco po páté.

25.4.2014

Poslední pracovní den tohoto týdne. A vypadá to, že bude docela náročný. Dopoledne máme "All hands" meeting. To je setkání celé vývojové skupiny. Evidentně procházeli v poslední době nějakým hodnocením, tak se probíraly výsledky tohoto hodnocení a co všechno lze zlepšit. Sice věci, které se mě konkrétně dotýkají, ale to nevadí. Aspoň mám představu o fungování společnosti.

Po obědě mám prohlídku laboratoře. Mají ji docela pěkně vybavenou. Akorát ty bezpečnostní pokyny jsou trošku nesmyslný. Například na pájení je potřeba vyhradit určité místo a nesmíš pájku používat jinde v laboratoři, pokud k tomu nemáš výslovný souhlas. Přijde mi to trošku nesmyslné.

Kolem třetí hodiny mi volá pronajímatel, že do mého bytu přijdou dělníci vyměnit prasklé okno. Musím proto vyrazit domů. Okno je evidentně rozebíratelné, takže stačí vyndat vnitřní část. Náhradní zatím nemají a musí ho objednat. Inkriminované okno tedy bude mít nějakou dobu pouze jedno sklo. Ještě že už začíná být celkem teplo. Aspoň mi nebude tím oknem tak moc utíkat teplo.

26.4.2014

Ráno musím vstávat časně. Vyrážím do města na autobusové nádraží vyzvednour Bebea. Dokonce se mi povedlo i to nádraží najít. A najít na něm Robertka. Pak vyrážíme zpátky ke mně domů dohnat ten zbytek spánku. Přece jenom ani já ani Bebe jsme se úplně nevyspali.

Opět se probouzíme k životu až někdy kolem desáté. Mezitím se dost drasticky změnilo počasí. Ráno bylo zataženo, zima občas déšť. Přesně jak předpovídala předpověď. Ovšem teď je jasno, svítí sluníčko a dost silně fouká.

Nakonec jedeme do Pittsburghu na návštěvu zbytků pevnosti Fort Pitt. Je tam také muzeum s historií okolí. Tím pádem se něco dozvídám o osidlování této části USA a boji mezi Francouzi, Brity a Indiány. Je to dost zajímavé a stojí to za to znát. Bohužel jsem si zapomněl doma foťák, takže z tohoto víkendu žádné fotky nebudou.

Večer jdeme do kina na film Captain America 2. Je to celkem pohodová blbost. Akorát i s ukázkami na další filmy a reklamou zabere celé představení skoro tři hodiny. Takže k Mišce a Willovi domů se dostáváme až po desáté večer. Ještě chvíli kecáme a pak jdeme spát. Tedy ta chvíle je trochu delší, takže spát jdeme až kolem půl druhé.

27.4.2014

Ranní probuzení je poněkud divoké. Haluška usoudila, že vyzkouší spát se mnou v posteli. To by samo o sobě asi nevadilo. Z nějakého důvodu se ale také rozhodla, že potřebuji ranní mytí obličeje. A můžu říct, že probudit se psím jazykem je docela zajímavý zážitek.

Venku je opravdu hezky. Sice ne tak horko, jako bylo včera odpoledne. Zato přestalo foukat. Takže jsme se dohodli, že stojí za to vyrazit někam ven. Po delší domluvě nakonec volíme McConnells Mill State Park. Je to na sever od Pittsburghu, skoro hodinu a půl jízdy autem. Park je to skutečně pěkný. Nachází se v poměrně úzkém údolí říčky Slippery Rock Creek. Kolem vede pěší stezka a v jednom místě se nachází starý mlýn. Tedy starý na Americké poměry. Poháněla ho již turbína.

V údolí se také nachází několik pěkných vodopádů. Škoda, že jsem si zapomněl ten foťák. Takhle budu muset použít fotky od Mišky. Dají se najít tady

Večer se ještě stavujeme v mexické restauraci jménem Chipotle. Je to ve své podstatě řetězec fastfoodů, něco jako McDonnald. Ovšem Miška tvrdí, že jídlo odtud je zdravější. Asi má pravdu. Minimálně v něm není tolik tuků.

Bratránek odjíždí zpět do New Yorku večer kolem desáté. Já pak ještě musím dojet od autobusového nádraží domů, což zabere přes půl hodiny. Jsem nějak moc utahaný, takže jdu prakticky rovnou spát.

28.4.2014

Tak jsme měli docela štěstí. Dneska opět prší. Ve zprávách hlásí, že v USA byly dokonce i tornáda. No nás se to přímo nedotklo.

Konečně se mi podařilo pochopit, jak funguje kód pro výpočet přenosu záření, který se obvykle používá. Na základě toho jsme s Christianem udělali několik testů. Ve výsledku se nám podařilo potvrdit, že můj program dává v testovacích případech srovnatelné výsledky. To je velice dobrý výsledek. Bohužel to ale znamená, že budu muset přepočítat některé hodnoty do svého článku. Neuvažoval jsem totiž kompletně trojdimenzionální případ, což se ukázalo jako nedostatečné.

29.4.2014

Další den s deštěm. Doufal jsem, že se to od včerejška zlepší, ale bohužel žádná změna. Budu se muset podívat na předpověď počasí.

Strejda Petr se mě snaží přesvědčit, abych si svatební oblek nechal ušít. Osobně se mi do toho moc nechce. Raději bych ho vybíral s Terkou. Než budu nařčen z toho, co jsem si to zase vzal na sebe za hrůzu.

V práci se věnuji především optimalizaci svého kódu. Včerejší požadavky se totiž ukázaly jako dost výpočetně náročné. A nechce se mi nechat jeden výpočet běžet několik dní.

Odpoledne jdu zaplatit nájem na další měsíc. Je to zároveň moje první setkání s platbou šekem. Nevím, jak to mají ošetřené proti zneužití. Šek totiž vypadá jako kus papíru, který bych dokázal vytisknout na tiskárně. Jestli si člověk musí osobně hlídat, že si někdo nevyrobil šek a neplatí z jeho účtu, to nevím. Nebo jsou možná šeky také nějak zabezpečeny, podobně jako bankovky. Nevím a nechce se mi po tom pátrat.

Cestou domů ještě dělám zastávku v obchodě a kupuji si sportovní oblečení do posilovny. Snad se konečně dokopu začít do ní chodit. Doteď jsem měl výmluvu, že nemám v čem cvičit. Nějakou dobu ještě budu mít výmluvu, že to oblečení není vyprané. Ale pak budu mít smůlu a budu muset začít něco dělat.

30.4.2014

Ještě pořád prší. Sice včera večer na chvíli přestalo. Ale dnes je opět všechno mokré. Sice to není přímo průtrž mračen, ale spíše takový ten drobný déšť, který ale vypadá, že vydrží hodně dlouho. Tak jsem zvědavý.

Práce postupuje docela pomalu. Nedaří se mi zprovoznit jedna část kódu. Pořád narážím na chyby a části, které nefungují tak, jak mají. Měl bych s tím pořádně pohnout, abych mohl postupovat k dalším výpočtům.

1.5.2014

Doma mají dnes státní svátek. Tady bohužel nic takového není. Takže musím jako jakýkoliv jiný pracovní den do práce. Docela předpokládám, že spousta lidí bude mít dovolenou i zítra a příští pátek. Takové dlouhé prodloužené víkendy.

Počasí tady poslední dobou není nic moc. Pořád je zataženo a občas prší. Nechce se mi tak vůbec nic dělat. Po večerech sedím doma u počítače a víceméně se flákám.

2.5.2014

Konečně se mi podařilo vyřešit problémy s kódem. Teď už snad mám správně fungující program a můžu vypočítat nějaké zajímavé výsledky. A první pokusné výsledky vypadají hodně slibně. Ukazuji je Christianovi. Vypadá to, že je celkem spokojený.

