Byla jsem ráda, že mám na sobě plovací vestu.
|
Minnesota je země 10 000 jezer, jak hlásá její státní poznávací značka na autech.
Můj kamarád Martin, který je členem univerzitního jacht-klubu,
nás v říjnu vylákal na plachetnici pod záminkou, že potřebuje loď zatížit.
Podle předpovědi mělo být ten víkend slunečno a velký vítr. Oboje se splnilo a
na Lake Harriet
bylo nádherně i když na vodě poněkud "frišno", takže jsem potom ještě několik
hodin rozmrzala. Ačkoliv poprvé na plachetnici, zúčastnila jsem se hned závodu.
Vše proběhlo hladce. Tedy až na počáteční zmatky kolem uspořádání či utažení
spousty lan a vykasání plachty a kosatky díky čemuž jsme propásli start závodu :-)
Martin přemýšlí, jak vlastně patří všechna ta lanka.
|
To byl potom samozřejmě i důvod, proč jsme v závodě skončili poslední :-)
I tak to byl ale zážitek, protože loď v tom silném větru skutečně valila a
když se do ní vítr opřel, dostala jsem strach, abychom nenásledovali jednoho
ze závodníků, který už loď do vody otočil. Ani s plovací vestou by to v té zimě
nebylo nic příjemného. Každopádně budu muset tuhle aktivitu ještě někdy zkusit,
ale raději v létě!
|
|
Na poslední chvíli ale přece jsem se koncem října rozhoupala ke dvěma výletům
za podzimními barvami. Prvním výletem jsem samozřejmě zamířila na sever k
Lake Superior (Velké jezero). Podél jeho severního pobřeží vede skutečně
velmi pěkná, víc něž 330 kilometrů dlouhá, turistická cesta
Superior Hiking Trail. Vybrala jsem si její
krátkou část vedoucí
státním parkem Tettegouche, protože se v této oblasti
vyskytují i javorové lesy, které se na podzim barví do jasně žlutých a
červených barev.
Pohled na Fazolové jezero (Bean Lake).
|
Ačkoliv jsem o týden minula skutečnou kulminaci barev a část "zlata" už ležela
na zemi, bylo tam moc pěkně a pár fotek se povedlo. Cesta tam je z Minneapolis
poměrně dlouhá, zhruba 340 km, a i když z velké části po dálnici zabere skoro
čtyři hodiny. V pátek jsem intenzivně dělala experimenty a v noci se mi jet
nechtělo, takže jsem nakonec vyrazila až v sobotu ráno. To vše i s vědomím,
že předpověď počasí na sobotu je mizerná, zataženo a velmi silný vítr, tedy nic
pro fotografování. Rozhodnutí to bylo docela správné a navíc cesta líp ubíhala,
protože krajina byla podzimně barevná. Do parku jsem přijela kolem oběda, který
jsem si uvařila zavřená v autě kvůli velké zimě a větru. No a po něm už nezbývalo
nic jiného než vyrazit do počasí, do kterého by člověk psa a určitě ani naši
Sáru nevyhnal:-) Plánovala jsem udělat v parku dvoudenní "kolečko", takže jsem
záměrně z parkoviště zamířila po turistické cestě kolmo na Superior Hiking Trail
směrem k Nipisiquit a Mic Mac Lake
(viz mapa cesty).
Po cestě byly tři pěkné výhledy na okolní
lesy a Velké jezero, takže jsem litovala, že slunce nechtělo ani na chvíli vykouknout.
U třetího jezera po cestě, Lake Tettegouche, jsem se na rozcestí pořádně zamotala
a nakonec jsem po pendlování tam a zpět musela chtě nechtě naznat, že cesta
vedoucí na jihozápad znázorněná na mapě zřejmě neexistuje. V zoufalství jsem
tedy vytáhla kompas a vydala se bažinou a hustým lesem patřičně sakrujíc na
správu parku. Nakonec jsem narazila na jakousi malou cestičku, která ale
docela dobře mohla být korytem vyschlé řeky. Nicméně mířila ke skutečné cestě
a k dalším několika rozcestím až mě konečně přivedla na Superior Hiking Trail
a první směrovku. Ta byla pro mě docela překvapením. Čekala jsem, že se objevím
poněkud jižněji. V plánu jsem totiž měla přespat v tábořišti u Bear Lake.
