Něco jako blog o pobytu v Greifswaldu. Poté, co jsem byl přinucen ho vést pod hrozbou fyzického násilí.

Hlavně nečekejte slohové závratě. I banda opic závislá na LSD by nadatlila lepší dílo.

18.12.2008 Dopoledne vyráýím do Eldeny provést poslední nákupy. Co mě to jenom včera napadlo, testovat nohu? Opět se to zhoršilo a mám trošku problémy chodit. Naštěstí se situace časem lepší a na místě nákupů již můžu chodit téměř normálně.

Následuje přesun do školy. Nemám s sebou notebook, takže žádnou práci neudělám. Jsem zde především kvůli obědu, rozloučit se a vrátit klíče. Plán se mi celkem daří. Takže k obědu je jakási kuřecí roláda s bramborama a zelím. Ale je to docela jedlé.

Kolem třetí začíná vánoční slavnost. Krátkou chvíli se jí účastním. Je to celkem pěkná akce, kdy se slezou prakticky všichni fyzici a můžou si spolu pokecat.

Odcházím ale poměrně rzy. Musím koupit uzenýho lososa a kromě toho ještě se sbalit a aspoň trochu uklidit pokoj. Zítra asi moc času mít nebudu, takže čím víc toho udělám, tím líp.

Při balení akorát postrádám jeden talíř, který musím vrátit. Naštěstí se objevuje Murat a talíř je objeven u něj v pokoji. Možná tedy mi zítra nic z kauce nestrhnou. Nechám se překvapit.

17.12.2008 Dokonce se mi i povedlo vstát. To je docela úspěch. A vypadá to, že mě ani přímo nebolí hlava. Jenom mám takový divný pocit. A jsem dost unavený, neb jsem toho zase tak moc nenaspal.

Setkání dneska je velice krátké. Pouze informace o konferencích. Pak je na programu pouze skupinové foto a všichni se zase můžou vesele vrhnout do práce.

Tohle je máj posledná reálně pracovní den ve škole. Zítra už toho moc neudělám. Takže ještě dodělávám pár věcí. Ale kolem oběda se začíná projevovat únava. Takže vyrážím do menzy, kde do sebe házám řízek s bramborama. Mimochodem ta sýrová omáčka, co k nmu je, je naprosto úžasně dobrá. Následuje dlouhá odpolední siesta, kterou trávím podřimováním v křesle.

Večer plánuji jít na volejbal. Před odchodem ale testuji, zda můžu běhat a skákat. Bohužel mě v noze prudce zabolí a následně jsem celkem rád, že jakž takž jsem schopen dojít domů. Z volejbalo dneska teda nic nebude.

16.12.2008 Dnešní ráno začíná poněkud jinak, než jsem si naplánoval. Především proto, že nevstávám kolem sedmé, jak jsem si naplánoval, ale až před devátou. Nějak si nepamatuju, že bych slyšel budík. ALe mobil byl zapnutej, takže zvonit musel.

Hurá do školy. Dnes dopoledne je na programu Robert. Je to naposledy, co se s ním setkám v laboratoři. Mám naplánované měření elektrických veličin. Tedy používání osciloskopu. Stíhám dojít tak akorát, asi deset minut před Robertem. Potom až do oběda okupujeme laboratoř.

K obědu je tentokrát rybí filé s rýží. Sice je tak trochu bez chuti, ale ta omáčka, co je k němu to více než vynahrazuje. Tentokrát to ale mám kompletně bez zeleniny. Zrovna nebyla žádná k dipozici.

Odpoledne pomalu utíká a já se kolem šesté pakuju z kanceláře. Zastavuji se doma odnést notebook a následně vyrážím k Magdě a Lucce. Dnes je na programu ze včerajška přesunutá party na rozloučenou. Abych nevypadal uplně jako nevzdělanec, se zastavuji cestou v obchodě a kupuju víno a nějaké drobnosti na jídlo. Bohužel díku přesunutí se nemohla dostavit Jitka. Ondra neprojevil zájem a Matěje jsem bohužel nesehnal. Takže jsme na to jenom my tři.

První část programu sestává z luštění návodu pro jednu hru, ktou koupila Lucka svému příteli. Zde naprosto exceluje Magda a měl bych jí za to napsat velkou jedničku s hvězdičkou. Akorát nevím kam. Na stěně by se jim to asi zase tak moc nelíbilo. Druhá část programu sestává z hraná této hry. Hmmm, není špatná. Akorát jsem v obou hrách skončil jako poslední. Asi bych se nad sebou měl zamyslet, neb to je hra značně zaměřená na počty a strategii.

Třetí část programu je pak volná konverzace, doplněná popíjením vína a pojídáním nějakých drobností. Trvá kupodivu dost dlouho. A docela si to užívám. Bohužel něco před třetí ráno mi začíná býti poněkud nevolno. Nevím, zda je to množstvím vypitého vína (přece jenom nejsem zvyklý pít), nebo kombinací jídel. Raději tedy třetí fázi programu ukončuji a loučím se s holkama. Nerad bych jim tam hodil někam šavli. Takže do postele se dostávám až o půl čtvrté. Dneska toho teda moc nenaspím, protože zítra je o půl deváté pravidelné setkání a musím vstávat v sedum.

15.12.2008 Tak je to tady! Poslední týden pobytu v Greifswaldu. Tak málo času a pořád tolik chuti. No, nic holt netrvá věčně.

Nezbývá tedy, než pokračovat v započaté činnosti. I když tento týden zatím začíná vypadat dost narvaně. Tedy větší část dne bude pravděpodobně shodná s minulými dny. Znamená to sedět v kanceláři ve škole a psát report a podobné blbiny. No, zase tak velké blbiny to nejsou, ale obecně jsou dost nezáživné.

Večer je je naplánována párty pro Meiksnerovu skupinu, do které také patřím. Mám tak akorát čas dorazit domů, osprchovat se a vyrazit do restaurace. Jedná se o celkem příjemný podnik na náměstí s podivným jménem Poro. Těžko říct, co to znamená. Domů se tak vracím až kolem jedenácté.

14.12.2008 V noci me nejak budi noha. Docela divný, protože přez den se chová vychovaně. Zato v noci se poněkud zvrhává. Důsledkem je to, že když mě kolem osmé budí mobil, tak jsem docela unavenej. Zkouším si svaly trochu promasírovat a odkládám vstávání na neurčito.

Obecně to vypadá, že moje snaha pomohla. Budím se pak až kolem půl jedenácté. Má to ale i soje stinné atránky. Kostel začíná o půl jedenácté. A protože tohle byla poslední příležitost, chtěl jsem tam skutečně jít. Bohužel zde netopíme biomasou, ani tuhými palivy, abych si mohl sypat popel na hlavu.

Zbytek dne jsem nějaký líný cokoliv podnikat. Vypadá to ale, že nejsem sám, což mi aspoň trochu zvedá náladu. Tak oba s Alexem sedíme u počítače, každý u svého, a koukáme na filmy. Měl bych si vytvořit nějakou zásobu pro zpáteční cestu.

13.12.2008 Původně jsem měl v úmyslu začít pomalu uklízet a připravovat se na odjezd. Jak tak ale koukám na tu hromadu bordelu, co je v kuchyni, tak měním plány. Tohle nebudu po Alexovi uklízet!

Protože se blíží vánoce, vyrážím do Elisenparku provést kontrolu nabídky a případně koupit nějaké drobné vánoční dárky. Je to taková příjemná procházka. Naprosto tím ale vyrážím Korrině dech, protože si nedokáže představit, že by někdo mohl chtít jenom tak vyrazit pěšky do Eldeny. No, asi jsem divnej.

Je sobota, takže všude je strašně moc lidí. Natřískáno až k prasknutí. Takže nakonec nějaké vtší nakupování odkládám na pracovní týden a vracím se zpátky. Ale přesto jsem tím zabil čtyři hodiny.

12.12.2008 Tak už je zase pátek. Uteklo to docela rychle. Už jenom jeden týden a budu na cestě domů. Musím říct (napsat?), že se docela těším.

Takže opět většinu času trávím zalezlý ve škole. Akorát se koná jedno trošku nepříjemné překvapení. A to když přijde Robert na kterého jsem kompletně zapoměl. Takže laboratoř zrovna využívá Gleb. No, co se dá dělat. Probíráme tedy nastavení některých přístrojů a pak posílám Roberta domů.

Oběd je takový normální. Tedy Něco jako středeční čína, akorát nemají rýži, takže si dávám bramborovou kaši. Není to ideální, ale jíst se to samozřejmě dá.

Večer jdu do Wiecku. Tentokrát mají otevřeno. Takže kupuju zásobu různých věcí. A cestou domů tak napůl očekávám, že zase někoho někde potkám. Takže jsem zklamán, když se dostávám až domů bez jediné neobvyklé příhody.

Večer připravuje Alex s nějakými kamarády plakát na zítřejší oslavu narozenin. Protože jko hlavní výtvarný prostředek používají spreje, je pobyt v kuchyni značně rizikový. Naštěstí dveře docela doře těsní, takže bych snad nemusel mít prolém spát.

11.12.2008 Další nudný den ve škole. I když jsem si ho nakonec trošku spestřil. Nejprve hned ráno opět podnikám zastávku u Hausmeistra. Přesouvám předání bytu ze 14:00 hodiny na 10:00. Vypadá to, že mu to také vyhovuje podstatně více.

Před obědem vyrážím do Wiecku. Především se chci kouknout, zda a kdy mají otevřeno na Sandornmarktu. Vypadá to, že by měli mít otevřeno večer. Takže se zase vracím zpátky do školy oklikou přes menzu. Tam jsem přesvědčován, abych si dal plněné zelí, že je to dobré. Souhlasím. S bramborama a je to fakt vynikající. Nekecají.

Kolem šesté opět vyrážím do Wiecku. Bohužel na místě zjišťuji, že je velice dobrá věc číst si vývěsky pozorně. Tedy že není otevřeno pondělí až pátek, ale v pondělí a pátek. No nic. Další osmikilometrová procházka mi nic neudělá. Tedy snad.

Tak si pěkně plánuju, jak se zastavím nakupovat a pak zalezu k počítači. Moje plány ale berou docela rychle za své. U nádraží totiž potkávám Jitku s Magdou jak někam míří s houslema na zádech. Zvou mě na ústav slavistiky, kde je dnes večer na programu promítání Popelky a pak nějaké české koledy. Proto ty housle. No, tohle zní rozhodně zajímavěji, než být zalezlý u počítače. Takže měním směr postupu a až skoro do jedenácti jsem s nimi na slavistice.

10.12.2008 Ráno uvažuji, zda si mám přibalit do batohu věci do volejbalu. Nakonec ale tuto variantu zavrhuji. Ještě nemůžu běhat a vzhledem k obvyklému počtu lidí ve volejbale tato schopnost je značně vyžadována.

Cestou do školy dělám zastávku na nádraží, abych si koupil lístek na vlak. Jsem tedy značně vyveden z míry cenou jízdenek. Existuje totiž přímý spoj Greifswald Brno. Jedná se o EC a cena jízdenky ve druhé třídě je 112 Euro. Ovšem první třída stojí 69 Euro. Zajímavé. Nechávám si ještě vytisknout nabídku na regionální spoje. Tedy znamenalo by to přestupy. A nejnižší možná cena v této variantě je 59 Euro. Dávám proto přednost té první třídě a přímému spoji. i když se tam asi budu cítit dost divně.

Bližší prohlídkou nabídky a jízdenky pak zjišťuji, proč je to tak levné. Jedná se o speciální slevovou akci Něměckých Drah. A týká se to spojení z Německa do ČR.

Zbytek dne trávím obvyklou kancelářskou prací. Už se pomalu můžu začít nazývat kancelářskou krysou.

Pouze oběd je částečně výjimkou. Potkávám na něm opět částečnou Tunisanku. No, to není zovna poetické označení, ale když si holt nepamatuju její jméno. Tentokrát v doprovou Tanyi, což je Slovinka. Kecáme o způsobech, kterými se plánujeme na vánoce dopravovat domů.

Málem bych při tom všem zapoměl napsat, co mám k obědu. Tentokrát je to něco na způsob číny. Tedy rýže s kousky kuřecího masa a spoustou různé přidané zeleniny.

9.12.2008 Pokračuji v normálním pracovním režimu. Akorát ráno dělám zastávku u správce kolejí a domlouvám se s ním na předání místnosti.

Ve zbytku dne se neděje prakticky nic neobvyklého. Trošku neobvyklé je dopoledne, kdy se nevyskytuji v kanceláři, ale v laboratoři. Nejsem si totiž jistý, zda přijde Robert. Nakonec se neobjevuje. Takže v klidu odcházím na oběd. Dnes jdou na programu rybí filety s bramborama. Akorát tu rajskou omáčku k tomu nějak nechápu.

Večer mi ze Student Agency oznýmili, že autobus, kterým jsem měl naplánováno jet je vyprodaný. Takže si budu muset najít jiné spojení. Pořád nějaké komplikace.

8.12.2008 Dnes již jdu do školy. Noha se zdá víceméně v pohodě. Takže není důvod zůstávat doma. Wagner se ptá, kde jsem byl, zda jsem nebyl nemocný. Vysvětluji mu svoji nehodu ve volejbale a důvod mé nepřítomnosti. Vypadá to, že mu nevadí, že jsem nedošel. Spíše je překvapen, že jsem nebyl ve škole, když jsem tam prakticky od svého příjezdu byl pořád.

Zbytek dne probíhá celkem pracovně. tentokrát už ne v laboratoři, ale v kanceláří. Potřebuji napsat pár programů na zpracovávání a porovnávání výsledků.

Na oběd opět jdu v naprosto obvyklou dobu. Tedy chvíli před druhou. Dávám si brambory s buřtgulášem. Není to tedy náš český guláš, ale je dobrý. Taky do něho nedáváme míchanou zeleninu.

Takže jsem se dnes stavil na Studentenwerku domluvit se na předání místnosti. Vypadá to, že by nemusel být žádný problém odjíždět v pátek příští týden.

7.12.2008 Asi bych měl jít do kostela. Myslím, že bych to zvládl. Není to zase tak daleko. Ale na druhé straně jsou lavice dost nepohodlené a nohy se nedají pořádně natáhnout. Hmmm, jít, či nějít, toť oč tu kráčí. Nakonec vítězí varianta nejít a zůstat se válet v posteli.

Když lezu s postele, soudím, že jsem udělal dobře. Noha ráno docela bolí. Když si ji ale rozhýbu, je to podstatně lepší.

Už mě nebaví jenom tak se flákat a nicneělat. Ona je to nějakou dobu zábava, ale člověka to začně časem docela nudit. Takže musí něco začít podnikat. V tomto konkrétním případě to je uklízení. Nejsem sám, neb se ke mě přidává Korrina. Neo já k ní, záleží naa úhlu pohledu. Takže ona si bere na starost koupelny, já pak kuchyň a chodbu. Výsledkem našeho snažení je zhrub po dvou hodiných docela čistý byt. Jsem zvědavý, jak dlouho to vydrží. Nejsem ještě pesimista, ale tuším, že tak do dnešního večera.

Zbytek dne pak prakticky trávím koukáním na Star Trek.

6.12.2008 Tek dnes je oficiálně sobota, takže všeobecné flákání je povoleno. Alex odjel na víkend domů, takže jsem v pokoji sám. Protože noha pořád není ještě úplně v pohodě, tak nevyrážím na vánoční nákupy, jak jsem měl v plánu. No, do vánoc je ještě nějaký čas, takže to ještě nění tak hektické. Začnu, až se mi noha aspoň trochu zlepší.

Večer slavnostně otevírají podjezd pod tratí u nádraží. Jdu se tam na chvilku podívat, ale zase nijak extrémě zajímavé to není. Takže po několika minutách opět odcházím domů.

5.12.2008 Tak jsem dnes plánoval jít do školy, ale noha pořád bolí. Takže opakuju prakticky včerejší den. Pouze s tím rozdílem, že dneska se ještě o něco víc flákám.

4.12.2008 Noha docela nepřéjemě bolí. Možná i o něco víc, než včera. Na to, že bych šel do školy není ani pomyšlení. Tedy uvažoval jsem o tom a asi bych to zvládl, ale k čemu by to bylo. Prakticky tu samou práci můžu udělat odsud. Akorát se k tomu musím dokopat.

Takže akorát odpoledne vyrážím nakupovat, neb nemám již prakticky žádné jídlo. Plánoval jsem jít nakupovat včera. Jsem rád, že jsem se rozhodl nejít do školy, protože i tahle krátká procházka mi více, než stačila. Takže zalézt a nicnedělat je motto dnešního dne.

3.12.2008 Kdyby se jednalo o pátek, nazval bych dnešek černým pátkem. Bohužel se jedná o středu, takže mi nezbyde nic jiného, než to nazvat černou středou.

Ale pěkně popořádku. Ráno bylo naopak docela úspěšné. Dozvídám se od Gleba, že se mu chybu nepodařilo odstranit. Já jsem o tom problému včera večer přemýšlel a něco mě napadlo. Monochromátor totiž nemá jednu štěrbinu, ale dvě. Druhá z nich je ovládána ručně. Předpokládal jsem ale, že nějakým šroubem, nebo něco takového. Když to ale dnes testuji, tak se ukazuje, že zaprvé byla skutečně zavřená, a zadruhé je velice jednoduché ji posunout. Tedy včera při změně fotonásobičů jsme manuální vstupní štěrbinu zavřeli a nevěděli o tom. Je to docela úleva, že se vlastně nejedná o chybu. Akorát mě překvapuje, že to nikoho včera nenapadlo.

Zbytek dne také probíhá celkem bez problémů. Sedím v kanceláři u počítače a tam se nemůže skoro nic stát. Na oběd jdu jako obvykle kolem půl druhé a dlábím se rýží s vepřovým steakem. Dobré.

Večer pak jdu do volejbalu. Je nás osum, což je docela neobvykle vysoký počet. Tedy v polovině dojde ke zranění Wolfganga. Má už dlohodoběji nějaký problém s loktem a dnes byl do něj omylem praštěn jedním ze spoluhráčů. Odchází domů a u nás dochází ke změně sestav. Pět minut před vypršením vyhrazené hrací doby je mnou na naší straně hřiště prováděn blok. Útočící smečař ale končí v přešlapu s mojí nohou na jeho. V noze mi tak nějak lupne a začně nepěkně bolet. Testuju tedy, zda s nohou můžu hýbat a zda si na ni můžu stoupnout. Vypadá to, že ano, ale hnusně to bolí. Takže se domlouvám s Thomasem, že mě zaveze na kliniku, abychom zkontrolovali, zda nemám něco zlomenýho.

Po asi tak hodině a půl opouštím kliniku s tím, že kosti mám v předpokládáném počtu kusů, takže se pravděpodobně jědná jenom o natažené svaly. Mám to zabandážované a mám ledovat. Doma jsem potom přes počítač podroben velmi podrobnému výslechu co jsem dělal, co mi na to řekli doktoři, atd. ám takový pocit, že tento výslech byl podstatně delší, než vlastní vyšetření na klinice.

2.12.2008 Dnes šlo spousta věcí hůř, než jsem si plánoval. Ale nakonec to nedopadlo snad špatně.

Dopoledne přichází Robert a mám s ním v plánu podniknout měření spekter. A zde se právě ukazují problémy. Nechávám ho přehodit detektor na přehledový detektor. Bohužel se ale velice brzy ukazuje, že nedostáváme žádný signál. Tohle by mohlo znamenat poškození detektoru. Ale dával jsem pozor, aby se vysoké napětí připojilo na fotonásobič až po jeho nainstalování. Takže zbytek dopoledne trávíme hledáním problému. Dokonce si zveme na pomoc Dirka, protože má největší zkušenost s tímto zařízením. Bohužel všechny snahy se ukazují jako bezvýsledné. Nepomohlo ani otevření a kontrola monochromátoru.

