Umět si vážit odvěkých zdrojů vody...
Amazonie včera ...
| 
| 
| 
| 
| 
| 
| 
| 
| 
| 
| 
Amazonie, jak ji můžete vidět z letadla dnes ...
| 
| 
| 
| 
| 
| 
| 
| 
Copak čeká Amazonii zítra ?
Spojené státy by, podle George Bushe, měly do roku 2017 produkovat na 130 miliard litrů bioethanolu,
aby se dostatečně snížila spotřeba benzínu. - Vyrobit takové množství však USA nejsou schopny, a
proto si budou muset pomoci nákupy v Jižní Americe.
Pro představu: pro naplnění svého záměru by Bush potřeboval více než dvojnásobek současné celosvětové
roční produkce palivového lihu. Celá Jižní Amerika, která používá jako surovinu pro výrobu lihu
nejvydatnější plodinu, cukrovou třinu, by toto množství vyprodukovala při současné produkci za zhruba
30 let.
Střední Amerika a Karibik plánují dodávat Spojeným státům v příštích letech zhruba 500 milionů litrů.
Kolumbie 900 milionů a Peru 120 milionů. Brazílie však předpokládá do roku 2012 dosáhnout roční
produkce cca 36 000 milionů (36 miliard) litrů lihu. - Plány jsou to obrovské...
| 
| 
Brazilské vláda doufá, že se jí podaří udržet vratkou laťku ekologické rovnováhy v oblasti deštných pralesů
nynější Amazonie. Pokud by se její záměr podařil, produkce třtiny by se mohla stát zdrojem přinejmenším slušného
živobytí pro miliony obyvatel Brazílie.
Riziko je však vysoké! Pokud dojde k narušení rovnováhy (klima pod korunou vzrostlých stromů s bujnou přízemní
vegetací je jiné, než pod porostem třtiny), začne se v oblasti, která byla známa nejvyšším ročním úhrnem srážek,
nedostávat deště - nebude dostatek vláhy nutné k obnově pralesní vegetace a k zavlažování budoucích třtinových
plantáží.
Ačkoli se to vzhledem k explozivnímu bohatství rostlinných druhů pralesa zdá nepochopitelné, pralesní půda
je nesmírně chudá – podstata její úživnosti spočívá právě v tom, že žije ze zbytků rostlin. Jestli se stromy
vykácejí, přestane opadávat listí, vrstva humusu se za rok dva vyčerpá a hluchou prsť odnese vítr nebo voda.
Na to doplácejí novodobí přistěhovalci, kteří se nestačí divit, jak na nově vyklíčeném poli po první úrodě
následují chudší a chudší sklizně.
Zajímavé informace poskytuje bádání po dávných městech, které kdysi prosperovaly v srdci pralesa.
Španělští a portugalští konkistadoři po příchodu do Nového světa zničili víc než vyspělé říše Inků a Mayů.
Teprve nyní vychází najevo, že v hloubi amazonského pralesa bezděčně zadusili vznikající civilizace.
Nikdo nevěřil Francisco de Orellanovi, když se roku 1542 vrátil z cesty napříč neznámou Amazonií.
Z paluby svých člunů prý viděl obdělanou půdu, četné vesnice i velká města, plná lidí.
Novověcí antropologové celé minulé století soudili, že v době příchodu Evropanů do budoucí Brazílie
žilo v amazonském pralese nejvýš jeden či dva milióny lidí. Kolonizace - vyhánění z půdy, vymýcení celého
východního pralesa, zavlečené nemoci a alkohol i masové vybíjení - v následujících stoletích jejich počet
drasticky snížila na stovky, možná jen desítky tisíc.
Od roku 2003, kdy tým Američana Mika Heckenbergera přišel s údaji o nalezených pozůstatcích předkolumbovského
osídlení v povodí veletoku Xingú, už výchozí číslo neplatí.
S dalšími výzkumy v letech 2005 a 2007 vychází stále zřetelněji najevo, že indiánů muselo být víc, možná až
deset miliónů. O to krutěji se jeví následek setkání Starého a Nového světa.
Když budeme uvažovat v relacích starověkých řeckých polis nebo středověkých měst, jsou tato sídliště srovnatelná,
uvedl Heckenberger před pěti lety ve svém již klasickém článku v magazínu Science.
To, co pomocí vykopávek a satelitních snímků našel, dává Orellanovi za pravdu.
Nešlo v pravém slova smyslu o město, jak si je představujeme, upozornil Heckenberger.
Nedochovaly se žádné stavby, nepochybně proto, že materiálem pro domy bylo dřevo a palmové listí.
O půdorysu sídlišť však jasně vypovídají vyvýšené náspy, na nichž mohly indiánské domy stát,
a také obranný systém příkopu a valu s palisádovou hradbou.
To jsou prvky urbanismu, proto mluvím o městech, uvedl.
Komplex, propojený paprskovitě se rozbíhajícími, rovnými až 200 metrů širokými silnicemi,
zaujímal rozlohu kolem 60 hektarů plus široký pás obdělávané vyklučené půdy, lemovaný pruhem
udržitelně využívaného pralesa.
Archeologové a antropologové od prvního nálezu na Xingú objevili už 28 takových celků nejen v této oblasti.
Podle porovnání se současnými sídlišti amazonských indiánů antropologové soudí, že centrální město mohlo
obývat několik set až tisícovka lidí. Satelitní zemědělská sídliště mohla být domovem pro dalších patnáct set,
celkem tedy mohl každý komplex být domovem pro 2500 lidí.
Běloši začali do Amazonie pronikat v šestnáctém století, takže příčina opuštění těchto měst – a náhlého konce
rodící se civilizace – je nasnadě: neštovice a další nakažlivé nemoci, které si dobyvatelé přinesli z Evropy
a proti nimž byli indiáni naprosto bezbranní.
Skupiny tzv. bandeirantes, dobyvatelů brazilského vnitrozemí, ani nemuseli s Indiány přijít do přímého styku.
Předkolumbovská amazonská města uživila tisíce obyvatel. Dávní zemědělci obdělávali totiž prales udržitelně.
Jejich políčka musela být nevelká, aby je po několika sklizních, až byla ponechána ladem, mohl znovu
pohltit prales. Velké vykácené plochy totiž zarostou jen nejagresivnějšími druhy a vzniklý tzv. sekundární
prales zdaleka nemá takové parametry, jako ten primární.
Vnější pásmo pralesa kolem zemědělské zóny někdejších sídlišť se jen nepatrně liší od toho panenského.
Indiáni jsou dodnes spjati s přírodou a díky po generace ověřovaným zkušenostem vědí, kolik mohou
z pralesa odebrat, aby nenarušili jeho rovnováhu.
Původní obyvatelé nám mohou být vzorem v hledání cest k obnově pralesa. Stopy, které zanechali, ukazují,
že bohatství lze dlouhodobě a intenzivně využívat, aniž by byl zničen potenciál obnovy pralesa.
Spolu s brazilskými specialisty se teď objevitelé amazonských měst pokoušejí najít stopy, které by napověděly
více o zemědělských postupech indiánů. Ochránci by je pak zkusili aplikovat tam, kde je ještě šance na záchranu
těžce postiženého amazonského pralesa.
I největší poušť světa, SAHARA, byla kdysi jednou velkou zelenou oázou se sítí zavlažovacích
kanálů.....
|