Jsem akorát z práce nějaký utahaný. Nevím, zda je to jarní únava, nebo něco jiného. Konečně to tady také začíná vypadat trochu jarně. Stromy se začínají pomaloučku zelenat. Pokud bude o víkendu pěkně, stálo by za to zajít někam ven.

Terka má už od včerejška na návštěvě Lucku, Klárku a Elišku. Bude s nimi slavit narozeniny. Objednal jsem jí kytku. Snad ji zítra doručí. Bohužel její oslava narozenin má za následek její nepřítomnost na netu. Budu snad se objeví zítra. Nebo jí budu muset popřát se zpožděním.

3.5.2014

Vstávám opravdu hodně pozdě. Až někdy kolem půl jedenácté. A vypadá to, že z výletu ven nic nebude. Venku je dost aprílové počasí. Chvíli prší, chvíli svítí sluníčko. Bohužel to není žádný májový deštík, ale průtrž mračen se silným větrem. k večeru se dokonce přihnala kvalitní bouřka. Celý den jsem proto zalezlý doma u počítače.

Trochu pracuji na datech do článku, který jsem chtěl mít už dávno hotový. Bohužel výpočty jsou příliš pomalé. Můžu si za to sám. Při testování jsem nastavil jeden parametr na nesmyslně velkou hodnotu a zapoměl ho vrátit. Takže výpočty pouštím znovu. Tentokrát snad už naposledy.

Kromě hraní si na počítači využívám času i k prozkoumání možností automatického sledování sítě ve Víru. Výsledkem je skript, který na základě dostupnosti kontroluje, která zařízení jsou v provozu a která ne. Zítra budu muset napsat nějaký pěkný webový interface, aby ty data byly jednoduše dostupný.

4.5.2014

Nějak jsem zaspal kostel. Mají ho od půl desáté a já se vzbudil až po deváté. Nějak jsem se přesto nevyspal. Myslím, že mi začíná vadit ta měkká postel. Možná si budu muset lehnout na pár nocí na zem.

Venku to s počasím není o mnoho lepší. Sice už tolik nefouká, ale zataženo a déšť či mrholení je stálým fenoménem. Dneska také nikam nepůjdu a zůstanu zalezlý doma.

Vytvářím novou podobu webových stránek Víru. Zatím tedy jenom těch vyžadujících přihlášení. Učím se na nich spoustu nových věcí. Doufám, že se aspoň budou všem líbit. Ještě zbývá vymyslet a naprogramovat úvodní stránku a dodělat některé drobnosti. Obecně jsem ale s výsledkem docela spokojený.

Výpočty také zatím postupují docela zdárně, takže všeobecně jsem docela spokojený. Můžu se tak věnovat hraní si na počítači.

Odpoledne mám také příležitost na chvíli mluvit s Terkou. Konečně. Je pochopitelně dost unavená po včerejší narozeninové oslavě. Takže je to dost krátké povídání. Ale někdy v týdnu bychom si to snad mohli vynahradit.

5.5.2014

A je tu pondělí. Zpět do práce. Tentokrát jsem nezapomněl a odeslal pohledy, které tu mám už skoro týden připravené. Doufám že dojdou na správné adresy. Budu se muset někdy příští týden zeptat, zda došly.

Počasí se pomalu lepší. Dneska už neprší a je jenom zataženo. Stejně nemám příležitost někam jít.

Dnes jsem také našel chybu v kódu. Znamená to, že všechny výpočty, které jsem udělal přes víkend můžu zahodit a musím začít znovu. to je pěkná otrav. Snad je to naposledy a žádné další chyby se neobjeví.

6.5.2014

Konečně pěkné počasí. Dnes bylo celý den krásně. Člověku se na druhé straně pak nechce být zavřený v kanceláři. Hlavně vzhledem ke včerejšímu objevu mám docela dost práce. A také si chci zítra vzít částečně volno.

7.5.2014

Ráno jsem si říkal, že jsem si musel špatně nastavit budík. Ne že bych na nastavení sahal, ale byla ještě tma. Jak se ukázalo po výhledu z okna, mohla za to bouřka, která seděla nad Pittsburghem. Odpoledne se situace naštěstí lepší a celý zbytek dne je velice pěkné počasí.

Zvu kolegy z práce na narozeninový oběd. Bohužel, nebo možná naštěstí, je většina z nich pryč, takže jsme nakonec jenom tři. Je to na jedné straně škoda. Na druhé straně mě to aspoň tolik nestojí.

Z práce odcházím brzo. Jsem domluvený s Terkou, že si zavoláme. Už ráno mi poslala přání. Také jsem ráno popřál Janičce. Vypadá to, že se jim daří celkem dobře.

8.5.2014

Na dnešní den je naplánována moje návštěva Eaton Power System Experience Centra. Tentokrát snad již bez dětí, zato s lidmi z Googlu. Dopoledne se ještě účastním několika pracovních setkání a odpoledne sedám do auta a vyrážím do dvacet mil vzdáleného centra.

V centru jsou vystaveny různé produkty, které Eaton vyrábí. Zároveň jsou zapojeny tak, že je možné simulovat různé události a na nich ukazovat, jak se dané produkty chovají. Například co se stane se žárovkou, když na ní krátkodobě přivedete 7kV. Pro ty co neví, tak exploduje. A co se stane se žárovkou vybavenou přepěťovou ochranou, když na ni přivedete 7kV? Odpověď zní, že nic. Ani neblikne.

Za tu dobu, co jsem byl v centru se venku nepěkně oteplilo. Už dopoledne krásně svítilo sluníčko a teď je přes 30°C. Jsem pr jednou rád, že mám v autě klimatizaci.

Cestou domů se jedu podívat do jednoho nákupního centra. Michal Kors tam má pobočku a Terčina sestra by si přála, zda bych jí nemohl dovézt kabelku. Tak se tam jdu podívat, co mají a v jakých cenových relacích se pohybují.

Cesta zpátky je dost zajímavá. Navigace totiž z nějakého důvodu usoudila, že jet přes okolní malé silničky je výhodnější, než jet po dálnici. Takže cesta mi trvá skoro hodinu. Aspoň mám pěknou vyhlídkovou jízdu.

9.5.2014

Včerejší horké počasí moc dlouho nevydrželo. dneska je opět zataženo a občas trošku sprchne. Žádný velký déšť, ale stačí to. A předpověď na víkend také zatím není nijak příznivá, tak uvidíme.

Během odpoledne mám schůzku s Christianem kde mi ukazuje, jakým způsobem dělají simulace celého obloukového výboje. Je za tím poměrně dost velké množství práce a přemýšlení. Jenom samotné nastavení úplně jednoduché simulace trvá skoro celé odpoledne. Domů se tak dostávám až kolem půl osmé. A to je dnes pátek.

K narozeninám mi přeje strejda Petr. Z nějakého důvodu si myslel, že mám narozeniny až 9. května. Akorát se trefil zrovna do doby, kdy jsem byl v práci. Takže jsem s ním nemohl mluvit příliš dlouho.

10.5.2014

Počasí je nic moc. Zataženo, občas déšť. Ven dnes tedy nepůjdu. Místo toho si peru hromadu špinavého prádla. A sedím u počítače.

Původně jsem plánoval vylepšit stránky ve víru. Místo toho jsem narazil na nový problém, který dříve vůbec nebyl přítomen. Nemám tušení, kde je zakopán pes, tak spolu s tatínkem trávíme spoustu času hledáním chyby. Nakonec musíme uznat, že síť ve Víru bude potřebovat trochu vylepšit, a že netušíme, kde je zakopán pes.

Sezením u počítače jsem strávil prakticky celý den. Tak úplně mě to nemrzí. Ale měl bych se začít trochu hýbat. Už mám vyprané oblečení do posilovny, tak snad tam příští týden zajdu.

11.5.2014

Počasí se trošku zlepšilo. Je tak nějak polojasno. Snad to vyjde s tím grilováním.

Dopoledne se ještě snažím nějak rozumě rozchodit připojení ve Víru. Bohužel ve výsledku to nepřináší žádný efekt. Pořád se to chová divně. Po nějaké době na hledání řešení rezignuji.