Na oběd tak jdu na poslední chvíli. Mám pečené kuřecí stehno s bramborama a hráškem. Hážu to do sebe elice rychle, abych se dostal zpět do laboratoře. Tedy kosti nechávám nesnězené. Zase tak žravej nejsu.

Další události se dějí ve hektickém tempu. Nejprve se stavím v laboratoři zjistit, zda Gleb s Dirkem něco našli. Nechávám tedy hledání chyby ve schopných Glebových rukách a rychlou chůzí se přemisťuji domů, kde podnikám sprchu a změnu oblečení. Následuje opět rychlý přesun za Luckou a Magdou. Stejně mám asi čtvrt hodiny zpoždění.

Jsme domluveni, že nejprve společně půjdeme koupit ingredience a pak se společně vydáme do neznámých vod přípravy bramboráků. Je to doprovázeno rozpory o tom, jak vlastně bramboráky mají vypadat. Vypadá to, že moravské bramboráky (já a Lucka) jsou zcela jiné, než české bramboráky (Magda). Tedy co se týče konzistence, přísad, metody přípravy, atd. Naštěstí disputace probíhá jen v v oblasti teorií bramboráků a nemá žádné zjevné důsledky pro aktuální praktické použití. Výsledkem našeho snažení je pak celkem ucházející hromada bramboráků. Balíme je tedy a přemisťujeme se do Tschajky, kde se koná mezinárodní večeře. Z Čechů zde akorát není Ondra. jitka udělal šunkové rolky a matěj hovězí polévku a špenát. Jinak byly přítomná jídla z Polska, Holandska, Estonska, Německa a Velké Británie. I se svými výrobci. Musím poznamenat, že jsem se naprosto nehorázně přežral.

1.12.2008 Tak v pondělí opět pěkně do školy. Jako vzorný student. Opět se věnuji práci na počítači. Do laboratoře prakticky ani nepáchnu. Dodělávám poslední zpracování výsledků a začínám hledat nestabilitu v mých simulacích.

Cestou na oběd opět potkávám Tunisanko-Němku. Foj, to je ale hnusné slovo. Čeká před menzou na jednu svou kamarádku. Protože nikam nespěchám, přidávám se k ní a na oběd jdeme ve třech. Aby to nebylo málo zajímavý, její kamarádka se jmenuje Helen a je napůl Němka, napůl Kazaška. Obě tedy studují zde farmacii. Ptal jsem se na jméno, že jsem ho zapoměl a bylo mi sděleno. Tuším, že něco jako Celia. Opět jsem ho hbitě zapoměl. Příště si musím vzít tužku a papír.

Při odchodu ze školy se zvu k Lucce s Magdou. Potřebujeme domluvit zítřejší společnou přípravu večeře. Protože bydlí na Geschwisterscholl Strasse, mám to po cestě domů. Domlouváme se, kdy, kde a co budeme vařit. Tedy zítra, u nich a bramboráky. Sraz bude ve čtyři.

Pak se ještě zastavuji za Jitkou, abych ji pozval, jestli se k nám nechce přidat. Vypadá to, že nakonec ne, protože má zrovna v té době nějakou zkoušku.

30.11.2008 Hmmm, tak dnes jsem to zvládl. Vstát dostatečně brzy, osprchovat se a jít do kostela. Dokonce to ani nebylo tak namáhavé, jak to zní.

Dnes je první adventní neděle. Tedy začátek církevního roku. Byl jsem tedy zvědavý, jak to mají zařízené zde. Vypadá to, že to není tak slavnostní, jako u nás. Přesto je v kostele podstatně více lidí, než obvykle.

Odpoledne jsem původně plánoval jít nakupovat dárky. Je ale velice ošklivé počasí. Mlha. Teplota kolem nuly. Takže to odsouvám na někdy příště a zůstávám doma. Takže jediné, co stojí za záznam je nuda.

29.11.2008 Ráno zjišťuji, že jsem včera způsobil další zádrhel. BIOS mi tvrdí keyboard error. Le po podrobnějším testování jsem odhalil, že na vině je kablik odpovědný za připojení touchpadu. Bohužel již nejsem schopen zjisit, zda je chyba v konektorech, či v samotném kabelu. Odpojuji ho tedy a opravu nechávám také na pondělí. Stejně bych s ním při rozdělávání opět hýbal. A používám USB myš, takže žádný problém. Aspoň dočasně.

Kolem poledne vyrážím na vánoční trh. Jdu si zkontrolovat, co nabízí. Protože jsem zde byl i loni, nejsem ani moc zklamán. Největší procento je zastoupeno jídlem. Především sladké věci, maso a alkoholické nápoje. Další velkou část zabírají kolotoče. Pouze pár stánků se věnuje něčemu jinému. Jsou zde stříbrné (či co je to za materiál) prsteny a náušnice, včelí produkty, vánoční ozdoby, plyšáci. To je tak asi vše. Nic, co by se dalo koupit jako vánoční dárek. tedy koupit by se toho dalo asi dost, ale nemyslím, že by to někdo od nás ocenil.

Další moje kroky směřují do menzu. Zde je výstava modelových železnic. Čekal jsem jedno velké kolejiště. Místo toho je zde více menších. To ale nevadí. Většinu tvoří H0, TT a N. Pak ještě pár větších rozhodů. Jedno z toho by možná mohlo být Z, ale nejsem si jistý. Je to už děsně miniaturní. Tady trávím nějakou dobu. Do mašinek ale strkají stále více elektroniky. Je zde i ukázka celého počítačového systému řízení vláčků. Mašinky už nejsou řízeny pomocí kolejí, ale obsahují dálkové ovládání. Musí to být taky příšerně drahý.

Zbytek dne pak trávím zalezlý ve svém brlohu. Tedy ne v posteli, ale na kolejích. Venku je dost vlhko a zima, takže nepříjemně. Namá smysl být na vánočních rtzích, takže co jiného podnikat, že.

28.11.2008 Na dnešek jsem sice měl původně vymyšlené další měření, ale nakonec jsem se k nemu nedostávám. Věnuji se totiž simulacím a zabírá mi to více času, než jsem čekal. Takže bych příliš ubíral času Glebovi.

Jo, oběd. Ten dnes také je. Konkrétně vepřový steak s bramborama a míchanou zeleninou. Mám takový pocit, že tento týden jsem nic jiného než míchanou zeleninu neměl. Obecně, když to vezmu kolem a kolem to zase není tak špatné. Aspoň myslím.

Odpoledne chci pokračovat v započaté práci. Bohužel to není tak úplně možné. Síťová karta tentokrát opravdu hodně zlobí. Začínám mít podezření, že to možná nebude karta. Objevil se totiž nový problám. Linux mi k tomu řekne, že nemůže na kartu přivést napětí. Když se jí ale lehce dotknu, systém ji najde. Když ji opět pustím, nahlásí to, že byla odpojena. To vypadá spíše na konektor vevnitř, než na kartu. Abych si ale byl jistý, zastavuji se za Thomasem, zda mi nemůže kartu otestovat. On sice osobně nemá notebook s PCMCIA slotem, ale jeho kolega ano. Tam se zdá, že karta je v pořádku. Takže chyba je asi v notebooku. Co se dá dělat. Už je stejně dost pozdě, tak kolem páté, takže čas jít domů. Ještě z laboratoře kradu šroubovák a vyrážím domů.

Doma se vyzbrojen šroubovákem vrhám na počítač. Kupodivu mi ale velmi dlouho odolává. Nemůžu najít šroubky, které drží plastový kryt. Nakonec jsem ale úspěšný. Opatrně testuji jednotlivé piny PCMCIA konektoru. Minimálně u jednoho jsem si jistej, že nedrží. Zasunuji kartu, pouštím počítač a opatrně se šroubovákem daného konektoru dotýkám. A hele, je to skutečně ta potvora odpovědná za napájení. A kromě toho jsem pravděpodobně odhalil, proč k jejímu uvolnění došlo. Můžu za to já. A kdo jinej, že.

Situace se má tak, že si notebook nosím do školy. Protože na něj nemám tašku, nosím ho v batohu. Bál jsem se, že pokud budu každý den vytahovat a zapojovat síťovou kartu, poškodím tak konektor. Nechával jsem tedy kartu zasunutou. Jak se ale ukazuje, tak drážky držící kartu nejsou zrovna extrémě dlouhá a karta tak působila jako páka na konektor a snažila se ho zvednout od desky. To by samo o sobě nebylo problémem, ale člověk si k tomu musí přidat t vybrace způsobené tím, že nemám kolo a chodím pěšky. Takže několik špatných věcí dohromady vedlo k této chybě. Teď to ale nemám jak zpravit, takže minimálně celý víkend zůstanu bez internetu.

27.11.2008 Tak dnes konečně opakuju jedno z měření. Celé dopoledne jsem tedy dobrovolně zalezlý v laboratoři. Tedy naštěstí nejsem ve vězení a laboratoř můžu opustit. Ale nemá to k tomu zase tak moc daleko. Protože jsem si myslel, že už tam nebudu muset být.

Vysvobodí mě až záře oběda, abych parafrázoval slova jedné populární písničky. Cestou na oběd opět potkávám tu Německo-tunisanku. Původně měla v plánu jít na oběd do nemocniční kantýny. Ale mění svoje plány a jde se mnou na oběd. Jak se ukazuje, je to velmi vážná chyba. Já si dávám plněné vepřové maso s bramborama a zeleninou. Tak trošku to připomíná svíčkovou. Ona si dává filé. Bohužel se asi dnes omáčka nepovedla či co, protože z filé není moc nadšená. Nakonec ho tedy sní, poté co ho dostatečně osolí a možná i opepří. Takhle se dá asi přebýt každá chuť.

Odpoledne se ještě chvíli věnuji simulacím a zpracovávání výsledků. Musím ale odejít docela brzo, protože mám sraz z Nachtschicht týmem. To jsou ti lidi, co jsem s nima dělal tu šifrovačku. Nakonec přichází jenom Julia a Marry. Ostatní nemůžou. Sedíme v kavárně a řešíme, co se povedlo, co se nepovedlo, na co si je třeba dávat pozor. A podobné. Dvě hodiny utekly, aniž jsem se nadál. Takže končíme a já jdu domů.

26.11.2008 Mohlo by se zdát, že dnes bych měl tedy opakovat některá měření. To je ale značně zavádějící představa. Rozhodl jsem se, že si raději zkontroluju pořádně všechny výsledky, abych pak nemusel opět něco opakovat. Nebo spíše abych na to byl připravený.

Takže kromě oběda asi není nic neobvyklého, co bych měl psát. Tedy hurá na oběd. Á, zrovna dneska je na programu řízek. Ještě se rozmyslet, zda chci brambory, nebo bramborovou kaši. A kterou z míchaných zelenin vlastně chci.

Měl bych zde asi napsat rozsáhlé pojednání o míchaných zeleninách. Ona totiž není míchaná zelenina jako míchaná zelenina. Míchanou zeleninou nazývám cokoli, co obsahuje více než jeden druh zeleniny. Tedy hrášek s mrkvičkou je pro mě také míchaná zelenina. Takže i když píši, že mám míchanou zeleninu, tak to neznamená, že pořád požírám to samé. Znamená to pouze, že jsem líný dělat rozbor, z jakých že to jednotlivých druhů je zelenina namíchaná. Hmmm, tak jsem právě napsal sedum vět ve kterých jsem sedumkrát použil slovní spojení míchaná zelenina. Asi to něco vypovídá o mém rozpoložení.

Večer není volejbal. V hale probíhá jakási údržba a vychází to zrovna na dobu, kdy chodíme hrát. Takže dnes jsem bez cvičení.

25.11.2008 Dnes se laboratoři vyhýbám. Není to proto, že by tam bylo nebezpečné vkročit. Je to proto, že už nemám moc co měřit, ale potřebuji zpracovat výsledky. Samozřejmě to nějaký čas zabere. A ten si musím někde najít. Pořád mě otravuje ta síťová karta. Fakt by mě zajímalo,co je s ní za problém.

Nehledě na změnu režimu, na oběd jdu stejně, jako obvykle. Tedy kolem půl druhé. Poroučím si filé s rýží a míchanou zeleninou. Omáčka k filé je zajímavá. Obsahuje mimo jiné mandarinky. Hmm, ale špatná není.

Odpoledne pokračuji v započaté činnosti. Tedy nikoli v obědvání, ale ve zpracovávání výsledků. Ukazuje se, že některá měření budu muset zopakovat, abych si ověřil podivné chování výsledků. Všiml jsem si toho až teď. Jinak bych je opakoval rovnou.

24.11.2008 Ráno intenzivně testuji nový delay generátor. Moje počáteční obavy se skutečně potvrdily. Toto zařízení skutečně za našich podmínek nefunguje. Není mi ale jasné proč, protože používaný delay generátor má teměř shodné parametry, jako tento nový. Prakticky se jedná o starší model. Prostě netuším proč. Informuji o tom našeho technika a ten říká, že se o to postará.

Pak následuje obvyklý maratón měření, přerušený pouze odchodem na oběd. Dnes je na programu plněný kuřecí řízek, brambory a sýrová omáčka. Kuchaři patří můj dík, protože omáčka je fakt super.

Odpoledne se začínám intenzivně věnovat simulacím a zpracovávání měření. Prvně ale musím zjistit, proč mi nefunguje internet. Tentokrát nejde o zlobivou kartu, ale ukazuje se, že opět nějaké zařízení, konkrátně telefon, se opět snaží být chytré. Pak to takhle dopadá.

Při příchodu domů zjišťuji, že se pravděpodobně domů nedostanu. Už nějakou dobu nás zlobí zámek u vstupních (či výstupních?) dveří. Jde s ním otáčet dokola a dokola a nemá to žádný efekt. Většinou se ale po několikátém pokusu dveře povede otevřít. Dnes ale ne. Nakonec musím zazvonit a naštěstí je Christian doma. Nemusím tak spát venku.

Ještě před příchodem domů a potíži se zámkem potkávám Oksanu, kteráž mě zve na dnešní polský večer do St. Spiritusu. Pro neznalé St. Spiritus není žádná špiritus nálevna, jak by se mohlo z jména zdát, ale kulturní centrum. I říkám si, proč ne? Takže balím svoje věci a vyrážím do houstnoucí tmy. Večer je celkem zajímavý, spojený s ochutnávkou typického Polského jídla. Takže nemám ze začátku důvod odtud utéct. POzději ale vystupuje jakási polská kapela. Její styl mi ale moc nevyhovuje a slovům samořejmě nerozumím. Takže odcházím domů zalézt do postele a spát. Stejně už je skoro půlnoc.

23.11.2008 Ráno mě budí natažený mobil kolem deváté. Nezapoměl jsem tedy jako obvykle. Z nějakého důvodu mě ale docela dost bolí hlava. A obecně se cítím nějak divně. Takže usuzuji, že nemá smysl zkoušet jít do kostela. Místot toho pokračuji po krátké době ve spánku.

Když se budím podruhé, již se cítím celkem v pohodě. Pravděpodobně to bylo způsobené tím, že mi sjel polštář z okraje postele, a jak jsem ho sledoval, jak jsem spal s hlavou dolů. Je to tedy jenom moje doměnka, takže se nemá smysl na ni nijak upínat.

Zbytek dne pokračuji v nicnedělání, stejně, jako včera. Venku je sice dneska jasno, takže by se dalo někam vyrazit, ale je díky tomu pěkně zima. A sníh co napadl trošku natál, takže dneska to pěkně klouže. Holt kdo chce zůstat doma, výmluvu si vždycky najde.

22.11.2008 Dospávám včerejší noc. V praxi to znamená, že se budím až kolem dvanácté. Venku leží tak dvoucentimetrová vrstva sněhu. Je ale zataženo a vůbec je celkově nevlídné počasí. Nejdu proto užít si tu bílou zmrzlou věc, ale pěkně sedím doma.

Konzultuji tedy se sestrou, kterou z pocitacovych her se mam pokusit dohrat. Po konzultaci se pak prakticky cely den venuji prave teto cinnosti. Stejne me nenapada, co jineho delat. Tedy napada, ale nechce se mi.

21.11.2008 Dnes ráno tak okrajově testuji delay generátor. Bohužel se ukazuje, že asi nefunguje tak, jak si představujeme. Nebo má někde problém. Bohužel se tím nemám čas příliš zabývat, protože dnes chci odejít opravdu brzy. Čeká mě dlouhá noc.

Dnes se také poprvé ozývá zima. Už ráno bylo docela chladno a teď cestou na oběd velmi vydatně sněží. Můj výběr plněného kuřete s bramborama a míchanou zeleninou to ale nijak neovlivnilo. Mám totiž sníh strašně rád. Podstatně víc, než mráz bez sněhu. Bohužel země zatím není zmrzlá, takže se to mění na břečku.

Po obědě se ještě na chvilku vracím do školy, ale prakticky hned odcházím domů. Potřebuji se pořádně vybavit. Tlusté podkolenky, podvlíkačky a dvě teplé vrstvy pod bundou patří k věci. Plánuji strávit většinu večera venku.

Pak už zbývá jenom termoska horkého čaje, náhradní vrstva do batohu a hurá ven, abych stihl začátek Nachtschichtu. Sice bych teoreticky mohl celou organizaci nechat na ostatních Němcích, ale to bych přišel o tu hlavní zábavu.

Tentokrát jde o tvrdou zkoušku odolnosti místních týmů. Přišlo jich jedenáct, což zase není tak moc, tak uvidíme, kolik z nich je dostatečně tvrdých. Celou šifrovací hru mrzne a co půl hodiny vydatně sněží. Mráz sice není nijak strašný, ale stačí na to, aby se vytvořil led v místechm kde roztál napadaný sníh. A pak na to napadá další čerstvý sníh. Přímo ideální podmínky pro jízdu na kole, kteréžto bylo doporučenou výbavou týmů. Ještěže účast je na vlastní nebezpečí.

Nakonec v limitu do cíle doráží tři týmy. To je vzhledem k podmínkám docela úspěch. Aspoň je čeká teplý čaj, případně svařák a něco k zakousnutí (obložené chleby, ne myši či kuřata).

Pak se ještě na většinu přítomných vrhá jakási studentská televize. Jsem nucen jako iniciátor s nimi udělat rozhovor. Bohužel jsem nesihl zmizet dostatečně rychle. Takže pokud se chcete podívat, jak se ztrapňuje, máte smůlu, protože to budu zatloukat, zatloukat a zatloukat.

Domů se tak dostávám až kolem druhé hodiny. Jsem vážně dost unavený, takže akorát padnu do postele a jdu spát.

20.11.2008 Pomalu se blíží konec mého experimentování. Snad už budu mít všechny data během tohoto týdne a začnu se věnovat příští týden simulacím. Dnes to ale ještě nění poznat. Pořád jsem zalezlej jak nějakej jezevec v laboratoři. Kdy by se někomu zdálo divné, co dělají jezevci v laboratoři, tak vězte, že tam je teplo. To by snad mohlo všechno vysvětlit.

K obědu mám bramborovou kaši, hrášek a pečené maso. Není to zrovna šťastný výběr. Nejde ani tak o chuť. Jídlo je dobré. Ale do menzy jsem přišel za deset dvě a ve dvě mám sraz s Tomášem Hoderem na INP. Než jsem dostal jídlo, chvilku to trvalo, takže jsem měl tak asi dvě minuty na to ho do sebe kopnout. A ona bramborová kaše chladne zatraceně pomalu.

