Stručný úvod do teorie pivního pole

(Basic Principles of the Beer Field Theory)

Znalost základů teorie pivního pole má v současné době nejširší uplatnění v potravinářské chemii, medicíně a hlavně ve filozofii. Přesto by však mohlo být užitečné, aby s některými poznatky z teorie pivního pole byli seznámeni i pracovníci jiných oborů. Zejména ve vědecko-výzkumné základně.

Přejděme však k meritu věci:

• Základním zdrojem pivních kvant jsou tzv. pivovary, které jakožto primární centra emitují tato kvanta do center sekundarních, zvaných obvykle hospoda. (Některe prameny, jako např. [3] uvádějí též označení hostinec, krčma. kořalna, nálevna, nebo restaurace). Každá hospoda vytváří kolem sebe vlastní pivní pole. Intenzita tohoto pole je dána spinem, to jest jaké pivo se točí, zda 10, 11, 12, 13% apod. U hospod se spinem 7 a 8% se dosud existenci vlastního pivního pole nepodařilo experimentálně prokázat.
• Pivní pole je charakterizováno pivočarami, které tvoří soustavu ortogonalních trajektorií k ekvipivám. Hustota pivočar je mírou intenzity pivního pole, hustota ekvipiv udává velikost pivopotenciálu. Účinný dosah pivního pole je různy a nepřímo zavisí na pivním koeficientu pole, který je definován jako počet sekundárních center na jednotku plochy.
• K úplnému průběhu pivního cyklu je nutnou, nikoli postačující podmínkou existence individua, schopného pivní kvanta absorbovat. Takové individuum je v pivologické terminologii nazývano pivníkem, někdy též méně správně pivařem. Aktivita pivníka, tj. jeho schopnost orálně přijímat pivní kvanta, je determinována počtem volných měnových jednotek, jež má pivník k dispozici. Dalši faktor, determinující aktivitu pivníka, je pivní kapacita. Tato je dána počtem pivních kvant, které je pivník schopen absorbovat za 1 pivní cyklus. Zmíněná pivní kapacita je opět funkcí několika proměnných, z nichž nejvýznamnější je čas uplynulý od poslední pivoabsorbce a vitálni kapacita ledvin, jež jsou bází pivníkova organismu.
• Pohybuje-li se standardní pivník v oblasti ůčinného dosahu pivního pole a narazí-li na pivočáru, je touto vtahován dovnitř pole, protože hospoda ma opačný pivní náboj než pivník. Děje se tak pohybem rovnoměrně zrychleným, až je nakonec pivník hospodou zcela pohlcen. Po absorbování příslušného počtu pivních kvant se náboje pivníka a hospody vyrovnají. Vyrovnání je definováno pivočtem, což je počet absorbovaných pivních kvant za jednotku času. Tento stav způsobí, že mezi vazebnými silami pivníka a sekundárního pivního centra nastane labilní stav. Při standardním průběhu se v tomto okamžiku pivník začíná vzdalovat volným rovnoměrným pohybem.
• Pivní cyklus probihajici právě popsaným způsobem se nazývá standardním či přirozeným.
• Přirozený pivní cyklus je schopen absolvovat každý normálně vyvinutý jedinec. Od počátku objektivní existence pivních polí se však vyskytují pivníci, u kterých se projevuje pivnictví patologické. Tito superpivníci (též pijani) se vyznačují shora neohraničenou pivní kapacitou a neustálým proměňováním svých měnovych jednotek. Pivní cyklus za účasti superpivníka se nazývá abnormální. Superpivník se v labilnim stavu nábojů nedává do volného rovnoměrného pohybu, nýbrž se snaží v pivním centru setrvat co nejdéle, až posléze nabude stejného náboje jako sekundarni pivní centrum a je z něj vypuzen. Dále se potom superpivník pohybuje nerovnoměrným pohybem (Brownův pohyb) tak dlouho, dokud nenarazí na pivočáru jineho pivního centra. Jelikož se mezitím superpivník vlivem tepelné emise nabíjí nábojem opačným než sekundarní pivní centra, je touto opět přitahován, aby neutralizoval vzniklý náboj. Popsaný proces se opakuje tak dlouho, dokud má superpivník dostatečný počet volných měnovych jednotek. Během svého pohybu vytváří superpivník kolem sebe vlastní terciální pivní pole, ktere působí na jiné pivníky tak, že se tito nabudí a snadněji reagují na sekundární pivní pole hospod.
• Za určitých specifických podmínek může dojít k přebuzeni superpivníka a proto jako moderátor působi tzv. záchytné stanice, které pohlcují a neutralizují superpivníky, působící destrukci nepivních objektů.

Tolik tedy ůvodem.

Literatura:

1. Stratton, J.A.: Teorie elektromagnetického pole, SNTL 1961
2. Hospr, J.: Příručka pro výčepníky, Merkur 1979
3. Kardašova Řečice - Restaurace Na Náměstí - osobní sdělení
4. Rektorys a kol.: Přehled užité matematiky, SNTL 1969
5. ČSN 56 6635