Odpoledne skutečně vypadá rozumě, takže vyrážím k Christianovi domů. Pozval na grilování ještě nějaké známé z Turecka. Takže Čech, Němci a Turek si navzájem budou vyměňovat americkou kulturu. No je to dost zajímavé.

Jídlo je ale vynikající K dispozici je velký výběr všeho možného od žebírek přes kuřecí křídla až po cuketu a německé párky. Asi nejlepší jsou ale žebírka. Večer tím pádem odjíždím kompletně přecpaný. A to mám ještě v ledničce 4 vepřové řízky.

12.5.2014

Nějak mě začalo bolet koleno. Myslím, že je to něco jako sterilní zánět, nebo něco takového. Neomezuje to chůzi, ale je to dost otravné.

Dnes přijel na návštěvu jeden pražský zaměstnanec. Jmenuje se Petr Kopejtko, neboli Petr2 jako ho pojmenoval Xin. Jako původem číňan má problém vyslovit jeho příjmení. Je to inženýr, který nastoupil na začátku dubna a momentálně se seznamuje s lidmi se kterými bude spolupracovat.

Abychom se tak nějak poznali navzájem jdeme společně na večeři do Burgatory. Nejtypičtější z typických amerických jídel. Hamburger! Dokonce si člověk může i sestavit vlastní, kteréžto možnosti využívám. Výsledek je překvapivě docela dobrý nehledě na to, že jsem polovinu věcí vybíral naprosto náhodně.

Po večeři jsem dostal úkol ukázat Petrovi Pittsburgh. Chci ho vzít na kopec s vyhlídkou na město. Bohužel nemám navigaci a tak místo na vyhlídce končíme dole ve městě. No aspoň to má zblízka.

Nezpracované vepřové řízky mi pořád leží v ledničce.

13.5.2014

Bolest v koleni je horší, než včera. Mám dokonce pocit, že mírně kulžu. Snad to skutečně není nic vážného. Počkám do zítřka a uvidím. Ruším ale svůj plán jít dneska do posilovny.

Petr má na dnešek připravenou prezentaci o jeho dosavadní práci. Překvapivě na ni přišlo spousta lidí. Většinu z nich jsem viděl poprvé, takže nejsem schopen říct, co vlastně dělají. Ale zdá se, že jsou docela nadšení.

Mám za úkol odvézt Petra na letiště. Jsem za tuhle možnost docela rád. Stejně musím jet na letiště kvůli prodloužení výpůjčky auta. Takže dvě mouchy jednou ranou. Nebo jak říkají Američani, dva ptáky jedním kamenem.

Také jsem využil možnosti sjednat si pojištění půjčeného auta přímo s pojišťovnou. Nestojí mě to tak 22 dolarů za den, ale pouze 9 dolarů za den. Což je docela výrazný rozdíl.

14.5.2014

Dnes nějak přestala téct teplá voda. Ráno jsem vlezl do sprchy a pustil vodu. čekal jsem docela dlouho, zda se neohřeje, ale výsledek byl dost špatný. Byla sice o kousek teplejší, než čistě studená voda, ale pořád nic moc. Nezbylo mi, než zatnout zuby a osprchovat se studenou vodou.

Kolenu už je výrazně lepší. Ještě pořád o něm vím, ale už prakticky nebolí. Takže nemyslím, že to bylo něco závažného. Ještě uvidím zítra, ale asi s tím nebudu nic dělat.

Jak jsem zjistil v práci Petr včera neodletěl. Zrušili mu let kvůli evakuaci radaru v Chicagu. To sice bylo včera ráno, ale United Airlines toho využili jako výmluvu pro zrušení večerního letu. Bohužel jak se ukázalo nikdo z práce neměl moje americké číslo. Nevím jak to, protože jsem ho dával personálnímu oddělení. Ale asi ho nezveřejnili. Pro Petra tak včera musel na letiště dojet Xin.

Takže znovu vezu Petra na letiště. Tentokrát si dávám skutečně pozor na to, aby jeho let nebyl zrušen. Vypadá to, že skutečně odletěl.

Terka mi poslala mail, že přijede na konferenci do Arizony. To je super. Rozhodl jsem se, že tam za ní poletím.

15.5.2014

Teplá voda pořád neteče. Takže ráno vynechávám sprchu. Ostatně se nemusím sprchovat každý den. To už je přehánění.

Koleno je už naprosto v pořádku. Ale mám docela dost práce tak jsem se rozhodl přesunout posilovnu na příští týden. Sice se potřebuju aspoň trochu hejbat, ale pár dní flákání mě nezabije.

Počasí je docela pěkné. Svítí sluníčko a je horko. Doufám, že to vydrží do víkendu.

16.5.2014

Teplá voda dnes už teče. Nevím, co bylo za problém. A musím se přiznat, že mě to ni tak moc nezajímá. Snad se to nebude opakovat.

Tak už vím, že krásné počasí do víkendu nevydrží. Dneska je zataženo a celý den prakticky leje. Myslím, že jsme zvládli za dnešek i dvě bouřky. A podle předpovědi to lepší nebude. Takže asi budu zase celý týden zavřený doma.

Terka nakonec bude mít v Arizoně dva volné víkendy. Takže jsme se domluvili, že tam zajedu dvakrát. Budu mít tak příležitost potkat Peťu i tetu Aničku.

17.5.2014

Předpověď nelhala. Sice není tak hrozné počasí jako včera, ale je značně nepředvídatelné. Během hodiny se třeba několikrát vystřídá déšť a sluníčko. Za tohoto počasí se mi ven nechce. Zůstávám proto doma částečně si hraju s nastavením ve Víru, částečně pracuji a částečně si hraju. Také je potřeba vyprat prádlo. Už se mi nevejde do koše.

18.5.2014

Situace není zase tak špatná. Dneska je naopak nádherné počasí. Jasno, sem tam nějaký mrak. Docela chladno. Počasí jako stvořené na výlet.

Dopoledne trávím chatováním s maminkou a částečně úklidem. Už to bylo potřeba. Ještě jsem tady neuklízel. Budu si muset některý víkend vyhradit na pořádný úklid.

Vzhledem k počasí vyrážím odpoledne na výlet. Vybral jsem si Raccoon Creek State Park, který je kousek na západ od Pittsburghu. Bohužel jsem si uvědomil, že jsem si doma nechal peněženku a doklady. Tak se ještě vracím. Nerad bych potkal policajty bez dokladů.

Přírodní park je fakt pěkný. Akorát bych řekl, že není nijak speciální. Docela hodně připomíná naši krajinu. A vzhledem k počasí předchozích dnů obsahuje značné množství bahna. Takže jsem na konci hodně špinavý. Nevadí, pračka si s tím poradí.

Udělal jsem si asi patnáctikilometrový okruh. Zabralo to kolem tří hodin občas náročné chůze. Ale tohle jsem skutečně potřeboval. Jsem z toho příjemně unavený.

19.5.2014

Včera večer než jsem šel spát tak jsem si našel klíště. Jako naschvál na dost nepříjemném, řekněme až intimním místě. Potvora jedna velká. Nejednalo se o žádnou nymfu, ale o plně dospělé klíště.

Provedl jsem s pomocí internetových stránek pokus o identifikaci a vypadá to, že se jedná o klíště černonohé (backlegged tick) známé především jako přenašeč lymské boreliózy. Sice východ Pensylvánie by příliš zasažen být neměl a klíště jsem si našel docela brzo, přesto mi to na klidu moc nepřidává. Budu muset dané místo sledovat.

Do práce jdu jako obvykle. Moc se mi nechce, ale musím co nejdřív dokončit úpravy článku, aby si ho mohl Christian opět přečíst. Už bych ho chtěl konečně poslat na recenzi. Nakonec to sice za dnešek nestíhám, ale už mi moc nechybí.