S Tomem jsme řešili různé experimenty a porovnávali data. I když dělá něco jiného, používá stejnou techniku, jako já. Takže si máme o čem pokecat. Pro rejpaly: opět žádné dámy.

Dnes slavíme vánoce. Pravda, trošku předčasně. Došel nám nový delay generátor. Takže možná už nebudu muset používat ten vypůjčený od Tomáše. Prvně ale budu muset ten nový otestovat. Protože ale Gleb provádí měření, musím to nechat až na někdy jindy.

19.11.2008 Květák! Ne, tohle skutečně není charakteristika dnešního dne. To je co jsem měl k obědu. Tedy přesněji, co jsem měl jako zeleninu k obědu. Napsal jsem to hned na začátek, protože dost často zapomínám, co že jsem si to dal. Jo a jako hlavní část byly nudle s masem a hráškem.

Ale tentokrát mám pro něco na uklidnění pro ty šťouraly. Cestou na oběd jsem potkal tu Německo=Tunisanku. Tuším, že se jmenuje Marie, ale jistej si nejsem. Musím se ale přiznat, že mi prvně musela vysvětlit kdo že vlastně je. V té kapuci a šále jsem ji neměl šanci poznat. O mě prohlásila, že vypadám dostatečně výrazně, takře mě poznala. Nevím zda se mám cítit potěšen, nebo něco urychleně provést se svým vzhledem. No, takže jsme šli spolu na oběd. ALe to je jenom tak na okraj.

JInak vše ostatní probíhá prakticky ve vyjetých kolejích. Prší. Takže to jsou vyjeté blátivé koleje. A ve volejbale je nás tentokrát osum, takže už nemusíme tolik lítat. A to je vše. Dobrou noc děti! (Dobrou noc strýčku Fido :)

18.11.2008 Jak to dnešní ráno popsat? Nejlépe tak, že jsem se doplazil do školy a jsem rád že jsem tam. Ne, ještě to se mnou není tak špatný. Ale s počasím ano. Jak jsem včera komentoval že naštěstí neprší, tak to bylo předčasné. Naštěstí se ale zvedla teplota, takže mráz se nekoná. Neprší taky celý den, ale jenom v občasných intervalech. Takže se to vlaboratoři dá vydržet.

Ah a oběd byl dneska obzvláště výborný. Špíz z vepřového masa, slaniny a cibulky. K tomu pečené brambory a míchaná zelenina. Prostě výborný. Akorát na sobě začínám pozorovat značné zakulacování tvarů. Asi bych s tím měl něco začít dělat.

Na večer jsem se přihlásil na bowling organizovaný LEI. Doufám, že konečně po dlouhé době potkám někoho z čechů. Bohužel se ukazuje, že nikdo z nich se neukazuje. Zato přichází hodně Poláků. Byl jsem pověřen, abych si tam sehnal nějkou holu do deníčku. Tak to obejdu tím, že zmíním, že v našem pětičlenném týmu byly 3, slovy tři, dámy. Takže si můžete hodit kostkou, podělit dvěma a zaokrouhlit nahoru, kterou z nich jsem právě zmínil. Doufám, že mě za tohle sestra až si to přečte nevynadá, nebo nepřijde zmlátit do krychličky.

17.11.2008 Tak zpátky na stromy. Vlastně ne, to už tu jednou bylo a moc se to neosvědčilo. Co takhle zpátky domů, do Podolí, do lékárny..... Hmmm to by sice možná šlo, ale Podolí je poněkud daleko a rozhodně to není tak úplně domů. Aspoň z mého pohledu ne. Tak asi zbývá jenom zpátky do laboratoře.

Tentokrát to není až tak rutinní záležitost. Přecházíme z měření s delay generátorem na měření s dlouhým kabelem. Znamená to, že se nebudeme dívat na celé trvání výboje, ale jenom na jeho začátek. Tedy toho výboje, nikoli kabelu. Znamená to otestovat spoustu možných nastavení systému a jejich vliv na kvalitu získaných výsledků. Takže se jedná opět o hromadu měření, ale tentokrát i s velkou hromadou přemýšlení. Pak stačí sehnat nějakého makače s lopatou, aby ty hromady uklidil a je hotovo.

Ale teď vážně o vážných věcech. Na oběd jdu poté co přichází Gleb. Ještě ho instruuju, co má dělat a pak vyrážím velkou rychlostí, aby mi nezavřeli jídelnu. Dávám si to, co jsme měli s rodiči. Tedy selské rolky s brambory a mrkev. Opět velmi dobré.

Odpoledne mě začal zlobit notebook. Občas se prostě z ničeho nic zasekl. Nemám nejmenší tušení proč. Naštěstí se to stalo jenom párkrát, takže to bylo spíše jenom otravné. Chyba se vyskytuje v obou nainstalovaných systémech, takže to bude hardwarem. No, budu to muset otestovat. To podnikám částečně večer, ale ničeho konkrétního se nedobírám.

Venku je dneska nějak podezřele zima. Teploměr ukazuje večer tak jeden nad nulou. Takže ráno může být pěkná kosa. Ještě že dneska nepršelo. To už by bylo trošku přehnané.

16.11.2008 Včera jsem dostál svému předsevzetí a natáhl si budík. Díky němu vstávám kolem deváté. Po ranní sprše a snídani tak vyrážím do kostela. Dnešní téma: "Cokoliv jste učinili jednomu z těchto maličkých i mně jste učinili". Dokonce tomu i docela rozumím.

Oběd tedy dnes vynechávám. To neznamená, že jsem o hladu, neb hlad nemám. Takže myslí, že z tohohle pohledu je vše v pohodě.

Odpoledne máme setkání s přípravou šifrovací hry. Už se nám to blíží, takže je potřeba dodělat spoustu věcí. Tentokrát to netrvá tak dlouho, jako minule, ale přesto to nějaké dvě hodinky sežralo. Člověk se až diví, že si to na při tom nevylámalo zuby, jak rychle to ten čas zhltlo.

POčasí je dneska nějaké divné. Buď ho někdo vzal něčím těýkým po hlavě. nebo má děsnou kocovinu. I když si i se svou představivostí nedovedu představit, jak by někdo něčím počasí mlátil. Tak to bude ta kocovina. Takhle rychlé střídání vydatného deště a modré oblohy jsem snad ještě nězažil. Ráno při odchodu do kostela prší. Při odchodu z kostela je modrá obloha. Kolem poledne se opět zatahuje a mírně prší. Při odchod na setkani opět svítí sluníčko. Ovšem sotva za mnou zaklaply dveře,strhla se prudká průtrž mračen. Při odchodu pak je opět krásně černá obloha zašpiněná nějakýma těma svítícíma bodama. No dobře pár mraků tam sice je, ale prakticky nic vážného. Takže uvidíme, co nás příští týden čeká.

15.11.2008 Tak nepěkné počasí ze včerejška se přesouvá i na dnešek. Neprší přímo, ale občas mírně mrholí. Prostě vůbec není počasí na to lézt ven. Tak také nelezu. Místo tohu zalézám k počítači a hraju si. Fakt není co jiného dělat. Tedy ještě bych mohl jít s někým někam chlastat. Hmmm, možná příště.

14.11.2008 Pátek a blížící se víkend. Jenom škoda, že je takové ošklivé počasí. Prakticky celá den mrholí. Tohle není žádné vhodné počasí. Tedy pro sezení v laboratoři počasí nehraje žádnou velkou roli.

K obědu si dávám nudle s kousky kuřecího masa a papriky. Velice dobré. Je to teprve podruhé za dobu mého pobytu, co si zde dávám nudle. Nějak na ně obecně nemám chuť.

Odpoledne trávím také v laboratoři. Nevím totiž, zda nám už jede na kolejích internet, tak raději zůstávám ve škole. Studuju výsledky TMOU z minulého týdne a pročítám si zápisky týmů.

Jinak taková poznámka na okraj. Právě jsem délkou svého deníčku přesáhl celý deníček z loňska. A to tu ani nejsem tak dlouho. Jsem asi nějakej ukecanej. Budu to muset omezit. Ale to by se asi některým nelíbilo. Ach to rozhodovaní. A jak tak kokám na tenhle odstavec, co měl mít jenom jednu větu, tak se nedivím, že jsem toho napsal už tolik.

13.11.2008 Pokračuji v dopoledních měření v laboratoři. Měření jdou docela dobře, takže není moc co komentovat. Pak jdu na oběd a místo přenechávám Glebovi. Při výběru oběda mě kuchař (on to asi kuchař není, ale nevadí) přesvědčuje, že si mám dát něco, co silně připomíná včerejší jídlo. Kdyz se zmiňuji o tom, že jsem to pravděpodobně již měl, jsem ujištěn, že tohle je něco jiného. Nechávám se tedy přesvědčit a dávám si k tomu rýži a hrášek. Musím uznat, že ten člověk měl pravdu. Chutná to úplně jinak, než včera. A možná i líp.

Odpoledne opět trávím v laboratoři. Tentokrát ale ne u aparatury, kde sedí Gleb, ale s Reném nad jeho Linuxem. Vypadá to, že má vážně zájem se do něho trošku ponořit. Varoval jsem ho, že pokud chce pouze Wokna bez virů, červů a dalších potvůrtek, tak Linux není to pravé. Ono rčení, že červi jsou moc milá zvířátka, zvláště když má jejich chovatel výhrady proti chování tučňáků, není zase už tak pravdivé. Narazil jsem na velice pěkný článek (česká verze tady), který se tímto problémem zabývá. Vypadá to, že jsem přesto reného neodradil. To je dobře.

Večer zjišťuji, že nám pořád nejede internet. Včera dělali nějaké změny v síti a pořád nemají zřejmě hotovo. No co se dá dělat. Aspoň půjdu dříve spát.

12.11.2008 Tak jsem dneska uvažoval, jak by se dalo starším lidem nějak názorně vysvětlit funkce internetu. A myslím, že jsem přišel na docela pěkné přirovnání. Pokusím se ho sem uvést a případně mi pošlete kritický mail na adresu kloc zavináč physics tečka muni tečka cz.

Jo a mimochodem jsem byl dnes upozorněn na kritický nedostatek osob ženského pohlaví v mám deníčku. i provedl jsem zcela nezaujatý retrospektivní rozbor svých záznamů a bohužel musím těmto kritickým hlasům dát za pravdu. Pokusím se tedy aspoň nějaké tyto tvory propašovat do své teorie internetu.

Takže zpět do velkého města zvaného Svět. Jan Amos Komenský doufám promine, že zcela okatě vykrádám jeho dílo. Uprostřed tohoto města stojí velká, ale opravdu velká, skoro až obrovská budova bez oken zvaná Internet. Ačkoliv nemá okna, má velké množství vchodů. U každého vchodu stojí člověk, kterého všichni nazývají poskytovatel internetu. Ovšem tito lidé se sami honosně nazývají provideři, neb to prospívá ledvině i játrům. Každý z těchto lidí hlídá svůj vchod a vybírá peníze od lidí za to, že jim umožní přístup na internet. Protože je ale každý z nich jiný, každý má jiné podmínky.

Někteří mají malé hodiny pro každého člověka, který chce vstoupit do Internetu a měří dobu jím vevnítř strávenou. Na jejím základě pak požaduje peníze. Jiní prodávají dlouhodobě platné vstupenky, nebo třeba jen dočasné povolenky.

Jakmile zájemce splní podmínky některého z poskutovatelů je vpuštěn do této obrovské budovy. Zároveň je mu udělen čestný titul uživatel, uváděný vždy před jménem.

Budova vevnitř je velmi dobře osvětlena aby se v ní dalo dobře číst. Důvod je jasné stejně jako obasence oken. Budova obsahuje obrovské množství nástěnek. Jsou velké, jsou malé, jsou barevné i černobílé, jsou všude, na stěnách (proto ta absence oken) i jen tak volně stojící. Uživatelé se můžou mezi nástěnkami volně pohybovat a číst si zprávy na nich umístěné. Každá nástěnka má svého majitele, a uživatelé se můžou dohodnout s jejím majitelem na umístění libovolné zprávy, vývěsky, či letáku na jeho nástěnce. Někteří za to budou chtít peníze, jiní to povolí zdarma.

Ne všechny nástěnky jsou ale jednoduše k přečtení. Některé mají před sebou neprůhledný plastikový kryt se zámkem. Chce-li některý z uživatelů nahlédnout pod tento kryt, musí si od majitele koupit klíč, který mu umožní odemknout zámek. Protože ale většina nástěnek tímto krytem nedisponuje, umisťují na ně spousty uživatelů různé důležité i méně důležité informace. Aby se v tom pak dokázal někdo orientovat, jsou zde nástěnky určené jenom k tomu, aby pomohli uživatelům najít nástěnku, kde jsou informace, které hledá. Tyto nástěnky mají obvykle výsadní postavení blízko vchodů a jsou velmi často navštěvované.

Tak tolik moje jak tak koukám dlouhá úvaha na téma internet. Jak tak koukám, tak ženského rodu je zde pouze nástěnka. Myslí, že pokud bych se to pokusil vydávat za slečnu, asi bych byl záhy ukamenován. Asi tedy budu muset řešit řídký výskyt slečen v deníčku jiným způsobem.

A teď konečně k tomu co jsem dělal dnes. Aby to nevypadalo, že jsem celý den koukal do blba a přemýšlel o internetu. Takže dopololedne běžná rutina v laboratoři. K obědu něco jako karbenátky, ale spíše pečený, než smažený s míchanou zeleninou a bramborovou kaší. Odpoledne pak vysvětluji Renému základy Linuxu. Asi bych si to měl prvně nějak rozmyslet a nevrhat se do toho po hlavě. Doufám, že z toho aspoň něco pochopil.

Večer pak na mě čeká obvyklý středeční volejbal. Před odchodem ale ještě rvu do pračky špinavé prádlo spolu s pracím práškem. Po návratu ho pověsím. Ve volejbale je nás tentokrát sedum, ale přesto jsem z toho dost utahaný. Holt to není plný počet dvanácti lidí. Takže už se těším na sprchu a do postele.

11.11.2008 Nějak se mi nechce vstávat. Hmmm, ani nevím proč. Včera jsem nešel spát nijak pozdě. Holt asi začínám být líný. Oprava, asi začínám být super mega moc líný. Líný jsem totiž normálně.

Takže pokračujeme v dohodnutém postupu. Měřím dopoledne. Pak odcházím na oběd. Filé s omáčkou a rýží dost připomíná to filé, co mi tak nechutnalo. Proto si ho dávám znova. Tentokrát je to ale dobré. Takže nelituju.

Odpoledne má ale Gleb smůlu. Zasekl se šroub nastavující výšku měření. Znamená to, že ho musíme z aparatury odstranit, rozebrat a vyčistit. Je to sice teoreticky nenáročná operace. Ovšem naráží na to, že k rozebrání je ho nutné rozšroubovat. To je při jeho zaseknutí poněkud náročné. Nakonec se nám to daří. Čistíme závity a mažeme je oljem. Vhodnější vazelínu bohužel po ruce nemáme.

Takže na koleje se dostávám až kolem šesté. Znamená to, že se akorát stihnu osprchovat. Pak opouštím teplý pokoj, abych se studenou nocí přemístil do přiměřeně vytopeného klubu IKUWO. Je zde na programu polský večer. Nejde o žádnou Erasmus party jak časem zjišťuji. Spíše o zahájení polských dní zde v Greifswaqldu. Takže hlavním bodem programu je referát o Polsku a ukázka z polské kinematografie. Možná proto zde nejsou kromě mě žádní Češi.

10.11.2008 Dohodli jsme se s Glebem, že já budu dělat měření dopoledne, on bude dělat měření odpoledne. Takhle si nebudeme překážet. Měření ale budeme mís polečná. Tedy já budu měřit něco jiného než on, ale výsledky budeme používat společně.

Na oběd jdu tedy sám. Gleb mezitím provádí měření. Dávám si brambory, uzené maso a zeleninu. Zelí tentokrát nemají. Odpoledne ještě s Glebem dodělávám měření a pak vyrážím domů. Wagner chtěl, abych mu vrátil sborník, tak zbytek odpoledne ještě trávím dočítáním článků.

9.11.2008 Asi si budu muset fakt natahovat na neděli budík. Ráno jsem se vzbudil kolem půl osmé. To je o něco později, než obvykle vstávám. Usoudil jsem, že je neděle a že si ještě chvilku pospím. Zalézám tedy zpět pod peřinu. Další okamžik, který si pamatuji, je, když se budím o půl jedenácté. To je přesně doba začátku kostela, takže nemá smysl se tam snažit jít. Snad příště.

Zbytek dopoledne je celkem slušné počasí, takže začínám mít podobné nápady jako včera. Ale končí stejně, jako včera. Tedy možná o něco hůř. Včera nepršelo.

Takže pokračuji v nicnedělání a koukání na nějaké filmy. Co jiného taky dělat

8.11.2008 Opět se projevuje obvyklý koloběh počasí. Když dopoledne vstávám, je krásné počasí. Uvažuju o nějakém výletě. Během poledne se ale zatahuje a je hnusně. Asi by mě to němělo překvapovat. Jsem u moře, které udržuje konstantní teplotu. V noci je zěmě chladnější. Takže vzduch nad zemí klesá, proudí u země směrem nad moře, takže maraky se tvoří především nad mořem. e dne se země ohřeje a vzduch nad zemí proudí vzhůru, kde kondenzuje. Proto se odpoledne zatahuje. Tolik tedy moje teorie o počasí. Jestli je pravdivá nevím. Musel bych si najít nějaké údaje.

Takže z výletu nakonec sešlo a já trávím celý den doma. Střídám sedění u počítače s uklízením koupelen a podobných věcí. Mám pocit, že sprchu jsem naposledy umýval já, když jsem sem přijel. Takže umýt potřebovala skutečně nutně.

7.11.2008 První nastavování, kterému se věnujeme dopoledne je rozchození počítačové sítě. v laboratoři totiž mám já i gleb počítač a vypadadá to, že funguje vždy právě pouze jeden z nich. Nakonec jako vadný prvek určujeme switch nacházející se v laboratoři. Takže se přes něj připojuje Gleb a já ho obcházím přes jinou zásuvku.

Oběd je celkem normální. Tentokrát na něj jdu i s glebem. Dávám si brambory s uzeným masem a zelím. Akorát jsem jim asi měl říct, aby mi nedávali omáčku, protože mám pocit, že se k tomu moc nehodí.

Odpoledne se konečně dostáváme k nastavování aparatury. Znamená to, že budu muset udělat veškerá měření znovu. Obecně to ale nevadí, protože aspoň budu moct porovnat strukturu výboje, zda zůstává stejná.

6.11.2008 Tak me dnes ráno překvapil mobil. Ještě si budu muset rozmyslet, zda v dobrém, nebo špatném. Když jsem ho včera nastavoval, ukazoval inverzní barvy. Dneska ráno, když jsem mu zavíral hubu, křenil se na mě již naprosto obvyklým způsobem. Tak nevím, možná začíná být náladový a nelíbí se mu, že mu prakticky něvěnuji pozornost.

Pořád ještě cítím včerejší volejbal. Možná to budu cítit i zítra. S Glebem zkoušíme provést ještě jeno kontrolní měření. Tedy Parkticky Gleb zkouší. CHce si osahat aparaturu, abychom měli k dispozici případné otisky prstů. Protože to trvá dost dlouho, nejdeme na oběd společně. Mě to vyhovuje, protože na oběd jdy s Tomem. Poprvé za svůj pobyt zde si dávám nudle s ragú a hráškem. Je to dobré. Dost to připomíná tatínkovy nudle.