Pohled dolů z útesu nad Medvědím jezerem (Bear Lake).
|
Jenže už se pomalu stmívalo, a tak jsem vzala za vděk druhým nejbližším
tábořištěm poblíž "Kulaté" hory (Round Mountain). To první bylo obsazené a i ve
druhém už byly dva stany, teda překvapivě hodně lidí v té zimě ještě chodilo
po horách! Postavila jsem stan, uvázala jídlo na strom a využila už hořící oheň
k opékání špekáčků. Amíci samozřejmě zvědavě koukali, že si někdo může dělat
Hot Dog na špejli :-)
Další den ráno se přesně podle předpovědi počasí radikálně změnilo a vítalo mě
sluníčko s trochou rozfoukaných mraků na obloze. Šla jsem se podívat na vyhlídku
z Kulaté hory a potom dál k Bear Lake a Bean Lake. Tam se mi to moc líbilo,
protože především Bear Lake je obklopeno vysokými skalnatými útesy, po kterých
vede cesta. Strávila jsem spoustu času focením a tak jsem měla co dělat, abych
alespoň trošku za světla dorazila zpátky k autu. Výlet to byl ale bezvadný, škoda
že už se tam hned tak nepodívám.
|
|
Stromy u řeky v Minneapolis se koncem října rychle barvily, a tak jsem
uvítala předpověď počasí na předposlední neděli v říjnu, která hlásala slunečno a vyrazila
s Markem autem na jih prohlédnout si útesy na březích Mississippi. Podle rady již osvědčené
knížky "National Geographic Guide to Scenic Highways and Byways" jsme cestu podél
řeky začali až od městečka Red Wing na Minnesotské straně (v této oblasti je Mississippi
hraniční čárou mezi státy Minnesota a Wiscosin). Odtud jsme potom pokračovali ležérním
tempem se spoustou zastávek po silnici U.S. 61 až do La Crescent (Minnesota)
a La Crosse (Wisconsin).
Ve Frontenacu by se zřejmě nemělo dát zabloudit, říká mapa.
|
Red Wing působilo v neděli po osmé hodině ráno velmi ospalým dojmem. Nicméně střed města se mohl
pochlubit opravenými domy z 19. století včetně elegantního hotelu St. James, ve kterém
kdysi spávali kormidelníci parních lodí. Kousek na jih potom Mississippi
vytvářela obrovské jezero Pepin, a tak jsme odbočili ze silnice, abychom navštívili
státní park Frontenac, který leží přímo na jeho břehu na vysokých útesech.
Autem jsme vyjeli nahoru nad jezero, kde byly nádherné výhledy, a odtud udělali menší
výlet. Nejprve se šlo kousek nahoře po naučné stezce, potom dolů podél vody
a při návratu prudce do kopce a hřebenovkou zpět. Počasí skutečně vyšlo, i když
nízko nad jezerem ležela místy mlha.
Na břehu jezera Lake Pepin.
|
Po časném obědě s výhledem na jezero
jsme pokračovali dál směr Lake City (největší přístav na řece, písečné pláže),
Wabasha (lesnatá krajina s ostrovy, mokřinami a močály kde žijí orli, tundra
swans - druh labutí Severní Ameriky, canvasback ducks - druh kachny
a zpěvní ptáci) až k státnímu parku John A. Latsch.
Tenhle park byl skutečně trpasličí nebo spíše ve vývoji, jak hlásala
cedule u vjezdu. V parku byla přístupná pouze jedna jediná turistická cesta, která
vedla na vrcholek jednoho z pěti útesů, Mount Charity. Ani se
příliš nedalo mluvit o turistice, jak poznamenal jeden z návštěvníku, protože
cesta spočívala pouze ve výstupu po snad tisíci schodech. Nahoře jsme
ale byli za naši námahu odměněni pohledem na Mississippi a okolí.
Po této krátké
vycházce jsme se jeli podívat na blízkou přehradu a zdymadlo "Lock and Dam No. 5",
která je, jak napovídá její číslo, v pořadí pátá od pramene Mississippi.