20.5.2014

Kousanec od klíštěte vypadá stejně jako včera. Malý strup a kolem zarudlá oblast. Tak nevím. Možní jsem jenom trochu nedočkavý, ale myslím, že by to už mělo zmizet. Večer mě trochu bolí hlava, tak doufám, že to není z toho. Ale myslím, že na to je ještě příliš brzo. Spíše to bude souviset s tou lehkou rýmou, kterou jsem si evidentně v neděli pořídil.

Už zase se zatáhlo a ochladilo. Rozdíl teplot mezi dvěma dny může být klidně přes 10°C. To si pak člověk není jistý, co si vlastně má na sebe vzít.

21.5.2014

Pořád víceméně žádná změna v oblasti kousnutí. Asi je to spíše dobře, že se to nijak nešíří.

Do práce si beru cvičební oblečení a jdu navštívit posilovnu. Konečně jsem se k tomu odhodlal. A málem jsem tam vypustil duši. Poslední měsíc a půl jsem se prakticky vůbec nehýbal a je to zatraceně znát.

Bohužel jsem zapomněl, které partie jsme procvičovali dohromady, tak jsem si náhodně vybral prsa a triceps. Budu se muset zeptat Radka, které kombinace jsou rozumné.

Posilovna je vybavená sice celkem dobře, ale je evidentně hodně zaměřená na běhání. Běhacích pásů a orbitracků tam mají nezvykle hodně. Například mi chybí jakýkoliv stroj na spodní záda. Nějak to budu muset vymyslet pouze na lavičce.

Akorát mi chybí nějaké rozumná taška. Mám s sebou pouze malý batoh a velký kufr. Do batohu se mi nevejdou boty a nosit s sebou do práce cestovní kufr se mi fakt nechce.

22.5.2014

Tak konečně se začalo něco dít. Kousnutí od klíštěte vybledlo a zůstává jenom stroupek. Nepozoroval jsem, že by se nějaká skvrna šířila do okolí. ještě to budu chvíli sledovat, ale pravděpodobně jsem nic nechytl.

Ta včerejší posilovna se projevuje dost výrazně. bolí mě polovina těla. Už při samotném řízení auta mě bolí ruce. A to má posilovač. Docela by mě zajímalo, jak bych zvládal takovou škodovku. Možná vynechám zítra posilovnu a půjdu do ní až příští týden.

Bohužel nám nevyšel plán jet tento víkend do Washingtonu D.C. Roberte musí do Phoenixu za doktorem na kontrolu, takže nás nemůže provádět. A Will musí odjet do Detroitu. Abychom tam jeli jenom já a Miška mi připadá trochu zbytečné. Budu si muset vymyslet nějaký náhradní víkendový program. Navíc když se jedná o prodloužený víkend. V pondělí je tu státní svátek Memorial Day.

23.5.2014

Dnes je to snad ještě horší, než včera. Je pravda, že jsem v posilovně byl až odpoledne, ale tohle jsem nečekal. Je vidět, že jsem se posledních několik měsíců skutečně příliš flákal.

Jinak den probíhá celkem normálně. Většinu trávím zalezlý v práci. Akorát obvyklý páteční nákup tentokrát nechávám na zítra.

24.5.2014

Konečně se podařilo vyřešit ten problém s přístupem na počítač ve Víru. Vypadá to, že za to můžu já. Poněkud špatně jsem nastavil modem. Využívám tedy této příležitosti a provádím některé úpravy na webových stránkách. Konečně vypadají trošku lépe.

Pak vyrážím na sobotní nákupy. Terčina sestra Martina chtěla, zda bych jí nekoupil jednu konkrétní kabelku. Už jsem našel příslušný obchod. Akorát je to asi 45 minut autem. Takže vlastní nákup kabelky se tím pádem protáhne na dvě hodiny. Pak ještě jdu do potravin, abych měl co jíst. Už doma nemám prakticky žádné jídlo.

Zítra vyrazím za Miškou. Díval jsem se na nějaké parky v okolí, ale budeme se ještě muset dohodnout, do kterého půjdeme

25.5.2014

Dopoledne kecám s maminkou a Terkou. Víkend je asi jediná doba, kdy je k tomu příležitost. Nakonec se to protahuje trošku na delší dobu, než jsem měl v plánu. Ale stejně toho nelituju.

Pak chvíli po poledni vyrážím do Jannette. Bohužel už je dost pozdě, abychom vyrazili do nějakého vzdálenějšího parku. Místo toho jdeme vyvenčit Halušku do Bushy Run battlefield. Sice jsem tam už jednou byl, ale je to dostatečně blízko a dostatečně velké. Takže to lze považovat za takový malý výlet.

cestou tam se nám stala taková menší nehoda. tedy spíše Halušce. Je zvyklá během jízdy mít vystrčenou hlavu z okna. Přitom stojí na držadle dveří. Bohužel na rozdíl od auta Willa a Mišky moje auto z půjčovny má otevírací i zadní okna. A ovládání okna je na držadle dveří. Takže Haluška si otevřela okno a z jízdy vyskočila z auta. Naštěstí jsem v té době nejel nijak rychle. Takže skončila jenom s malýma oděrkama. Rozhodně jí to nezabránilo v tom, aby pak běhala po okolí. Snad si ale bude pamatovat, že z auta se za jízdy neskáče.

Po návratu domů nám zbývá docela dost času. Tak jsme se dohodli, že se koukneme na nějaký nenáročný film. Po poměrně dlouhém vybírání nakonec vítězí Stargate. Sice jsem ten film viděl, ale už je to dost dávno. Takže mi nevadí se na něj kouknout znovu.

Spát jdu opět u Mišky na návštěvnickém gauči. Jenom doufám, že zítra nebude budíček v podobě studeného psího jazyka, či nosu.

26.5.2014

Tentokrát mě nebudí Haluška, ale budík. Zapoměl jsem si ho včera vypnout, ale nechal jsem ho nastavený jako na pracovní den. Sice jme včera nešli spát úplně brzo, ale unavený nějak nejsem. Takže vstávám, dokonce asi o hodinu dřív, než Miška.

Po snídani vyrážíme na výlet do Linn Run state parku. Je to ve skutečnosti několik parků vedle sebe, mezi kterými je les. Je to vedené jako rekreační oblast. Znamená to, že v oblasti je několik parkovišť a u nich jsou lavičky a venkovní grily. Vzhledem k tomu, že je horko a krásné počasí, jsou lavičky dost obsazené. A evidentně lidem ani nevadí, že příjezdová cesta je ve skutečnosti něco jako prašná polňačka.

Po včerejších zkušenostech se Haluška necpe do oken, ale způsobně sedí na zadním sedadle. Akorát když jsme už skoro na místě a jedeme pomalu, tak začíná být značně neklidná. Asi tuší, že už jsme skoro na místě.

Linn Run state park je docela pěkné místo. Je v něm velké množství různých trailů. A velice málo lidí je využívá. Většina sedí hned u parkoviště. Takže si s Miškou děláme pěkný výlet do okolí.

Večer mám ještě chvíli čas věnovat se práci. Miška se mezitím balí. Kolem půl desáté pak vyrážíme do Pittsburghu. vezu Mišku na autobus, neb má po zkouškách a jde na týden navštívit Robertka v New Yorku. protože auto má Will, tak potřebuje dopravit na autobusové nádraží. Domů se tak dostávám až kolem půl dvanácté.

27.5.2014

Tak je tu opět pracovní den. Většinu času pracuji na přípravě prezentace.

Po včerejším jasnu a horku je dnes zataženo a občas leje jak z konve. Mydlím, že jsme za dnešek měli aspoň tři bouřky. Jsem docela rád, protože mi to aspoň umyje auto, které je po včerejšku pěkně špinavé.

Cestou z práce dělám zastávku u pronajímatele a platím nájem. Také se ptám, zda nevadí, že plánuji odjíždět v neděli. Vypadá to, že nevadí. To je dobře.