Odpoledne pak pokračujeme v měření. Večer ho pak vyhodnocujeme. Nevypadá to nijak dobře. Takže zítra skutečně začneme pořádne nastavovat aparaturu.

5.11.2008 Protože pořád nemáme delay generátor, testujeme s Glebem možnost měřené bez něj. Vypadá to, že částečně to jde. Musíme ale nějak vyřešit to, že máme z místo jednoho signálu signálů několik. Ale obecně to snad půjde.

Na oběd jdu dnes s Glebem. Dávám si kuře s rýží a míchanou zeleninou. Mám pocit, že je to to samé kuře, co jsem měl v pondělí a i minulý týden. Tedy ne, že by na tom mase bylo napsané, jak se kuře jmenovalo pro případné ověření totožnosti. Myslím tím, že se jená o to samé jídlo.

Odpoledne dostávám od Toma zpět delay generátor a pozvánku na společný oběd. Takže snad zítra. S Glebem dokončujeme měření a domlouváme se na tom, že musíme znovu nastavit některé parametry.

Večer jdu do volejbalu. Je nás opět jenom šest, takže je nutný rychlý pohyb. No, je poznat, že jsem ve volejbale tři týdny nebyl. Jsem z toho hodně unavený.

4.11.2008 Dochází k velké změně v mém dalším pobytu zde. Dopoledne mám obvyklé měření s Robertem. TO už se pomalu stává rutina. Takže nic nového. Pak ale přichází Wagner v doprovodu dalšího studenta. Je to Gleb, student z Ruska s kterým zde budu spolupracovat. Takže zbytek dne trávíme ukazováním aparatury a měřicí techniky. V Moskvě ale měřili podobné věci, jako já, takže mi zítra ukáže jejich výsledky. Bohužel si Tomáš vzal delay generátor, takže nemůžeme dnes měřit.

Na oběd dnes samozřejmě nezapomínám. Mám řízek s bramborovou kaší a hráškem. Nic speciálního, ale relativně dobré.

Večer organizuje LEI deskové hry. To si samozřejmě nemůžu nechat ujít. Jsem ale nesmírně překvapen malým zájmem. Vypadá to, jako by většina lidí měla ráda chlastání a diskotéky a podobné blbiny a deskové hry nikoho moc nelákají. Lidi co přišli mají většinou něco společného s přírodními vědami. Asi tedy bude něco pravdy na tvrzení, že fyzik není zaměstnání, ale diagnóza.

3.11.2008 Ráno mě mobil budí přesně podle mnou zadaného času. Takže kromě disleje se zdá, že vše funguje. No, mobil kromě buzení skoro nepoužívám, takže nic vážného se neděje. Však si na to zvyknu.

Ve škole zkoším další měření, které opět nevypadá tak, jak by mělo vypadat. Další den, který za moc nestojí. Ach jo.

Aspoň že oběd je výbornej. Kuřecí přírodní řízky s bramborama. Tentokrát se jim povedly. Jsou úplně sqělé. Takže nemám co dodat.

Večer se věnuji vytváření šifer pro hru. Jde to dost pomalu a člověk musí neustále kontrolovat, zda někde neudělal chybu. Když už je mám konečně hotový nechce se mi je ani odeslat, vypínám počítač a jsem rád, že jdu spát. Konečně jednou po dlouhé době celkem brzo.

2.11.2008 Neděle. Asi bych měl vyrazit do kostela. Ale dnes jesou dušičky, což znamená v kostele ponurou atmosféru. Mě stačí v tomto ohledu venkovní počasí. No dobře no, zaspal jsem jako obvykle. Takže moje výmluvy jsou trošku zbytečné.

Počasí se odpoledne trošku vylepšilo, takže vyrážím na kratší procházku do města. Prostě jen tak se projít.

Zbytek dne opět trávím zalezlý u počítače. Tentokrát trošku aktivněji, než jenom hraním. Zkouším pomalu vymášlet některé šifry pro hru. Pak mi ale vrazí nůž do zad můj mobil.

Jsou to poněkud ostrá slova na adresu té potvory, ale je to tak. Když mobil beru do ruky, je naprosto vybitý. To je normální, protože už včera večer byl na zdechnutí. Zapojuji ho tedy do nabíječky a nechávám nabít. Když ho po nějaké době jdu zkontrolovat, zjišťuji takovou nepěknou věc. Displej se na mě kření v inverzních barvách. Tam kde by měla být bílá je teď černá. Displej je z normálního úhlu špatně čitelný a mírně bliká. Zkouším proto (s jejím vědomím) prozvonit Jničku a s ulehčením zjišťuji, že kromě této otravné závady snad vše ostatní funguje.

Vyzbrojiju se tedy šroubovákem a opatrně se začínám rýpat v mobilních vnitřnostech. Proč jenom musí ti výrobci používat ty maličké torx šrouby. Kdo to má pak rozdělávat. Po několikátém rozebrání a složení mobilu zjišťuji, že jediné, čeho jsem dosáhl, je ošoupání hlaviček těch šroubků. Jinak vůbec žádná změna. Asi se budu muset s tímto novým vzhledem smířit.

Večer přijíždí Alex. Netřeba dále komentovat.

1.11.2008 Dnes je opravdu ošklivě. Zataženo a fouká. Občas do toho ještě prší. Takže si užívám toho, že Alex je pryč a flákám se na kolejích. Tam je pěkně teplo a jediný vítr je kdyžtak ten za okny. Prakticky celý den jsem dneska proflákal hraním Fallouta. Prostě se mi nechtělo o ničem přemýšlet, ani nic podnikat. Takže ani není moc o čem psát.

31.10.2008 Tak v němeku mají svátek. Ale Halloween to není. Nejsme v jú es ej. Tady je to svátek reformace. Takže škola dnes není a můžu se vesele věnovt nicnedělání. Takový už je život prostého studenta. Takže si dopoledne vesele pospávám.

Pak první věc, kterou následně po snídani podnikám je úklid. Po středeční pařbě zde zůstaly špinavé podlahy a hromada nádobí. Takže já si beru na starosti podlahy u nás, v koupelně a kuchyni. Druhá koupelna bude potřebovat trošku pořádnější úklid a do toho se mi zatím nechce. Alex už včera odjel domů, a Murata už nějakou dobu nikdo z nás neviděl, takže jsme v současné době v bytě jenom tři. Myslím si, že vzhledem k velikosti bytu by tohle byl ideální počet, při kterém by nebyl problém udržet byt celkem čistý.

Odpoledne mám schůzku ohledně přípravy šifrovací hry. Musíme vymyslet, kde budou jaké šifry a kdo je připraví.Zní to celkem jednoduše, ale trvá to více, než tři hodiny. Takže domů se vracím až za tmy. Nechce se mi nic dělat, tak končím u počítače a sleduju filmy.

30.10.2008Kupodivu se cítím ráno celkem v pohodě. Nejsem nijak příliš unavený, ani nic podobného. Takže opět se dobrovolně zavírám na svou samotku v laboratoři. A opět vylézám pouze za vůní guláše s rýží. TO je oběd, jak někteří bystřejší jistě pochopili.

Večer se mi stává taková malá nehoda. Tedy z nějakého důvodu se jsem ztratil svůj deníček. Tedy tento deníček. Takže posledních čtrnáct dní co nebyly publikovány musím zpětně dopsat. Znamená to, že tyto záznamy nebudou nijak přesné.

Večer, zrovna když si chystám večeři, prochází kolem Ondra a zve mě k nim na takovu malou párty. Prý nic divokého. Takže se nechávám zlákat. Ukazuje se, že jsem tam já, Ondra, Matěj a nějaká německo-tunisanka. Takže popíjíme víno, k tomu hraje tichá, většinou nevtíravá hudba z počítače a vedeme všeobecnou diskuzi o ničem. Taková pohoda. Později vyráží zbytek do města do nějakého klubu. já je opouštím a jdu dospávat včerejší párty.

29.10.2008 Nemám toho asi moc co psát. Prostě obvyklé zavření se do laborateře hned kolem deváté ráno. Následuje nastavování aparatury a pro měření a vlastní měření. Jediný okamžik, kdy vystrčím nos z laboratoře je oběd. No dobře, občas wse i stane, že si odskočím na záchod. Tak vybavenou laboratoř ještě nemáme, aby obsahovala i taletu a člověk nemusel vůbec nikam chodit.

K obědu je dnes řízek s bramborovou kaší a hráškem. Celkem normální na mástní poměry. Takže asi nemá smysl psát něco speciálního.

Přes den mám puštěnou kompilaci OpenOfficu. Žere to strašně moc paměti o procesoru ani nemluvě. Takže nemá smysl na počítači prakticky cokoliv dělat. Znamená to, že se nudím ještě víc, než obvykle.

Po mém příchodu domů zjišťuji, že je u nás naplánovana Halloween party. Kolem deváté se začínají scházet první divoké tváře a kolem půl desáté již není na velké části bytu k hnutí. Já zalízám do svého koutku u počítače a vesele se věnuji paření Fallouta. Časem se u mě v pokoji objevuje Christian, který má již něco upito a má zrovna chuť hovořit pouze anglicky. Musím tedy říct, že je spíše veselý, než že by sebou klátil a netrefoval se do dveří. Tolik toho ještě nevipil. Takže spolu nějakou dobu kecáme. Party končí až kolem druhé, takže do postele se dostávám až kolem půl třetí. TO zas bude zítřejší měření stát za houby.

28.10.2008 Dneska si docela pěkně pospávám. Tedy není to zase až tak dlouho, ale vstávám až kolem půl deváté. Je to především zásluhou Roberta, i když ten o tom vůbec neví. Prostě jemu končí přednáška kolem desáté a protože nemám předtím žádný důvod být v laboratoři, spím doma v posteli.

Odpoledne pak přichází Wagner a testujeme spolu možnost měření výboje v heliu. Ukazuje se, že to asi nijak jednoduše nepůjde. Jediná možnost je příměs nějakého plynu v heliu, ovšem vzhledem k vysoké ionizační energii helia to obvukle vyapadá tak, že výoj spíše odpovídá výboji v daném plynu. Takže nic, co by nás nějak lákalo.

A abych nezapoměl na oběd. Dnes jsem na něm samozřejmě byl i když to tak možná nevypadá. Měl jsem kuřecí řízku přírodní s bramborama a brokolicí. Musím uznat, že byly výborně udělaný.

27.10.2008 Dnes jsem zachráněn od dlouhého vysedávání v laboratoři. Žádný experiment, žádné nudné hodiny čekání na výsledky. To zní skoro, jako bych to v laboratoři nesnášel. To není pravda. Skoro. Tedy možná. No dobře, je tam docela nuda. Ale jinak to není tak hrozný.

Takže dnes je na programu něco podnikat s rodiči. Původní plán žádný nebyl, takže jsem vyrazil s rodiči na procházku po Greifswaldu. Navštívili jsme ústav fyziky, Eldenu i Wieck. Cestou zpátky jsme se zastavili v místním arboretu. Maminka se teda nezapřela a měla tendenci otrhat celé arboretum. A samozřejmě neměa nic lepšího na práci, než ze mě udělat komplice a pašeráka. No prostě strašný. Takhle se zachází s vlastním synem? Ještě že nikdo u východu nedělal osobní prohlídku.

Jako zlatý hřeb dne jsem pozval rodiče do Menzy na oběd. Aby viděli jak a kde se stravuji, že netrpím hlady a podobné kacířské nápady. Všichni si dáváme selské rolky s bramborama a zeleninou. To jako aby bylo jasné, že nikoho nehodlám otrávit. Rodiče si oba ještě dávají salát. Ten já obvykle nejím. Zdá se, že to všem celkem chutná, takže snad ta menza nebude tak špatná jak o ní někteří tvrdí.

Odpoledne rodiče odjíždějí do Berlína. Já zalízám domů k počítači. Stěžuju si Tomovi, jak jsou ty wokna debilní, že nejdou jednoduše nainstalovat. TOm mi radí, ať zkusím Qemu. To je simulátor procesoru. Prý by to přes to a přes DOS mohlo jít obejít. Po prvních neúspěšných pokusech se mi daří nainstalovat DOS. Pak chvíli zápasím se spuštěním instalace woken pod DOSem, ale nakonec jsem úspěšný. Akorám mě vzápětí dožere společnost Sony. Oficiální software pro tento počítač funguje jenom z poloviny. Druhá polovina způsobuje zasvinění počítače a prakticky likvidaci nově nainstalovaných woken. No nic, už vím jak na to, takže mažu wokna a instaluju je znovu. Tentokrát vynechávám software firmy Sony a vše je OK, akorát pár věcí nefunguje. No, stejně je nebudu potřebovat.

26.10.2008 Ráno kolem deváté se vyskytuji v blízkém okolí hotelu, kde bydlí rodiče. Jsem ale spatřen a tak s mi nepodařilo se k nim nepozorovaně vplížit do pokoje. Počasí ráno vypadá celkem pěkně. Je sice zataženo, ale občas je v mracích nějaké díra. Takže místo návštěvy mořského muzea ve Stralsundu, vyrážíme autem na Rujánu.

Zde první věc, která nás překvapuje je počet aut jedoucích opačným směrem. Tohle by člověk v neděli dopoledne nečekal. Asi to ale bude tím, že Sassnitz je důležitý přístav. K dispozoco máme starší a ne moc podrobnou automapu. Přesto se u Bergenu rozhoduji pro prozkoumání jakési vyhlídku zaznamenané na mapě. Cesta, kterou volíme, nás vyplivne na náměstí uprostřed Bergenu. Zkoušíme se otočit, ale ta spojka, kerou chceme projet je zavřená. Jedeme tedy dál jednou ze silniček. Jak se ukazuje je to šťastná náhoda, protože tato silnička vede právě k uvedené vyhlídce. Na inkriminovaném místě se nachází rozhledna, hotel, lanové centrum a jakási atrakce pro děti. Bohužel vzhledem k počasí není výhled z rozhledny nijak super. Přesto to stálo za to.

Další naše rotace vedou do Sassnitzu (jak jinak jde popsat kroku auta?). Zde parkujeme u supermarketu a vyrážíme do přístavu. Oproti Greifswaldskému přístavu, tenhle je vyloženě rybářský. Dáváme si Fischbroetchen. No, ve Wiecku mají lepší. Ale ono asi dost záleží na obchodě. I ve Wiecku se dají koupit mizerné Fischbroetchen. K autu se vracíme oklikou přes staré město. U supermarketu, kde jsme parkovali je totiž povolená doba parkování pouze jedna hodina, takže nechceme pokoušet štěstí.

Protože máme ještě dost času, rozhodujeme se pro návštěvu národního parku, který leží kousek na sever od Sassnitzu. Po delším bloudění nakonec nacházíme správnou silnici a za chvíli již jedeme mírně zvlněnou zalesněnou krajinou na sever. Uprostřed parku zastavujeme na celkem velkém parkovišti a pěšky vyrážíme k tři kilometry vzdálenému pobřeží. Tento park má spoustu turistických a naučných stezek a jeho lesy jsou fakt pěkné. Na pobřeží jsou vysoké křídové útesy. Jdeme dolů na pláž po dřevěných chodníčcích. Nějaký aktivista schody křídou očísloval, takže vím, že nás čeká skoro 500 schodů. Výška útesů tedy může být kolem 150 metrů. Když jsme na pláži, začíná pršet. naštěstí se nejedná o žádnou průtrž mračen. Pláž hned neopouštíme, ale jdeme na procházku. Na chvíli ještě přestává pršet. Ale nakonec když jdeme nahoru, spouští se opět déšť. Jí s tatínkem se pak ještě jdeme kouknout na viktoriinu vyhlídku. Stojí to fakt za to. Pak jdeme pěšku zpátky k autu. Celou cestu zpátky prší. Nevadí. Nejsme z cukru.

Protože už začíná být tma, vyrážíme zpět do Greifswaldu. Nejprve jedeme k nám, kde si dáváme vepřo knedlo zelo. Musím tedy říct, že ty knedlíky jsem si fakt užil. I když je normálně moc nemusím, tak tady furt jím jenom rýži nebo brambory. Asi bych měl zařadit i nudle.

Poté co rodiče odjíždí do hotelu, sedám opět k počítači a tentokrát zkouším nainstalovat podle taínkovy rady wokna 2k. Bohužel výsledek je stejný. Tedy bez úspěchu. No co se dá dělat. přežil jsem to bez woken dva měsíce, další dva také přežiju. Takže dnes jdu spát kolem jedné.

25.10.2008 Sobota, ve které by měli přijet rodiče. Ráno je docela zataženo, takže pouze sedím doma u počítače. Odpoledne se ale mraky protrhávají, takže vyrážím na procházku po městě. Nemůžu jít moc daleko, protože nevím přesne, kdy naši přijedou.

Nakonec se ukazují kolem čtvrté. Vykládají u mě obrovskou hromadu jídla apočítač. Pak s nimi jedu provést ubytování. Když přijedeme k hotelu Marieneck, zjišťujeme, že daný hotel je zavřený a nikdo v okolí. Volám proto na telefonní číslo uvedené na plotě a jsem ubezpečen, že během deseti minut se někdo ukáže. Dané tvrzení se ukazuje pravdivé a jsme uvedeni do příslušné místnosti. Musím tedy prohlásit, že to vypadá velmi luxusně a za tu cenu je to úplně super. DOkonce mají rodiče k dispozici i ledničku.

Protože maminka si chce vyfotit Wieck, varážíme vzápetí na procházku kolem Rycku. Bohužel Wieck je dost daleko takže než se dostáváme dostatečně blízko, zapadá sluníčko. Takže se vracíme do hotelu. Zde se domlouváme na tom, kdy mám zítra přijít a já vyrážím na koleje.

Doam mě čeká práce. Chtěl bych si na notebook nainstalovat wokna. Bohužel se ukazuje, že to nebude nijak jednoduché. Vytažení disku z notebooku a instalace vwoken v jiném počítači se ukazuje jako neprůcodná. Znechuceně toho kolem druhé nechávám. Ještě že dnes dochází ke změně času. Ta hodina navíc se mi bude hodit.

24.10.2008 Dneska už se vůbec neřídím svým středečním poznatkem. Ale dnes je to teda plánovaně. Ne že bych vstával pozdě. Ale ráno dávám prádlo do pračky a do školy odcházím až poté, co ho z ní zase můžu vytáhnout. Jak jste správně pochopili, tu pračku jsem skutečně zapnul, jinak by to netrvalo tak dlouho, že. To bych to prádlo mohl vytáhnout klidně hned.

Důvodem mého zdržení je to, že dnes stejně nebudu dělat žádné měření. Na programu je dnes Robert. Kromě toho se objevuje Wagner a žádá mě, abych otestoval možnost měřit výboj v heliu. To testuji ještě před příchodem Roberta. vypadá to ale, že to asi nijak jednoduše nepůjde. Domlouvám se s Wagnerem, že to spolu zkusíme příští úterý.

23.10.2008 Poučení jsem si sice napsal, ale moc se jím neřídím. No dobře, není to tak úplně pravda. Dnes jsem vstával celkem rozumě a dorazil jsem na místo určení kolem deváté. Dnešní měření je opakováním toho včerejšího. Moc totiž nevěřím těm včerejším výsledkům. Ukazuje se ale, že jsem zbytečně tvrdý. Včerejší a dnešní výsledky jsou prakticky shodné. Takže navzdory komplikacím to včera až tak špatné nebylo.