Škoda, že tudy zrovna neproplouvala nějaká loď,
protože zdymadlo mělo pozorovací plošinu pro návštěvníky. Jenže my jsme neměli příliš
času, a tak jsme pokračovali dál do městečka z 19. století jménem Winona. Město se
rozprostírá na písečné výspě Mississippi a na podzim se tady prý zastavuje zhruba
polovina "kanafasových" kachen (canvasback ducks)
migrujících ze Severní Ameriky na jih. Ty jsme tedy neviděli, ale
alespon jsem se snažila vyfotit bílou volavku ochotně pózující na jednom "bahňáku".
Bohužel všechny fotky na pořádném foťáku - zrcadlovce jsou ještě ve foťáku, takže
tady zatím najdete jen "odvar" z digitálu. Kromě pozorování ptáků je prý zajímavé
Připomínka starých romantických časů.
|
navštívit ve Winoně muzeum "Julius C. Wilkie Steamboat Center", které v opraveném
kolesovém parníku shromažďuje historické předměty. To jsme ovšem z nedostatku času
neudělali a jeli raději dál až k jedinému sklanatému ostrovu na celé délce řeky,
Trempealeau Mountain, který se zvedá do stejné výšky jako okolní útesy. Tady jsem
si udělala pár doufám hezkých fotek; no jo, budu muset ten film nějak rychle
dofotit.
Protože se blížil večer bylo před námi už jen "jablkové království" Minnesoty, městečko La Crescent,
a nedaleko odtud přes řeku na wisconsinské straně La Crosse.
U cesty přes La Crescent na turisty pochopitelně číhal farmářský obchod nabízející nejen spoustu
druhů jablek ale i nezbytné dýně (viz níže), jablečný mošt, med, marmelády, pravý javorový sirup
atd.
Atmosféře se prostě nedalo odolat, a tak jsme po ochutnávce různých druhů jablek
koupili sáček Regentů, přidali javorový sirup, kterému jsem tady skutečně přišla
na chuť, dýni, med, marmeládu ze záhadných plodů "boysenberry" (Renčo, schválně vyzkoušej
paní učitelku z angličtiny, jestli ví, co to je) a na vrch ještě jablko na špejli obalené
karamelem a oříšky (to byla dobrota Renčo! - musíme doma vyzkoušet).
V La Crosse jsme si udělali malou procházku historickým centrem a vyjeli
nahoru na útes Grandad Bluff vysoký 1100 stop neboli 330 m. Slunce právě zapadalo
nad Mississippi a já jsme rychle rozkládala stativ, abych stihla zachytit
večerní pohled na hranici tří států, Minnesoty, Wisconsinu a Iowy.
|
|
Vlastní úroda roztodivných tykví a můj nový kovbojský klobouk (Renčo,
trochu se opičím).
|
Jak se blížil Haloween objevily se v supermarketech obrovské oranžové dýně
(pumpkins) a spousta různých druhů tykví (squash). Útok na kupující nastal pochopitelně i v oddělení
s cukrovinkami a kromě obvyklých druhů bonbónů přibyly i tvářičky Haloweenů.
Já jsem ovšem mohla pyšně sesbírat vlastní úrodu squashe ze záhonku na Paulově
zahradě. Urodily se všelijaké roztodivné tvary a barvy. Kromě toho
jsem si ještě neodpustila koupi jedné "klasické Haloweenské" oranžové dýně
během návštěvy obchůdku v La Crescent. Z té jsem potom vyrobila baby-Haloweena,
který je tady taky vyfocen. Vydlabanou dužinu jsem zužitkovala na americký
pumpkin pie. Dělala jsem ho sice podle dobré kuchařky půjčené od Paula, "Joy of Cooking",
ale nejsem si jistá, zda to byl povedený pokus. Možná jsem to trošku přehnala
s kořením do dýňové náplně. Každopádně to byl zajímavý experiment.
Tak to se určitě blíží Haloween!
|
Na Haloweena večer (31. října) se v ulicích vyrojily namaskované děcka,
někteří ve "strašidelném" jiní třeba za princezny a obcházely sousedy s
vidinou bonbónů a cukrovinek. Protože můj vchod do bytu je schovaný ze zahrady,
pozorovala jsem je jenom, jak zvoní u hlavních dveří v přízemí u Paula.
Nevím, jestli Paul používal formulku "Tricks and Treats", protože správně by
děcka měly dostat sladkost (Treats) až po předvedení nějakého "triku" (Trick),
ale každopádně měl sladkosti nachystané.
Můj nový kamarád.
|
|