Pak ještě dělám zastávku v obchodě. Potřebuji si koupit nějakou malou tašku, kufr nebo batoh, který bych použil při návštěvě Arizony. Nakonec váhám mezi batohem za cca 25$ a kufrem za 18$. Finální volbu nechám na zítra, až zjistím, zda si Terka bere nějaký batoh, nebo ne.

28.5.2014

Zítra mám mít prezentaci o své práci. Jsem z toho trošku nervózní. Ještě na ní ladím poslední drobnosti. Snad se bude líbit.

Odpoledne si jdu koupit kufr. Rozhodl jsem se, že batohů máme doma dost. A Terka mi psala, že batoh na výlety vezme. Takže kufr zní podstatně lépe, protože se víc hodí do letadla.

29.5.2014

Dnes jsem měl prezentaci na téma, co vlastně v Pittsburghu dělám. Z ohlasů to vypadá, že byla přijata poměrně pozitivně. Tak jsem si snad neudělal ostudu.

Jinak se nic zajímavého v práci neděje. Měl bych začít pořádně pracovat, abych stihl co nejvíc udělat ještě teď. Už mi zbývá prakticky jenom jeden měsíc.

Odpoledne jdu opět po týdnu do posilovny. Je to podstatně lepší, než minule. Tak jsem zvědavý, jak se budu cítit v následujících dnech.

Vypadá to, že dnes udělali nový povrch na silnici vedoucí od poslední křižovatky k domu. Konečně to nebude každodenní slalom mezi dírama. Snad to nepovede k tomu, že tady lidi budou jezdit jako blázni.

30.5.2014

Návštěva posilovny se samozřejmě projevila. Cítím to na rukách. Začínají trochu bolet. Tak to dopadá, když člověk má masochistické sklony a chodí do posilovny.

Venku začíná být docela horko. Prý má být docela pěkný víkend. Tak doufám, že se to potvrdí. Rád bych vyrazil zase někam ven.

31.5.2014

Posilovna se opět projevila. Pravá ruka mě hodně bolí, takže ji téměř nemůžu narovnat. Levá je oproti tomu celkem v pohodě. Také bolí, ale není to tak zlé.

Venku je docela pěkně. Víceméně polojasno. Ale nakonec sobotu trávím zalezlý doma a komunikuji s tatínkem ve Víru. Je to už skoro klasik, že v sobotu nikam nejdu. Jindy nemám nikoho, kdo by mi testoval některé nastavení sítě. Nakonec se mi povedlo zjistit, kde je chyba. Problém je v tom, jak ji vyřešit. Během testování jsem nakonec nastavil router tak, že přestal být přístupný. A protože tatínek už odjel, nemám žádnou možnost cokoliv nastavovat. Zase až příští víkend.

Zbytek dne trávím flákáním se a odpočíváním. Na to, abych šel na nějakou delší procházku je už moc pozdě.

1.6.2014

Vzhledem k tomu, že maminka ani Terka nejsou online a ani jejich přítomnost neočekávám, vyrážím do kostela. Opět jdu do Impact Church. Kázání je na téma "family wishlist". Tedy minulou neděli evidentně udělal pastor anonymní anketu na téma co by si manželky přály aby jejich manželé dělali. A na základě této ankety vytvořil kázání. Tuto neděli roli obrátil a opět rozdával anonymní anketu.

Odpoledne jedu znovu na návštěvu Raccoon Creek State Parku. Když jsem tam byl minule, prošel jsem si jenom západní polovinu. Tentokrát mám v plánu projít východní část.

Příroda je tam skutečně pěkná. A je skutečně horko přes 80°F. Ještě že většina cesty je v lese. I tak jsem po tom 15 kilometrovém okruhu pěkně zpocený.

2.6.2014

Včera jsem při cestě zpátky z výletu zapomněl vypnout v autě klimatizaci. Celou cestu zpátky na mě foukal studený vzduch. Protože je venku horko, je klimatizace v práci také zapnutá. Sedím zrovna pod průduchem, takže na mě fouká studený vzduch.

Všechny tyto faktory se dneska sečetly. Jako důsledek mám rýmu a myslím, že mám mírně zvýšenou teplotu. Doufám, že to nebude žádná dlouhodobá záležitost.

Ráno jsem se také vzbudil zcela netypicky brzo. Už kolem páté a nemohl jsem usnout. Jsem z toho docela unavený.

V poště jsem také našel výzvu, aby si některý s předchozích nájemníků vyzvedl na poště doporučené psaní. Budu s tím muset něco udělat.

3.6.2014

Situace se od včerejška moc nezlepšila. Pořád je horko. Pořád je zde klimatizace. Pořád je mi celkem mizerně. Jsem z toho trochu rozčarovaný.

Večer se situace značně lepší. Když jsem jel z práce zastihla mě nejhorší bouřka, jakou jsem tady při jízdě autem zaznamenal. Prakticky nebylo vidět z auta a musel jsem jet hodně pomalu. Venkovní teplota také během deseti minut spadla z 83°F (28°C) na 66°F (19°C). Tak snad to vydrží i zbytek týdne. Nebude taková zima z klimatizace.

Výzvu na vyzvednutí zásilky jsem předal pronajímateli. Prý má na toho nájemníka pořád kontakt. Považuji to tím za vyřízené.

4.6.2014

Vypadá to, že se skutečně ochladilo. V noci evidentně ještě pršelo. A teplota je pod 20°C. Takže klimatizace v práci je téměř vypnutá.

Začalo mi také být lépe. Je otázka, nakolik je to způsobeno vypnutím klimatizace a nakolik jsem se už na ni adaptoval. Dává mi to naději, že do víkendu bych mohl být v pořádku.

Odpoledne jsem chtěl jít do posilovny. Ale domluvil jsem si telefonát s Terkou ohledně toho, kdy a kde se potkáme v pátek. Posilovnu jsem tedy odsunul na zítřek. I když to vypadá, že si budu muset jít koupit plavky. Ale to bych měl stihnout.

5.6.2014

Dnes jsem dokončil svoji práci. Tedy abych byl konkrétní dokončil jsem to, proč jsem přijel do Států. Samozřejmě zbývá spousta další práce jako napsat několik článků, spočítat některé konkrétní případy a podobně. Ale základ mám prakticky hotový.

Odpoledne dělám zastávku v posilovně. Nijak se extrémně nešetřím. Tak doufám, že z toho nebudou zase bolavé části těla.

Pak ještě dělám krátkou zastávku v obchodě, kde si kupuji plavky. Jsou to takové ty americké co vypadají jako kraťasy. Taky je tak doma budu nosit.

Večer se balím. Zítra pojedu na letiště rovnou z práce. Takže si věci budu brát s sebou a musím tedy být sbalen.

6.6.2014

Ráno je docela chladno. Na poslední chvíli si balím bundu. Není nijak velká, takže se do kufru bez problému vejde.

Většinu dne trávím normálně v práci. Ale nějak se nedokážu soustředit. Pravděpodobně je to tím, že se strašně těším na Terku.

Na letiště vyrážím trochu pozdě. A když vidím frontu, která je u bezpečnostní prohlídky, tak začínám uvažovat, zda jsem schopen ten let stihnout. Naštěstí si mě vybrali na přídavnou prohlídku. Ta se skládá ze stěru z rukou, které jsou následně automaticky vyhodnoceny. Vlastní prohlídka tím trvá o kousek déle, ale předběhl jsem díky tomu celou frontu.

Letadlo má nakonec při odletu přibližně čtvrt hodiny zpoždění. Let je trochu neklidný. V jedné chvíli kapitán hlásí, že v cestě máme bouřkovou oblast a že ji musíme obletět. To přidává další přibližně čtvrt hodiny k letu. Do Phoenixu tak přilétáme s půlhodinovým zpožděním.

V Phoenixu na letišti Terka není. Obcházím oblast, kde bychom se měli potkat, ale nikde tam není. Zkouším jí zavolat, ale její telefon je nedostupný. To je hodně divný. Měla přiletět dvě hodiny přede mnou. A její let není nikde uvedený. Také její telefon by měl fungovat.