Zato dnešní oběd by spíše zapadl do včerejška. Mám filé s rýží a míchanou zeleninou. To samo o sobě není špatné. Tedy filé je skoro bez chuti. Problém je v omáčce. K dávají k tomu jakousi omáčky, která je mírně nakyslá a přitom hodně "hot". Takže to tvoří dost hroznou kombinaci. Ale co. Jendou za čas špatné jídlo přežiju.

22.10.2008 No tak se mi to nepovedlo. Včerejší předsevzetí, že vstanu brzo. Tedy nevstávám zase až tak pozdě. Ale do školy se stejně nedostanu dříve, než v deset. Jak se ukazuje, je toto základní chyba celého dnešního dne. Od tohoto okamžiku jde všechno od deseti k pěti. Nejprve se mi nedaří měření. Všechno trvá dost dlouho a musím některé kroky opakovat. Nemám nejmenší tušení proč. Je to ale děsne otravný.

Trošku světlá chvilka nastane, když jdu na oběd. Mám opět místní ekvivalent karbanátků, tentokrát s bramborovou kaší a hráškem. Takže konečně něco, na co si dnes nemusím stěžovat.

Odpolední měření už probíhá o něco lépe. Bohužel ale ranní zdržení se projevuje tím, že nestíhám jít do volejbalu. Meření končím až kolem půl osmé, takže ze školy odcházím až kolem osmé a domů se dostávám kolem půl deváté. To je asi o hodinu dřív, než bych přišel z volejbalu. Takže poučení pro příště: chodit do školy včas.

21.10.2008 Dnes neměřím já, ale Robert. Protože dnes má volno. Znamená to, že já nemůžu dnes měřit. Snad tedy zítra.

I když měření s Robertem končíme dost brzo, já z laboratoře odcházím dost pozdě. Problém je v synchronizačním signálau. Je potřeba ho nastavit dost přesně a to může trvat i několik hodin. Takže domů se vracím až kolem šesté. V mých obvyklých mezích je tohle celkem brzo. Přesto je to dost pozdě. mám čas se akorát osprchovat a vyrazit na schůzku ohledně přípravy jedné šifrovací hry. Schůzka trvá asi do půl desáté. Pak jdu zpátky a spát. Zítra chci vstávat brzo.

20.10.2008 Nemám rád pondělí. Ne, ještě nejsem Garfield, ale už na tom pomalu pracuju. Tedy aspoň částečně. Prostě mám pocit, že začínám být poněkud nadměrně prostorově disponovaný. Možná bych mohl začít trocu víc se hejbat.

Ale dnes to bohužel asi nepůjde. Prakticky celý den sedím v laboratoři a nic nedělám. Tedy dělám toho dost, ale veškerá činnost je prováděna z pozice vsedě na křesle. A samozřejmě jdu na oběd. Dnes mám něco jako karbenátky s bramborama. Jsou docela dobré.

Večer jsem plánoval jít si zahrát deskové hry. Bohužel to ale ruším. Důvod je jednoduchý. Zítra, ani ve středu určitě nebudu mít čas. Takže se s rodiči chci domluvit, co chci dovézt. Nejbližší dalšé termín je pak až ve čtvrtek, což může být dost pozdě. Stejně to nemá nožičky, takže nikam neuteče. Večer se ale ukazuje, že toho na pokec moc není, takže jsem mohl jít klidně hrát. Snad příště.

19.10.2008 Ráno je zataženo a pravděpodobně i zima. Pořád ještě se necítím úplně dobře, takže když se ráno budím, nechce se mi vylézt z postele. Takže zalezu hlouběji pod peřinu a pokračuji v nerušeném spánku. Když se budím podruhé, je něco kolem jedenácté. Jít do kostela tedy nemá smysl. Stejně bych jim moc nerozuměl, řekla liška.

Takže protože je skoro poledne, prakticky vynechávám snídani. Místot toho si připravuju oběd. Budu opět mít bramborový guláš. V průběhu přípravy se z hloubi jejich pokoje vynořuje Christian a zve mě na sledováné Star Wars. Již včera koukali s Muratem na první epizodu. Murat totiž Star Wars nezná a Christián usoudil, že to takhle nemůže nechat. A mě pozval jen tak mimochodem. Film je samozřejmě v němčině, ale protože STar Wars znám, nemám s tím žádný problém.

Zbytek dne pak sedím u počítače. Večer pokračujeme sledováním třetí epizody Star Wars. Mezitím přijíždí Alex. Je to hned poznat, protože se v kuchyni začíná kupit nepořádek. ALex se holt nezapře.

18.10.2008 Vstávám dost pozdě. Až kolem půl dvanácté. Nějak se mi nechtělo vylézt z postele. Venku je sice pěkné počasí, ale nepěkná zima. Takže se dávám do uklízení. Postupně se objevuje i Christian a Murat a berou si na starost úklid kuchyně. Dává mi to mimo jiné konečně šanci poznat posledního spolubydlícího. Jmenuje se Murat a je ze Sýrie. Zatím ještě nevím, co studuje.

V průběhu našeho uklízení se venku zatáhlo. Takže poté, co jsem uklidil náš pokoj, obě koupelny a vynesl odpadky, uchyluji se do svého pokoje. Náš úklid přináší ale kompletní šok Korinně. Pravděpodobně vstávala o hodně později, než já a tak ji naprosto zaskočila uklizená kuchyň. Je ale pravda, že Korinna narozdíl ode mě má právo vstávat pozdě. Chodí pracovat do Sofy, což je jedna místní restaurace a penzion.

Zbytek dne trávím zalezlý doma. Jsem trochu nachlazen, takže se mi nechce ven.

17.10.2008 Konečně pátek. Už se začínám těšit na víkend. Dopoledne se tak spíše poflakuju v kanceláři. Čtu nějaké články a trochu se rejpu ve své simulaci. Ale vlastně žádnou pořádnou práci nedělám.

Na oběd jdu dnes v klidu a beze spěchu. Oproti včerejšku se je jasno, ale taky podstatně chladněj. K obědu mám řízek s hráškem a bramborovou kaší. Akorát nechápu, proč Němci musí ke všemu dávat omáčku. A ještě k tomu s kousky rajčat. K řízku se to přece nehodí. Kousky rajčat se podle mě nehodí vůbec k ničemu, ale to už je jiná pohádka.

Odpoledne přichází Robert. Je to student, který dělá praktika a já byl přiřazen jako jeho "školitel". Takže budu mít tak jednou za týden v laboratoři studenta. naštěstí umí výborně anglicky, takže nemám problém s ním komunikovat.

Večer jsem doma sám. Alex odjel pravděpodobně domů. Ale v kuchyni je pořád strašnej binec. Nemůže za to teda jenom Alex, ale i další spolubydlící. Kromě mě a Korinny se včerejší pařby zůčastnili o zbylí dva spolubydlící. No, zítra bych tu chtěl uklidit.

16.10.2008Hned ráno jdu do školy a zalízám do laboratoře. Zde zkouším zopakovat jedno měření z minulého týdne. Používám ale trochu jiné nastavení, takže měření trvá podstatně déle. Prakticky celý den. Na oběd tedy jdu jenom na chvilku, něco rychle zhltnout a hned zase zpátky. Mám opět vepřo, bramboro, zelo s tím rozdílem, že jde o bramborovou kaši.

Večer má u nás Alex nějakou párty. Většinou jsou v kuchyni, ale občas přijdou k nám do pokoje a koukají na něco na počítači. Tedy na Alexovým počítači, ne na mým. Takže do postele se dostávám dost pozdě.

15.10.2008 Hmmm, nevím jak charakterizovat dnešní den. Snad jen tím, že byl strašně nezáživnej. Dopoledne trávím v kanceláři psaním zprávy o výsledcích měření. odpoledne pak měřím přehledová spektra výboje v argonu a v heliu. Trvá to až do osmé večer. Takže domů jdu opět velmi pozdě. Jediný světlý moment dne je oběd, sestávající z vepřového steaku s rýží a zeleninou.

Večer zjišťuji od rodičů, že se rozhodli skutečně přijet na návštěvu. Domlouvám se tedy s nimi a kontaktuji dva hotely. Uvidíme, zda se je podaří ubytovat.

14.10.2008 Dnešek je oproti včerejšku víceméně nudný. Snad s výjimkou večera. Dopoledne jsem v kanceláři. Zpracovávám výsledky měření z minulého týdne. Taky přišel Dirk s tím, že nainstaloval nový fotonásobič, takže ho zkoušíme. Vypadá to, že funguje naprosto bez problémů.

Oběd v menze je dneska celkem dobrý. Brambory s kuřecím masem a míchaná zelenina. Nic speciálnío, ale dobré.

Večer máme na programu oficiální přivítání od rektora. Vlatní přivítání je celkem nezajímavé. Asi hodinu pořád někdo řeční o tom, co všechno zde můžeme dělat a jak je to úžasné, že tu jsme. Jediný pozitivní okamžik je, když jsou představovány jednotlivé národnosti. Jsou tady lidi prakticky z celého světa. Konečě jsem taky potkal všechny Čechy. Pak následovala párty v IKUWO, ale ta mě moc nenadchla. Na výběr bylo mezi zakouřenou místností, nebo místností s hlasitou disko hudbou. Ale povedlo se mě skoro všechny čechy přivést na zcestí a donutit je mluvit Česky. Jsem na sebe hrdý.

13.10.2008 Čeká mě tak trochu neobvyklý den. Dnes bych měl jít podepsat nájemní smlouvu. Ale pěkně popořadě. Ráno není kurz němčiny, takže jdy docela normálně do školy. Čeká mě ještě zopakovat jedno měření z minulého týdne. To stíhám během dopoledne.

Pak následuje oběd. Nemám na něj moc času, takže ho jím dost rychle. Mám filé s rýží a květákem. No, musím říct, že to vlastní filé bylo tak trochu bez chuti. ALe vynahradila to omáčka, která k němu byla.

Následuje rychlý přesun do hlavní menzy. Dorážím tak akorát včas, abych zjistil, že stejně nám nikdo žádné obecné informace neřekne. Takže se v klidu vytrácím domů pro zálohu za byt, kterou jsem nechal doma v batohu. Následuje návrat do menzy, kde nalézám ještě docela velké množství lidí. Naštěstí nikam nespěchám. Takže na řadu se dostávám až jako jeden z posledních. V kanceláři se dozvídám, že kromě zálohy musím zaplatit i první dvě splátky nájemného. vychází to na 500 Euro. Tolik u sebe zrovna nemám a paní u které bych mohl platit kartou zrovna není k dispozici. Domlouvám se tedy, že skočím do banky peníze vyzvednout. Vypadá to, že s tím nemají problém. Takže se vzápetí vracím vybaven dostatečným finančním obnosem a pak už není problém vše vyřídit.

Cestou domů se ještě stavuji u Domu, kde probiha informační kampaň pro prváky. Takže jsem ubezpečen, že v zimním semestru se žádné vodní sporty nekonají. No, možná sem budu muset příští rok přijet někdy jindy. Ještě uvidím.

Večer zkouším navštívit místní klub deskových her. Bohužel na místě nalézám pouze několik lidí, kteří mě ubezpečují, že tento týden Spieltag není. Takže snad příští týden.

12.10.2008 Dobré ráno neděle. I když už není až tak úplně ráno, ale půl desáté. Akorát čas vstát z postele, nasnídat se, osprchovat se a vyrazit do kostela. Dnes káže nějaké farářka. Moc jí teda nerozumím, takže z toho moc nemám.

Prakticky hned z kostela vyrážím do Wiecku. Pouze na skok jdu domu vzít si teplé a méně slušné oblečení. Dnes je dost ošklivé počasí, je zataženo a občas velmi jemně mrholí. To je dobře, protože to snad odradí dost lidí od snahy jít plachtit. Na místě zjišťuji, že jsem se nemýlil. Kromě toho je dnes k dispozici více lodí, než včera. Výsledkem je to, že lodě nejsou plně zaplněny. To je taky dobře.

Končím na stejné lodi, jako minulý rok. Loď se jmenuje Deja-vu a její kapitán Henry. Je to příjemný chlapík, kterého plachtění fakt baví. Vyplouváme postupně na moře a míříme na sever až za jakési ocelové konstrukce v moři. Je to příjemné takhle plout, akorát je trochu zima. Moc pohybu po palubě člověk nemá. Je to mimo jiné způsobeno tím, že je při současném větru dost nakloněná. Taky se ukazuje, že bunda, kterou jsem si vzal, není zase tak odolná proti větru. Není se co divit, že námořnící chodí tolik oblečení a často s čepicemi (viz Cousteau). Do přístavu se vracíme až kolem páté. Pak ještě chvíli sedíme a kecáme u piva (čaje). Domů se tak dostávám až kolem sedmé.

11.10.2008 Tak hned ráno jsem zvědavej jak vypadá počasí. Kouknu z okna a vidím krásně modrou oblohu. Pouze ze severu se pomalu nasouvá jakási oblačnost, ale nevypadá to na nic vážné. Takže výlet platí. Konečně se podívámtrochu do okolí.

Na místo srazu dorážím s pětiminutovým zpožděním. Nikdo tam ale není. Takže výlet bude uskutečněn pouze ve dvou lidech. Matěj mi psal, že přijde o něco později. Takže na něj čekám a pak vyrážíme po E9 směrem na severozápad. Sledujeme E9 kolem golfového hřiště u Wackerowa. Pak odbočujeme a obloukem se vracíme směrem k Rycku. Cestou se protrhává i ten zbytek oblačnosti, který se objevil ráno, a máme krásnou modrou oblohu. Cesta dále vede po hrázi Rycku do Gross Petershagen. Tam opouštíme naučnou stezku, kterou jsme doposud sledovali a jdeme směrem na Jager. Na křižovatce za vesnicí ale provádíme ostrý obrat vpravo směrem na Klein Petershagen a pak hranou lesa do Steffenhagenu. Zde na kládách před pilou obědváme. Krásně svítí sluníčko a je teplo. Odtud pokračujeme zpátky směrem na Wackerow a Greifswald. Celá cesta dlouhá zhruba 18 kilometrů nám trvá necelých pět hodin. Včetně oběda a podobných zdržení. Takže kolem druhé jsme doma. Přesvědčuji Matěje, že je dobré jít plachtit. Já o tom také uvažuji.

Do Wiecku ale vyrážím trochu se zpožděním. Takže když se dostávám na místo, jsou už všechny lodě plné. Kromě toho je lodí k dispozici jenom velmi málo. A zhledem k pěknému počasí přišlo hodně lidí. No nevadí, zítra je taky den. Aspoň že se Matějovi s Ondrou podařilo dostat na jednu z lodí.

Všechno špatné je zároveň k něčemu dobré. Při svém návratu z Wiecku potkávám Oksanu, která mě zve na polskou večeři. Hmmm, polské jídlo rád ochutnám, takže souhlasím. A musím říct, že se polákům jídlo fakt povedlo. Akorát narvat deset lidí do malé kuchyně na Fleischerwiese je dost umění. Prostě je tu dost těsno. Možná bych mohl někdy zkusit udělat nějaké české jídlo a pozvat lidi.

10.10.2008 Dnešní kurz němčiny je konečně o něco zajímavější. Máme slíbený film. Tak na něj koukáme. Jedná se o německý film Die Fetten Jahren sind vorbei. No, přijde mi trochu stupidní. Ani ne tak námětem, jako chováním hlavních hrdinů. Ale pořád je to lepší, než mít normální hodinu němčiny.

Odpoledne probíhá docela obvykle, bez nějakých speciálních odchylek od normálu. Prostě sedím v laboratoři a měřím. Žádný adrenalinový zážitek se nekoná. Snad s výjimkou oběda, který se skládá z brambor, plněného kuřecího řízku a zeleniny. To už je tento týden tuším podruhé, co jsem měl tento oběd. Asi budu muset trochu zpestřit svůj jídelníček.

Večer posílám ostatním čechům návrh na zítra. Chtel bych vyrazit na výlet a kdokoliv se přidá, bude vítán.

9.10.2008 Posledný den reálné výuky němčiny. Na zítra máme slíbené video. Jinak den probíhá naprosto standartně. Dopoledne němčina, pak oběd následovaný pobytem v laboratoři. K obědu mám vepřo bramboro zelo. Holt Němci nějak neumí vyrobit knedlíky. Začínají mi poněkud chybět. Tedy ty knedlíky, nikoliv Němci. Těch je tu dost.

V Brně se mezitím začínají rozjíždět plány na společný třídní sraz. Vzhledem ke své lokalizační indispozici nejsem schopen se ho v plánovaném termínu zúčastnit. Vypadá to, že nejsem sám, kdo se nachází z naší třídy v zahraničí. A nekteří začínají na toto téma mít poznámky. No mají pravdu, že hranice socialistického státu nejsou žádný holubník. Necítím se al být holubem, takže se mě asi tyto omezení netýkají.

Večer jdy s Ondou hrát poker. Je nás celkem pět. Tři Češi, jeden Čechoněmec a jeden Němec. Mám celkem štěstí a zůstávám jako jeden z posledních, kdo nevypadli. Tedy já a Ondra zůstáváme jako poslední. Hrajeme s žetony a ne úplně klasický poker. Ale to je jedno. No, dal bych si nějakou deskovku. Možná by se to v této společnosti dalo prosadit.

8.10.2008 Opět mě čeká dlouhý den. Ráno je kurz němčiny. Jako vzorný student se ho opět účastním. Ale že by mě to nějak extrémě bavilo se říct nedá. Prostě to nějak přežívám.

Odpoledne následuje jako obvykle pobytem v laboratoři. Měření jde velmi pomalu a začíná to být dost rutina. Jediné přerušení je v podobě oběda. Dnas mám bramborovou kaši s gulášem. Je to sice divný kombinace, ale guláš s rýží je podle mě ještě horší. Jíst se to dá.

Večer následuje pravidelný volejbal. Je nás opět velice málo, konkrétně šest. Hrajeme proto proti skupině z vedlejšího hřiště, kde je jich taky jenom šest. Takže jsou síly celkem vyrovnané. A nejsem z toho tak moc unavený.

7.10.2008 Ráno se od včerejšího téměř neliší. Snad pouze přítomností jinovatky na trávnících. Do začátku zimy je ale ještě dost času. Snad.

Odpoledne jsem zalezly v laboratoři a měřím. Dnes to netrvá tak dlouho, jako včera. Asi se stejně v nejbližších několika dnech budu se zápisama dost opakovat. Prostě sedím v laboratoři a měřím. Zatím vypadají výsledky docela dobře.

Jo a k obědu jsem měl obalované plněné kuře s rýží. Není to poprvé, co ho tu jím a pořád mi chutná. Možná jsem divnej.

Dnes přijela i Korinna. Byt začíná být poněkud těsný. Žádný z přítomných lidí se totiž nedá považovat zrovnja za milovníka pořádku.

6.10.2008 Jdu na kurz němčiny. Oproti včerejšku je úplně jasno. Jako naschvál, když nemám čas výbec nikam vyrazit. Taky se to projevilo na teplotě, protože ráno je hnusně zima. Kurz probíhá docela nudně jako obvykle. Takže asi nic neobvyklého.

Na oběd dnes jdu s Tomem Hoderem. Původně jsem se chtěl pouze chtěl na něčem domluvit s Honzou Schefrem, ale potkal jsem přitom Toma. Kromě toho Honza měl sraz veměstě s Pavlou, takže jsem se ho ani na oběd nepokoušel pozvat. Kromě toho by si to někdo mohl špatně vykládat.

K obědu si oba dáváme obalované rybí filé s bramborama. Pak jdu s Tomem na INP a probíráme moje výsledky a získaná měření. Do laboratoře se dostávám až kolem půl třetí. Začínám měřit co nejdřív. Jde to ale pomalu. Z laboratoře tak odcházím až kolem půl deváté a domů se dostávám o půl desáté. Alex pořádá zrovna nějakou párty. Nemám nic proti, pouze mi vadí, že vevnitř kouří. Kdo v tom má potom spát? Alex slíbil, že příště budou kouřit venku. Jsem hrozně unavený, takže kašlu na domácí úkol do němčiny a jdu brzo spát.

Jo a mimochodem, objevil se další spolubydlící. Jmenujese Christian a studuje historii. Vypada celkem rozume.

5.10.2008 Nedělní ráno je docela hnusné. Sice neprší, ale vypadá to, že každou chvíli začne. Přesto jdu do kostela. Dnes je dékůvzdání, takže je v kostele opravdu hodně lidí. Kázáni celkem rozumím.

Doma si dělámoběd. koupil jsem kuřecí masi, tak z něho dělám přírodní řízky s hráškem a bramborama. Tentokrát se mi to opravdu povedlo a maso není suché jako obvykle. Hmm, možná se i naučím vařit.

Prakticky celé odpoledne a večer prší. Není co dělat, takže sedím doma u počítače. Večer se objevuje Alex. Prakticky se moc dlouho nezdrží. Hned vyráží navštívit nějaké kamarády (či kamarádky). Takže s nám mluvím až večer. Zdá se celkem v pohodě. Akorát nosí kalhoty s rozkrokem ve výšce kolen. Nechápu jak s tím může chodit.

4.10.2008 Ráno s v mnohém podobá včerejšímu dni. Je zataženo. Akorát dnes k tomu ještě navíc občas prší. Takže ven asi nevyrazím a budu další den zavřenej doma. No co se dá dělat. Oproti včerejšku jsem ale vstával podstatně dřív.

K obědu si dnes vařím guláš. Jo, to je taková ta věc s paprikou, bramborama a buřtem. Dělám akorát drobnou chybu, že papriku do hrnce sypu příliš pozdě. Nemá pak tak výraznou chuť. Ale jinak je guláš dobrý. Musím se aspoň trochu pochválit, ne?

Kolem poledne se začínají mraky pomalu roztrhávat. Možná, že nakonec budu schopen někam vyrazit. Pokud tedy počasí vydrží. A protože jste byli hodní, tak vám povím pohádku o tom, jak to všechno dopadllo.

Kdesi daleko, v nejmenovaném městě, žil jeden bezejmenný hrdina jménem Bezejmenný Hrdina. Je to sice divné jméno, ale prostě tak se jmenoval.

Tento hrdina se jednoho dne rozhodl, že se vydá rozšířit znalosti kraje v němž žije. I připravil se velmi pečlivě na dalekou cestu. Pak si sedl ve svém sídle a čekal, až se venku umoudří počasí a on bude moci vyrazit. I čekal a čekal a čekal. Již pomalu přestával doufat, že se mi dnes povede vyrazit ven. Pak se ale na něj usmálo štěstí a mezi mizícími mraky se objevilo Slunce. I rychle sbalil svoje věci a vyrazil do kraje.

Jeho kroky nejprve zněly po kamenné dlažbě blízkého okolí. Brzy ale byly jeho kroky utlumeny měkkou hlínou, aby vzápětí přešly do tichého šustění, když vyšel na travnaté pláně. Při svém pohybu ho jeho kroky zavedly až doprostřed plání. Zde ho ale zastihl zákeřný déšť doprovázený prudkým větrem. Samozřejmě s touto možností počítal a vybavil se příslušnou zbraní ze deštníkem své zbrojnice. Bohužel proti přesile dvou zákeřných nepřátel byl příliš slabý. I rozhodl se přelstít aspoň jednoho nepřítele rychlým ústupem k nejbližšímu lesu.

Z posledních sil se doplazil na hranici lesa a rychle do něj vstoupil. Tím unikl pozornosti větru a mohl bez problému vzdorovat pouze jednomu nepříteli. Zároveň byl připraven a když jeho nepřítel na chvíli polevil v útoku, načerpal energii ze skryté zásobárny v podobě termosky horkého čaje. Nyní byl připraven opět hrdě vzdorovat starému něpříteli. Jak jsem již řekl, vzdoroval zákeřnému nepříteli, který nikdy nebojuje čestně. I připravil na hrdinu zákeřnou past. Hrdina o nic netušíce pokračoval v cestě. Když tu náhle jeho noha nenarazila na oporu a hrdina se téměř poroučel k zemi. Všude okolo něj najednou bylo hluboké bahno, jehož překonání se zdálo být téměř nemožnné.

Co se teď stane s hrdinou? Zahyne bídně hlady obklopen hlubokým bahnem? Začne si zoufat? To neznáte našeho hrdinu. Ten se rozhodl pro velmi pomalý a opatrný ústup do hustého lesa, aby nevydráždil okolo ležící bahno. Ono takové rozzuřené bahno dokáže skutečně nepěkné věci. Ústup se zdařil úspěšně, ovšem ukázalo se, že to nebyl úplně nejlepší nápad. Zde nebylo možné použít hrdinovu zbraň a déšť začínal pomalu vítězit.

I zkusil náš hrdina putovat okrajem lesa. Zde pokud se držel z dohledu a větru, tak se dalo postupovat vpřed. Ovšem nebylo to nic jednoduchého. Naštěstí ne všichni byli na hrdinu zlí. Brzy narazil na starý a moudrý most, který mu nabídl úkryt. Schován imo dosah deště i větru vytáhl svou poslední záchranu. Krabičku sušenek. Tohle bylo na déšť příliš a rychle odtáhle hledat jiného hrdinu na cestách. Pouze vítr ještě nejakou dobu sledoval další kroky hrdiny, když mířil směrem k domovu.

Tato pohádka je čistě smyšlená. Jakákoliv podobnost s reálnými osobami či místy je zcela náhodná a nesmí být brána v potaz.

3.10.2008 Dnes je v Německu státní svátek. Takže žádné měření nemůžu provádět a trávím den zalezlý doma. Pokud zrovna nespím, tak sedím u počítače. Nenapadá mě, co jiného bych mohl podnikat. Kdyby aspoň venku nebylo tak hnusně.

Protože se moc nehejbu, tak prakticky vynechávám oběd. Takže dnes nebude žádný záznam v jídelníčku.

2.10.2008 Ranní kurz němčiny je dneska o něco zajímavější. Probíráme energetiku a plánovanou výstavbu tepelné elektrárny zde v severním Německu.

Odpoledne probíhá podobným způsobem, jako včerejší odpoledne. No dobře, podobnost je pouze v mém zalezení do laboratoře. Jinak dnes žádná oslava narozenin není. Takže jdu normálně na oběd do menzy a dávám si plněnou kuřecí kapsu s bramborama. Také se večer nekoná volejbal ale jdu na pařbu do Domburgu. Bohuželse jedná pouze o celkem malou místnost ve sklepení. Místnost je obsazena velkým množstvím účastníků z nichž někteří kouří. Důsledky jsou předpokládatelné. Takže odcházím velmi brzy.

1.10.2008 DNes jsme bez vody. Tedy sliboval aspoň to nám sliboval papír, který přišel v pondělí. Od sedmi hodin prý nepoteče voda. Vstávám proto už kolem půl sedmé, abych se stihl umýt. Času navíc využívám k úklidu prádla. Možná už dnes přijede Alex, takže nemusí hned přijít do bordelu. Když něco po půl osmé odcházím pryč, voda stále teče. Asi to s tím zavíráním nebude zase až tak žhavé.

Kurz němčiny probíhá jako obvykle. Pouze dochází k drobné úpravě studentů ve skupině. ALe jinak nic zajímavého.

Do školy přicházím v půlce oslavy narozenin. Dirk, Christian a holger slaví narozeniny. Takovéto jednání má samozřejmě dalekosáhlé následky. Mimo jiné to také znamená, že nejdu na oběd. Jídla je k dispozici celkem dost, takže o hladu nejsem.

Následující zbytek dne trávím v laboratoři. Měření jde velmi pomalu a když jsem hotový, tak výsledky nevypadají nijak pěkně. Zkusím zítra naměřit znovu s jiným nastavením. Možná se to zlepší.

Večer jdu do volejbalu. Tentokrát nás je o něco víc, takže hra není tak náročná. Tedy aspoň fyzicky. Nepříjemné překvapení mě čeká po návratu domů. Teče pouze studená voda. Takže mám dvě možnosti, buď se vůbec nesprchovat, nebo studenou vodou. Nakonec volím druhou možnost následovanou odchodem do postele.

30.9.2008Ranní kurz je pěkně nudnej. Ale s tím se holt musí počítat. Když už jsem se do něj přihlásil, tak do něj budu chodit. Probíráme modální slovesa. Ty ještě celkem umím, takže dnes jsem se moc nového nenaučil.

Ve škole dostávám předzesilovač. Takže většinu času trávím jeho testováním. Zdá se, že funguje, ale reálně to ukáže až vlastní měření. Jedno měření ale bohužel trvá dost dlouho, takže to dnes už nestihnu. Vyrážím proto na Auslandsamt zeptat se na nějaké informace a zjistit, zda je ještě volno na výlet do Stralsundu. Vypadá to, že volno není, takže si na sobotu musím udělat jiný program. Už začínám mít nápady jaký.

Večer je LEI party v jedné místní hospodě. Říkám si, že nemusím furt jenom sedět doma, takže cpu prádlo do pračky a odcházím na párty. Konečně zjišťuji snad již finální počet Čechů. vypadá to, že jich je pouze pět i se mnou. Nic moc. Minule nás bylo víc!

29.9.2008Dnes začíná kurz němčiny. Znamená to, že musím být o půl deváté na Makarenkostrasse. Je to asi 45 minut pěšky. Musím tedy vstávat kolem sedmé, abych se tam dostal včas. Ne že by tato doba byla extrémě brzká. Akorát musím chodit spát dřív, než ve dvě.

Dnes je na pořadu dne pouze test. Podle něj budeme následně rozděleni do jednotlivých skupin. Pokud si dobře pamatuju, je to přesně ten samý test, jako minulý rok. Snad bych ho díky tomu mohl mít podstatně lépe napsaný. Ale těžko soudit. Z něměcké gramatiky si toho pořád pamatuju strašně málo.

Po testu odcházím do školy. Ale je prakticky jedno, jestli tam jsem, nebo ne. Bez toho předzesilovače nejsem schopen nic měřit. Takže brzy odcházím domů. Venku je celkem zima, takže zbytek dne jsem zalezlý doma.

A abych nezapoměl, k obědu bylo obalované filé s rýží a hráškem.

28.9.2008 Dnešní den je aspoň o něco zajímavější, než včerejšek. Ráno, když jdu do kostela je velice krásně. Modrá obloha bez mráčku. Cestou vymýšlím, kam vyrazím. Kázání je dnes na téma rozbijení střech. Kupodivu mu rozumím. Akorát farář to čte a dost nevýrazným hlasem.

Když odcházím z kostela vypadá počasí úplně jinak. Je zataženo. o když to nevypadá, že by chtělo nějak moc pršet, přeháňky se vyloučit nedají. Ruším plány na výlet a dávám si k obědu pouze jogurt. Asi dnes zase zůstanu dome. Už mě tady takovéhle změny počasí začínají štvát.

Naštěstí dnešek je jiný. Odpoledne se začínají mraky trhat a kolem půl třetí mizí úplně. Balím batoh a vyrážím, než si to zase počasí rozmyslí. Jdu směrem na západ. Nějakou dobu sleduju Jakobsweg a pak mizím do lesa. Je podzim a docela mokro, takže by mohly růst houby. Vydávám se tedy na jejich lov. A jsem velmi úspěšný. Je jich tady opravdu spousta. Ovšem narozdíl od obvyklého houbaře houby nesbírám, ale fotím. Odhad, zda se jedná o jedlé houby už nechávám na každém zvlášť.

Bohužel se ale musím dost brzo vrátit. Kolem šesté má přijet Ondra. TO sice není Erasmus student, ale je tady podobně jako já. Akorá studuje práva. Ozval se mi, zda bych mu mohl poskytnout nějaké informace o Greifswaldu. Nejde o to, že bych ho nějak měl dnes vyzvednout, od toho je Andreas, náš tutor. Ale chci konečně potkat Martina Bindera a vyřídit formality kolem převzetí bytu. A protože Ondra s ním bude muset taky jednat, tak jsem se rozhodl, že to vyřídím s nima. Všechno jde vyřídit velice jednoduše. Vlastně je potřeba jenom abych podepsal, že jsem převzal klíče a převzal papíry, které budu muset později vyřídit.

Vzhledem k jednoduchosti oběda, rozhoduji se udělat si opulentnější večeři. Vyrábím si kuřecí maso na žampionech s rýží. bylo to dobré. Uvidím zítra, jestli jsem se neotrávil. Snad ne. Žampiony jsem sbíral v konzervě, a zbytek by snad taky nemusel být jedovatý.

27.9.2008 Na dnešek je naplánovaná prohlídka města pro zahraniční studenty. Tedy především pro studenty programu Erasmus, ale samozřejmě se jí může účastnit kdokoliv. Sraz je v jedenáct u pošty.

Venku je už od rána zima a hustá mlha. Přesto soudím, že by tato prohlídka města mohla stát za to. Ne proto, že bych GRreifswald neznal, ale zjistím, kolik je tu Čechů. Procházka městem se koná navzdory špatnému počasí. Pouze byla z programu vypuštěna návštěva kostelní věže, protože to při současné mlze nemá smysl. Nějak se mi ale nedaří najít žádné Čechy. Jako obvykle je tady hodně Poláků, nějací Estonci, Angličani, Gruzinci, Holanďani a podobné národy. Zatím to ale neztrácím naději. Přišlo jenom asi 40 lidí, přičemž Erasmaků má být kolem 120. Tak snad časem.

Protože je oškliv, trávím zbytek dne zalezlý doma. CHodit ven fakt nemá smysl. K obědu si dělám nudle s boloňskou omáčkou.

26.9.2008 Opět se ozval podzim. Ráno je zataženo, škaredě a vypadá to, že začne pršet. Naštěstí během dne se mraky protrhávají a nakonec se žádný déšť nekoná. To je dobře, protože už podle mě pršelo víc než dost.

Hmm, vypadá to, že volejbal se přece jenom projevil. Sice až opožděne, ale přesto. Cítím se, tak trochu divně, utahaně a podobně. Nebo že by za to mohla ta včerejší oslava?

Ve škole kontaktuji Tomáše Hodera a půjčuji si od nich z INP delay generátor. Je to taková malá krabička, kterou potřebuji pro svoje měření. Pozor! Nerozbít! Zbytek dne pak trávím jejím testováním. Zjišťuji, že pro správnou funkci budu pravděpodobně potřebovat předzesilovač. Ten si domlouvám u Wagnera, ale bohužel bude nejdřív v úterý. Takže zbytek dne mám prakticky volno. Připravuji proto aparaturu na budoucí měření.

A zlatý hřeb dne ve formě oběda měl dnes formu plněných vepřových řízků s rýží a zeleninou.

25.9.2008 Tak to vypadá, že moje obavy byly přehnané. Moje nohy nemají žádné zpětně podané námitky na zacházení. Možná je budu muset příští týden více zatížit.

Dnes zpracovávám výsledky včerejšího měření. Vypadají docela pěkně. Takovéhle experimentování se mi líbí. Když výsledky nejsou příliš zašuměné. To je potom radost experimentovat.

Na oběd si dneska dávám játra na cibulce s bramborovou kaší. Musím tedy pochválit kuchaře, protože to bylo vyikající. Hlavně množství cibulky bylo překvapující. Dá se říct, že jsem měl dvě přílohy. Bramborovou kaši a cibulku. Jako zeleninu jsem si dneska dal pouze hrášek. Ale toho také na talíř hodili docela dost.

Na večer mě Wagner pozval na oslavu narozenin. Jedná se o oslavu pro celou sekci na fyzice. Protože nechci chodit do hospody s nákupem, rozhodl jsem se, že se ještě stavím doma. A že cestou nakoupím. Plán to byl velmi dobrý. Ovšem již v počátku značně závislý na správném načasování. Mimo jiné také proto, že oslava se koná ve Wiecku.

První trhliny můj časový plán dostává v okamžiku, kdy ze školy odcházím asi s desetiminutovým zpožděním. Další zpoždění je dosaženo v obchodě, kde je nezvykle dlouhá fronta u pokladny. Možná je to tím, že obvykle sem chodím podstatně později. Takže do Wiecku vyrážím až půl hodiny před plánovaným začátkem oslavy, nikoliv hodinu, jak jsem plánoval. Cestou mi ještě volá Tomáš Hoder, že na dnešek přesunuli grilování. Proč musí všechny akce být vždycky zaráz?

Do Wiecku přicházím samozřejmě pozdě. A jak se ukazuje taky jako poslední. Ja abych na sebe neupozorňoval. Jinak se oslava koná stylem večeře s promítáním fotek místních fyziků z New Yorku a Hakone konference. A samozřejmě debaty na různé téma. Nejsem jediný cizinec ve skupině, takže naštěstí tak moc nevybočuji se sojí neznalostí němčiny.

Domů se vydávám kolem půl dvanácté. Naštěstí je mi nabídnut odvoz, takže nemusím jít pěšky. I když je pravda, že jsem se na noční procházku kolem Rycku docela těšil. Snad příště.

24.9.2008 Myslím, že můžu dnešek nazývat Velký Měřicí den. Vstávám docela brzo, abych se do školy dostal včas a mohl začít měřit. V laboratoři jsem dnes prakticky zůstal celý den. Jde o to, že jedno měření trvá deset minut čistého času. Mezi jednotlivýma měřeníma je potřeba uložit výsledky a manuálně nastavit podmínky pro další měření. A těch měření je potřeba udělat aspoň třicet. Znamená to tedy asi šest hodin čistého času. Takže na celý den mám zábavu.

Na oběd jdu až dost pozdě. Chtěl jsem dokončit jednu sérii měření a málem jsem přišel pozdě. Ale ještě naštěstí nezavřeli. Dávám si rýži s jakousi červenou omáčkou a vepřovým masem. Je to hodně kořeněné. Řekl bych, že možná až moc. Nemám rád jídla, k nimž by měl být servírován minimax.

Večer jdu do volejbalu. Málem to nestíhám, protože měření trvá o kousek dýl, než jsem předpokládal. Dnes nás je hodně málo. Přišlo celkem šest lidí. Hrajeme přesto na celou plochu hřiště. Znamená to opravdu hodně pohybu. Pravděpodobně mi to zítra moje nohy vrátí i s úroky. Na druhé straně je to dobré pro fyzickou kondici.

23.9.2008 Dnes jsem měl celkem povedený den. Především přestalo pršet. Tedy abych byl přesný, v průběhu dne přestalo pršet. Ráno jsem pořád ještě uvažoval o použití deštníku. Během dne se ale postupně snižovalo množství vody pohybující se vertikálním směrem. Mraky se ale během celého dne neprotrhaly. To nevadí, snad zítra.

Cestou do školy si dělám zastávku na Auslandsamtu. Ptám se, jestli můžu navštěvovat kurz němčiny s ostatníma Erasmus studentama. Ukazuje se, že jsem byl na list účastníků již zařazen a je jenom na mě, zda se zúčastním, či nikolvěk. Budu se tedy muset domluvit s Wagnerem.