Zhruba po hodině začínám být opravdu hodně nervózní. Sedám tedy do místního autobusu a odjíždím do půjčovny aut. Možná odjela tam. Na místě ale není. Začínám být trochu bezradný a vracím se proto zpátky na terminál.

Na terminálu potkávám Terku. Prý tam čeká teprve asi deset minut. A nemá kufr. Vypadá to, že se stalo přibližně tohle: Jejich let měl přibližně hodinu zpoždění. Také došlo na letišti v Londýně k selhání počítačového systému třídění zavazadel. Nikdo z jejích kolegů tak nemá zavazadlo. Pouze to, co si vzali s sebou do letadla. Dostali jako kompenzaci 50 dolarů. Ovšem než se tohle vyřídilo se většinou lidí z daného letu, tak to trvalo opravdu dlouho.

Její telefon měl podle specifikací v Americe fungovat. Ale z nějakého důvodu prostě není schopen najít žádnou síť. Takže mi nebyla schopna ani zavolat a dát vědět. Naštěstí jsme se ale nakonec potkali, takže situace dopadla v mezích možností dobře.

Zbytek dne je celkem v pohodě. Půjčujeme si auto a vyrážíme do Flagstaffu. Tam má Terka objednaný hotel, kde bude bydlet během konference. Už nás očekávají. Všechno jde tedy hladce a konečně si můžeme odpočnout.

7.6.2014

Oba se budíme celkem brzo. Terka samozřejmě podstatně dříve, než já. Jdeme na snídani která je v hotelu. Moc velký výběr nemají. Ve své podstatě jenom tousty, palačinky, nebo kornflaky. Také mají trochu ovoce, tak si dávám jablko.

Pak vyrážíme na procházku po okolí a podívat se, do nějakého blízkého obchodu. Tam kupujeme některé základní vybavení pro Terku a také například opalovací krém. Ten určitě budeme potřebovat, protože je krásně jasno s teplotou kolem pětatřiceti stupňů.

Na oběd jdeme do blízké mexické restaurace. Objednávám nám dvě burita, což jsou něco jako tortily. Ve své podstatě je to placka plněná rýží, masem, avokádem a co si do toho dáš. Během jídla slyším krátké křupnutí a zjišťuji, že jsem přišel o svůj umělý zub. Naštěstí jsem ho nesnědl, ale našel jsem ho. Ale je to pěkně nepříjemná situace. Především nemám žádnou možnost si ho nechat jednoduše zpravit. Budu muset dát vědět mamince a domluvit se na dalším postupu. Akorát nechápu jak k tomu mohlo dojít zrovna při jídle takového měkkého jídla jako je burito. Čekal bych jablko, nebo něco takového, ale to jsem mohl sníst bez problémů.

S Terkou jdeme odpoledne ještě jednou nakupovat. Zkoušíme najít nějaké plavky, abychom se zítra mohli jít koupat, ale moc úspěšní nejsme a kromě toho začínáme být unavení. Takže si dáváme krátkou odpolední siestu. Terka také zjišťuje, že jí vypadla část plomby. tedy konkrétně bílá čepička, která zakrývala amalgámovou plombu. Ten zub jí zubař spravoval zhruba před týdnem a docela ji bolel. Tak doufá, že to nezačne bolet znovu.

Dnešní den prostě není dobrý na zuby.

Večer jdeme s jejími kolegy do města na večeři. Dávám si nějaký burger s houbama a je výborný. Jíst naštěstí můžu bez problémů.

Také jsem rád za to, že jsem si vzal svoji bundičku. V noci je tady tak kolem deseti stupňů. Rozhodně to není jenom na krátké tričko.

8.6.2014

Tentokrát se budíme už celkem normálně. Po snídani jdeme ještě jednou na nákupy. A tentokrát jsme úspěšnější. Terka má konečně plavky. Takže bereme dva její kolegy do auta a vyrážíme do Fossil Creek, což by mělo být velice krásné koupání asi dvě hodiny jízdy daleko. Na místě bohužel zjišťujeme, že oblast je zavřená z důvody extrémního nebezpečí požáru. Měníme plány a bereme kolegy do Meteor Crateru. Cestou děláme zastávku v jiné mexické restauraci. Vzhledem k tomu, že co se se zubama mohlo pokazit se už pokazilo, tak tentokrát je to v pohodě.

Meteor Crater vypadá skoro stejně, jako před dvěma lety. Akorát trochu rozšířili návštěvnické centrum a zdražili vstupné. Na druhé straně tentokrát je otevřená i cesta po části obvodu kráteru. Ta minule byla v opravě. Takže jsme aspoň viděli něco nového.

Po návratu máme čas maximálně na sprchu a trochu se zcivilizovat. Pak hned musíme jít na konferenční welcome party. Dokonce není problém s mojí přítomností. Jak se později ukazuje, je to především proto, že k dispozici je jenom pár druhů jídla. A pití si každý účastník musí platit sám.

9.6.2014

Ráno jdeme společně ještě na snídani. Terka pak musí jít na konferenci. Já mám ještě trochu času, ale kolem desáté už musím vyrazit do Phoenixu. Cesta tam trvá přes dvě hodiny, musím vrátit auto, provést check-in stihnout letadlo.

Let tentokrát probíhá naprosto klidně. Takže první část věnuji spánku. Ve druhé části letu trochu pracuji. Přece jenom nějak musím dohnat těch 8 zanedbaných pracovních hodin z dneška.

V Pittsburghu je všechno při starém. Auto mě čeká na letišti. Do bytu se mi mezitím nikdo nenastěhoval. Prostě v pohodě.

10.6.2014

Tak dnes jsem opět v práci. Christian se přišel zeptat, jaký byl víkend. Trošku se zhrozil, když mě viděl. Ale uklidnil jsem ho s tím, že to není tak hrozný. Také jsem chtěl vědět, zda nezná nějakého zubaře. Tak mi poradil toho, ke kterému chodí on sám. Zavolal jsem tam a objednal se na čtvrtek odpoledne. Tak snad to bude dobrý.

Jinak je tady podstatně chladněji, než bylo před týdnem. Myslím, že ani není dvacet stupňů. Je to docela změna proti Arizoně.

Jinak mám do příštího týdne připravit závěrečnou prezentaci. Začínám si uvědomovat, že se mi to krátí a že bych měl začít řešit byrokracii ohledně odletu.

11.6.2014

Dnes mi volal můj pronajímatel, zda mi nebude vadit, když vezme potenciálního nového nájemníka na prohlídku mého bytu. Sice nemám pocit, že bych tam měl zrovna uklizeno, ale problém s tím nemám. Ostatně ve smlouvě je napsáno, že pronajímatel má do bytu neomezený přístup.

Budu si muset začít chystat seznam věcí, které ještě chci koupit a dovézt domů. Někteří už mi poslali seznam. Z ostatních to budu asi muset ještě vypáčit.

12.6.2014

Dopoledne jsem se nějak strašně zabral do práce. Vůbec jsem nevnímal jak plyne čas a kompletně zapomněl, že dneska je opět setkání skupiny. Díky tomu jsem neslyšel přednášku o pojistkách. No co se dá dělat. Příští týden nezapomenu, protože je řada na mé prezentaci.

Odpoledne jedu k zubaři. Je to tak asi půl hodiny jízdy autem daleko. Jsem tam trochu dříve, abych stihl vyřídit byrokracii. Musím vyplnit formulář o mém zdravotním stavu, pojištění a podobně. Pak se mně ujal nějaký doktor. První co chce udělat je rentgen zubů. To jsem mu rozmluvil a přesvědčil jsem ho, ať mi to jenom přilepí zpět. Zákrok musím zaplatit, protože moje zdravotní pojištění nepokrývá opravy umělých zubů. Cena je 85 dolarů za nacementování plus 60 dolarů za prohlídku. Ovšem protože mi prakticky žádnou prohlídku nedělali tak mi těch 60 dolarů odpustili.

Od zubaře jedu domů. Do práce se mi už nechce. Zub vypadá, že celkem drží. Akorát když úplně skousnu, tak mám pocit, že trochu do něho narážím. Vím, že je to docela špatně. Ale doufám, že to nebude problém. Aspoň dva týdny by to mělo vydržet.

13.6.2014

Tak zub bohužel nevydržel. Tedy včera večer při večeři ještě bylo všechno v pořádku. Pak jsem šel spát. V noci jsem se probudil se zvláštním pocitem a zjistil, že mi zub povolil a vypadl. Naštěstí jsem ho nespolkl, ale vyplivl. Je to dost divný. Nevím, zda to bylo špatně přilepený, nebo tím nedostatečným obroušením. Chvíli zvažuji, zda to jít reklamovat. Znamená to další návštěvu někdy příští týden. To mi už za to prakticky nestojí. Takže oželím těch 85 dolarů a nechám to tak.

Také jsem si včera zapomněl telefon v autě. Tím pádem jsem se vzbudil ráno dost pozdě. Snad si toho nikdo nevšimne, že jdu do práce se zpožděním.

Naštěstí to vypadá, že si nikdo nevšiml. Takže normálně pracuji. Kolem poledne se ale přihnala pořádná bouřka. Dokonce dostatečně silná že nám hned dvakrát kompletně přerušila dodávku elektřiny. Naštěstí pracuji na noteboocích takže výpadek elektřiny pro mě neznamená žádná ztracená data. Akorát začínám mít obavu, že pokud takovéto počasí vydrží, tak mi zruší let do Phoenixu.

Nakonec se vyčasilo a na letiště jsem dojel už za krásného slunečního odpoledne. Vracím auto a rovnou si zamlouvám další na neděli večer. Takhle nemusím platit za parkování a ušetřím pár dolarů. Na letišti je opět strašná fronta u bezpečnostní kontroly. Takže nás pouští i jakýmsi přídavným skenerem na střeše letiště. Moc lidí o něm naštěstí neví. Ale i tak je tam dlouhá fronta.

Let probíhá naprosto klidně. V Phoenixu jsme dokonce přibližně o deset minut předčasně. Takže si beru taxi a nechávám se odvézt k tetě Aničce a strejdovi Petrovi. U nich doma sice nikdo není, ale u brány už o mě ví. Takže není žádný problém. V ledničce mám nachystaný výborný guláš, takže si dávám i večeři.

Pak si půjčuji Robertkovo BMW a jedu pro Terku na letiště. Přijela večer autobusem z Fagstaffu. Potkat se na letišti tentokrát není problém. Jediný problém, který mám je, že se mi nepodařilo přijít na to, jak na tom autě zařadit zpátečku. Na parkovišti na letišti jsem ho tak musel trochu vytlačit. A pak jsem teprve mohl odjet. To samé doma, kde jsme s Terkou auto do garáže prostě odtlačili.

14.6.2014

Teta Anička přijela ráno ze služby. Bohužel to vypadá, že to byla docela náročná služba, takže je trochu nevyspalá. Ale stejně trvá na tom, že je v pohodě a pojede s námi na nákupy.

Dopoledne ji tedy necháváme chvíli odpočnout a jdeme si užít bazénu. Takovou příležitost zase v nejbližší době mít nebudeme.

Odpoledne vyrážíme na nákup mého obleku. Projdeme několik obchodů a postupně vybíráme lepší a lepší oblek. Samozřejmě tím pádem s vyšší a vyšší cenou. Ale pořád je to podstatně méně, než kolik jsem se bál, že budu muset platit. Nakonec vítězí tmavě šedý oblek od Hugo Bosse. Bohužel nemají žádné košile, které by mi seděly. A motýlky mají jenom strakatý. Takže doma ještě budu muset dokoupit zbytek.

Na večer nás teta Anička pozvala na steak. Takže jdeme do té samé restaurace, jako před dvěma lety. Steaky ale mají pořád výborné. Takže jsem se přejedl k prasknutí.

Asi hodiny před předpokládaným příjezdem volá Peťa, že už je na letišti. Z restaurace proto jedeme rovnou na letiště ho vyzvednout. Je to změna oproti původnímu plánu, kdy jsme uvažovali, že my dva s Terkou zůstaneme doma. Aspoň se to rozume vyřešilo.

15.6.2014

Ráno je teta Anička už pryč. Má dneska službu. A Peťa také samozřejmě vstával dřív, než my. Oproti včerejšku je zataženo. Ale na déšť to nevypadá. Prakticky celé dopoledne sedíme a kecáme se strejdou Petrem. Akorát na chvíli jdeme ještě do bazénu.

Letadlo mi odlítá chvíli před třetí. Takže na letiště vyrážíme kolem jedné. Na letišti jim evidentně zkolaboval systém hlášení odletů a příletů. Takže jdu na bránu podle informace na palubním lístku. Ten je evidentně v pořádku a skutečně odlétám směr Pittsburgh.

Let probíhá naprosto klidně. Dokonce jsme na místě o čtvrt hodiny předčasně. Ten náskok se ale brzy ztratí čekáním ve frontě u půjčovny aut. A vypadá to, že moji rezervaci nějak změnili. Nakonec dostávám dodge Avenger. Je to krásný příklad spolupráce mezi automobilkami. Zvenku vypadá jinak, než chrysler. Ale interiér je naprosto shodný. Jenom znak na volantu je jiný a má jinak barevné podsvícení panelu. Takže si nemusím zvykat na nové ovládací prvky.

16.6.2014

Dokonce jsem i vstal do práce docela normálně. Asi to bude tím, že jsem byl v Phoenixu pouze dva dny. Ještě jsem si nestačil zvyknout na časový posun.

Musím dokončit svoji prezentaci na čtvrtek. Takže práce mám celkem dost. Zároveň začínám pomalu řešit byrokracii spojenou s odjezdem.

Z práce jdu tedy docela pozdě. Ale naštěstí docela brzo na to, abych ještě chytl Terku. Dojela v pořádku do Hamburku. Díku časovému posunu se jí ještě nechce spát. Tak si chvíli povídáme po netu.

17.6.2014

Situace se začíná trošku komplikovat. Dnes jsem se dozvěděl, že ve čtvrtek prezentaci mít nemůžu. Do Milwaukee přijede ve čtvrtek technický ředitel Eatonu, takže všichni tam a tady mají spoustu práce. A na to, abych měl prezentaci tedy nebude čas. Na středu mi tedy aspoň domluvili závěrečné hodnocení pobytu. Takže musím projít seznam toho, co jsme plánovali a podívat se, co jsme udělali a co ne.

Dnes je také zatím největší horko, které jsem tu zažil. Teploměr v autě ukazuje po delší jízdě 93°F (33°C). A protože mi svítí přímo d bytu, je tam také docela horko. Tak aspoň pro jednou zapínám klimatizaci.

18.6.2014

Hodnocení mého pobytu nakonec vypadá celkem pozitivně. Vedení je spokojeno s mými výsledky. Akorát se shodli na tom, že bych tu závěrečnou prezentaci měl mít. Budeme muset uspořádat nějakou telefonickou konferenci až budu doma.

Také jim nezávidím některé věci. Původně měl Christian a Xin odjíždět v pátek do Německa na konferenci. Ale místo toho odjíždí už ve čtvrtek ráno do Milwaukee. Nezávidím jim to. Dozvěděli se to dnes.

Christian mě tedy zve na večeři. Jdeme do čínské restaurace. Ještě trochu hodnotíme můj pobyt a zkouším domluvit nějakou spolupráci do budoucna.

19.6.2014

V noci pršelo. A večer se přihnala pořádná bouřka. Takže už není takové horko, jako v posledních dnech. Hned je příjemněji.