Následně se přemisťuji do laboratoře, kde si zkouším hrát se synchronizačním signálem pro argonový výboj. Podařilo se mi ho zprovoznit. Hurá! Nedoufal jsem ani, že to půjde tak rychle. Znamená to, že zbytek dne mám prakticky volno. Tedy ono toho dne zase až tak moc nezbývá, ale není ještě úplně večer. Kromě toho se dnes poprvé po dlouhé době ukázala ta kulatá svítící věc na obloze. Snad zítra bude už pěkně.

Málem bych zapomněl na můj dnešní oběd. Tedy ne že bych zapoměl na něj jít. To by mi můj žaludek připoměl. Ale málem jsem zapomněl napsat, co jsem to do sebe nacpal. Takže dnes to bylo něco na způsob Luncheonmeatu s bramborama. A vařenou brokolicí.

22.9.2008 Prší. To je nejlepší charakterizace dnešního dne. Jedná se sice o různé druhy deště, pro které určitě mají amazonští indiáni speciální výrazy, ale pro mě je to prostě déšť. Naštěstí to tak moc nevadí, protože jsem celý den ve škole a hledám chyby v simulaci. Při nerovnoměrné mřížce mi totiž nezachováá náboj.

Na oběd si neberu deštník. Vžduť je to jenom kousek. To zvládnu prokličkovat mezi kapkama. Ukazuje se, že to zase takový kousek není. Naštěstí neprší nijak vydatně, takže to končí jenom navlhlou bundou. K obědu si dávám vepřové na žampionech s rýží. A samozřejmě zeleninu ve formě brokolice. Ne že bych přikládal velkou hodnotu vařené zelenině. Ale pořád lepší, než bez zeleniny, ne?

Odpoledne se mi konečně daří najít chybu. Není v programu, ale ve výpočtu náboje. A to jsem si myslel, že tohle mám dobře. Holt chyby jsou mrchy, ktere vlezou všude a strašně rychle se množí. Ale to jsem myslím psal už minule.

21.9.2008 Počasí začíná být trochu nudné. Snad během příštího týdne vymyslí něco nového. Aspoň v to doufám.

Dnes vstávám celkem brzo. KOnkrétně kolem osmé. Já vím, že pro někoho je tohle dost pozdě, ale je neděle a to tak brzo vstávat nemusím. Venku je pěkně, svítí sluníčko. Dobře, říkám si, aspoň budeme večer moct grilovat a předtím ještě někam vyrazím. Sbírám špinavé prádlo a odnáším ho nechat vyprat. Pak jdu do kostela. Mám ale pořád takové tušené, že dnes není něco v pořádku.

Moje tušení se ukazuje jako správné. Kostel se dnes nekoná na obvyklém místě, ale někde ve Schwedenkirche. Protože nemám tušení, kde to je, odcházím zpět domů. Už cestou pozoruji, že se na nei začínají objevovat podivné tmavé útvary. Nazývejme je třeba mraky, protože vzducholodě to nejsou. Když pak později jdu vytáhnout prádlo z pračky, začínají z nebe padat první kusy vody.

No, snad se to probere. Jinak budu zase sedět celý den doma. Bohužel se tak ale neděje. Celá zbytek dne je buď jenom zataženo, nebo prší. Tak dnes taky nikam nepůjdu. A grilování nakonec taky rušíme. Možná by to maso v dešti tak rychle nevysychalo, ale testovat se nám to nechce. Takže jsem zbytek dne trochu otrávenej, že se opakuje včerejší počasí.

20.9.2008 Sobotní ráno je nádherné. Tdy spíše sobotní dopoledne je nádherné. Vstávám totiž až kolem desáté. I když to se již pomalu stává standartem o víkendech. Takovéto počasí je ideální k pobytu venku. Koukám na mapu a vymýšlím cestu.

Bohužel moje plány berou velmi rychle za své. Během poledne se venku zatahuje a občas spadne pár kapek. Možná přijde i nějaké větší pršení. Takže nika nejdu a zůstávám sedět doma. Pokud takhle bude i zítra, možná se i přesto rozhodnu někam vyrazit. Taky by tady mohli mít lepší počasí.

Zbytek dne tak trávím v blízkosti počítače. Mám sice v plánu uklízet, ale nenacházím lopatku a smetáček. Možná ji má u sebe v pokoji Korinna, ale ta tu teď není. Takže s uklízením budu muset počkat. Aspoň tedy rozebírám odpad pod dřezem, čistím ho a znovu skládám. Je to potřeba, protože netěsní a máme neustále zaprasené pánve a hrnce. Asi by to měl správně dělat Hausmeister, ale kdo by se s ním sháněl.

K večeři si dávám rybí prsty s bramborama. Jsou nějaké podezřele moc kořeněné. Budu si muset přečíst, co jsem to vlastně koupil.

19.9.2008 Přichází pátek a s ním zakončení pracovního týdne. Sice jsem tento pracovní týden moc neudělal, ale studium literatury se snad taky počítá. Příští týden bych se snad mohl vrhnout na experiment.

Dopoledne dostávám od Wagnera zpátky klíč. Mám tedy konečně volný přístup k tiskárně.

Na oběd odcházím jako obvykle kolem půl druhé. Tentokrát si dávám vepřový steak s bramborama a zeleninou. Opět dobré jídlo, akorát steak byl poněkud tuhý. Naštěstí nejsem nijak zvlášť vybíravý.

Zbytek odpoledne trávím v kanceláři. Začínám se poněkud nudit. Práce je sice pořád dost, ale nějak se mi do ní nechce. Chvíli brouzdám po netu a nacházím zajímavý sci-fi webcomic. Hmmm, už stejně začíná být pozdě. Jestli odejdu kolem šesté, nebo kolem páté není až tak velký rozdíl. Takže vyrážím domů.

18.9.2008 Budím se až po půl desáté. Možná za to může ten jeskynní vzhled mého pokoje. Včera jsem neotočil žaluzie, takže zůstaly kompletně zavřený. I když venku je už světlo, tak tady skoro potřebuju baterku. Že bych byl včera až tak unavený? Inu, mohlo být.

Takže hrr z postele rychle na sebe hodit snidani a do sebe oblečení. Tedy naopak. A pak rovnou cestou ke kmitřičce do školy. Kmitřička má tentokrát podobu Wagnera, ktery po mě chcer číslo účtu, aby mi mohl posílat peníze. Následuje delší rozprava na téma mé doplomové práce. No jo no, nejsem na tu práci nijak zvlášť hrdý. Ale co se dá dělat, numerické simulace jsou holt tak trochu alchymie. Wagner mě take zbavuje klíčů. Měl by mi je pak vrátit a měl bych tím získat přístup i do místnosti s tiskárnou. Trošku mi tím kazí plány, protože jsem tím ztratil přístup do laboratoře. Nemůžu tak provádět lotroviny, které jsem měl dnes v plánu. Odkládá se na dobu, až budu mít klíče.

Na oběd mám tentokrát něco na způsob svíčkové. Přesněji omáčka tak působí. Maso je tvořeno vepřovou roládou uvnitř s něčím na způsob brusinek. Příloha jsou brambory.

Večer mě Wagner zamyka v kancelari. No, není to jako vězení. Jedná se o to, že nemám klíče a místnost by neměla zůstat odemčená. Naštěstí zamykání ovlivňuje pouze vnější kliku, takže ven se dostanu. Způsobil jsem tak ale pár lidem menší šok, neboť předpokládali, že zamčená místnost je prázdná.

Venku je pořád pěkná zima. Doufám, že se počasí trochu umoudří. Mám sice rád zimu, ale ne takovouhle vlezlou, kdy to vypadá, že bude pršet. To musí být pořádná zima se sněhem. Tohle je o ničem. Začala mě z toho bolet hlava. No snad to je jenom pro dnešek.

17.9.2008 Asi začnu kopírovat zápisy z jednotlivých dní. Ze života zde se pomalu stává rutina, takže není moc co nového psát. Dopoledne opět peru. Tentokrát kapesníky, ručníky a utěrky. Takže do školy odcházím až v poté, co je prádlo vypráno. Znamená to, že na místo určení se dostávám až kolem jedenácté. Je to dost pozdě, ale to nevadí. Zatím stejně studuju manual k aparatře. A dnes nemám v plánu žádnou jinou práci. Pokud nepočítám to, že nechávám běžet výpočty. Ale k tomu není potřeba moc energie, pokud nepočítám pohyb prstů nutný k zadání příkazu "make".

Na oběd odcházím dost pozdě. Mám pečené kousky masa s žampióny a rýží. A samozřejmě zeleninu. Je to velmi dobrý oběd. Možná se mnou někteří nebudou souhlasit, ale to je tak všechno, co mohou.

Večer jdu hrát volejbal. Vypadá to, že minulý tréning na mě nějaké stopy zanechal. Tentokrát jenom velmi slabě cítím ramena. Naproti tomu ale mám nějakou nataženou ruku, či co. konkrétně mě bolí dlaň. Ale doufám, že to taky rychle odezní.

Domů se tak dostávám až kolem desáté. Jsem děsně utahaný. Což je divný, protože volejbal zase za tak náročný nepovažuju. Takže akorát navštěvuji sprchu a jdu spát. Dobrou noc strýčku Fido. Dobrou noc děti.

16.9.2008 Zase jeden málo zajímavý den. Je zima a občas prší. Krásné počasí tu už nějakou dobu nebylo. A zatím to vypadá, že ani nebude.

Ve škole tisknu Wagnerovi svoji diplomku. Chvilku s tím zápasím, ale nakonec přece jenom tiskny oboustranně všechny stránky. Sice na to Wágner asi dnes nebude mít čas, ale to nevadí. Aspoň mám po zbytek dne čas na čtení článků.

K obědu si dnes dávám filé. S rýží a jako obvykle se zeleninou. Je dobré, i když ta omáčka, je trošku zvláštní. Asi její chuť nedokážu pořádně popsat. Nejvíce asi připomíná koprovku.

Večer cestou ze školy potkávám Toma Hodera. Poslední z českých fyziků, kterého jsem ještě nepotkal. Zve mě na chvilku k němu domů. Protože ho už nějakou dobu znám, tak nemám strach, že by mě zatáhl někam do houští, takže přijímám. Ono, ne že bych předpokládal, že by mě zde někdo jiný měl v úmyslu zatáhnout do houští. Tomáš má čas jenom chvilku,tak diskutujeme o našich projektech zde v Greifu. Domlouváme se také, že v neděli bychom udělali u nich na zahradě grilovací párty. Aspoň mám na víkend nějaký program.

15.9.2008 Dnes pokračuji v navštěvování laboratoře. Ovšem dnes je to s trochou vzrušení. Tedy spíše se smůlou. Když vycházím z domu, je hnusně zataženo. Postupně začíná mrholit. Když se blížím ke středu města, přechází mrholení do deště. Zjišťuji, že deštník jsem nechal na kolejích. No jo, vracet se mi nechce.

Do kanceláře tak dorážím s pěkně mokrou bundou. Naštěstí nepromokla. Během pěti minut ale déšť ustává a po zbytek dne je pěkně. To je určitě naschvál.

Mám schůzku s Wágnerem. Dává mi specifikaci měřicího programu, takže ho budu snad moct případně upravit pro měření argonu. Také mi dává na přečtení sborník z Hakone. Vypadá to, že budu mít co dělat.

K obědu mám tentokrát obalovanou kuřecí kapsu. Jako přílohu si dávám brambory a míchanou zeleninu. Je to výborný oběd. Nebo aspoň mě výborně chutnal.

14.9.2008 Hrozně ošklivé dny se občas stávají. A tady se to stalo zrovna dnes. Když jsem se ráno probudil a vyhlédl z okna, shledal jsem, že něpěkně leje a občas i prší. Usuzuji, že takovéhle počasí je dobré přečkat v posteli a proto opět zalézám pod peřinu.

Další probuzení následuje až kolem jedenácté. Počasí venku se příliš nezlepšilo, ale můj žalodek začal mít nepříjemné připomínky o jeho zanedbávání. Takže lezu z postele a dělám si snídani. Zbytek dne pak vzhledem k venkovnímu počasí trávím doma.

Vzhledem k časové vzdálenosti mezi snídaní a obědem, dávám si k obědu pouze polívku a pak ke svačině jablko. Stejně asi nebudu mít žádný pohyb.

K večeru začíná být na kolejích trochu zima. Možná je to tím, že se nehejbu, nevím. Zkouším proto pustit topení i když nepředpokládám změnu jeho teploty. Jsem potom velmi mile překvapen, když po pár minutách mě začne pálit ruka položená na topení. Možná ho budu muset trochu stáhnout. Přes noc ho tedy nehávám mírně puštěné.

13.9.2008 Dopoledne mám naplánovaný setkání s těma mormonkama. Sem zvědav, jak to dopadne. Takže kolem deváté se vyskytuji na hlavním náměstí v oblasti pošty. Jak vidím, dámy nelení a mezitím lanaří nějakého náhodného kolemjdoucího. Jsou velmi překvapeny, že jsem se ukázal. To ještě netuší, co všechno jsem si na ně vymyslel. Jako první věc je přesvědčuji, že vycházka kolem řeky je úžasný nápad. Cestou vedeme diskuzi o všem možném od knihy mormon až po Život Briana. Taky se mi z nich podařilo vypáčit, jak že si představují ten přechod izraelitů do Ameriky 600 let před kristem. Hmmmm, Thor Heyerdahl by z nich měl radost. Tedy z toho zpusoby, nikoliv z toho jak předpokládají, že by Izraelci mluvili a psali Egyptsky. Asi mají mormoni bordel v historii. Kromě toho ani jedné z dam jméno Thor Heyerdahl nic neříkalo, což mě trošku překvapilo.

Výsledkem celé procházky jsou dvě mírně frustrované dámy. I když to na sobě nedávají moc znát. Už mi nenabízí další schůzku, akorát bych si prý měl poslechnout nějaké vysílání vedoucího mormonů. Zajímalo by mě, proč vždycky setkání s podobným typem lidí končí tím, že seznají, že já holt nejsem ten pravý, Vetšinou tak končí i veškerá setkání na Čáře v Brně. A rozhodně to není tím, že bych nejevil zájem. Možná naopak jevím příliš velký zájem a kladu moc nezvyklých otázek. Prostě a jednoduše mormonem nebudu.

Následuje příprava oběda. Protože jsem v kuchyni nenašel žádný vhodný olej, jdu si ho koupit do obchodu. Při cestě zpátky potkávám Alexe. Tedy původního Alexe. Má tady ještě nějaké zařizování ohledně stěhování. A protože už delší dobu přemýšlím, co udělat s druhým řízkem, zvu Alexe na oběd. Neodmítá, takže spolu obědváme a kecáme o tom, jaká je to debilita malovat v místnosti pouze jednu stěnu.

Po obědě si dávám chvilku odpoledního klidu. Člověk taky musí mít kdy tloustnout, ne. Následně vyrážím za Honzou Schefrem, neb jsme domluveni, že něco podnikneme. Honza mi děkuje za to, že jsem skutečně přišel, protože by prý jinak skejsl u televize. Protože už od rána silně fouká, jdeme spolu pouštět draka na Eldenskou pláž. Tam nás ale čeká studená sprcha. Tedy jenom imaginární studená sprcha, neb za vstup na pláž jsou vybírána dvě eura na osobu. Pokoušíme se to uhrát na to, že jsme cizinci a nerozumíme, ale neúspěšně. Tak se přesouváme kousek za hranice pláže, kde není písek, ale vysoká trává. Na pouštění draka to naprosto stačí. Protože se jedná o relatvně rychlého řiditelného draka, užíváme si sním spoustu srandy. A pokud budete hodné, milé děti, ukážu vám i nějaké video.

Cestou zpátky jedeme kolem ruin v Eldeně, kde se zrovna připravuje koncert skupinu Pink Floyd. Dobře, dobře, nešel jsem tam, tak mě za to nekamenujte. Nejsem zrovna nadšenec do této skupiny, i když se jedná o skupinu značně známou. Možná jsem o hodně přišel a možná taky ne. Nevím.

12.9.2008 Konečně je pátek. Ne že bych v průběhu týdne nějak tvrdě pracoval, ale teď mám na flákání oficiální alibi. Rozhodl jsem se tedy, že si víkend prodloužím. Stejně se to skoro nikdo nedozví. Také mě k tomuto rozhodnutí donutil aktuálně prošetřovaný případ zákeřného zmizení všech utěrek z kuchyně. Bohužel všechny stopy nasvědčují tomu, že pachatelem je Alex.

Takže balím svůj batoh a foťák a vyrážím na druhý konec města do Elisen Parku. Protože kola stále nemaje, pohybuji se po vlastních nohách. Znamená to, že cesta se značně protáhne. Na inkriminovaném místě zjišťuji, že nejmenší balení je 8 utěrek. No co se dá dělat. Aspoň budu moct některé používat i na zábavnější věci. Akorát ještě budu muset přijít na to, které zábavnější věci to jsou.

Protože ještě je docela brzo, beru to cestou zpátky oklikou přes les v Eldeně. Tam podnikám průzkum terénu. Občas se při tom prodím po pás v kopřivách a cestu před sebou spíše tuším, než vidím. Jsem holt trochu cvok, co musí všude vlézt. Aspoň dělám fotodokumentaci, po jakých cestách že to vlastně kráčely mé nohy.

Na koleje se tak vracím až asi po čtyřech hodiných. Je na mě poznat, že jsem chození moc netrénoval, protože jsem naprosto vyřízenej. Aspoň mám další důvod si zatím nekoupit kolo a nemusím to svádět na lenost nebo snad neschopnost.

Jo a málem bych zapomněl. Cestou na nákup jsem se stavil na oběd. Bylo filé zapékané v jakési rajčatové omáčce s rýží a zeleninou. Také to nebylo špatné, akorát trochu horké.

11.9.2008 Ve srovnání se včerejškem je dnešek naprosto nudný. Nekonají se žádné neočekávané akce, ani nic podobného. Akorát ráno si uklízím oblečení, které jsem včera vypral. Ve škole si pak konečně dávám aparaturu do použitelného provozu. Super, ted budu muset počkat na Wagnera a zjistit, zda existuje nějaká podrobný dokumentace k ovládacímu programu.

Na oběd jdu tentokrát opět s Honzou. Jdeme do malé menzy. Oba si dáváme řízek s bramborovým salátem. Řízek je výborný. Bramborový salát je na mě moc kyselý. A mám pocit, že tam není majonéza, ale nějakej jogurt.

Zbytek dne jsem ve škole. Pořád ještě cítím, že jsem včera hrál volejbal. Kromě noh mě bolí i ramena a kupodivu i břicho. To sice jenom trošku a pouze při některých pohybech, ale přesto je to otravný. Doufám, že zítra se budu cítit líp.

10.9.2008 Dnešní den se ukázal být podstatně zajímavější, než se zpočátku zdálo. Hlavně jeho závěr. Ale abych nepředbíhal, vezmu to všechno pěkně od začátku. Tedy od rána. No ono to zase tak úplně ráno nebylo, ale budiž. Probudil jsem se něco před půl devátou, zazíval si a odebral si vyčistit zuby. Pak následovala snídaně sestávající z chleba s marmeládou a hrnku mlíka. Až doposud je to naprosto obyčejný a nezáživný den. Ovšem věci se mají brzy změnit.

První změna hned následuje. Vyrážím nakupovat. Ne, že bych nakupovat nechodil, ale zatím jsem vždy chodil nakupovat večer. Tentokrát mě k nákupu ale donutil zmenšující se počet čistých ponožek. Koupil jsem totiž prášek na praní. Holt jsem tady žádnej nenašel, takže mi nic jiného nezbylo.