To, že vedení odjelo se projevuje na mé pracovní morálce. Na rčení, že když kocour není doma myši mají pré je asi něco pravdy. Do práce jdu až na desátou. Ještě pracuji na prezentaci. Moc tomu ale nedávám a z práce odcházím kolem pul čtvrté.

Důvod ale tentokrát není moje lenost. Jdu do banky zjistit, zda je možné pozdržet uzavření účtu. Na konci měsíce mi má dojít výplata na účet. Mají nějaké problémy s tím poslat mi to na český účet. Naštěstí to vypadá, že problém nebude. Účet si nechám zavřít až v půlce července a peníze poslat na českou adresu. Bohužel šekem. Takže budu platit poplatky, ale vypadá to, že jiná cesta není.

20.6.2014

Dnes jsem konečně dokončil závěrečnou prezentaci. Rozhodl jsem se to oslavit tím, že si vezmu půl dne volno v práci. Takže z práce odcházím už kolem třetí. Sice jsem původně chtěl jít do posilovny, ale nevzal jsem si oblečení. Takže to nechám až na příští týden.

Zbytek dne se flákám doma a odpočívám. Začínám si vytvářet seznam toho, co komu mám přivézt. Bohužel většina lidí mi neřekla, co chce, takže hrozí, že nic nedostanou. Hlavně si pak nebudou mít právo stěžovat.

21.6.2014

Poslední víceméně volný víkend v Pittsburghu. Měl bych ho asi nějak využít. Nakonec ale trávím většinu času na internetu. Sekretářka z VUT mě požádala, zda bych ji nekoupil nějakou kosmetiku. Nějak ale nemůžu najít žádný obchod, který by ji nabízel. Nakonec po dlouhém hledání zjišťuji, že příslušná kosmetika se na americkém trhu vůbec neprodává kvůli nějakým patentovým problémům. Takže bohužel jí nic koupit nemůžu.

Tak aspoň jdu nakoupit nějaké obecné věci. Abych aspoň něco přivezl. Snad se to bude lidem líbit.

Zbytek dne prakticky nic nedělám. Začínám se těšit domů a ztrácím pracovní morálku.

22.6.2014

Dnes jsem vyrazil na poslední výlet. Nechával jsem si nakonec Moraine State Park. Má to být asi nejlepší park v okolí. Bohužel je nejkrásnější v americkém stylu. Znamená to asfaltové silnice, anglické trávníky, umělé jezero a podobné. Nakonec vybírám jeden trail, který je podle průvodce "náročný".

Ukazuje se, že trek je skutečně náročný. Ovšem z úplně jiného důvodu. Včera totiž trochu pršelo. Dneska je horko a dusno. Cesta zároveň vede v příšeří lesa. Výsledkem je skoro stoprocentní vlhkost. Člověk si připadá jako v deštném pralese. Strašně se potí.

Odpoledne se začínají tvořit mraky. V jednu chvíli dokonce slyším hřmění. Rozhodl jsem se tedy trail zkrátit a nejít celou cestu, ale jenom k historickému ropnému vrtu. K autu se tak vracím už kolem šesté. Z deště nakonec nic nebylo, ale to nevadí. Stejně musím ještě chvíli čekat až "oschnu", než jedu zpátky domů.

23.6.2014

Začíná poslední týden v Pittsburghu. V práci už začínám pracovat na přípravě prezentace na konferenci ve Francii. Také mi dnes došla žádost od organizátorů, zda bych nepřipravil krátkou prezentaci na seminář, která se v rámci konference uskuteční. Rozhodně se necítím jako odborník na dané téma. Poté co si vyměním několik emailů se šéfem a organizátory nakonec souhlasím. Doufám, že si tím neudělám ostudu.

Znamená to práci navíc. Hlavně si musím promyslet, o čem budu mluvit. Takže reálně moc nepracuji, ale spíše zkouším, jak se mi povede vměstnat do pěti minut všechno, co chci říct.

Cestou z práce jdu na poslední větší nákup. Mám doma nějaké zbytky jídla, takže si zkouším koupit věci tak, aby mi přesně vyšly do příští neděle.

24.6.2014

Dnešek není vůbec ničím zajímavý. Do práce jdu docela pozdě. Zůstávám tam ale dýl, než jsem plánoval. Nějak jsem se zabral do práce. Aspoň budu mít něco hotovýho. Také pomalu začínám uvažovat o koupi letenky do Paříže. Zatím je to ale dost drahé. Počkám si na last minute. Nepředpokládám, že by se poslední týden nenašel žádný vhodný let.

25.6.2014

Dneska jsem někde chytl odpor k práci. Vůbec se mi nechce nic dělat. Jako že vůbec. Takže jdu do práce prakticky jenom na oběd. Sice pak částečně pracuji doma, ale moc tomu nedávám.

Večer volá Miška, aby zjistila, kdy odlétám. Vypadá to, že oni odlétají v neděli asi půl hodiny po mně. Takže se ještě naposledy potkáme na letišti.s

26.6.2014

Dnes si vybírám hotovost, abych zítra nemusel používat místní kartu. Musím ještě zaplatit za internet. Tím mám vyřízené placení za byt. Klíče mám prý v neděli nechat ležet v kuchyni na stole a prostě odjet. Takhle to bude naprosto bez stresu.

27.6.2014

Dnes jsem si uvědomil, že jsem původně včera chtěl jít do posilovny. Ale nějak jsem na to úplně zapomněl. Dneska už to nestihnu. Dopoledne ještě chvíli pracuji. Pak ale musím vrátit počítač a uklidit si svoje pracoviště. Znamená to vyházet ty hromadu různých papírů a poznámek, co jsem za ty tři měsíce nashromáždil.

Odpoledne dokonce musím podepsat o jeden formulář víc, než jsem si myslel, že budu muset. Celkově jsem tedy podepsal jeden formulář. Pak už jenom stačilo vrátit vizitku, rozloučit se a prostě odejít. Tím končí můj pobyt v Eatonu v Pitssburghu.

Ještě Jdu do banky vyřešit účet. Nakonec se dohodneme na tom, že ho nechám otevřený a pak pošlu email se žádostí o uzavření. Trošku problém je ale převod peněz. Vypadá to, že banka si účtuje 45 dolarů za převod do zahraničí. A evidentně se jim do toho vůbec nechce. Chcou mi vnutit šek, který je pro mě zadarmo. Nakonec s tím souhlasím, neb se mylně domnívám, že Česká Spořitelna si účtuje za šek jenom 500Kč. Jak později zjišťuju, účtuje si víc a zaplatím jenom o kousek míň, než přímým převodem. Příště budu chytřejší.

28.6.2014

Dnešek je poněkud hektický. Především se začínám balit. Znamená to projít všechny papíry a doklady, které tu mám a roztřídit je na ty, které budu potřebovat, nebudu potřebovat, možný budu potřebovat a podobně. Zabírá mi to překvapivě dlouho. Vlastní sbalení většiny věcí je mnohem kratší.

Druhou velkou akcí dnešního dne je úklid. Sice ho v podmínkách přímo nemám, ale nechci předávat neuklizený byt. Nehledě na to, že je to teprve druhý úklid za dobu, co jsem tady.

Poslední věc dnešního dne je provedení online check-inu a zaplacení za extra zavazadlo. Bohužel mám moc věcí a nechce se mi rvát oblek do kufru. Je to sice drahé, ale lepší, než mít zničený oblek.

29.6.2014

Poslední den v Pittsburghu. Nebo spíše půlden, protože nevstávám zrovna brzo.

Dopoledne trávím praním ložního prádla a dobalením posledních věcí. Překvapivě je jich ještě docela hodne a mám celkem problém je všechny dostat do kufrů. Nakonec se mi to daří i když výsledkem jsou hodně narvané kufry.

Odpoledne jsem původně plánoval, že udělám nějakou práci. Ale nějak jsem se k tomu nedostal. Než jsem skončil s balením a finálním úklidem, moc času už nezbývalo. Tak akorát n dopsání tohohle deníčku. Za chvíli vyrážím na letiště a odjíždím směr Evropa.....