Další neobvyklá akce je tím pádem jasná všem. Sbírám většinu špinavého oblečení a vyrážím do prádelny. Pro rejpaly: ano, většina mého špinavého oblečení tvořily ponožky a ano, pral jsem je dohromady s dalším oblečením. Ale aby z toho někdo neměl noční můry dodávám, že při balení se do německa jsem s tímto počítal. Proto většina mého oblečení a téměř všechny ponožky jsou tmavé barvy. Takže bych to pral dohromady stejně.

Praní zde trvá zhruba hodinu, takže tento čas trávím celkem obvykle. Zírám do počítače. Když už se chystám vytáhnout prádlo z prádelny a pračky, objevuje se blesk z čistého nebe. Tedy ono o nebe je dost zatažené a ten blesk měl podobu mého spolubydlícího Alexe. Přijel se svou maminkou pro nějaké věci. Vypadá tak trochu jako gorilka. Tedy Alex tak vypadá, ne jeho maminka. Je dost vysoký a působí mohutným dojmem. Chvilku s ním kecám. Ověřuju si, že můj odhad byl správný a Alex skutečně studuje umění. Anglicky prý moc neumí, ale zatím jsem nezkoušel, jestli se s ním anglicky domluvím. Taky se dozvídám, že jsou tady pouze na otočku a přijede až na začátku října. Takže zbytek měsíce budu mít pokoj pro sebe. Hmmmm, toho bych měl nějak využít.

Další část dne je opět neobyčejně nezajímavá. Prostě se přemisťuji do laboratoře, kde se věnuji aparatuře. Píše mi Honza, že se mnou dnes na oběd nemůže. Nevadí, zvládnu se najíst i sám. Možná.

Vypadá to, že oběd zvládám. Měl jsem klobásu se zelím a bramborama. Po obědě si dávám chvilku pauzu a pak jdu dělat paparazziho do aroreta. A jak mi to šlo můžete zhodnotit sami. Já vím, možná to chtělo okořenit nějakou tou lepou celebritou, ale rhododendrony zrovna nekvetly.

Po návratu z arboreta se opět uklízím do laboratoře. Po delším snažení se mi daří rozchodit na slušné úrovni aparaturu. Ještě nějak nechodí synchronizace, ale ru zatím nepotřebuji. I když vlastně potřebuji, ale to nechám na zítra. Stejně už je pomalu čas jít do volejbalu.

Jo, přesně tak. Opět zde chodím do volejbalu. Akorát jsem si tentokrát místo kraťasů vzal podvlíkačky. Já za to nemůžu. Oboje mají stejnou barvu a mám je uložené ve stejné polici. To se pak člověk splete velice snadno. Tak jsem hrál v normálních kalhotech. Nebylo to nic moc, ale lepší než drátem (či jakýmkoliv ostrým předmětem) do oka. Je poznat, že jsem ten půlrok volejbal prakticky nehrál. Ke konci mě dost začínají bolet stehna. Ale to se snad časem zlepší.

Domů se vracím již za tmy. Cestou potkávám dvě mormonky. Chvilku na mě zkouší mluvit německy, ale moc úspěchu to nepřináší. Když ale zjišťuji, že jsou z USA, přepínám na angličtinu a zde mám přece jenom větší slovní zásobu. Nakonec mě přesvědčily na to, že si v sobotu půjdem pokecat. Aspoň mám na sobotu nějakej program. Předem ale předesílám, že se mormonem stát nehodlám, že v tomto ohledu je jejich snažení marné. No, uvidím v sobotu, jak si s tím poradí.

Pokračuji domů, ale zlákala mě jakási hudba. Jsem holt tvor zvědavý. Naštěstí to nebyla žádná bludička, ale na hlavním náměstí hrála skupina KARAT. Buďto jsem začal být tolerantnější, nebo se to fakt dalo poslouchat. Akorát mě trochu nakrkli, když v jednom bluesu na konci přešli do úplně jiného rytmu. Takhle kazit blues. No fuj. Nevím, jestli se jedná o nějaký festival, nebo o co vlastně jde. Na věži pošty visí velký transparent s nápisem Ein Himmel auf Erden. Budu se muset zeptat strýčka Googla, co o tom ví. Vřak on už bude vědět. Nechám to ale na zítra, protože teď jsem příliš unaven.

Domů se tak dostávám až kolem půl jedenácté. Cystám si večeši a v průběhu příprav se objevuje další ze spolubydlících. Jmenuje se Korinna. Teď je tady kvůli autoškole. Jinak také studuje umění a baltistiku. Podnikám malý průzkum ohledně angličtiny. Vypadá to, že tady nebude problém. Korinna se ale velmi rychle vzdaluje, protože prý musí brzo ráno vstávat. Snad je to pravda a není to tím, že bych ji k smrti vyděsil.

Tak a tady jsou ty kytky:

9.9.2008 Další den bez Wagnera. Nevím, jestli mám být rád, nebo ne. Plánuju ověřit funkčnost aparatury a napsat program na třídění článků. Ale prvně musím vyřídit zápis. Vyrážím proto na Auslandsamt. Povolení od nich dostávám obratem. Takže zde bez problémů. Uvidíme, co na to řeknou na sekretariátu.

Jak to vypadá, tak sekretariát jesti taktéž bez problémů. Mám všechny papíry, které chcou, takže mi vystaví potvrzení o studiu a složenku na 50 euro. Nojo, byrokracie musí být i kdyby na chleba nebylo.

Těsně před plánovaným odchodem na oběd mi volá Honza, jestli s ním půjdu na oběd. Ale proč ne, říkám si. Kazím ale Honzovy plány na jídlo v S-Baru, neb ještě kola nemaje, jsem odkázán pouze na svoje nohy. Vyrážíme tak do jedné kantýny v blízkosti. Prý tam chodí i Wágner. Dávám si karbenátek. Jídlo je o něco dražší, než v menze, ale také je dobré.

Zpátky se vracíme přes arboretum. Je celkem velké a mají tam nádherné vřesoviště. Bohužel s sebou nemám foťák. Ale zítra se sem vrátím a udělám pár fotek. Snad nebude pršet.

Zbytek dne trávím zavřený v laboratoři. Testuju, jak funguje aparatura a podobné blbinky. Vyapadá to, že až na pár drobností budu schopen měřit. S tímto vědomím se balím a vyrážím domů. Tam při umývání nádobí po večeři shledávám, že mi zmizela utěrka. Pravděpodobně ji sbalil ten student, co se odsud stěhoval. Asi předpokládal, že je jeho, neb je výrazně podobná místním utěrkám. Ach jo. Holt asi budu muset koupit novou.

8.9.2008 První den, kdy vyrážím normálně do školy. Vstávám proto už v 7 hodin. Do devíti si ale ještě čtu jakýsi článek. Do školy tak dorážím kolem desáté. Vzhledem k tomu, že Wágner je na konferenci, tak zatím moc práce nedělám. Především si dělám pořádek ve svých adresářích a článcích. Jde to pomalu a zabírá mi to prakticky celý den. Kromě toho mám rozběhnyté simulace, které mají ukázat zápalné napětí v argonu při současné experimentální konfiguraci.

Na oběd jdu do malé menzy. Tam mě naprosto překvapuje množství přítomných lidí. Menza je totiž téměř prázdná. Bude to tím, že ještě nezačal semestr. K obědu si dávám vepřový steak s rýžía omáčkou. Vynikající!

Večer opět trávím na kolejích. Doinstalovávám pár potřebných věcí do linuxu. Zkouším také zkompilovat Ufo Alien Invasion. Bohužel to má požadavek na 24bitovou barevnou hloubku a já můžu nastavit maximálné 16bitů. Snad to v novější verzi opraví.

7.9.2008 Vstávám o něco později, než jsem měl v plánu. Když snídám, slyším zvony z kostela. Nějak si nepamatuju, že bych je kdy slyšel na kolejích loni. Rychle se proto obléknu a jsu zjistit, jestli náodou nezměnili čas bohoslužeb. Vypadá to, že se jednalo pouze o zvony z Domu. V Jaccobikirche jsou bohoslužby jako vždy v půl jedenácté. Moc lidí tam není, takže kostel působí značně prázdným dojmem. Kázání ale moc nerozumím. Budu se asi muset do té němčiny trochu více zaposlouchat.

K obědu si dělám rýži s tuňákem. Je to celkem dobrý, akorát jsem si zapomněl koupit cibuli. Tady by se hodila. Odpoledne čekám, že přijde Martin Binder. Nepřišel! Potvora! No co se dá dělat. Zase další den ztrávený doma místo venku. Někdy to holt člověku nevyjde.

Večer se objevuje jeden ze studentů, co tu bydlel minulý semest. Má se v plánu přestěhovat na Geschwisterscholl Strasse. Tak spolu chvilku kecáme. Umí výborně anglicky, takže němčině se mi opět podařilo se vyhnout. Dozvídám se od něj, že je skaut a právě se vrátil z jakési skautské akce. Takže nějakou dobu kecáme o skautingu v Německu a v Česku. Vypadá to, že si jsou tyto organizace dost podobné. Jako zajímavost navíc se dozvídám, že můj pokoj byl skutečně smíšený. Bydlel zde Alex a ta holka co se stěhovala, když jsem přijel. Jak k tomu došlo se neví. Spolu neměli nic společného a asi se pravděpodobně dřív ani neviděli.

Nikdo další zatím nepřijel. Uvidím tedy, zda tu příští týden budu zase sám, nebo zda se konečně někdo objeví.

6.9.2008 Dnes není moc co psát. Můžu zkusit stokrát napsat "nuda", ale asi by to nikoho nenadchlo. Možná bych to pak mohl ale vydávat za umělecké dílo. Dokonce i báseň.

Venku je hnusně. Pokud zrovna neprší, tak to vypadá, že každou chvíli začne. V takovémto počasí nemá smysl chodit ven. Takže většinou sedím doma u počítače. Když zrovna ne u počítače, tak si čtu, nebo něco jím. Protože neplánuju žádný velký pohyb, tak si k obědu dávám pouze sýr.

Večer se počasí trochu zlepšuje. Dokonce vylezlo i sluníčko (a není sedmitečné). Takže toho využívám a vyrážím na procházku. Jdu do oblasti, kde jsem ještě nebyl. To je směrem na jihovýchod. Je tam jakási zahrádkářská kolonie a vilová čtvrť. Připomíná to takové ty novodobé satelity v blízkosti měst. Akorát toho zdobení tu není až tak moc. Nejhorší je asi blok velkých přízemních domků s nízkou střechou. Vypadá to, jako kdyby se někdo nemohl rozhodnout zda plochou střechu, nebo sedlovou, tak zvolil kompromis. Prostě hnus.

Cestou se dostávám i mimo měto. Je zde celkem dost polí s kukuřicí. Jeden klas kradu a zkoumám, v jakém je stavu. Ještě se dá jíst, ale už je skoro přezrálá.

5.9.2008 Dnes vyrážím nechat se zapsat na studium na univerzitě. Bohužel všechno nejde tak hladce, jak bych čekal. Chcou odě mě jakési povolení z Auslandsamtu. Nejsem si tak uplně jistý, jakéže povolení to má být. Budu si muset na Auslandsdamt zajít a zjistit to. Bohužel tam mají otevřeno jenom v úterý a ve čtvrtek. Takže tento týden nic nebude.

Chvíli jen tak courám po městě a pak se vracím na koleje. Ale jenom na chvilku, protože vzápětí vyrážím do menzy na oběd. Dávám si kuřecí maso na paprice s bramborama a květákem. Hmmm, není to špatný. Po obědě pak jdu do školy. Mám v plánu si vyzvednout sborník abych měl přes víkend co číst a furt neseděl u počítače. Tam úplně čirou náhodou potkávám s Honzou Schefrem. Už skoro týden se ho snažím potkat v menze ale neúspěšně. Od něj se také dozvídám důvod, neb do menzy prakticky nechodí. Domlouváme se ale na nějakém srazu.

Vracím se na koleje. Ten sborník je hnusně velkej a protože jsemsi nevzal batoh, tak ho musím nést v ruce. Dorážím na koleje, odhazuji sborník v dál (na stůl), popadám batoh a jdu do obchodu nakoupit si na víkend. Zárověň uvažuji, co budu přes víkend dělat. Asi vyrazím na celodenní výlet do Eldeny. Doufám, že bude lepší počasí, než dnes. Teď je zataženo a možná bude pršet.

4.9.2008 Nějak jsem dneska zaspal. Ne že by to něčemu vadilo, ale skutečně jsem neplánoval vstávat až v deset. Pravděpodobně za to může ta jeskyně ve které žiju. Když člověk nechá zatažený žaluzie, je tady pěkná tma i když venku svítí sluníčko.

Po snídani sedím chvíli u komplu. Je to děsná nuda. Začínám uvažovat, jak si zde zorganizuju čas. Uvažuju o tom, že ráno budu chodit běhat. Škoda, že ta pěkná cesta kolem řeky je tak daleko. Ještě si to budu muset promyslet.

Na oběd tentokrát opět vyrážím do menzy. Tentokrát mám sekanou s bramborovýma kroketama, salátem a jakousi bílou omáčkou. Nedokážu určit co v té omáčce přesně je. Cestou domů se zastavuji na univerzitě abych se imatrikuloval. Bohužel mají otevřeno jenom dopoledne, takže dnes nic nevyřídím. Zbytek dne pak trávím u počítače hledáním nějakého sci-fi komixu. Nenapadá mě totiž zrovna nic zajímavějšího, co dělat. Už je to se mnou tak špatný?

3.9.2008 Dnešní den považuji za značně flákací. Dokončil jsem úklid ze včerejška. Odpoledne neodolávám a vydávám se do Wiecku dát si Fischbroetchen. Jsou pořád stejně dobrý, pouze o něco zdražily. Holt inflace je potvora.

Ve městě je poznat, že se jedná o pracovní den. Přístav je skoro bez lidí a i když je pěkně, tak na moři jsou jenom dvě plachetnice. Jedinou zajímavostí je jakási luxusní lo%d kotvící v přístavu. Vypadá hrozně. Nad palubou má jenom jedno patro, Zato je dlouhá jako 5 autobusů (mám ověřeno, neboť dva stály hned vedle ní).

Nevím, zda mi tato procházka prospěla. Večer se cítím poněkud mizerně. Mám rýmu a celkově se cítím nachlazeně. Uvidím zítra, zda se to náhodou nezhorší. Doufám, že ne.

2.9.2008 Dnes jsem si dal k obědu lososa. Nebo aspoň se to tak jmenovalo. K tomu brambory, jakousi bílou omáčku a zeleninu. Bylo to dobré, akorát pochybuju, že se jedná o lososa. Nebo se lososi přebarvili nabílo a ypoměli mě o tom informovat.

Zbytek dne probíhal podle včerejšího plánu. Ráno mám meeting s Wágnerem. Věnoval mi klíče od laboratoře a 700 Euro. Pak se jeřtě zastavuji na Auslandsamtu vzřídit nějaké drobnosti. Odpoledne pak věnuji uklízení. Je to prace jako pro bažanty. Naštěstí tu není žádný mazák, aby toho využil. Dlaždičky v koupelnách mají protizkluzovou úpravu. V praxi to znamená, že jejich povrch nejvíc ze včeho připomíná žraločí kůži (ne že bych něco věděl o žraločí kůži), která zase připomíná jemný smirek. Už je mi jasné, proč žraloci nelezou z vody. Jestli jim jde umývání stejně špatně, jako umývání těch dlaždic, tak ztráví 25 hodin denně koupáním a na lezení z vody jim nezbyde čas.

1.9.2008 Tak jsem zase v Greifswaldu. Nojo, už je to tak. Ne že bych byl z tohoto města nějak nadšenej. Ale přece jenom se zde dá dělat trochu jiný výzkum, než na MU. A kromě toho takz lépe platí. Jak už to ve světě chodí, prachy až na prvním místě.

Takže jsem si v průběhu předchozího týdne sbalil všechny saky paky do dvou batohů (ano, jeden z nich byl malý příruční) a v neděli večer nasedl na autobus směr Berlín. Člověk by čekal, že se vstupem do Shengenského prostoru zmizí pasové kontroly. Ale ono ne. Hned za hranicema nás odchytla kontrola a do autobusu naklusali dva policejní maníci. Všem občanům zemí mimo Schengenský prostor zabavili pasy a odklusali je oštemplovat. Výsledkem bylo asi čtvrthodinové zdržení.

V Berlíně mám na přestup hodinu a půl. Takže nemusím nikam spěchat a nejsem ve stresu. V pohodě se S-Bahnem přesunuji na Hauptbahnhof, kde si kupuju jízdenku do Greifu. Na místo určení se tak dostávám poměrně brzy, již kolem půl desáté. Mám tak opět hodinu a půl čas do doby, než příjde Hausmeister. Posilam SMS rodičům. Vzpadá to, že se na mě domluvili. Odpověď od maminky: "Dobre odpoledne zdravim do Greifu. Dej vedet ,kde bzdlis a vubec staci mail vecer I". Čas přijetí zprávy 9:42. Od tatínka: Ahoj Peto, diky za zpravu. Dej pak jeste vedet jak a kde jsi ubytovan. A mej se tam. T." Čas přijetí zprávy 9:42. Kdebych byl paranoidní, tušil bych nějaké spiknutí.

V jedenáct si tak jdu vyzvednout klíče. Objevuje se ale závažný problém. Místnost, kterou mám dostat není volná. Hausmeister si to proto ještě jednou telefonicky ověřuje, ale vypadá to, že jsem se nespletl v nahlášení čísla pokoje. Tak se jdeme osobně přesvědčit na místo činu. Tam zjišťujeme, že místní nájemnice (Mimochodem celkem sympatická holka, pozn. pro sestry :) se akorát stěhuje do jiného pokoje. Takže mi předává klíč a akorát musím chvilku počkat, než si odnese věci. Byt je o poznání menší, než byl ten předchozí. Z nájemníků zde zatím nikdo není, pouze vím, že za spolubydlícího budu mít nějakého Alexe. Že by svět byl až tak malý?

Vybaluji se a vzrážím do města do banky, nahlásit, že jsem opět tady. Vše je bez problémů. Následuje výlet do menzi, kde doufám natrefit někoho z čechů. Tak velká štěstí ale nemám. Vracím se tedy zpátky na Fleischerwiese. A hele, koho to vidí mé oko státi před bývalím bytem. Není to pocestný??? Není to pocestný, je to Alex. Svět je holt malý. I když od Alexe se dozvídám, že to není zase tak velká náhoda. Všem studentům, kteří měli v úmyslu se přestěhovat došel v pátek dopis, že na to mají toto pondělí. Takže proto je tady teď tolik studentů. Slibuji Alexovi, že mu pomůžu se stěhováním. Bohužel se ukazuje, že stěhovat se bude až zítra, protože jeho nový byt potřebuje vymalovat. Aspoň tedy spolu kocáme. Dozvídám se, že Marii se povedlo dostat do Norska a Trung je pořád tady. Taky bych ho měl časem pozdravit. Slibuji Alexovi, že pokud budu mít zítra čas, že mu pomůžu se stěhováním.

Následně se přesouvám k sobě do bytu. Je tu všude děsnej bordel, takže zátra asi provedu generální úklid. Venku začíná pršet. Asi si dám sprchu a půjdu spát. Možná ještě kouknu na nějaký film. Mám stůl hned u postele, takže to je bez problémů. Nesmím ještě zapomenout změnit rozložení klávesnice. Jak někdo můýe psát na "qwertz" to nepochopím. Ja teda ne!